Náš nebeský souputník má v historii země draka nezastupitelné místo. Objevuje se již v raných mýtech ve spojení s bohyní Čchang-e (Chang’e), jako symbol nesmrtelnosti nebo nostalgie a samoty. Předtím, než se stala bohyní Měsíce, byla Čchang-e po celé Číně proslulá svou krásou. Měla bledou kůži bílou jako mléko, černé vlasy a rty jako květy třešní. V umění je zobrazována jako půvabná mladá žena s krásnými ozdobami ve vlasech. Asi nejstarší písemná zmínka o této proslulé měsíční bohyni pochází z textu Kuej-cchang, podle kterého si Čchang-e vzala lék nesmrtelnosti a odlétla na Měsíc. Podle některých převyprávění ji k tomu vedlo sobectví, podle jiných touha zvrátit trest v podobě smrtelného života, který jí byl dříve udělen Nefritovým císařem za to, že v jeho službách rozbila vzácnou konvici. Silný kulturní dopad je podobný tomu západnímu, který se v kosmonautice inspiroval hlavně řeckým a římským odkazem. Čína po své měsíční bohyni tedy pojmenovala celý program věnovaný průzkumu šedého světa. Krásná nymfa je známá také tím, že na Měsíc nevystoupala sama, ale se svým mazlíčkem králíkem YuTu. U nás je znám spíše jako nefritový králík, který na luně připravoval lektvar nesmrtelnosti. Právě proto v Asii ve spojitosti s Měsícem hovoří o podobizně připomínající králíka více než o nám známější tváři.
Symbol nesmrtelnosti
Pojďme se ale přesunout od mýtu do nedávné minulosti, do roku 2003. Právě tehdy totiž vznikl tolik proslulý čínský lunární program Čchang-e, ale kořeny jsou mnohem starší. Čínská akademie věd navrhla už v roce 1991 lunární průzkumnou misi, která uvedla do pohybu celé lunární počínání. V rámci tzv. Programu 863 tj. Národního programu na podporu vyspělých technologií, který začal v březnu 1986. Byla vytvořena projektová skupina pro průzkum Měsíce a přiděleny první finanční prostředky. Na řadu přišly první studie proveditelnosti a definice toho, co vše je pro takto komplexní program potřeba. Až do roku 2000 byla existence lunárního počínání tajná. Teprve 22. listopadu 2000 Státní rada Čínské lidové republiky poprvé veřejně zmínila v tzv. Bílé knize o čínských kosmických aktivitách pod názvem Dlouhodobé cíle (pro příštích 20 let), že Čína má v úmyslu průzkum Měsíce. Země draka svůj lunární program v počátcích rozdělila na tři hlavní fáze. V té první měla být k Měsíci vyslána sonda, jejímž úkolem bylo, usadit se na jeho oběžné dráze. A přesně to se také stalo. 24. října 2007 odstartoval téměř dvou a půl tunový automat Chang’e-1 (Čchang-e-1) do neznáma. K šedému světu automat dorazil 5. listopadu a usadil se 200 km nad jeho povrchem. Sonda na oběžné dráze měla otestovat technologie nutné pro další mise. Zkoumala podrobně lunární povrch a prováděla trojrozměrné stereoskopické snímkování měsíčního povrchu. Plánovaná délka mise byla 12 měsíců, ale nakonec byla prodloužena na 16 měsíců. Sonda byla pak řízeně navedena na kolizní kurz a 1. března dopadla severně od Mare Fecunditatis (Moře plodnosti) na přivrácené straně Měsíce. A to byl teprve začátek.
První kroky do neznáma
Už v roce 2010 byl na řadě další automatický robot. Jako součást první fáze měla už o něco důmyslnější dvojka vyšlapat cestu pro čínské automatické přistání a to se nejen povedlo, ale na závěr mise Chang’e-2 (Čchang-e-2) se podařilo navíc vyfotografovat i blízkozemní asteroid 4179 Toutatis. Sonda kolem něho prolétla ve vzdálenosti pouhých 3,2 km. Celá mise byla prodloužena o 4 roky. Vědci s Chang’e-2 ztratili spojení až v polovině roku 2014 poté, co měla za sebou už asi 100 milionů kilometrů. Očekává se, že se „mrtvá“ Chang’e-2 do blízkosti Země vrátí někdy kolem roku 2027. Půjde ovšem pouze o průlet a nadále bude zůstávat na eliptické oběžné dráze. Dvojka byla původně určena jako záloha Chang’e-1, ale došlo k přepracování a úpravě na vlastní misi. Tým přidal některá technická vylepšení, včetně pokročilejší palubní kamery, která byla schopna rozlišit objekty o velikosti pouhý 1 metr. Čína v rámci této mise otestovala i dálkovou komunikaci z bodu L2 soustavy Slunce-Země. Zatímco sonda Chang’e-1 operovala na oběžné dráze 200 km nad povrchem Luny, tak Chang’e-2 se pohybovala na kruhové oběžné dráze 100 km nad povrchem, což umožňovalo snímky s vyšším rozlišením a přesnější vědecká data. Na konci mise se sonda dokonce dostala až pouhých 15 km nad povrch. Dráha měla parametry 100 km v aposeleniu (lunární apogeum, odsluní, nejvzdálenější bod oběžné dráhy) a 15 km v periseleniu (lunární perigeum, přísluní, nejbližší bod oběžné dráhy). Tato mise stála asi 900 milionů čínských jüanů, což odpovídá zhruba 125 milionům dolarů. Cíle mise Chang’e-2 byly zaměřeny na snímkování s vysokým rozlišením a hledání vhodného místa pro přistání té nadcházející. Úspěch dvojky poskytl důležitý technický základ pro úspěšnou realizaci budoucího čínského průzkumu Měsíce. Právě z její předlohy byla později postavena přenosová družice Queqiao (Čchüe-čchiao).
Fáze dvě, přistáváme
Mise Chang’e-3 (Čchang-e-3) otevřela druhou etapu dobývání Měsíce v čínském podání, když úspěšně přistála v Moři dešťů na přivrácené straně Měsíce. Šlo o neuvěřitelný úspěch a hattrick, který jasně dokazoval technologickou vyspělost Číny. Chang’e-3 měkce přistála do šedého regolitu jako první od roku 1976! Mise prověřila schopnost Číny bezpečně a přesně přistát na Měsíci. Součástí výpravy bylo i první čínské lunární vozítko Yutu (Jü-tchu), což jak už víme, byl podle mýtů onen Nefritový králík, kterého si sebou na Lunu vzala krásná bohyně Měsíce Chang’e. Rover Yutu přenášel videa, „kopal“ a analyzoval vzorky regolitu. Byl také vybaven základním autonomním navigačním systémem, aby se zabránilo kolizím a opět dláždil cestu složitějším misím v budoucnu. Co je ještě více obdivuhodné? Celková výdrž. Operace přistávacího modulu Chang’e-3, byly plánovány na jeden rok. Navržená životnost vozítka pak byla tři měsíce! Stacionární modul je funkční dodnes a Nefritový králík fungoval dva roky a sedm měsíců do 31. července 2016! Následovala pětiletá pauza, kterou prolomil až start čtvrtého automatu Chang’e-4 (Čchang-e-4), který byl ve skutečnosti ještě úspěšnější než jeho předchůdce. Šlo totiž o vůbec první měkké přistání na odvrácené straně Měsíce v historii a nejen to. Sonda dosedla 3. ledna 2019 v oblasti jižního pólu v geologicky významné oblasti pánve South Pole-Aitken v blízkosti kráteru Von Kármán. Také tentokrát byl na palubě rover nazvaný Yutu-2. Ten sjel na povrch 12 hodin po přistání. K uskutečnění takto složité mise, ale před letem musela Čína vyslat již zmiňovanou přenosovou družici Queqiao-1 na halo oběžnou dráhu. Přímá komunikace se Zemí je na odvrácené straně Měsíce totiž nemožná. S ohledem na tuto skutečnost nebyl satelit umístěn přímo na oběžnou dráhu kolem Měsíce, ale kolem rovnovážného bodu systému Země-Měsíc do bodu L2 na tzv. halo oběžnou dráhu.
Také čtyřka byla v podstatě záložní kus z minulé mise. Sonda byla ale předělána tak, aby vyhovovala novým cílům a ty se podařilo splnit do puntíku. Svědčí o tom dosažené mezinárodní renomé a fakt, že Chang’e-4 dostala několik cen. Například v listopadu 2019 byl tým oceněn zlatou medailí od Královské letecké společnosti a v říjnu 2020 byla misi udělena cena World Space Award od Mezinárodní astronautické federace. V obou případech to bylo poprvé, kdy čínská mise obdržela takové ocenění. Je obdivuhodné, že vozítko, jehož plánovaná životnost byla 3 měsíce, ale také přistávací modul s plánovanou životností 12 měsíců, jsou dodnes funkční a spolu s nimi funguje i komunikační družice Queqiao-1. Jednoznačně to svědčí o technické vyspělosti Číny. Mise jako taková přispívá k našemu chápání Měsíce a zejména jeho odvrácené strany.
Fáze tři, máme vzorky
Úspěch pokračoval i nadále a na čtyřku volně navázala pátá mise v pořadí Chang’e-5 (Čchang-e-5), která zároveň odstartovala třetí závěrečnou fázi první etapy čínského průzkumu Měsíce. Od roku 1976 to totiž byla první mise, při které se podařil odběr vzorků a jejich následná doprava zpět na Zem. Sonda se skládala ze čtyř částí: orbiteru, přistávacího modulu, vzletové části a návratového pouzdra. Sestava na startu vážila i s palivem 8,200 kg. Což je už pořádná hmotnost. Chang’e-5 dosedla do oblasti na přivrácené straně zvané Mons Rümker a ještě stejný den odebrala vzorky z hloubky až 1 metr. Celkem přibližně 1731 g horniny bylo 16. prosince 2020 úspěšně dopraveno zpět na Zem. Z přivezeného regolitu byly identifikovány nové lunární minerály, včetně Changesite-(Y) a dvou různých struktur sloučeniny titanu Ti2O, čímž se Čína stala třetí zemí, která objevila nový lunární minerál a nejen to. Čína se stala historicky teprve třetí zemí, které se odběr vzorku na Měsíci povedl. Changesite-(Y) je minerál tvořící průsvitné sloupcovité krystaly v zrnkách čediče vyskytujícího se na Měsíci. Changesite–(Y) náleží mezi merrillity skupiny fosforečnanů. Pojmenován byl (jak jinak) na počest bohyně Chang’e (Čchang-e). Tento nerost objevila právě sonda Chang’e-5. Objev tohoto minerálu ohlásila 9. září 2022 Čínská národní vesmírná agentura CNSA společně s Čínským úřadem pro atomovou energii v Pekingu. Objevili jej pracovníci Pekingského výzkumného střediska uranové geologie ze vzorků získaných na povrchu Měsíce. Objev minerálu jako nové sloučeniny, byl potvrzen Mezinárodní mineralogickou asociací a Komisí pro nové minerály, nomenklaturu a klasifikaci.
A to už se dostáváme do doby poměrně nedávné. Rok 2024 znamenal další krok a pokračování vytyčené cesty. Tentokrát mělo jít ovšem o něco zcela unikátního. Sonda Chang’e-6 (Čchang-e-6) totiž byla navržena na odběr vzorků z odvrácené strany Měsíce a jak víme, něco takového se ještě nikomu předtím nepovedlo. A tak si lidová republika připsala další významné prvenství, které v pravdě obdivoval celý svět. Ještě předtím se podařilo do flotily družic Měsíce přidat automat Queqiao-2, který zajištoval bezchybnou komunikaci. Chang’e-6 se skládal též ze čtyř obdobných částí jako pětka. Přistávací modul spolu s malým asi 5 kg vážícím vozítkem Jinchan přistály na odvrácené straně Měsíce 1. června 2024 v geologicky velmi zajímavé oblasti. Rover po vystřelení na povrch sondu úspěšně vyfotografoval. Robotická lopatka a vrták odebraly vzorky o celkové hmotnosti 1935,3 gramů z povrchu a vzestupný modul je pak 3. června 2024 vynesl na oběžnou dráhu Měsíce, kde se 6. června 2024 připojil k návratové části, kam byly horniny přeneseny. Pouzdro 25. června 2024 vstoupilo do atmosféry a úspěšně přistálo na padácích ve Vnitřním Mongolsku. Mise trvala asi 53 dní. Vědci doufají, že vzorky odebrané z přistávací oblasti mohou obsahovat materiál z lunárního pláště vyvržený při původním dopadu, který vytvořil pánev South Pole-Aitken. Odebraný materiál by mohl vrhnout světlo na rozdíly, které existují mezi přivrácenou a odvrácenou stranou Měsíce a jeho původ. Vzorky nyní studují čínští vědci ve spolupráci s mezinárodními odborníky. V předchozím případě byl přímý přístup mezinárodních partnerů k vzorkům umožněn až zhruba tři roky po jejich návratu!
Měsíc, pak Mars
Již probíhající program byl v průběhu let rozšířen o čtvrtou fázi ve které se počítá s vývojem a stavbou předsunuté základny na jižním pólu Měsíce. Cílem je usnadnit přistání na Měsíci s posádkou ve 30. letech 21. století. Šestku by měla v roce 2026 doplnit ještě sedmá mise, která se zaměří na detailnější průzkum jižního pólu. Na palubě bude mít celkem 21 přístrojů a opět se počítá s mezinárodní účastí. Tím to však ani zdaleka nekončí. V plánu je už teď také sonda Chang’e-8 (Čchang-e-8), která by už přímo na místě (na jižním pólu na odvrácené straně Měsíce) měla zkoušet využívat místní zdroje. K dispozici by měl být demonstrátor 3D tisku, z jehož pomocí by v budoucnu mohla Čína stavět zamýšlenou základnu. Součástí má být i humanoidní rover, neboli rover na kterém bude torzo multifukčního robota s pažemi. Pro velmi přesné práce na povrchu. Tato mise je předběžně v plánu na rok 2028 a pomalu se připravuje zázemí i na pilotovanou misi někdy po roce 2030. Země draka však mimo to plánuje také vybudování konstelace, která by poskytovala vysoce přesnou navigaci, stejně jako širokopásmovou komunikaci pro většinu míst na Měsíci. Ambice Číny však lunárním programem nekončí. Jasně zaznívá, že cílem je nejprve náš souputník a poté Mars! Jedna úspěšná robotická mise již proběhla a mnohem ambicióznější je na řadě. Stejně jako NASA se svými partnery plánuje návratovou misi s cílem odběru vzorku, tak i Čína již podniká první kroky k obdobnému počinu. Architektura počítá s dvěma starty v roce 2028 a návratem v červenci 2031. Půjde o mise Tianwen-3 v rámci programu Tianwen, o kterém byla už řeč v první části článku, který vyšel před týdnem. Zajímavostí je, že k odběru vzorků je v plánu využít i robotického psa. Nebude však využit rover, jako je tomu v případě obdobné mise od NASA a ESA, ale půjde spíše o způsob používaný a odzkoušený v programu Chang’e.
Na jedné straně je to program Artemis prostřednictvím kterého by se chtěly Spojené státy s pomocí mezinárodních partnerů vrátit člověka na Měsíc. Na straně druhé je tu Čína s programem Chang’e jehož vrcholem má být taktéž přistání na Měsíci a vybudování mezinárodní lunární stanice. Je tu však jeden podstatný rozdíl – rychlost. Zatímco Artemis se rozebíhá opravdu pomalu a nabírá další a další zpoždění, tak na druhé straně se řadí na vyšší rychlostní stupeň a daří se naplňovat jeden vytyčený cíl za druhým. Klidně se tak může stát, že dalším člověkem na Měsíci bude Číňan… (Pokračování příště).
Text vznikl v jiné úpravě pro měsíčník Tajemství vesmíru 7-8, 9/2024
Zdroje informací:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cchang-e#
https://en.wikipedia.org/wiki/Chang%27e_3#
https://en.wikipedia.org/wiki/Queqiao-1
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cchang-e_4
https://en.wikipedia.org/wiki/Changesite-(Y)
https://twitter.com/CNSpaceflight
Zdroje obrázků:
https://images-wixmp
https://cs.wikipedia.org
https://en.wikipedia.org
https://en.wikipedia.org
https://en.wikipedia.org
https://twitter.com/karlosmeybe
https://pbs.twimg.com
Potěšil mne souhlasný názor, že Čína „řadí na vyšší rychlostní stupeň“ a že pravděpodobným příštím člověkem „na Měsíci bude Číňan“ .
Je možné, že duo Musk-Trump „upraví“ bezpečnostní limity i scénáře a USA se vrátí k vyšším rizikům v kosmonautice Měsíce.
Tohle bude napínavé.
Souhlas. 2016 Trump hlásal přistání na Měsíci 2024, aby se to stihlo do konce tehdy očekávaného druhého volebního období. Vznikl kolem toho úžasný klip We can. Tak třeba trochu probudí NASA ze spánku, Muska si dal dokonce do vlády.
Představa, že americký prezident má pravomoc jakkoliv zasahovat do „bezpečnostních limitů i scénářů“ (NASA), ať už tím myslíte cokoliv, je velmi naivní a pramení z neznalosti fungování amerického vládního systému.
Osobně mi pak přijde zcestné přesvědčení, že vyšší riziko rovná se rychlejší a jistější dosazení cíle. Riskování a z ně plynoucí nehody naopak pokrok brzdí.
Pokud se týká srovnání současného amerického a čínského programu pilotovaného přistání na Měsíci, nezapomínejte, že ten americký reálně běží, včetně výroby HW. Číňané zatím ještě nezačali ani testovat.
Jistě. Ale Trump může tlačit rozpočet NASA a personální změny.
Urychlení vývoje hardwaru má své limity, nezávisle na množství peněz, které tam nalijete. Určitě se bude chtít Trump zapsat do historie, takže Muskovi a NASA „pomůže“, jak to jen jde. Bude sranda sledovat ten rozdíl. Muskův vztah k FAA a jiným agenturám je znám. Nebudu se divit, když Muskovo jmění překročí během 4 let 1 bilion dolarů. Ale to je jiný příběh 😎, ten sem nepatří.
Penize dokazi veci hodne urychlit.
Kolik uplynulo let od vyhlaseni Apolla do jeho realizace?
Psat o limitech hardwaru, kdyz vyvoj SLS zacal v roce 2011, ted mame rok 2024 a ceka se teprve na prvni start s lidskou posadkou k obletu Mesice.
A vyvoj samotne lode k Mesici resp. k vypravam do „hlubsiho“ vesmiru – Orionu musel zacit jeste mnohem drive, protoze v roce 2011 myslim uz absolvoval prvni testovaci let na Atlasu V.
„Development of SLS began in 2011 as a replacement for the retiring Space Shuttle as well as the canceled Ares I and Ares V launch vehicles.“
https://en.wikipedia.org/wiki/Space_Launch_System
Také doufám v robustnost amerického vládního systému.
Ono se ale může stát vícekrát něco, co by zapřičinilo „uzemnění“ a přerušení testů (třeba také kvůli ochraně přírody, píši totiž o SpaceX) – a u toho vidím možnost intervence, jak už to dělá Musk nyní při změnách za pochodu.
Vzhledem k tempu zkoušek soulodí StarShip bych čekal, že by SpaceX mohlo letět k Měsíci (přistát a vrátit se) do 2030 bez ohledu na SLS.
(A napoprvé vyleze z MoonShip nějaký jejich robot.)
Není to ale z mé hlavy, že v 60. letech byla NASA ochotna víc riskovat.
NASA v 60. letech opravdu nebyla ochotná víc riskovat než dnes. Minimálně tragédie Apolla 1 (by) ji z toho vyléčila (pokud by bylo z čeho léčit).
To je povrchní dojem, daný tím, že znalosti a zkušenosti s pilotovanými lety byly tehdy významně menší než dnes. Proto dnes někomu může připadat tehdejší počínání jako „riskantní“, V rámci tehdejšího poznání ale byla NASA stejně opatrná jako dnes. Tehdy, stejně jako dnes, platilo a platí „bezpečnost astronautů je na prvním místě“.
Ani Čína dnes nestojí o to „vydláždit si cestu na Měsíc mrtvolami“. Pro prestiž není nic horšího než lidské oběti.
Nejsem si jist, ale v dnesni dobe maji limit tusim 1:250 sance na loss of crew, nejsem si jist jaky (a zda vubec) limit byl v 60. letech, ale kazdopadne to 1:250 nebylo.
Nikdo nechce dlazdit cestu k Mesici mrtvolami, ale je potreba si uvedomit ze lety do kosmu byly, jsou a jeste hodne dlouhou dobu budou riskantni zalezitost.
neni to lahke s novodobymi pioniermi ktori si pletu svoje dojmy s faktami
rapid prototyping dokazal byt casovo a nakladovo efektivnejsi ako waterfall planovanie doaleluja..a poucenie z failures urychluje vyvoj, normalka v sucastnom project delivery.. rovnako v Cinskymi mesacmyni testami, tento rok zacali testovat prvy stupen lunarnej rakety, docking na mesacnej orbite,.. bolo to aj tu.. problem je ze Nasa ide na government governance a akcionari su volici.. a ti vyzera dali zelenu nejakym upravam..
Moc bych si pral aby opravdu program NASA realne bezel a byli na Mesici opet prvni. Nicmene je diskutabilni jak daleko ta realizace je, protoze pokud vim (ale muzu se plest) tak zatim neni ani jasne jak presne a s kolika HW bude let na mesic probihat. Budou to 4 Starshipy, 7, nebo 15?
Tak ja dufam, ze nie, preboha.
Nasa, verim, planuje artemis nie kvoli “druhenstvu” na Mesiaci, ale inym cielom.
Musk snad vie co robi (v politike). Snad.
Podla mna by uplne stacilo, keby FAA prestal hadzat, dajme tomu ze polienka, pod nohy SpaceX a umoznil im naplno vyuzit vyhody metod, ktorymi pracuju.
Moznoze to bol jeden z dovodov, preco sa Musk angazuje 🙂 Ale to len konspirujem.
Cine drzim palce. Aj ked som na strane Nasa a europskych partnerov!
Staci se podivat na kdy se zatim planuje start mise Artemis 2 nebo start soulodi PPE-HALO, a hlavne druhy pripad neni urcite definitivni termin.
Pritom Gateway(tehdyDSG) mela byt uz touto dobou u Mesice.
Clanek z roku 2018
https://kosmonautix.cz/2018/09/05/posadka-v-zarodku-gateway-v-roce-2024/
Závěr článku není z hlediska NASA veselý, ale jistá pravděpodobnost tam určitě je. Osobně nemám nic proti tomu, že by přistál Číňan dříve než další Američan, i když samozřejmě fandím více NASA než Číně, za kterou vykukuje Rusák 🙂 Nicméně katastrofické scénáře, jak Čína zabírá jižní pól s pravděpodobnými zdroji surovin a hlásí, aby jí tam nikdo nelezl bez souhlasu, se objevují a doufám, že neuskuteční. Ale jinak musím říci, že se mi čínský lunární program hodně zamlouvá, ať už jde o systematičnost, tak i o neuvěřitelnou úspěšnost.
Opet nadherny clanek, dozvedel jsem se veci ktere jsem ani nevedel, krasne shrnuto.
Osobne jsem rad ze zaina „zavod“ o Mesic. I kdyz nekdo muze rikat ze o zavod nejde, pak prece jenom kdyz jsou alespon dve starny ktere se snazi o ten samy cil, tak se predpoklada ze tam urcita zrava rivalita bude a ze to hodne zvedne moralku a nadseni pro vec na obou stranach. A my, co milujeme kosmonautiku, z toho budeme jen tezit, protoze se budou plany realizovat snad co nejdrive a bude vetsi sance na schvaleni rozpoctu a planu, nez kdyby konkurence nebyla (na obou stranach). Nejsou to 60. leta, ale myslim ze co se deje posledni roky a co nas v pristich letech ceka je velmi velmi podobne co se rozvoje kosmonautiky tyce.