Tak jednak ač je to produkt EU, která si zakládá na ekologii je velmi neekologická, tedy jednak z hlediska nutnosti opakované výroby a jednak z hlediska použití stupňů na TPH.

No a ta zastaralost tkví v tom, že ji není možné vyvíjet směrem k tomu, aby se konečně přestala zahazovat do oceánu, ale mohla se používat opakovaně. Ano chápu, že se bude používat tak málo, že by to prý nedávalo smysl, ale není to náhodou opačně? Tím myslím to, že se bude používat málo právě proto, že je drahá a drahá je právě proto, že nelze používat opakovaně?

Jak už Dušan uvedl neplést prosím EU a ESA. To, že jsou některé státy členy ESA i EU na faktu nic nemění a ani to, že spolu spolupracují.
Pokud tedy na to budu hledět tvou optikou, tak je drtivá část všech současných raket podle tebe zastaralá, což je prostě nesmysl. Motory na TPH jsou levné a relativně jednoduché. Stačí se podívat do Číny. Mají řadu dalších výhod, jako třeba to, že se dají uskladnit na delší dobu a nevyžadují dlouhou přípravu. Hodí se jako pomocné motory. Což dokazuje použití na řadě raket na trhu. Opakovaná výroba není synonymum pro zastaralost. Pokud to ekonomicky vychází lépe není k tomu důvod. Další věc je, že znovupoužitelná raketa se nejvíce vyplatí na LEO. Zákazníci ArianeSpace míří většinou dál. Navíc A6 je navržena jako modulární a parametry lze upravovat vzhledem k misi. Což je prostě ověřená výhoda. To, kolikrát raketa za rok poletí neurčuje zda je opakovaně použitelná, ale trh a výrobní kapacita. Plus dejme tomu business plán. Samozřejmě vše jde ruku v ruce. A6 je navržena i na případné vylepšení v budoucnu, takže své místo na trhu si najde. Navíc zaručí členským státům ESA nezávislý přístup do kosmu. K té ekologii se snes ani vyjadřovat nebudu, každý kdo se lety do vesmíru zabývá trochu do hloubky ví, že při plánované kadenci je to naprosto bezpředmětné. Pokud to shrnu, tak A6 je moderní raketa, která se zásadně neliší od jiných na trhu. Jo a má lepší horní stupeň než Falcon 9.

Ivo: Kdyby bylo sídlo ESA v Británii nebo ve Švýcarsku, skoro nic se nezmění. Zaměstnanci ESA z Británie nebo Švýcarska nepodléhají legislativě EU tak jako tak. A obráceně, i kdyby bylo sídlo ESA jinde, na francouzské zaměstnance se bude plně vztahovat legislativa EU. Určitě je to složitější, ale v základu tohle platí.

ESA je evropská alternativa NASA. Tedy jde o organizaci, která nemá za úkol generovat zisk a být konkurenceschopná. Její úkol je vědecký výzkum a zajištění přístupu do vesmíru pro její členy včetně těch mimo EU a nečlenské státy, které jsou v EU mají smůlu (respektive musí si dohodnout případnou spolupráci extra). To je v zásadě vše. Kdybychom tu měli soukromé firmy, které jsou schopny zastat vynášení nákladů do vesmíru, dalo by se dohodnout s nimi a Ariane 6 by nebyla třeba. ESA by se mohla soustředit na robotické sondy, výzkum na ISS, spolupráci s NASA atd. Nebo by se mohla rozpustit úplně.

Problém evropského kosmického programu není jen v tom, že EU je špatné a bez ní by to bylo krásně sluníčkové. Problémů je mnohem víc. Začněme geografií – mít jen západní pobřeží oceánu, je problém pro většinu startů a tak se musí používat koloniální kosmodrom. Pak třeba hustota osídlení. V Evropě je málokde daleko od nějakého města a když, tak jsou to většinou vysoké hory nebo bažiny absolutně bez infrastruktury. Dále je problém ve velikosti států. Je rozdíl mít jednu zemi se silnou federální vládou a seskupení spousty různě velkých zemí, které se neshodnou skoro na ničem (a tak společně řeší nesmysly, aby aspoň na něčem byla shoda). Samostatně není žádný stát dost silný na to, aby se o to postaral a i kdyby se snažil (Británie, Německo nebo Francie by něco asi zvládli), budou mu ostatní házet klacky pod nohy. A to i v případě, že by šlo o soukromého podnikatele z jedné z těch zemí.

Dovolil bych si podotknout, že je to ještě trochu složitější:
Ariane 6 vyvíjí a vyrábí „ArianeGroup“, což je joint venture firem Airbus a Safran.
Pak existuje Arianespace, která poskytuje služby vynášení na oběžnou dráhu, přičemž převážně využívá nosiče od výše uvedené firmy. V Arianespace mají podíly všechny možné další firmy (včetně ArianeGroup). Majetkové podíly v některých těchto firmách mají i státy (např. Francie či Německo), ale nikoli EU jako celek.
Od ArianeSpace (ale příležitostně i od jiných) si objednává vynášení nákladu ESA, což je mezivládní organizace, která sdružuje evropské státy, včetně 3 nečlenských v EU (Velká Británie, Norsko, Švýcarsko).
Pokud se týče USA, je třeba si uvědomit, že kromě SpaceX tam ještě existuje třeba takový Boeing, což v poslední době není zrovna vizitka technologického vizionářství, ale spíš jde o firmu, která opustila svoje původní ideály a přisála se na státní peníze. Boeing s Lockheed Martinem mají joint venture ULA (přičemž počáteční okolnosti jejího vzniku jsou docela hanebné). SpaceX se vlastně z tohoto prostředí docela vymyká a úspěchu dosáhla spíš navzdory, než kvůli tamnímu systému (ačkoli také za vládní peníze v rámci různých programů pro komerční lety).
Vzhledem k tomu, že, čistě ekonomicky vzato, SpaceX má potenciál stáhnout na sebe celosvětově veškerý průmysl vynášení do vesmíru, další firmy či instituce, které to také dělají, musí být vesměs financované státy, a to ze dvou důvodů: A. nezávislost na jednom poskytovateli (jak z technologických důvodů, například „uzemnění“ nosičů z důvodu havárií, tak i z politických důvodů, například mezinárodní embarga), B. alespoň částečná hospodářská konkurence, aby si firma SpaceX nemohla účtovat naprosto nehorázné ceny (jako to například dělal v pilotovaných letech Roskosmos po odstavení raketoplánů).
Americká vláda si uměle vydržuje minimálně jednoho dalšího dodavatele jak na nosiče (ULA) tak na pilotované lety (Boeing, i když tam se to zatím poněkud zadrhlo). No a ESA si podobným způsobem vydržuje Arianespace / ArianeGroup. A kdybych měl srovnávat ne mezi SpaceX a některou z těchto alternativních firem, kde SpaceX je někde úplně jinde, ale například mezi ArianeGroup a Boeingem, tak z toho Ariane zase nevychází tak špatně.