Vážení čtenáři, když jsem měl tu čest být poctěn úkolem sestavit tento Kosmotýdeník, byl jsem docela rád, že za sebou nemáme tak bláznivě úžasný týden plný prvního startu Starlineru a prvních přistání Super Heavy a Starship do oceánu. Ale znáte to, i v týdnu, kde se žádné převratné události v kosmonautice nestaly, záhy objevíte spoustu zajímavých informací. A proto jsme tu s Kosmotýdeníkem nejen pro příjemné nedělní čtení. Jeho hlavním tématem je mise Voyager, a to jednak z toho pozitivního pohledu, že Voyager 1 už zase posílá vědecká data, ale i z toho životně lidského, že jsme se rozloučili s Edem Stonem, který to celé tak nějak dával dohromady a sondy jej přežily. Nechybí ani krátké okénko do aktuálního dění, přehled z Kosmonautixu a tradiční fotka a video týdne.
Voyager 1 vrací už i vědecká data
Bláznivý projekt na několik měsíců v podobě opravy stařičké kosmické sondy na dálku má své úspěšné rozuzlení. Těžko však můžeme hovořit o běžné opravě na dálku. Vždyť komunikace probíhala přes propastných více než 24 miliard km a signál putoval rychlostí světla 22,5 hodiny tam a pak zase stejnou dobu zpět. A to se bavíme o zařízení, které ze současných inženýrů mnozí ani neviděli naživo ve funkčním stavu.
Sonda Voyager 1 začala 14. 11. 2023 předávat nesrozumitelná data. Jak se později povedlo jednomu z inženýrů rozluštit, na vině byla jednotka letového počítače FDS. Poté, co se podařilo vadný čip vynechat pro ukládání dat, mohlo 22. 4. přijít z JPL uspokojivé prohlášení, že sonda vysílá srozumitelné údaje o svém stavu. Poté, co inženýři věděli, v jakém stavu sonda je, mohli 19. května vyslat pokyn k zapnutí čtyř vědeckých přístrojů sledujících mezihvězdné okolí. Sonda dva z nich zapnula hned a další dva se podařilo zapnout po určitých úpravách. A nyní 13. června tedy přichází očekávaná zpráva. Sonda začala předávat vědecká data o svém okolí, jako předtím.
Dvojice sond Voyager byla vypuštěna před téměř 47 lety a jde o nejdéle pracující a nejvzdálenější sondy v historii. Před zahájením mezihvězdného průzkumu obě sondy prolétly kolem Saturnu a Jupiteru a Voyager 2 prolétl kolem Uranu a Neptunu. Později se zaměřily na výzkum plazmatu a částic ve svém okolí. Podařilo se jim zaznamenat průlet helipauzou, tedy hranicí, kde přestává mít sluneční vítr převažující vliv na naše okolí a dostaly se do mezihvězdného prostoru. Pokud jde o samotnou sluneční soustavu, tedy oblast, kam zasahuje gravitační vliv Slunce, tak ta je mnohem větší, než kam dokázaly Voyagery doletět. Předpokládá se, že oblak kometárních jader zasahuje až do vzdálenosti přibližně 200 000 astronomických jednotek (1 au je přibližně 150 mil. km), tedy asi tisíckrát dál, než kde se nyní nachází Voyagery.
V následujících týdnech budou ještě na Voyageru 1 provedeny drobné technické opravy po výpadku, který se podařilo vyřešit. Dojde k časové synchronizaci tří počítačů, aby příkazy pro sběr dat byly vydávány ve správný čas a bude provedena údržba palubního magnetofonu. Ten je používán pro záznam dat o vlnách plazmatu a odesílají se dvakrát ročně. Ostatní data o magnetickém poli a částicích v okolí jsou posílána rovnou na Zemi bez ukládání.
Kosmický přehled týdne:
Na úvodním snímku vidíme Mezinárodní kosmickou stanici (ISS) z poněkud netradičního úhlu. Na jejím konci je dobře vidět zadokovaný Starliner. To nám připomíná, že tato loď je stále přítomna na své první misi s lidskou posádkou. Aktuální informace hovoří o tom, že došlo ještě k pátému úniku hélia v době krátce po zadokování k ISS a termín přistání nebyl ještě definitivně určen. Uvažuje se o 22. červnu.
Mise čínské sondy Chang’e 6 úspěšně pokračuje. Modul se vzorky se úspěšně spojil s družicovým stupněm na oběžné dráze Měsíce a návratový modul se vzorky by měl přistát 25. června. Mezitím se na místo přistání podívala družice Měsíce Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO). Přistávací modul čínské sondy je na snímcích jasně patrný a máme i porovnávací snímek před přistáním a po něm.
Sonda Perseverance se nyní pohybuje na dně bývalého řečiště (Neretva Vallis) a pustila se do zkoumání kamenného podloží. Na snímku vidíme výbrus, který provedla 14. června 2024 (sol 1179).
Přehled z Kosmonautixu:
Vzhledem k tomu, že vydáváme minimálně dva články denně, je i tato tradiční rubrika opravdu napěchovaná událostmi. Na přelomu týdnů potěšil článek, že mikrogravitace na oběžné dráze je sice žádoucí, ale evropská agentura ESA stojí o umělou gravitaci. O probíhající sopečné aktivitě na Venuši se dlouhá léta spíše opatrně mluvilo. Jisté důkazy přinesl měřením teploty Venus Express, ale důkazy o lávových proudech a jejich změnách máme i z měření sondy Magellan, tedy už 30 let stará data zachycují sopečnou činnost na Venuši. Další článek NIAC – Sny o budoucnosti #11 přinesl náhled na další technologii vzdálenější budoucnosti. První start nového evropského nosiče Ariane 6 se blíží, a tak si představujeme jednotlivé družice. Tentokrát to byl 25cm CubeSat OOV-Cube. ESA chystá unikátní vesmírnou observatoř Plato, která najednou zvládne přehlédnout 5 % oblohy. K tomu bude potřeba 26 speciálních kamer. První z nich byla instalována v Německu. Soukromá společnost Stoke Space připravuje vlastní nosič nazvaný Nova. Právě proběhl první zážeh nového motoru pro tuto raketu. Evropský navigační systém Galileo bude vylepšen. Nový typ družic Galileo byl schválen do výroby. Díky širokému záběru členů redakce máme každý týden pravidelný přísun informací z různých oborů. Jedním je také příprava stanice na oběžné dráze Měsíce, Gateway. Živě jsme chtěli sledovat výstup astronautů z paluby ISS, ale nakonec byl odložen kvůli nepohodlí Matthew Dominicka ve skafandru. Krásnou vzpomínku na Billa Anderse jsme věnovali v rozsáhlém článku, který připomíná kariéru astronauta, který vyfotil ikonický snímek Země nad Měsícem. Prostor dostal také rover Curiosity, který se chystal k novému vrtu v kráteru Gale. Na našem portálu se setkáváte i s reportážemi z našich cest, a tak jsme se mohli podívat nejen do Francie s Víťou Škorpíkem, který o tom sepsal podrobnou reportáž s užitečnými tipy na závěr. A na konci týdne došlo ještě na zmínku, že malá družice japonské firmy Astroscale se dostala na 50 m od vysloužilého druhého stupně rakety H-IIA.
Snímek týdne:
Když se řekne Viking nebo Voyager, vybaví se vám zřejmě jméno Carl Sagan. Ale v Jet Propulsion Laboratory (neboli JPL) v NASA by s misí Voyager určitě spojili jméno Ed Stone. Tento hlavní iniciátor samotné úchvatné mise Voyager, a pozdější šéf celé JPL, byl také jejím hlavním vědeckým mluvčím. Člověk dokáže obdivuhodné věci. Například vyrobit sondy, které fungují v kosmu déle, než je život, který byl vyměřen vám samotným tady na Zemi. A tak se skončila i mise Eda Stona. Navždy nás opustil 9. června 2024. Věnujme mu tedy vzpomínku snímkem týdne a ještě se k němu vrátíme formou článku.
Video týdne:
Videozáznamem se vracíme zpět k hlavnímu zaměření portálu, kterým je kosmonautika. Zde v té nejsyrovější podobě pohledem na tři motory YF-100K nové čínské rakety CZ-10 (Dlouhý pochod 10). Podle CASC (Čínské kosmické společnosti pro vědu a technologie) proběhl zkušební zážeh prvního stupně rakety 14. 6. 2024 podle plánu. Nominální tah jednoho motoru je 130 tun a při testu bylo dosaženo tahu 382 tun. Motory spalovaly kapalný kyslík a upravený letecký petrolej. Budoucí raketa je určena k vynášení čínských pilotovaných lodí a v základní verzi pouze s centrálním prvním stupněm (CZ-10A) má mít nosnost na nízkou oběžnou dráhu nejméně 14 tun a především má být zčásti znovupoužitelná. Ve verzi s dalšími dvěma stupni po stranách a s celkem sedmi motory má mít nosnost 70 tun na nízkou oběžnou dráhu a nejméně 27 tun na dráhu k Měsíci.
Zdroje informací:
https://www.jpl.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://universemagazine.com/wp-content/uploads/2024/06/gp58xolxoaahhx0-1024×1024.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/06/content-ce6-beforeafterblink.gif
https://pbs.twimg.com/media/GQI7UvBXwAANX2V?format=jpg&name=orig
https://cs.wikipedia.org/wiki/Edward_C._Stone#/media/Soubor:Stone_Voyager_4c.jpg
On ještě s Voyagerem pracuje nějaký inženýr, který ho viděl? Skoro bych vsadil boty, že všichni, co s ním dnes pracují, ho nikdy neviděli, možná ani nebyli na světě, když startoval.
Vlastně je to živoucí fosílie a vyžaduje to úžasné odhodlání udržet při životě všechny ty technologie a programy, umožňující komunikaci s ním.
PS chtělo by to vyslat nástupce
Chtělo by to hodně rychlou sondu řekněme velikosti New Horizon. Vynesla by jí StarShip spolu s urychlovacím stupněm, což by mohl být komplet celý druhý stupeň Falconu 9. Možná by na takových 30 km/s mohla zrychlit. Za rok by byla u Jupiteru, za 5 let u Neptunu.
K té samotné sondě- možná by nebylo od věci ji vybavit spíše velkými solárními panely a spoustou iontových motorů- možná něco jako PPE – který má mít na váhu cca 11tun i s palivem!!
Se solárními panely končíme někde za drahou Jupitera- tohle je přeci jen „trochu“ dál
chtělo by to, chtělo, ale obávám se, že pro nejbližších 20 let máme smůlu… NASA nic podobného New Horizonu neplánuje, navíc mise NH je ještě příliš „živá“ a rozhodně se neblíží svému důchodu, hledají se pro ni nové cíle. Navíc tato vámi navrhovaná nová sonda by měla rychlost téměř dvojnásobnou jako NH (16,26 km/s), což by znamenalo buď extrémní množství paliva pro nakopnutí od Země + vhodné postavení planet zejména Jupiteru a Saturnu, aby od nich dostala gravitačními praky takovéto zrychlení. Navíc jaký vědecký program byste pro takto rychlou sondu chtěl? Kolem planet by prosvištěla jak formule1 a hnát se tak rychle kam? Za čím? Na úroveň dnešní pozice Voyageru 2 by sonda rychlostí 30 km/s letěla 21,5 roků! A co tam? Měřit heliopauzu jako Voyagery? Jistě lze argumentovat, že dnešní přístroje by byly rozhodně modernější než ty ze 70. let, ale řekl bych, že NASA si je dobře vědoma, že peníze pro meziplanetární lety budou užitečnější při průzkumu Titanu nebo Enceladu. Nemluvě o orbitální misi k Neptunu .)
Inu dnes mě Voyager opět překvapil…
Náhodně jsem narazil na dokument o misích VOY1 a 2 na YT
https://www.youtube.com/watch?v=M62kajY-ln0
Dokument obsahuje mnoho zajímavého (a již dlouho známého), ale určitě stojí za shlédnutí.
To vypadá moc pěkně, díky za tip. Krásně to doplní vzpomínku na ně.
Ano, tento dokument jsem viděl a je to docela HUTNÉ dílo- o délce přes 3.5 hodiny
Takže děkuji V600 za odkaz A VŠEM JEHO SHLÉDNUTÍ VŘELE DOPORUČUJI!!!
Ano zdá se že pracuje. AI mi vyhledala toto:
Bill Kurth, dlouholetý člen týmu Voyager, který začal pracovat na projektu jako postgraduální student v roce 1974, stále aktivně pracuje na misi Voyager. Je vedoucím vyšetřovatelem pro přístroj na měření plazmových vln (PWS), který byl navržen a vyroben na University of Iowa. Během své kariéry monitoroval data z Voyageru 1 a 2 a hrál klíčovou roli v potvrzení vstupu Voyageru 1 do mezihvězdného prostoru v roce 2012.
Kurth je nadšený z nedávného obnovení komunikace s Voyagerem 1, který se nachází 15 miliard mil od Země. V dubnu 2024 NASA úspěšně znovu navázala kontakt se sondou po poruše paměťového čipu, což bylo významné nejen pro tým, ale i pro pokračování vědeckých měření v mezihvězdném prostoru (Radio Iowa) (NASA Science) (Physics and Astronomy).
Bill Kurth je stále významnou postavou v oblasti kosmického výzkumu a přispívá ke studiu plazmových vln v mezihvězdném prostoru, což je oblast, do které žádný jiný lidský přístroj zatím nevkročil.
Starliner. V článku sice není zmíněn, ale aktuální je. Hlavně mě překvapil posun přistání na 22.6. Není to tak, že se s ním bojí přistát, že ne?
Starliner zmíněn je, ale redakční systém nezobrazil popisek úvodní fotky 🙂 Ale jo, já to tedy do článku dodám. Přemýšlel jsem totiž, zda uvést ještě dodatečně uvedený problém s pátým únikem hélia, nebo to už nechat být. Díky za podnět. Není to velký problém to přidat do sekce o aktuálním dění.
To nebyla kritika, jen že má poznámka je trochu off topič. Ale ten důvod odkladů přistání mě fakt zajímá. Už jsem narazil na pár trochu pochybných videí, kde spekulují o záchranné misi Dragonu atd
Ne já jsem za tu poznámku rád, protože jsem nevěděl, jak se Starlinerem naložit a tak jsem ho nakonec nezmínil vůbec, což nebyla dobrá volba. Teď je to lepší. Osobně předpokládám, že s ním nic závažného není, protože jinak by to snad už na rovinu řekli. Ale asi si vzali víc času na přezkum a posunuli atum přistání. A nebo si loď vede dobře a tak nebyl důvod misi zkracovat na nutné minimum. A nebo nám někdo řekne víc 🙂
Podle oficiálních informací (https://starlinerupdates.com/) není návrat nijak ohrožen. Helium je potřeba pro tlakování paliva do manévrovacích trysek, je tedy potřeba během volného letu. Před tuším třemi dny psali, že mají dostatek hélia na cca 70 hodin volného letu, přitom na návrat stačí sedm hodin, takže i přes úniky ho mají dost.
Oni to vysvětlovali na tiskové konferenci po připojení Starlineru k ISS. Doufal jsem, že překlad udělá někdo, kdo má víc času 🙂 Ale alespoň telegraficky, co si z toho pamatuju:
1. z pohledu letu jako takového a připojení k ISS proběhlo všechno dobře, astronauti nejsou nijak ohrožení ani není žádný důvod k jakýmkoliv záchranným akcím apod.
2. problémy jsou, jen nic neohrožují. Oni je berou jako důležité, ale z jiného pohledu: toto je testovací mise (ačkoliv s lidmi), takže pro všechny je to konečně příležitost sesbírat data ze skutečného letu. Ale jinak, jejich slovy: „Víte, my tu už rozebíráme několikátou vaši otázku na tyto dva problémy, ale ve skutečnosti jde o takové drobnosti – jen když vzpomenu na porovnání, jaké problémy jsme museli řešit při každém startu raketoplánu…“
Konkrétně jde tedy o problémy dva:
1. únik hélia: zaprvé je celkově malý a zadruhé využili připojení k ISS na přesměrování některých okruhů, aby během připojení k ISS hélium ubývalo ještě méně. Vysvětlovali to i podrobněji, ale to nestíhám překládat celé, pardon.
2. SW problém s ovládáním manévrovacích trysek: jedna manévrovací tryska je SW označená jako nefunkční, ačkoliv po HW stránce normálně funguje. Problém pro let to není, ale jejich techniky to extrémně zajímá: SW je nutné nakrmit daty o chování trysek, aby mohl vyhodnotit nenormální chování. A oni samozřejmě mohli dát jen data ze simulací na Zemi. Takže ty rozdíly získané při skutečném letu k ISS je velmi zajímají, aby mohli nakalibrovat trysky lépe.
Tolik, co si pamatuju z tiskovky.
@MilanV – Diky! Musim si tu tiskovku nekde najit a zpetne prehrat.
Asi trochu chapu neduveru ve Starlinera po vsech tech zdrzenich a problemech behem prvni mise, ale to pranyrovani a konspirace o posilani Dragonu na „zachranu“ me neprestavaji fascinovat.
Prijde mi, jako by lide nebyli schopni pochopit, co znamena test a ze nejake neduhy se daji ocekavat.
to Kamil – raději bych místo 2stupně Falconu použil nějaký kyslíkovodíkový stupeň – ať už Centaur nebo připravovaný evropský ULPM ( 2st. Ariane 6) , ale spíš bych to viděl ( protože Musk) na zmenšeného hopíka- prostě udělají podobné nádrže jako pro StarShip – jen o průměru 8 metrů a přidají k němu 1 raptor .
Vlastně by to mohlo sloužit i jako dobrý test pro ITF- 6 – mohli by vyzkoušet VELKÉ DVEŘE nákladového prostoru, manévrovat SpaceHopíkem okolo SShipky, zkoušet tankovat z SpaceHopika do StarShipky a zpět a nakonec StarHopíka odpálit směrem – k Měsíci nebo Marsu – Ten měsíc by byl lepší- byl by stále v blízkosti Země a tak v krátkém dosahu rádia a tak i dlouhodobě zkoušet skladování kryogenních látek v nádržích StarShipu!!!
Ale ta sonda by byla fajn- i když bych ji raději viděl na mnohem lépe vyzkoušeném nosiči než je v tuto chvíli SuperHeavy/Starship. Možná v budoucnu!!!
LRO jako obvykle uspěla. I když vyfotila jen dolní přistávací stupeň, vzletový už byl dávno pryč.