Na začátku června vyšel na našem blogu článek Nová éra se blíží, který rekapituloval přípravy na novou éru americké kosmonautiky v průběhu prvního čtvrtletí letošního roku. Jelikož jsme Vám na konci tohoto článku slibovali pokračování a protože se jednalo o jeden z nejúspěšnějších článků na našem blogu, rozhodli jsme se tento formát zopakovat. Dnes se tedy podíváme na zoubek přípravám, které se konaly během dubna, května a června.

Raketa SLS

Ve společnosti ATK, která zodpovídá za výrobu a provoz urychlovacích bloků na tuhá paliva inženýři začali v dubnu pracovat na letové avionice těchto motorů, které vychází z urychlovacích bloků pro raketoplány.Tyto upravované systémy se budou starat o zažehnutí, zatáčení a konečně i finální odhození motorů. Nejde přitom jen o výpočty, nachystáno je i několik fyzických zkoušek. V květnu kromě toho podstoupil spodní díl motoru na tuhá paliva zátěžovou zkoušku, která měla ověřit, zda je jeho konstrukce schopná odolat tlakům stovek tun.

Opusťme teď pomocné motory a zaměřme se na hlavní tělo rakety SLS. Na spodní straně prvního stupně najdeme čtveřici motorů RS-25 (více o nich v tomto článku) – ty prochází posledními přípravami na důkladné testování ve Stennisově středisku ve státě Mississippi. Až budou motory otestované, připojí se ke kompletnímu prvnímu stupni rakety. Celý tento gigantický svazek se má testovat na zdejším stanovišti B-2. Ovšem je tu drobný problém – jelikož je první stupeň nové rakety SLS o zhruba 50% větší než v případě lunární rakety Saturn V, bude se muset přestavět jak samotná testovací věž, tak i jeřáb umístěný na jeho střeše. Přestavba umožní, aby se sem první stupeň SLS jednak vůbec vešel, ale také zajistí, aby konstrukce odolala enormním tlakům, které budou při zkušebních zážezích vznikat.

V plném proudu je i výroba jednotlivých částí prvního stupně rakety. Ve svařovacím středisku v Michoudově centru ve státě Louisiana. 34 základních komponent a 20 prstenců se podařilo úspěšně svařit a nyní se z nich začnou skládat samotné palivové nádrže a celá kostra prvního stupně – svařovacím středisku se dočtete podrobnější informace v tomto článku. Ve stejném středisku mezitím probíhaly testy 5% zmenšeného modelu rakety SLS. Opakované zážehy měřily vysoko- i nízkofrekvenční namáhání konstrukce při startu. Zkoušely se i účinky chrličů vody a nechyběly ani zkoušky porovnávající účinky zážehu samotného prvního stupně s účinky v „plné polní“ – tedy s připojenými motory na tuhá paliva. Vše snímalo více než 200 senzorů – více informací najdete v tomto článku.

Kosmická loď Orion

V Johnsonově kosmickém středisku v Houstonu otevřeli v dubnu nově opravenou řídící místnost, odkud se mají řídit všechny mise nové americké lodi Orion. V květnu tu úspěšně proběhly první simulace, na kterých se dálkově podílely i spolupracovníci na Floridě. Dva týmy si nanečisto zkoušeli kontrolu předstartovních příprav a část operací na oběžné dráze. Týmy se snažily v reálném čase řešit překládané problémy a stali se tak s trochou nadsázky očima a ušima nepilotované lodě.

Samostatnou kapitolou jsou testy padáků, které probíhají již několik měsíců, včetně května a června. Rigorózní testování potvrdilo, že padákový systém Orionu si umí poradit nejen s plánovaným průběhem mise, ale také s nejrůznějšími závadami – ať už během klasického návratu z oběžné dráhy, tak i při záchranném úniku od nebezpečné rakety. Nejprve se zkoušely nejrůznější scénáře únikové mise, kdy na raketě dojde k závadě, aktivuje se záchranná věžička, která odnese loď pryč. Nad vojenskou oblastí Yuma se loď Orion vyhazovala ve výšce 4 kilometrů. Testovalo se třeba, jak bude padákový systém reagovat, pokud se hlavní padáky vystřelí ještě před tím, než se jejich stabilizační kolegové stačí nafouknout.

Při další zkoušce byla loď vyhozená z letounu C-17 ve výšce deset a půl kilometru. Tady se pro změnu zkoušelo chování padákového systému, který měl záměrně poškozený jeden padák. Oba testy prokázaly, že Orion je schopen bezpečně dopravit posádku na zem i při nečekaných problémech.

Po dvou letech výroby a zkoušek se tepelný štít Orionu dočkal dokončení. Pětimetrový štít tak mohl na floridském kosmodromu připojen k návratové kabině lodi Orion, kterou bude díky svému ablativnímu materiálu chránit při průchodu horními vrstvami atmosféry před teplotami více než 2000 °C. Následně se mohlo přistoupit ke zkoušce, která měřila, zda je celá kosmická loď správně vyvážená – zda se její těžiště nachází tam, kde by podle plánů a výpočtů mělo být. Tato zkouška je nesmírně důležitá pro správný profil letu a úhel vstupu do atmosféry.

V červnu se tak mohla návratová kabina i s tepelným štítem připojit k již připravenému servisnímu modulu. Celá sestava pak musela podstoupit testy elektroniky, avioniky a radiových systémů aby bylo vše připraveno na prosincovou misi EFT-1.

Květen byl v obřím bazénu NBL (Neutral Buoyancy Laboratory) v Houstonu ve znamení nových podvodních zkoušek vylepšených skafandrů (o starším testování si můžete přečíst tento článek). Předmětem zkoušek byl simulovaný odběr vzorků z asteroidu na dně bazénu. O měsíc později nastoupili do bazénu specialisté od námořnictva, kteří tu zkoušeli, jak nejlépe zajistit loď po přistání do oceánu a jak ji následně vyzvednout.

Pozemní zázemí

Asi největší událostí v této oblasti bylo schválení předběžného návrhu, který se týkal přerodu Kennedyho vesmírného střediska na kosmický přístav, který by byl otevřený většímu počtu firem. Návrh byl založen na úpravách infrastruktury tak, aby kosmodrom mohl poskytnout zázemí pro různé druhy raket a kosmických lodí. Odpalovací místnost číslo 4 byla například rozdělena na čtyři menší části, které umožní nezávislé řízení různých programů – jak v rámci NASA, tak i pro soukromé firmy.

Změny čekají i na mobilní odpalovací plošiny na rampě 39. Práce se točí hlavně okolo vylepšení nosné struktury, ale technici nenechávají stranou ani chrliče vody, které budou během startu zkrápět plošinu aby tím zamezily jejímu poškození vlivem akustických vln. Kromě toho se pracuje na odvodu spalin z motorů, nebo na vylepšení datové konektivity mezi rampou a řídícím střediskem. Ve výčtu novinek se často neprávem zapomíná na vylepšení elektrické sítě, odvětrávání a požárních hlásičů.

Po přistání lodi Orion z mise EFT-1, o které byla řeč na předchozích řádcích přijde ke slovu námořnictvo, které loď v Pacifiku vyloví a dopraví ji zpět na pevninu. Než k tomu ale dojde naostro, bylo potřeba vyzkoušet všechny postupy a vybrat z různých možností tu nejlepší. Hlavní zkoušky probíhaly v květnu, tehdy se kromě jiného zkoušelo připojení lodi Orion (pro zkoušky posloužila její maketa) k návěsu, na kterém se může přesouvat klidně přes celé Spojené státy. Kromě toho se zkoušel i transport makety Orionu do útrob letadlové lodi.

Kompletní video, kterým jsme se při psaní dnešního článku inspirovali najdete pod tímto odstavcem. Všechna střediska NASA se připravují na prosincový premiérový let lodi Orion. Do té doby je ale potřeba udělat ještě hodně zkoušek, úprav a dalších testů. Můžete se tedy spolehnout, že článek tohoto typu určitě na našem blogu nevyšel naposledy.

Zdroje informací:
https://www.youtube.com/

Zdroje obrázků:
http://images.gizmag.com/hero/esa-orion.jpg
http://www.spaceflightinsider.com/…NASA-photo-posted-on-SpaceFlight-Insider-647×504.jpg
http://www.capcomespace.net/dossiers/espace_US/apollo/installations/MTF%20banc%20S1C.jpg
http://i1.wp.com/…/488185main_jsc2009e220208_1600_1024-768.jpg?resize=300%2C225
http://spacecoastdaily.com/wp-content/uploads/2014/05/ORION-5801.jpg
http://img.photobucket.com/albums/v480/punkboi/punkboi3/main3_OrionEFT1_SM02_zpsd343c88e.jpg
http://eandt.theiet.org/news/2014/apr/images/640_launch-complex-39.jpg
http://3.bp.blogspot.com/…/tLQrLCHhv6I/s1600/14650844458_e54225426d_b.png