Je 3. listopadu 2021 a za šestičlennou mezinárodní posádkou se uzavírá poklop kosmické lodi NEK (Nazemnyj Experimentalnyj Komplex). Posádka projektu SIRIUS se právě vydává na osmiměsíční misi na Měsíc SIRIUS 21. Přesto že jde o misi simulovanou a kosmická loď se vůbec neodlepí od Země, v té době nikdo z posádky a hlavně nikdo z personálu řídícího střediska ještě netuší, o jak náročnou a vlastně dramatickou misi půjde. Komplex modulů NEK – Наземный экспериментальный комплекс, se nachází v areálu IBMP, neboli Institutu medicínsko-biologických problémů – Ruské akademie věd v Moskvě (Институт медико-биологических проблем РАН). Jde o světově unikátní pracoviště, které funguje od roku 1963, a kterého úkolem je výzkum účinků extrémního prostředí a zátěže na zdravotní stav a psychiku člověka. Zařízení samo je soustava tubusů, představujících jednotlivé moduly kosmické lodi/stanice, jako je obytný modul, lékařský modul, tělocvična, skladiště a sestupná kosmická loď. Velkou část zařízení tvoří tzv. planetární modul, který simuluje podmínky na povrchu kosmického tělesa, jako je například Měsíc, nebo Mars, a to podle mise/simulace, která v NEKu právě probíhá. Veškeré aktivity a technické parametry zařízení jsou sledovány z jakéhosi řídícího střediska v budově institutu.
Něco z historie…
V útrobách simulátoru již proběhla celá řada analogových studií/simulací vesmírných misí. V 90. letech Evropská kosmická agentura (ESA) s Ruskem spolupracovala na některých vesmírných misích na palubě kosmické stanice Mir. V rámci příprav tohoto mezinárodního programu ESA ve spolupráci s IBMP realizovala projekt HUBES (Human Behaviour in Extended Spaceflights), 135 denní pozemní simulaci (od 1. září 1994 do 14. ledna 1995). V rámci tohoto experimentu vědci zkoumali metody a nástroje, které by se daly využít při výběru a výcviku posádek kosmických lodí. Dalším experimentem, který v simulátoru NEK probíhal, se jmenoval Ecopsy-95. Pokus trvající 90 dní byl zaměřen zejména na zkoumání mezi člověkem a jeho okolním prostředí. SFINCSS-99 (Simulation of flight of International Crews on Space Station) byl experiment, který, jak již název napovídá, měl přinést informace týkající se problematiky vlivu kulturní heterogenity na mezilidské vztahy během mnohonárodnostních vesmírných misí.
V letech 2010-2011 se v útrobách modulů NEK uskutečnil doposud nejznámější experiment. MARS-500, experiment, v rámci kterého byla na dobu 520 dnů v simulátoru kosmické lodi izolováno 6 „kosmonautů“, měl za úkol zkoumat vliv dlouhodobého pobytu v izolaci na malou skupinu lidí. Jak již sám název napovídá, tématem simulace byla mise na Mars. Svými rozměry rozsáhlý výzkumný projekt byl realizován pod vedením Institutu medicínsko-biologických problémů – Ruské akademie věd v Moskvě (Институт медико-биологических проблем РАН) spolupráci s NASA, ESA a také s Čínskou kosmickou agenturou (CNSA – China National Space Administration).
Od Luny až k Siriusu…
Pod taktovkou IBMP probíhal dlouholetý výzkum zaměřený na oblast přípravy posádek na kosmické mise. Tento výzkumný program má však jedno slabé místo. Ačkoliv ženy tvoří 10% všech astronautů, ruský kosmický program byl zaměřen především na přípravu mužů. V roce 2015 se v IBMP rozhodli prozkoumat specifika, jaká s sebou přinášejí do kosmonautiky ženy-astro/kosmonautky.
A tak se zrodil projekt Luna-2015. Šlo o simulaci mise na Měsíc, které se účastnila posádka složená ze šesti žen ve věku 25-34 let. Výzkumníky zajímala např. specifika v interakci mezi členkami ženské posádky, a také adaptační mechanismy ženského organismu v podmínkách izolace. Kromě toho byly zkoumány dopady zrychlení při jízdě na centrifuze.
O dva roky později začal na zařízení NEK další velmi ambiciózní projekt jménem SIRIUS (Scientific International Research In Unique terrestrial Station). Na projektu se podílí desítky vědeckých institucí z celého světa, včetně NASA a ESA. Hlavním zaměřením projektu je zejména výzkum zdravotních a psychologických rizik dlouhodobých pilotovaných kosmických misích. Výzkum zahrnuje sérii experimentů, tzv. analogových simulací kosmických misí, trvajících 17, 120, 240 a 360 dní. Komplexní povaha výzkumu prováděného v izolovaných komorách pozemního experimentálního zařízení umožňuje řešit řadu psychologických, fyziologických, zdravotně-hygienických a ergonomických aspektů meziplanetárních misí, které jsou zásadně důležité pro plánování kosmických misí.
Projekt SIRIUS…
Projekt SIRIUS byl původně rozplánován na 5 let, ale covid-19 harmonogram výzkumu značně naboural a je bez pochyby, že na další osud projektu bude mít vliv i rusko-ukrajinská válka. Projekt totiž vychází z návrhu strategie ruské pilotované kosmonautiky do roku 2050 a strategie NASA pro další výzkum hlubokého vesmíru. Ačkoliv se obě klíčové organizace snaží v rámci projektu (který má značnou vědeckou hodnotu) udržet vysokou úroveň vzájemné spolupráce, je bez pochyby, že napadení Ukrajiny Ruskem, bude mít na tuto spolupráci destruktivní vliv.
První z misí, SIRIUS-17, které se účastnila šestičlenná posádka (3 ženy a 3 muži), měla za úkol simulovat let na oběžnou dráhu Měsíce, tam vykonat řadu experimentů, jako například výzkum v oblasti mikrobiologie, výzkum v oblasti pohybové aktivity a udržování fyzické kondice, měření hladin hluku a výzkum v oblasti psychologie. Kromě toho posádka testovala různé druhy potravin určených budoucím kosmonautům. Zajímavou součástí experimentu bylo testování možností využití virtuální reality a dálkového ovládání robotického manipulátoru.
Druhou misí byl SIRIUS-19. Izolační fáze experimentu trvala 120 dnů. Šestičlenná posádka (opět 3 muži a 3 ženy) simulovala let na Měsíc. Kosmická loď kroužila po oběžné dráze Měsíce a pátrala po vhodném místě k přistání. Po jeho nalezení se na povrch Měsíce vydali čtyři kosmonauti/astronauti. Během simulované mise posádka realizovala celkem 79 experimentů zaměřených na vliv izolace na lidskou psychiku a fyziologii. Zajímavým experimentem ale bylo také ovládání robotického vozítka na povrchu Měsíce.
3. července ve výzkumném centru IBMP skončila třetí plánovaná mise projektu SIRIUS. Mise s názvem SIRIUS 20-21 trvala 240 dní. Šlo o simulaci dlouhodobé lunární mise. V rámci experimentu plnila úkoly, které by plnila posádka skutečné lunární mise. Jejich itinerář byl naplněn lékařskými vyšetřeními, pravidelným fyzickým tréningem na cvičebních strojích, testovali technologie a postupy, které by v budoucnu mohly být využity při reálných misích. Den za dnem byla posádka pod drobnohledem mezinárodního týmu psychologů (včetně týmu z České republiky), kteří sledovali zejména vliv izolace na lidskou psychiku, a také na vztahy a vazby v posádce.
SIRIUS 20-21 provázela řada nepříjemných problémů. Prvním z nich byl covid-19, který komplikoval zejména logistiku projektu. S dalším problémem se musela potýkat sama posádka, když ji jeden ze členů musel ze zdravotních důvodů opustit (úraz). Dalším problémem se stalo napadení Ukrajiny Ruskem. Ačkoliv se vědci snaží vzájemnou spolupráci udržet s tím, že jde z vědeckého hlediska o nesmírně cenný projekt, je to velice obtížné. Zvláště, když jsme viděli zneužití ISS vyvěšením vlajek samozvaných republik na okupovaných územích Ukrajiny. Proti tomuto postupu se musela ohradit i NASA. Nicméně v době, kdy píši tyto řádky, stále existuje reálná možnost, že přes všechny geopolitické problémy bude projekt SIRIUS pokračovat další fází, a sice SIRIUS 23-24, který by měl trvat 360 dní.
Budoucnost výzkumu v Rusku…
Nad budoucností dalšího výzkumu v Rusku visí celá řada otazníků. Jakkoliv se všichni odborníci shodují na tom, že mezinárodní výzkumný projekt SIRIUS má z vědeckého hlediska mimořádný význam, a to až tak mimořádný, že pokračuje i přes všechny bezpečnostní a mezinárodně-politické události, do budoucna nelze vyloučit, že další pokračování této spolupráce může být ohroženo.
Je nepochybné, že jsme svědky začátku dalších kosmických závodů, aktérem kterých není jen USA a Rusko, ale do hry, a to velmi významně, vstupuje Čína. Jak se situace vyvine si zde netroufáme odhadovat. Jedno je jisté, všechno ukáže čas.
Specifika v interakci mezi členkami čistě ženské posádky. To může být zajímavé. Kdo zná ženské pracovní kolektivy, ví své. I když tady by mělo jít o psycho výběr a ne jen slepenec osob, co chtěji pracovat. Překvapuje mě, že kromě dvojdomku ISS ještě něco funguje. Nicméně NASA se poznatky asi hodit budou, na rozdíl od Ruska, které zřejmě dost přehodnotí priority kosmonautiky ještě více k vojenskému využití. I když proč by vojenský orientovaný program nemohl být pilotovaný, že ano.
Takhle budou rusáci „létat“ do Kosmu v od příští dekády. Kdo chce kam…
Děkuji autorovi za skvělý článek s informacemi, které byly pro mne nové. Doufám, že spolupráce všech stran bude pokračovat. Pokud ne, tak tipuji, že to způsobíme my „protože sankce“…
A samozřejmě, že se najde někdo, kdo si do rusů (v komentářích) kopne, to se dalo čekat.
Já osobně budu autorovi článku vděčen za pokračování nebo jiné zprávy o tom co se v kosmonautice za vznikající železnou (nebo jadernou?) oponou děje.
A co nejdřív, než to bude zakázané! 🙂
Tipujete špatně. Příčinou ukončení spolupráce s rusákama nejsou naše sankce. Je to agresivní chování rusáků vůči svým sousedům a zneužívání čehokoliv pro putinovskou propagandu (napadení Gruzie a Ukrajiny, vyvěšení okupačních vlajek na ISS, atd.). Sankce jsou pouze reakcí na a obranou před rusáckou politikou.
Výraz „kopat do někoho“, myšleno obrazně, nemá nic společného s mým komentářem. Má úplně jiný význam. Já do rusáků nekopu, jen komentuju směr, kterým se rusácká kosmonautika ubírá. Z jejich vlastního popudu a rozhodnutí.
Opona sama „nevzniká“. Stejně jako kdysi Berlínskou zeď ji s nadšením budují rusáci. Sám jste to koneckonců naznačil svým odkazem na kremelské vyhrožování jadernými zbraněmi nám v Evropě.
V demokratické společnosti informace určitě nikdy zakázané nebudou. To je jen trapný bonmot bývalého komunistického estébáka. A není vtipný, ani se smajlíkem.
Mám dojem, že pán to myslel přesně obráceně a svůj komentář napsal záměrně ironicky.
Možná jsem to napsal s určitou nadsázkou, ale mě skutečně velmi mrzí, že se svět rozděluje. Důsledky budou pro obě strany smutné.
Vážně, nazývat rusy rusáky mi nepřipadá jako vstřícný krok ať si o protistraně myslíme cokoliv, to je na každém jaké informace si najde a čemu bude věřit. Němcům říkáme také běžně němčouři nebo skopčáci?
Milí pánové, vážím si vás, ale mám k vašemu oboru daleko. Jsem muzikant a běžný názor je nyní ten, že co je ruské, je špatně. Ale snažím se to nevidět tak černobíle, co třeba Glazunov, Borodin, Musorgskij, Korsakov, Čajkovskij, Prokofjev, Rachmaninov, Šostakovič… určitě by se dal podobný seznam napsat i z pohledu kosmonautiky, třeba začít jistým učitelem z Kalugy, který položil základy… však to znáte lépe než já. Stále je to tak černobílé?
Opravdu se bojím přerušení komunikace s tím, že to jsou přece nějací rusáci a šikmoocí, co budou zítra létat na koštěti, to je cesta do pekel. To i v tom jednašedesátém ty červené telefony zafungovaly, nyní je to, dle mého soudu, horší.
Proto se přimlouvám, neurážejme se a snažme se komunikovat…
Znáte ten Reaganův citát?: „S rusy můžete nesouhlasit, bojovat s nimi, ale nesmíte…“ doplňte si sami. Ovšem ve vysílání ČT ten citát nehledejte, tam se nenosí.
Tedy dnes ani špetka ironie, opravdu mě projekt Sirius velmi zaujal a držím mu palce. Děláme v současné době něco podobného u nás? (opět bez ironie)
Rusi a Rusové, to jsou ti slušní, jejichž příklady tady uvádíte. Rusáci byli ti, kteří okupovali náš stát. A ti dnes stojí v čele Ruska a okupují Ukrajinu. Těch slušných (bohužel jich není moc) se totiž nechci dotknout.
S rusáky nikdo bojovat nechce, napadení a agresi se ale bohužel bránit musíte.
ČT je seriózní a důvěryhodná instituce. S Vaším pohledem ovšem patříte do jiného kulturního okruhu. Howgh
Jak se píše v článku, na tomto experimentu se podíleli i čeští experti, kteří mají v tomto oboru dlouhodobé zkušenosti. Experti z ČR se podílí na mnoha dalších úžasných projektech, které se týkají kosmonautiky.
Můj názor na ČT už perfektně vystihl Radim. ČT je v záplavě bahna bulváru opravdu jasným majákem správné žurnalistiky. A že se to někomu nelíbí? Pak to asi dělají opravdu dobře.
Ta fotka k projektu Luna mi připomněla starý polský film Sexmise :-).
Nyní ale vážněji – PROČ?
První týmy výzkumu v kosmu byly mužské ne ze sexistických důvodů, ale protože začaly od vojenských pilotů. Nicméně raketoplány už měly normální smíšenou posádku. Proč tedy testovat čistě ženskou posádku (kromě politicko-feministických důvodů)?
Existuje třeba multigenerační kolonizační projekt, kde by se genarace střídaly tak, že muži by cestovali jen jako zrazené spermie, ale rodičky nahradit nelze?
Osobně bych řekl, že jde možná o výzkum. Už víme, jak fungují za podobných situací čistě mužské kolektivy. Máme i zkušenosti s tím, jak fungují kolektivy smíšené. Informací o tom, jak to funguje v čistě ženských kolektivech za podobných situací, však není mnoho. Vědci mohou díky tomu získat cenné informace, které by z pozorování smíšených skupin nemuseli dostat.
Souhlasím. Experiment sice probíhá v kosmickych kulisách, ale jedná se o psychologický experiment. Stejně tak to prostředí mohlo mít podobu ponorky nebo antarktické základny. Příběh o putování Vesmírem je prostě nejatraktivnější.
Netestují se tedy „posádky“, ale „vzorky“. Proto se využívají všechny dostupné kombinace.
Pokud nejde o skutečnou potřebu posádky bez mužů, ale jen sociologický experiment, tak se bude muset Luna rozšířit. V tom „vzorku“ není ani jedna „afroameričanka“, ani „ruso-xxx?“
Rasa v tomto směru nehraje až takovou roli jako pohlaví. Navíc je možné, že na podobné rozdíly se zaměří některá příští studie. Nikdo neříká, že tohle byl poslední projekt svého druhu.