Čandraján-2 se trochu neprávem považuje za neúspěšnou misi, přitom selhala jen část sondy. Konkrétně se nepovedlo přistát na povrchu v jižní části, asi 600 km od jižního měsíčního pólu. Přesto, že výsadek nevyšel tak orbiter úspěšně obíhá okolo Měsíce a provádí užitečnou vědu. Sonda má velmi kvalitní kameru a známe jsou například fotografie míst přistání z misí Apollo nebo zachycení následovníka – tedy modul Čandraján-3 po úspěšném dosednutí nebo fotografie japonského landeru SLIM, který v roce 2024 skončil vzhůru nohama poblíž kráteru Shioli. Nejnověji se indičtí vědci pochlubily pozorováním účinku sluneční erupce v interakci s Měsícem. Faktem je, že se indická kosmická agentura ISRO výsledky bohužel zatím moc nechlubí o to více podobné zprávy potěší.

Indická sonda Čandraján-2 obíhající Měsíc provedla vůbec první pozorování účinku sluneční erupce typu CME (Coronal Mass Ejection – výron hmoty z koróny Slunce) na Měsíc. Tento jev zaznamenal jeden z vědeckých přístrojů sondy. Konkrétně šlo o CHACE-2 (Chandra’s Atmospheric Composition Explorer-2).
Pozorování z přístroje CHACE-2 ukázala, že v době, kdy výron hmoty zasáhl Měsíc, vzrostl celkový tlak v měsíční exosféře (velmi řídké atmosféře) na přivrácené, tedy denní straně Měsíce. Hustota částic (tedy počet neutrálních atomů nebo molekul na jednotku objemu) odvozená z těchto měření se zvýšila více než desetinásobně. Tento nárůst odpovídá dřívějším teoretickým modelům, které takový efekt předpokládaly, ale přístroj CHACE-2 na sondě Chandrayaan-2 ho potvrdil vůbec poprvé pozorováním. Měsíc má velmi řídkou atmosféru, která spadá do kategorie tzv. exosféry – to znamená, že jednotlivé plynové atomy a molekuly se v ní jen velmi zřídka srážejí, i když se nacházejí ve stejném prostoru. Hranicí exosféry je samotný povrch Měsíce, proto se označuje jako „exosféra s povrchovou hranicí“ (surface boundary exosphere).

Exosféra Měsíce vzniká působením několika procesů: slunečního záření, slunečního větru (tvořeného ionty vodíku, helia a menším množstvím těžších prvků) a dopadů meteoritů na měsíční povrch. Tyto jevy uvolňují z povrchu jednotlivé atomy a molekuly, které se stávají součástí exosféry. Obecně je měsíční exosféra velmi citlivá i na malé změny faktorů, které ji vytvářejí – a jedním z nich je právě výron sluneční hmoty (CME).
CME představují události, při nichž Slunce vyvrhne velké množství své hmoty, především ve formě iontů vodíku a helia. Tyto účinky mají na Měsíc výrazný dopad, protože Měsíc nemá téměř žádnou atmosféru ani globální magnetické pole, které by jej, byť jen částečně, před slunečními vlivy chránilo.

K této vzácné příležitosti přímého pozorování dopadu CME na Měsíc došlo 10. května 2024, kdy Slunce vypustilo sérii výronů koronální hmoty. Zvýšené množství sluneční plazmy, které zasáhlo Měsíc, zesílilo proces uvolňování atomů z měsíčního povrchu, čímž vzrostl tlak v osvětlené části měsíční exosféry. Toto pozorování přináší nové vědecké poznatky o chování měsíční exosféry a o vlivu tzv. kosmického počasí na Měsíc. Kromě rozšíření našich znalostí o Měsíci a jeho interakci se Sluncem upozorňuje i na praktické problémy budoucích lunárních základen – jejich konstruktéři budou muset počítat s podobnými extrémními událostmi, které mohou dočasně měnit podmínky na povrchu Měsíce, než jejich účinky opadnou.

Zdroje informací: 
https://www.isro.gov.in

Zdroje obrázků:
ChatGPT
https://www.isro.gov.in