Servisní modul se postará o doručení nového amerického kosmického teleskopu na plánovanou dráhu a také mu tam umožní fungovat. Tato platforma nyní po několika letech úspěšně dokončila fázi stavby, instalací a zkoušek. Nyní, když je modul sestaven, čeká na inženýry další velký úkol. Začnou totiž pracovat na integraci dalších důležitých částí teleskopu – včetně vědeckých přístrojů a samotného dalekohledu.

„Spacecraft bus (družicová platforma / servisní modul) se tomu neříká jen tak pro nic za nic. Dostane totiž teleskop ve vesmíru tam, kam má,“ říká Jackie Townsend zástupkyně projektového manažera mise Nancy Grace Roman Space telescope z Goddardova střediska v marylandském Greenbeltu a dodává: „Ale ve skutečnosti je to spíše obytný vůz, protože má celou řadu funkcí, které teleskopu umožňují plnit vědecké cíle v kosmickém prostředí.“ Zmíněné úkoly obnášejí průzkum širokých pruhů oblohy, ve kterých se vědci zaměří třeba na temnou energii (tajemnou kosmickou sílu, která by mohla urychlovat rozpínání vesmíru), temnou hmotu (neviditelnou hmotu, kterou je možné pozorovat pouze prostřednictvím jejích gravitačních účinků) a exoplanety (světy nacházející se mimo naši Sluneční soustavu).

Tento výzkum by se nedal dělat bez schopnosti dopravit teleskop na potřebnou dráhu a poté s ním otáčet tak, aby pozorovat různé kosmické cíle. Teleskop ale také potřebuje dodávat elektrickou energii, komunikovat se Zemí, řídit a ukládat data z palubních přístrojů, nebo regulovat svou vnitřní teplotu. Aby byla zajištěna komunikace mezi jednotlivými systémy observatoře, je v útrobách servisního modulu propleteno skoro 80 kilometrů kabeláže! Servisní modul obstará také vyklopení některých prvků, které budou při startu složené – ať už jde o fotovoltaické panely, výklopnou krytku apertury, sluneční stínítko spodních instrumentů, či vysokoziskovou anténu. Bude také zodpovědný za sběr a odesílání dat, což pro kosmickou observatoř není snadný úkol. A dvojnásob to platí pro observatoř, která má pozorovat vesmír tak, jako Nancy Grace Roman Space Telescope.

„Každý den nám tenhle teleskop pošle 1,4 terabytů dat. Srovnejme si to s 50 – 60 gigabyty z Webbova a nebo 3 gigabyty z Hubbleova teleskopu,“ říká Jason Hylan, manažer nové kosmické observatoře z Goddardova střediska a dodává: „Denní množství dat odeslaných z Webbova teleskopu odpovídá zhruba 13 hodinám sledování YouTube videí v nejvyšší kvalitě. U Nancy Grace Roman Space Telescope ale půjde každý den o ekvivalent zhruba dvou týdnů sledování YouTube v nejvyšší kvalitě.“ Aktuální milník v přípravě servisního modulu představuje vyvrcholení osmi let návrhů, stavby a zkoušek, do čehož se zapojily stovky pracovníků Goddardova střediska.

„Zaměstnanci Goddardova střediska byli mozkem, konstruktéry a realizátory. Spolupracovali také s dodavateli, kteří dodali všechny správné díly,“ řekl Townsend a dodal: „Opírali jsme se o generace zkušeností v oblasti konstrukce kosmických sond, abychom se vypořádali s problémy s náklady a harmonogramem, které vyplynuly z problémů v dodavatelském řetězci a pandemie.“ Jednou z technik, která šetří čas i peníze, byla stavba makety teleskopu, tzv. jednotky pro ověřování konstrukce. To expertům umožnilo dělat dvě věci najednou: dokončit pevnostní zkoušky na maketě, navržené speciálně pro tento účel, a zároveň sestavit skutečný letový exemplář.

Chytré rozložení konstrukčních prvků teleskopu týmu také umožnilo přizpůsobit se změnám v harmonogramu. Je navržen tak, aby byl modulární, „spíše jako kousky koláče z Trivial Pursuit než jako vajíčko, kde jsou vnitřní komponenty pohřbeny uvnitř,“ zmínil Townsend a poznamenal: „To změnilo pravidla hry, protože se nemůžete pokaždé spolehnout, že díly dorazí v pořadí, jaké jste si naplánovali, nebo že budou hned perfektně fungovat bez jakýchkoli úprav.“ Zvýšila se také efektivita, protože lidé mohli pracovat na různých částech servisního modulu současně, aniž by se navzájem rušili.

Servisní modul má tvar lehce nesymetrického šestibokého hranolu se šířkou 4 metry a výškou 2 metry, přičemž váží 3800 kg. Jedním z důvodů, proč není těžší, je to, že některé jeho díly byly částečně duté. Pokud byste odstranili některé panely, spatřili byste jemné kovové „včelí plástve“ sendvičově uložené mezi dvě tenké vrstvy kovu. Kromě toho je mnoho různých dalších částí (jako třeba disk antény) vyrobeno z pevných, ale lehkých kompozitních materiálů.

Když byl servisní modul plně sestaven, provedli na něm inženýři zevrubné zkoušky jeho výkonu. Ještě předtím byly jednotlivé konstrukční prvky otestovány samostatně, jenže je to podobné jako u sportovních týmů. Hráči mohou být sami o sobě kvalitní, ale to ještě neznamená, že budou fungovat jako jeden tým. „Servisní modul prošel zkouškami a nyní je připraven na instalaci užitečného vybavení, tedy vědeckých přístrojů a samotného teleskopu,“ říká Missie Vess, inženýrka systémů Nancy Grace Roman Space Telescope z Goddardova střediska a dodává: „Příští rok budeme tyto systémy testovat společně a začne integrace závěrečných dílů observatoře, včetně výklopné krytky apertury, vnější válcovité sestavy a fotovoltaických panelů. Pak tu budeme mít dokončenou kosmickou observatoř připravenou ke startu v květnu 2027.“

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/09/spacecraft-001.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/09/spacecraft-002-copy.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/35/Scheme_of_Roman_Space_Telescope.png
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/09/spacecraft-004.jpg