Pokud by stavění a testování raket bylo počítačovou hrou, pak by se dalo říct, že nová evropská raketa Ariane 6 prošla závěrečnou zkouškou na vysokou obtížnost. Minulý pátek se zástupcům CNES, ArianeGroup a ESA podařilo dokončit poslední zkoušku plnění kryogenních pohonných látek do Ariane 6 včetně čtyřsekundového zážehu motoru na centrálním stupni. Kombinovaná zkouška plnění alias CTLO3 byla posledním testem v řadě nácviků, které se týkaly plnorozměrového testovacího exempláře. Tyto testy pomohly operátorům nacvičit různé průběhy předstartovních činností Ariane 6, kterou čeká v příštím roce premiérový start. Mezi zkouškami totiž nechyběly jak záměrně hladké scénáře, tak i zkoušky krajních nouzových režimů.
Při testu byla odsunuta tryska motoru Vulcain 2.1, aby se simulovaly extrémní podmínky zážehu a zhoršené režimy vzletu. Zkušební činnosti se také zaměřily na bezpečné vyprázdnění nádrží rakety po nouzovém přerušení odpočtu. Kontrolní lavice byla uvedena do režimu dvojího selhání a operační týmy pracovaly s velmi omezenými kontrolními prostředky. Simulované nouzové přerušení odpočtu bylo velmi stresující pro řídící a kontrolní systémy, ale celek prokázal velmi dobré fungování a dobrou odolnost vůči anomáliím. Bylo to poprvé a také jedinkrát, kdy byl otestován nouzový režim, takže šlo o intenzivní zkoušku vyžadující plnou koncentraci. Týmy z kosmodromu CSG, ale i lidé, kteří Ariane 6 navrhují, staví a budou provozovat, prokázali, že nejen všechny systémy, ale i oni sami zvládnou všechny scénáře.
Přeloženo z:
https://www.facebook.com/
Zdroje obrázků:
https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/…AfAUI0rtYOA-xYz-eMVXRsShcNRW9en5j7-rdgzugkgNHA&oe=658710B7
Škoda že Ariane 6 je jen update Ariane 5. ESA prošvihla dobrou šanci vyvinout konkurenceschopný nosič. Ariane 6 musí létat co nejdřív, ale hned po zalétání musí Evropa vyvinout co nejrychleji moderní levný nosič, jinak se jen budeme z dálky dívat, jak se létá do vesmíru levně a efektivně. Nejhorší je, že už 8 let je jasné, že Ariane 6 nemá perpektivu, ale nikdo s tím nic neudělal.
Ariane 6 se od Ariane 5 v mnoha ohledech liší.
Už nyní se pracuje na motoru Prometheus, který má na experimentálním zařízení Themis testovat technologie znovupoužitelnosti raket.
Líbí se mi jak chystají něco na čem pak budou testovat něco, co je jasné, že funguje.
Možná funguje, ale oni potřebují získat know how, vyvinout postupy, algoritmy, získat zkušenosti.
Centrální stupeň na kyslík a vodík (jako Ariane 5, nepraktický, drahý, bez možnosti záchrany), pomocné boostery na TPH (jako Ariane 5, drahé a bez možnosti záchrany). Horní stupeń na kyslík-vodík – jako Ariane 5 – ten je dobrý. Žádná šance na velké snížení ceny za start, komplikace s velkým množstvím vodíku pro centrální stupeň. Nosič optimální pro družice na GTO a GEO, ne pro konstelace a stanici na LEO. Bez šance na jakoukoliv komerční zakázku (2x dražší než Falcon 9). A to nepočítáme nákladnou pozemní infrastruktur, za kterou si Arianespace řekla o sloro 300 mega ročně.
Podobnou definici splňuje více raket. Důležité je to, čím se A6 od A5 liší.
Lépe bych to nenapsal. Navíc za pár let začne SpaceX nabízet službu vynesení nákladu pomocí SHS kdy náklady poletí dolů a co teprve až otevřou překladiště na LEO, kde budou orbitální tahače vozit náklady na konkrétní dráhy a pak se vrátí, dotankují a povezou další náklad.