Podle aktuálních informací se zdá, že nový americký lunární nosič Space Launch System (SLS) by z haly VAB na pobřežní rampu 39B měl vyrazit nejdříve koncem listopadu. Tuto informaci poskytla oficiální místa portálu Spaceflight Now. To znamená, že pokud má raketa odstartovat ještě letos, tak by zbývalo jen velmi málo času k provedení kritických zkoušek tankování, následnému návratu do haly VAB k dokončovacím pracím a následnému návratu na vzletovou rampu. Ukazuje se, že skládání a testování nového supertěžkého nosiče trvá déle, než NASA předpokládala ve svém optimistickém harmonogramu ze začátku roku. To však není nečekané, vždyť týmy v hale VAB sestavovaly a testovaly první exemplář nové rakety.

„Podle mého názoru to šlo dobře na to, že to bylo poprvé,“ říká Cliff Lanham manažer NASA z programu exploration ground systems v nedávném rozhovoru s portálem Spaceflight Now a dodal: „Všechno je pro nás nové, ale celkově vzato to probíhalo dobře.“ Lanham dále uvedl, že NASA ve spolupráci se zástupci firmy Jacobs, která má na starost mnoho podpůrných činností, záměrně oddálila skládání některých prvků rakety SLS během letošního léta, aby bylo možné dříve dokončit některé práce s vyšší prioritou, které se však také týkají přípravy rakety SLS na její první misi – bezpilotní let Artemis I.

Zmíněné práce s vyšší prioritou obnášely například první zapnutí avioniky v centrálním stupni a nahrání letového softwaru do počítačového systému rakety. Tyto práce zahrnovaly také například kontroly environmentálního systému rakety, ke kterým muselo dojít před její aktivací. Inženýři NASA neodhalili během zkoušek rakety SLS žádný významný problém, ovšem termíny milníků vedoucích ke startu mise Artemis I se oproti původnímu plánu agentury posouvaly neustále doprava.

Ještě než došlo v červnu v High Bay 3 ke zvednutí centrálního stupně od firmy Boeing a jeho usazení na mobilní vypouštěcí plošinu, očekávala NASA, že už v srpnu by mohlo dojít k připojení lodi Orion určené pro misi Artemis I. Nyní je tato činnosti plánována na podzim letošního roku. První vývoz této 98 metrů vysoké rakety z haly VAB na vzletovou rampu 39B se neočekávala dříve než v září – dnes se tento milník posunul na konec listopadu. A to jde podle Lanhama o nejoptimističtější odhad.

Tyto odklady v řádu týdnů až měsíců sice nejsou z hlediska historie projektu SLS významné, ovšem významně snižují pravděpodobnost, že ke startu dojde ještě letos. Agentura nyní vyhodnocuje možnost startu mise Artemis I ve druhé polovině prosince, ovšem několik zdrojů potvrzuje, že by k tomu bylo potřeba, aby NASA zkrátila na polovinu čas, který byl původně plánován mezi zkouškou tankování a termínem startu.

Začátkem srpna NASA v hale VAB usadila na raketu SLS testovací (neletový) exemplář adaptéru OSA (Orion Stage Adapter), který má propojovat loď Orion s horním stupněm rakety SLS, ale také v něm budou uloženy CubeSaty, které poletí jakožto sekundární náklad. Pozemní týmy pak zvedly válec označovaný jako MSO (Mass Simulator for Orion) a osadily jej na vrchol rakety. Tato konstrukce napodobuje hmotnost lodi Orion od firmy Lockheed Martin, čímž umožní technikům dokončit měření rezonancí kompletně sestavené rakety. NASA tento milník označuje jako modální testování.

Když byl hmotnostní simulátor Orionu na svém místě, mohly pozemní týmy zahájit sérii ověřovacích testů nejrůznějších rozhraní. Na tyto testy naváží zkoušky uvolnění a zatažení / odklopení obslužných ramen. V rámci tohoto testu inženýři ověří oddělovací systémy těchto ramen, přes která budou do rakety proudit kapaliny a také budou zajišťovat elektrická a datová propojení nosiče a rampy s věží. Těsně před startem se pak ramena oddělí od rakety, aby se mohla zatáhnout či odklopit a nepřekážela tak startující raketě. Následovat mohou modální testy s využitím vibračních desek, které rozechvějí raketu usazenou na mobilní vypouštěcí plošině. Senzory umístěné na raketě a na obslužné věži budou měřit rezonanční odpověď na tyto vibrace.  Raketa SLS momentálně stojí na mobilní vypouštěcí plošině – kontakt zajišťují dva urychlovací motory na tuhé pohonné látky, přičemž každý z nich sedí na čtyřech podpůrných blocích. Stabilitu zajišťuje samotná hmotnost rakety bez použití jistících šroubů.

Lanham dále uvedl, že pozemní týmy očekávají dokončení modálních testů v září: „Zhruba koncem srpna až začátkem září bychom se dostali k testování URL T, po kterém by následovalo modální testování. V ideálním případě bychom ho chtěli dokončit v polovině září.“ Poté přijde na řadu odpojení hmotnostního simulátoru lodi Orion a také testovacího adaptéru OSA. Ty budou následně nahrazeny letovými exempláři – adaptérem OSA a lodi Orion, která už byla na Kennedyho středisku natankována pohonnými látkami a dostala i záchrannou věžičku. Technici již dokončují instalaci oblých panelů, které budou v první fázi letu krýt horní část lodi Orion.

Po spojení budou následovat zevrubné testy mechanických a elektronických propojení mezi lodí Orion a raketou SLS. Teprve po jejich dokončení bude NASA připravena na vyvezení plně sestaveného nosiče na rampu 39B, o což se postará jeden z crawler transporterů, které pochází ještě z éry programu Apollo, ale byly samozřejmě průběžně modernizovány. Raketa stráví na rampě zhruba týden, než tým provede simulovaný odpočet, který vyvrcholí tankováním kapalného kyslíku a vodíku do rakety. Za předpokladu, že bude test zvaný WDR (wet dress rehearsal) úspěšný, dojde k odčerpání pohonných látek, zabezpečení rakety a jejímu převozu do haly VAB k provedení závěrečných prací.

V hale VAB po WDR pak kromě jiného proběhne například instalace pyrotechnických separačních systémů i autodestrukčních náloží, které by se postaraly o ukončení letu, pokud by se raketa odchýlila z kursu. Poté se raketa vrátí zpět na rampu, kde ji bude čekat další týden dlouhá příprava na první pokus o start. Pokud se neobjeví žádný problém, dojde k zážehu čtyř motorů RS-25 od firmy Aerojet Rocketdyne na centrálním stupni a dvou pomocných urychlovacích motorů na tuhé pohonné látky. Raketa tak dosáhne celkového tahu skoro 4 000 tun. Podle NASA má být raketa SLS schopna dopravit k Měsíci 27 tun nákladu.

V rámci mise Artemis I poletí na oběžnou dráhu Měsíce loď Orion, která několik týdnů po startu přistane do Pacifiku. Bezpilotní mise Artemis I má ověřit techniku a vyšlapat cestu k další misi rakety SLS a lodi Orion – misi Artemis II, která má v roce 2023 dostat k Měsíci čtyřčlennou posádku. Další mise programu Artemis mají umožnit návrat lidí na povrch Měsíce v okolí jižního pólu. Agentura k tomu využije komerčně vyvinuté lunární landery. V dubnu letošního roku NASA rozhodla, že využije upravenou verzi lodi Starship od SpaceX, aby tento znovupoužitelný těžkotonážní nosič vyvíjený převážně vlastním financováním firmy, zajistil první přistání posádky na Měsíci v rámci programu Artemis. NASA plánuje využívat raketu SLS a lodě Orion k dopravě astronautů mezi Zemí a oběžnou dráhou Měsíce, kde astronauti přestoupí do landeru (jako je Starship), ve kterém zamíří k povrchu.

Přeloženo z:
https://spaceflightnow.com/

Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2017/09/Z2AAAAA-350×139.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/d/db/Sls_block1_on-pad_sunrisesmall.jpg
https://www.nasa.gov/…/image/edu_srch_sls_engineering_for_exploration.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20210813-PH-JBS01_0002~large.jpg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/…/block_1_crew_in_fligh_srb_nasaworm_eas_r4.jpg