Ano, ruský kosmický program jde od desíti k pěti (nebo spíš od desíti k jedné). Technologický náskok trestuhodně promrhali a zpět se budou dostávat opravdu jenom s vypětím všech sil (v nejbližších letech určitě ne). Svou roli hrálo více faktorů (finance, drain brain atd.), ale především tradiční protěžování a dosazování do klíčových funkcí dle známosti. Obsadit kohokoliv do funkce jen z protekce se hodně rychle vymstí (bohužel, i na Západě se děje něco podobného v podobě inkluze, kdy se snažíme dosadit do klíčových pozic osoby na základě sociálního inženýrství, nikoliv na základě schopností – buď nám Rusko odstrašujícím příkladem).
Vše výše popsané však nestačí k tomu, aby někdo někoho urážel a léčit si tak svůj komplex. Konstruktivní kritika je něco úplně jiného, což průměrně inteligentní člověk by měl umět rozlišit.
Co se týče toho Krymu/Majdanu, tak nerad sklouzávám do politických debat. Protože to sem nepatří. Nicméně zkuste si něco málo zjistit o doktríně Zbigniewa Brzezinského. Tato šedá eminence amerických prezidentů vymyslel relativně důmyslný plán, jak se zbavit nepřítele. A to vyvolání konfliktu u jeho hranic, kdy válčíte s nepřítelem skrze cizí stát. Má to obrovskou výhodu, protože zatímco nepřítel se vyčerpává přímým bojem, tak vy prakticky nemáte žádné ztráty (veškerou tíhu bojů nese váš „spojenec, kterému nezištně pomáháte“ – odtud také vznikl slavný citát Henryho Kissingera „Být nepřítelem Spojených států je nebezpečné, být jejich spojencem je fatální,“ ). Nic tedy není tak černobílé jak se zdá a Ukrajinu opravdu ze srdce lituji, protože mír není v zájmu mocností, které o jejich osudu rozhodují. Obě mocnosti se silně přepočítali. Rusové nezopakovali Krymský triumf a Američané se přepočítali v tom, že zopakují Sovětsko-Afghánský scénář k rozdrobení Ruska vyčerpáním. Situace je patová a nikdo neví, jak z toho ven.
Úplně nakonec si nechám takovou malou filozofickou otázku. Opravdu můžeme (beru my jako národ reprezentovaný ministrem zahraničí) jako spojenci Izraele kritizovat Rusko? Rusko stejně jako Izrael obhajují invazi z důvodu národní bezpečnosti (a ano, v obou případech tomu tak i skutečně je). Izraelci Gazu srovnali se zemí, zakazují humanitární pomoc civilistům, veřejně mluví o odsunu všech jeho obyvatel. To je v pořádku? Příteli, v čem je rozdíl mezi invazí do Iráku a na Ukrajinu? Rusové tvrdě prosazují svoje mocenské zájmy, ale nedělají nic jiného, než co děláme my naprosto běžně (myslím my, jako člen NATO) už několik desetiletí.
Takže nechme si ty urážky Rusů a nejdříve se zamysleme nad svým vlastním chováním. Nejsme o nic lepší.
P.S.: myšlenka, že jedno bezpráví obhajuje druhé, se mi hnusí. Čili neobhajuji zločiny Putina zločinem USA a jejich spojenců. Jenom se názorně snažím poukázat na problematiku konfliktu, kde ani jedna ze stran není ta správná (protože ve finále při mocenských hrách o lidi fakt nejde a ani nikdy nešlo). V poslední době se cítím čím dál víc jako Remarque, který byl zoufalý z toho, jak je obklopený zaslepenou nenávistí a válečným nadšením.