Pokud si fanoušci kosmonautiky do kalendáře poznačují kroužkem termíny přistání ruských lodí Sojuz, pak jim dění v posledních dnech a týdnech přinesly spoustu škrtání a změn. S přistáním kosmické lodi Sojuz TMA-10M se manipulovalo hned několikrát – pokaždé z jiného důvodu. Jednou kvůli rozbahněnému podloží, jindy zase kvůli velkému množství sněhu. Náš dnešní článek všechny tyto zvraty shrne a zároveň se podíváme i na ISS, kde pobývá zárodek nové dlouhodobé expedice.
Dlouhodobý „jízdní řád“ mezinárodní vesmírné= stanice počítal s tím, že se loď Sojuz TMA-10M oddělí od staničního modulu Poisk 12. března. V útrobách lodi se měli na Zemi vrátit ruští kosmonauti Oleg Kotov a Sergej Rjazanskij. Společnost jim měl dělat americký kolega Michael Hopkins.
Jenže první změna termínu přišla už v polovině února. V původně plánované přistávací lokalitě nedaleko města Arkalyk totiž napadlo velké množství sněhu. To by samo o sobě příliš nevadilo, ale meteorologové očekávali, že se pár dní před přistáním oteplí, sníh roztaje a podmáčí tak step. Brodit se v bahně jistě není nic příjemného a tak padlo rozhodnutí přesunout přistání do náhradní lokality jižně od devadesátitisícového města Džezkazgan.
Jenže loď Sojuz má během přistání jen omezené možnosti manévrování. Náhradní lokalita by byla zkrátka od původní dráhy moc daleko. Padlo tedy rozhodnutí změnit kromě přistávací lokality i přistávací termín. Vše se mělo stát o den dříve, tedy 11. března.
Zdroj: http://farm8.staticflickr.com/
S tímto termínem se počítalo až do nedávných dnů, kdy meteorologové předpověděli špatné počasí v přistávací oblasti. Rozmary počasí by ani tak nevadily samotnému Sojuzu, ale především záchranným vrtulníkům Mi-17, jejichž letka se na místo přistání přesouvá ze základny u města Karaganda. Hrozilo totiž, že se na jejich rotorech vytvoří námraza. Řídící týmy se proto znovu sešly a rokovaly o termínu přistání. Výsledkem jejich jednání bylo přesunutí termínu dosednutí zpět na 12. března.
Jenže špatným zprávám od meteorologů nebyl konec – matematické modely ukázaly, že v dalších dnech se bude počasí ještě zhoršovat. Poměrně narychlo se znovu měnily plány – Sojuz přistane 11. března. Posádka tedy oblékla skafandry Sokol, rozloučila se s kolegy, kteří zůstávají na stanici a nastoupila do útrob své lodi.
Následovaly nezbytné přípravy na oddělení, kontrola komunikačních jednotek, zkouška hermetické těsnosti a v 1:02 středoevropského času se kosmická loď Sojuz TMA-10M oddělila od modulu Poisk. Oficiálně tak skončila 38. dlouhodobá expedice na ISS.
V přistávací oblasti zatím panovalo počasí, které se jako ideální rozhodně označit nedá. Zatímco my, v České republice, si užíváme brzký nástup jara s příjemnými teplotami, Kazachstán se musí vlivem kontinentálního podnebí smířit s teplotami kolem -15°C, nízkou oblačností a sněhem. Na místo přistání vyrazily z Karagandy jen 4 z původně plánovaných 12 helikoptér.
Zdroj: http://farm8.staticflickr.com/
Třítunový návratový modul zatím procházel atmosférou a ve výšce 10 kilometrů rozevřel svůj padák. To jej zpomalilo na rychlost 25 km/h. Kvůli neprostupné pokličce z mraků nebylo sestupující modul vidět, ale pozemní týmy udržovaly s posádkou rádiové spojení. Sojuz nakonec dosedl bez problémů do zasněžené stepi a za pár minut už dorazily záchranné týmy. Posádka se i po 166 dnech ve stavu beztíže cítila dobře.
Jelikož byly v místě přistání nevhodné podmínky a dorazilo i méně helikoptér, nevyrostl v místě přistání lékařský stan pro zdravotní prohlídku. Místo toho trojice kosmonautů zamířila přímo do Karagandy. Tady se jejich cesty rozdělí – Kotov a Rjazanskij zamíří do Hvězdného městečka u Moskvy, Hopkins odletí do Houstonu.
Na ISS zůstal zárodek 39. dlouhodobé expedice, které bude poprvé v historii stanice velet japonský astronaut – Koiči Wakata. Spolu s ním obývají orbitální komplex i Richard Mastracchio a Michail Ťurin. Jejich počet se brzy doplní na klasických šest – za několik dní má startovat Sojuz TMA-12M, která doveze dva Rusy a jednoho Američana. Jejich podrobné životopisy najdete n našem blogu ve článku, který vyjde pár dní před startem.
Zdroj: http://upload.wikimedia.org/
Zdroje informací:
http://spaceflightnow.com/
http://www.kosmonaut.cz/
http://www.nasaspaceflight.com/
Zdroje obrázků:
http://farm8.staticflickr.com/7413/13078276894_e4e2767a83_c.jpg
http://farm8.staticflickr.com/7330/10802598606_7b67389872_b.jpg
http://farm8.staticflickr.com/7303/13058449634_ff29c78ab7_c.jpg
http://upload.wikimedia.org/…/1280px-Expedition_39_crew_portrait.jpg
Zajímalo by mě, jak vlastně Sojuz při přistání manévruje a jak vytváří vztlak při aerodynamickém sestupu. Nějakým vychylováním těžiště nebo nakláněním? Netušíte někdo? Díky.
Sojuz využívá (stejně jako v minulosti třeba Gemini nebo Apollo) vychýleného těžiště. To je umístěno mimo osu návratového modulu, takže nakláněním modulu pomocí trysek orientačního systému lze (byť relativně marginálně) měnit vztlakové charakteristiky. Kosmonauti, respektive palubní počítač, by měli být schopni v případě nominálního sestupu přistát přibližně v okruhu 10 km kolem středu určené přistávací oblasti.
A jak odhadujete vliv krize na Ukrajině a Krymu na příští start Sojuzu? A vlastně celkově na další spolupráci západu a Ruska na ISS. Horká nebo znovuobnovená ostrá studená válka by pravděpodobně znamenala konec ISS, ne?
Mám pocit, že na Ukrajině se taky vyrábí celkem dost komponent a celých stupňů raket.
Odhadovat vliv Krymské krize na kosmonautiku jde jen velmi těžko. Osobně se domnívám, že vliv na provoz ISS nebude velký, což je dobře. Politika se němá směšovat s vědou. Z hlediska ruské kosmonautiky může být problematická třeba výroba raket Zenit, které se vyrábí na Ukrajině. Těch ale mnoho nelétá a navíc se mají v dalších letech nahradit novými raketami z rodiny Angara.