sociální sítě

Přímé přenosy

Načítám data o přenosech…

krátké zprávy

DARC

Radarové centrum DARC (Deep Space Advanced Radar Capability) č. 1 v Západní Austrálii již poskytuje partnerům AUKUS první data ze sledování a plná operační kapacita je plánována na rok 2027.

SpaceX

Prospekt společnosti SpaceX k primární veřejné nabídce akcií (IPO) prezentuje Starlink Mobile jako více než jen zálohu pro vzdálené oblasti. Služby nové generace pro přímé přenosy do chytrých telefonů jsou navrženy tak, aby byly na úrovni pozemních mobilních sítí i v městských oblastech.

Rocket Lab

Společnost Rocket Lab 21. května oznámila, že získala od amerických Vesmírných sil kontrakt v hodnotě 90 milionů dolarů na návrh, výrobu a provoz dvou geostacionárních družic, které armáda použije k monitorování a sledování objektů na oběžné dráze.

Starfighters Space

Společnost Starfighters Space, která vyvíjí modifikaci nadzvukového letounu F-104 pro vypouštění družic ze vzduchu, transformuje své texaské zařízení v letovou základnu pro testování v mikrogravitaci. Děje se tak v reakci na žádost NASA o informace o komerčních parabolických schopnostech.

U.S. Space Force

Americké vesmírné síly plánují ve fiskálním roce 2027 naborovat 2 800 aktivních vojáků a 2 000 civilních zaměstnanců, protože se očekává, že do konce desetiletí se jejich velikost téměř zdvojnásobí. Tuto informaci uvedl tento týden zákonodárcům nejvyšší důstojník ozbrojených sil.

U.S. Space Force

U.S. Space Force se připravuje na vypuštění více družic na geostacionární oběžnou dráhu v roce 2027, a to pro dvě samostatné demonstrace služeb ve vesmíru: jednu pro testování doplňování paliva družic a druhou pro testování servisní mise k družicím.

LatConnect 60

Společnost LatConnect 60 oznamuje zrychlené kolo investic, které má pomoci vybudování konstelace družic v krátkovlnném infračerveném spektru SWIR s nejvyšším rozlišením v souladu s AUKUS.

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Stopaři na cestě k Měsíci #5: Omotenashi

Páté pokračování naší malé série vám ukáže opět zcela netradiční CubeSat, který se pokusí o velkolepé prolomení limitů současných malých družic. Samozřejmě se jedná o jeden z deseti CubeSatů, které se svezou s misí Artemis I, která jako vůbec první letová zkouška superrakety SLS pošle na cestu k Měsíci nejen loď Orion, ale také deset CubeSatů s velmi rozličnými misemi. Dnes se podíváme na japonský CubeSat Omotenashi, který má i přes své malé rozměry provést přistání na Měsíci! Ostatně, Omotenashi má svůj cíl popsaný přímo ve svém jménu – Outstanding MOon exploration TEchnologies demonstrated by Nano Semi-Hard Impactor.

Popis Omotenashi
Popis Omotenashi
Zdroj: http://www.unoosa.org/

Jeho popis bude tentokrát stručný, protože jednoduchý je i jeho hlavní úkol. Jde o to ověřit, zda navržený způsob přistání dokáže přistávací lander přežít a poté přinášet použitelná data z povrchu Měsíce. Mise se sice zaměří i na měření radiace, ale to je jen drobný přídavek ke zmíněné technologické demonstraci.

Omotenashi je opět 6U CubeSat (tvořený šesti jednotkami o rozměru 10 × 10 × 10 centimetrů) a hmotnosti 14 kilogramů. Tento drobek má ambici se stát nejmenším lidským výtvorem, který se pokusí přistát na povrchu Měsíce. Cílem je demonstrovat technologie pro malé a levné povrchové průzkumníky, kteří by nám pomohli rychle zkoumat prostředí na Měsíci.

Příprava na oddělení od mateřského CubeSatu
Příprava na oddělení od mateřského CubeSatu
Zdroj: https://space.skyrocket.de/

Hlavním řešitelem celého projektu je Tatsuaki Hashimoto z japonské agentury JAXA. Projekt vznikl na půdě univerzity v Tokiu. Cílem je provést polotvrdé přistání, při kterém nebude samotné dosednutí brzděno, ale díky předchozí práci zpomalovacího motoru dokáže přistávací modul přistát bez poškození – což je ovšem věc, kterou ověří až samotný akt přistání. Přistání to na běžné poměry bude opravdu tvrdé.

Práce brzdného motoru na tuhé pohonné látky
Práce brzdného motoru na tuhé pohonné látky
Zdroj: https://space.skyrocket.de/

Družice se skládá z vlastního CubeSatu, který je pro uvedení na dráhu kolem Měsíce vybaven tryskami na stlačený plyn. Tento CubeSat zůstane na protáhlé eliptické dráze kolem Měsíce a bude provádět nejen sběr dat o radiačních podmínkách u Měsíce, ale také přenášet data z přistávacího modulu. Ten je součástí CubeSatu a nese jméno NAno Semi-Hard Impactor. Tento modul je složen z dalšího pohonného systému – brzdné rakety a jednoduché výbavy. Samotný modul totiž po odpojení od mateřské sondy zažehne svůj malý motor na tuhé pohonné látky, který během 20 – 30 sekundového zážehu sníží rychlost natolik, aby dopadová rychlost na povrch byla 20 – 30 metrů za sekundu. Brzdný motor bude poté odhozen. Při takové rychlosti by modulu samozřejmě hrozilo poškození a tak je vybaven airbagem, který se před odpojením od mateřského CubeSatu nafoukne a vytvoří objekt o průměru 50 centimetrů.

Ideální stav přistávacího modulu po přistání na měsíčním povrchu
Ideální stav přistávacího modulu po přistání na měsíčním povrchu
Zdroj: https://space.skyrocket.de/

Poměrně surová metoda přistání je daní za malé rozměry celého zařízení. Přesto však může najít uplatnění při distribuci potřebných měřících zařízení, které je potřeba rozmístit po povrchu Měsíce jednoduše a levně. Typicky může jít třeba o přístroje na měření radiace, různé lokátory a podobně.  Je samozřejmě jasné, že při tak malých rozměrech nepůjde o složité přístroje, ale spíše o jednoduché senzory, či jednoúčelové průzkumné sondy. Dodejme, že Japonsko má bohaté zkušenosti s celou řadou netradičních způsobů přistání malými landery na malých objektech, které známe z misí Hayabusa 1 a 2.

Tato pionýrská mise má za cíl krom demonstrace zmíněného způsobu přistání, provádět zejména radiační měření a to jak na oběžné dráze Měsíce, tak i na jeho povrchu. Dokud přistávacímu modulu nedojde energie.

Samotná orbitální část bude po odhození přistávacího modulu mít hmotnost asi 7 kilogramů a bude nadále pracovat. Brzdná raketa přistávacího modulu má hmotnost 6 kilogramů. Přistávací modul má celkovou hmotnost bez brzdné rakety 0,7 kilogramu a bude fungovat do doby, než mu dojdou palubní akumulátory. Jejich kapacita je 30 Wh a spotřeba se bude pohybovat kolem 15 W. Přistávací modul je vybaven také komunikační anténou v pásmu P..

Zdroje informací:
http://www.unoosa.org/
https://en.wikipedia.org/
https://blogs.nasa.gov/
https://space.skyrocket.de/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/omotenashi.jpg
https://space.skyrocket.de/img_sat/omotenashi__3.jpg
https://space.skyrocket.de/img_sat/omotenashi__4.jpg
https://space.skyrocket.de/img_sat/omotenashi__5.jpg

Hodnocení:

0 / 5. Počet hlasů: 0

Sdílejte tento článek:

Další podobné články:

Komentáře:

Odběr komentářů
Upozornit
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hodnocený
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

Děkujeme za registraci! 

Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.