Po dvou odkladech a třech probdělých nocích jsme se 27. srpna letošního roku konečně dočkali dalšího startu Super Heavy Starship na již desátou testovací misi. A nutno podotknout, že si díky ní SpaceX poměrně dobře napravila reputaci po předchozím fiasku s prvními třemi lety Starship druhé generace. Tentokrát jsme mohli sledovat stoprocentní úspěch, přičemž poslední mise, o které toto šlo tvrdit, byla IFT-6, která proběhla 19. listopadu 2024.

Zdroj: SpaceX
Pojďme se nyní ale znovu podívat na desátý let a rozebrat ho kousek po kousku. Start se i na vzdory lehce horšímu počasí uskutečnil v 01:30 našeho času a Super Heavy Starship se již po desáté úspěšně vznesla ze startovní rampy A v texaském městě Starbase. Podařilo se úspěšně zažehnout všech tři a třicet motorů Raptor na Super Heavy B16 a sestava se úspěšně dostala přes fázi největšího dynamického namáhání. V čase T+ 00:01:33 jsme mohli na infografice přenosu vidět, že došlo k výpadku jednoho motoru v prostředním prstenci. Ten nebyl následně použit ani pro zpětný zážeh a přistání. Každopádně se dá říci, že na žádnou fázi letu nemá výpadek jednoho motoru zásadní dopad a Super Heavy bez problému pokračovala dál.
V čase T+ 00:02:43 došlo k úspěšné separaci kosmické lodi Starship, která pokračovala v nabírání rychlosti, aby dosáhla požadované dráhy, zatímco Super Heavy provedla otočku proti směru letu a provedla zpětný zážeh, jež ji nasměroval zpět k pobřeží. Při něm se zažehlo dvanáct Raptorů a jeho délka byla přibližně 60 sekund. Po jeho konci došlo úspěšně k odhození Hot-staging ringu a následovalo klesání k místu plánovaného simulovaného přistání, které se tentokrát povedlo na výbornou. Super Heavy úspěšně zažehla 12 prostředních funkčních Raptorů a po dostatečném zpomalení přešla plánovaně nikoli na tři středové Raptory, ale dva, přičemž právě jeden z nich byl nahrazen motorem z prostředního prstence. Účelem bylo zjistit, jak to ovlivní přesnost manévrování, pokud by k takovému scénáři někdy došlo při pokusu o zachycení rameny na věži. O chvíli později B16 vypnula motor z prostředního prstence a přešla na manévrování pomocí dvou středových motorů. Ve výšce přibližně 200 metrů nad hladinou moře došlo k zastavení klesání, chvilkové levitaci na místě a následnému vypnutí posledních pracujících Raptorů a Super Heavy tak z této výšky dopadla do Mexického zálivu a explodovala. Sečteno podtrženo, šestnáctý prototyp rakety Super Heavy absolvoval (pokud pomineme jeden nefunkční Raptor) bezchybný let, a bylo díky němu možné získat spoustu nových dat ohledně přistání, která z minulé mise chyběla.
O Starship S37 se jako o bezchybné rozhodně hovořit nedá, a to i přesto, že se jí podařilo splnit všechny cíle. Během letu ji provázelo několik problémů a nyní s odstupem můžeme hovořit spíše o štěstí, že nedošlo k závažným poškozením. Ovšem začněme postupně. Starship po separaci úspěšně absolvovala hlavní zážeh a dosáhla správné cílové dráhy. V čase T+ 00:16:56 došlo k otevření dveří nákladového prostoru před plánovanou demonstrací vypuštění nákladu. K samotnému zahájení testu došlo v čase T+ 00:19:07 a vůbec poprvé se tak do akce dostal speciální vypouštěcí mechanismus určený výhradně pro družice Starlink. Test proběhl úspěšně a Starship si tak poprvé v historii připisuje první vypuštění nákladu. Díky hned třem kamerám v nákladovém prostoru, které nám SpaceX v přenosu ukázala a spojení přes síť Starlink jsme si mohli živě vychutnávat velmi netradiční pohledy na unikátní mechanismus.
Jako další test měl následovat zážeh Raptoru, coby demonstrace schopnosti provádět deorbitační zážehy. Od tohoto momentu jsme ale mohli sledovat několik zvláštních úkazů a myslím, že není od věci říci, že Starship S37 měla stejně jako její předchůdkyně velmi blízko k selhání. Během zážehu motoru v čase T+ 00:37:55 bylo v záběru vidět, jak na spodku pravého zadního křídla vlaje jakýsi kus uvolněné oceli. Na záběrech o dvě minuty dříve bylo ale křídlo naprosto v pořádku. Je tedy jasné, že k poškození muselo dojít v tomto časovém okně, co ho ale způsobilo, je v současné chvíli nemožné s jistotou potvrdit.

Zdroj: SpaceX
Jednalo se však pouze o začátek problémů. V čase T+ 00:46:59, kdy se již Starship začala vracet do atmosféry, došlo v motorové sekci k explozi jdoucí pro změnu od levého zadního křídla. Exploze po sobě zanechala výraznou trhlinu v části trupu, které se v češtině říká sukně a kryje motory při návratu do atmosféry. Mimo jiné se po celé motorové sekci rozlétl oblak trosek, který naštěstí nezpůsobil poškození na atmosférických Raptorech nutných pro přistávací zážeh. Bez poškození nevyvázlo ani levé zadní křídlo, které u trupu lodi z části zmizelo.
Co ale bylo příčinou této exploze? S velkou pravděpodobností byl problém u potrubí, které se používá při chlazení motorů k odvodu plynného kyslíku/metanu. To vede z horní části motorové sekce skrz úchyt zadních křídel až k úplnému spodku lodi. Aktuální spekulace hovoří o možném přetlaku právě v tomto potrubí, což mohlo vést k jeho poškození/explozi, kterou jsme mohli vidět v přímém přenosu. Nic nám samozřejmě neřekne více, než oficiální vyšetřovací zpráva, na niž se budeme muset ještě nějakou chvíli počkat.
Starship S37 se tak do atmosféry vracela se strukturálním poškozením obou zadních křídel a jak je na záběrech během přistávacího zážehu vidět, výrazně se to na nich podepsalo. Každopádně navzdory žhnoucímu peklu dokázala loď doplachtit až nad přistávací místo v Indickém oceánu, kde dokázala úspěšně provést přistávací zážeh. Podle SpaceX byla i s takto várazným poškozením její odchilka od plánovaného místa přistání pouze tři metry, což je naprosto úctyhodný výkon. A co víc, později firma zveřejnila naprosto neuvěřitelné záběry z přistání ve vysokém rozlišení, které jsme zatím nikdy jindy neviděli.
Pokud Vás zaujala barva tepelného štítu, rozhodně v tom nejste sami. Naštěstí to má ale poměrně jednoduché vysvětlení. Oranžovou barvu mají na svědomí testovací kovové destičky, které zoxidovaly a proudění vzduchu z nich uvolněné částice rozneslo po téměř celém trupu. Bílá barva na špičce je naopak způsobena dodatečnou ablativní vrstvou, nebo-li sekundárním tepelným štítem, která se nachází pod destičkami. Ta nejenže se při návratu do atmosféry odpařuje, ale zároveň vlivem vysokých teplot bělá. Právě na špičce bylo před startem záměrně odebráno velké množství destiček hlavního tepelného štítu a uvolněný materiál ze sekundární ablativní vrstvy se zachytil na destičkách na špičce.

Zdroj: SpaceX
Jak tedy zhodnotit desátý testovací let Super Heavy Starship. Rozhodně zde můžeme být mnohem pozitivnější, než při přechozích třech letech Starship druhé generace. Super Heavy B16 úspěšně absolvovala misi a podařilo se jí splnit všechny plánované testy. Starship S37, i přesto že se potýkala s problémy, dokázala po dlouhé době úspěšně přistát do Indického oceánu a to i navzdory vážně poškozeným zadním křídlům pouze s tří metrovou odchilkou. Nezbývá tedy nic jiného než složit poklonu nejen samotné lodi, ale i celému týmu inženýrů, kteří za vývojem tohoto neskutečného stroje stojí. Nyní nás čeká mise IFT-11, poslední start z orbitální rampy A, poslední start Super Heavy první generace a poslední start Starship druhé generace. Po misi IFT-11 začne nová éra v programu Super Heavy Starship.
Jako bonus na úplný závěr tu pro Vás máme velmi, velmi čerstvou fotku ovšem ne z mise IFT-10, ale IFT-6. Velmi krátký záběr, který jsme mohli vidět pouze v intru přenosů Super Heavy Starship, si nyní můžeme pořádně vychutnat.


Zdroje informací:
https://x.com/SpaceX/
https://x.com/EmlynSpace/
https://x.com/elonmusk/
https://x.com/ScottLikedSLS/
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/GzU2dePWMAAJXgO?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GzYcJm1bIAAu8OZ?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GzUn4v8XwAA8myB?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/Gzdw3ZCW4AE_T_k?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GzelfFzbIAAlGxh?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/GzelfOvbkAMUCrI?format=jpg&name=large
Zdroje videí:
https://x.com/SpaceX/status/1960179929204596907
https://x.com/SpaceX/status/1961165064666312956