Když se podívám pod sebe, sotva vidím dopravní letadla na jejich trasách, jak tvoří kondenzační stopy. Létáme dvakrát výš než dopravní letadla a občas vidím pobřeží Californie od San Franciska po Los Angeles nebo pohoří Sierra Nevada. Je to jako dívat se do otevřené mapy, což je fajn. To jsou slova pilota ER-2, Grega ,,Coach“ Nelsona. Co by se dalo říct o slavné U-2 Dragon lady a jejímu bratrancovi ER-2 dále, dle samotných pilotů? Snad jen vtipná definice tohoto stroje: Je to prostě kluzák s velkým motorem nacpaným do zadku.

Dnes se budeme věnovat dalšímu zajímavému letounu ve službách NASA a opět je to letoun, který původně sloužil především vojensko-výzvědným účelům. Výš než piloti ER-2 se dnes pohybují astronauti na palubě ISS. Jak bylo zmíněno, jedná se o původně vojenský letoun U-2 používaný pro špionáž, který NASA získala do svých služeb oficiálně v roce 1971. Použití dvou kusů U-2 z původní série, zahájené v padesátých letech, bylo velmi úspěšné v plnění vědecké činnosti, a tak byla služba U-2 u NASA prodloužena a trvá dodnes, i když už s odlišnými stroji, než byly ty původní. Pokud bychom šli plně do hloubky historie služby, tak zjistíme, že U-2 využívala už NACA (předchůdce NASA), v padesátých letech, ale zde se jednalo o jednu velkou fikci, protože v pozadí tohoto využívání stála americká CIA.

V roce 1956 vznikl plán na utajení špionážních operací, zamaskováním za mírumilovné zkoumání zemské atmosféry v podání buď americké meteorologické služby při letectvu nebo NACA. Konečné rozhodnutí o špionážním využití loga NACA přichází od R. Bissela, který byl v programu vývoje U2 označeném jako Aquatone od začátku jako přidělenec CIA a zajišťoval jeho chod. Činnost U2 byla tedy účelně maskována za neškodný výzkum atmosféry a počasí při výškových letech, což oznámil oficiálně administrátor NACA Hugh L. Dryden, 7. května 1956. Dokonce i v objednávce U2 byla uvedena NACA, jako součást krytí. V takovém případě není divné, že takový typ letounu s tak specifickým zaměřením létá v různých částech světa pro zachycení různých meteorologických jevů v atmosféře. V NACA nebyly všichni nadšeni takovouto rošádou a zcela logicky se ozývaly hlasy, že bude nutné zveřejnit výsledky takového průzkumu, minimálně jako důkaz o opravdové vědecké činnosti, ale hlavní vědecký pracovník v NACA neprojevil přílišné nadšení z vydání takové zprávy a došlo to tak daleko, že CIA musela doporučit zvýšit tlak na NACA, aby měla potřebnou zbraň proti kompromitaci U-2. Čtenář se asi správně zeptá, kde by ty data mohli vlastně vzít, když šlo o špionážní lety a odpovědí je, že i při těchto letech docházelo k jistému sběru dat, která šla využít a pak tu ještě byly výcvikové lety, které nelétaly nad citlivá území. Piloti U-2 dokonce u sebe nosili i dokumentaci NACA, aby krytí bylo co nejvěrohodnější a byla upravena i frazeologie během letů v běžném letovém prostředí, kde bylo nutné se minimálně identifikovat pro řízení letového provozu. Z druhé strany tohoto partnerství je nutné dodat, že NACA i tak získala mnoho dat o povětrnostně-meteorologických podmínkách ve velkých výškách, která byla později použita v konstrukčních studiích nových strojů. Tato nová data získaná v rámci tréninkových letů, byla pouze do výšky sedmnáct tisíc metrů, i když výškový dostup se pohyboval vysoko nad dvacet tisíc metrů, ale to patřilo do kolonky TAJNÉ. Další možnost, kterou měla NACA k dispozici z tohoto přátelství bylo využití stroje ke zkouškám nového přístrojového vybavení, především pak komunikačních zařízení. Roku 1958 došlo ke změně z NACA organizace na NASA, ale využití krytí pro U-2 trvalo dál až do osudného 1. května 1960.

V tento den došlo k sestřelení U-2 nad územím SSSR a v USA to vyvolalo paniku a rychlou snahu tuto událost zakrýt jako let NASA, jak jen to bylo možné. Vyčkávající N. Chruščov, ale 7. května zveřejnil totožnost pilota a kusy U-2 dokazující špionáž. Pověst NASA v očích technicko – vědecké společnosti značně utrpěla i přes přínos z tohoto partnerství. Naštěstí následky nebyly až tak hrozivé, jak se na první pohled zdálo, možná i díky H. L. Drydenovi, který převzal plnou odpovědnost za roli NASA v krytí pravé činnosti U-2 na sebe. NASA si ovšem plně uvědomovala význam U-2 i přes tuto nepříjemnost a spolupráce s provozem letounu, bez špionáže, pokračovala dál. Letouny provedly například fotografování západní části USA pro porovnání se snímky pořízenými astronauty z programu Apollo. Výsledky, kterých šlo dosáhnout provozem U-2, velmi lákaly vědeckou společnost a vývoj událostí po sestřelení Franka Powerse tomu otevřel novou cestu. V roce 1970 byly NASA nabídnuty dva letouny jako platformy pro program NASA – Earth Resources Program. Letouny trupových čísel 348 a 349 byly převedeny z Edwards AFB k výrobci Lockheed, kde muselo dojít k nezbytným úpravám, především odstrojení strojů a snížení prázdné váhy letounů na 6.2 tuny, aby bylo možné zvětšit rozsah v budoucnu nesené vědecké aparatury. Model dostal označení jako U-2 C a byl opatřen civilními imatrikulacemi, se kterými po nezbytných záletech vstoupil do služeb NASA, k 31. srpnu 1971. NASA úspěšně provozovala letouny k velkému množství vědeckých měření a fotografování, nyní už opravdu vědeckému, po celých deset let. Když došlo k obnovení výroby nové verze U-2R, původní série byla ukončena roku 1959, byla NASA jeden z prvních zákazníků a objednala jeden kus. V případě NASA se ovšem jedná o typ ER-2 (Earth Resources) a nutno dodat, že jde v podstatě o jiný stroj, ale to platí pro celou druhou sérii. V druhé sérii došlo ke zvětšení velikosti konstrukce a zvýšení výkonů, které byly už u první verze na hraně díky zvětšujícímu se portfoliu vyměnitelných bloků vybavení. U-2 má několik možností montáže vybavení, které je řešeno modulárně pro snadnější a rychlejší přizpůsobení se dané misi. Hlavní prostor se nachází za kabinou pilota ve spodní části trupu, označeném jako Q-Bay, další prostor je v přídi letounu, na hřbetu ve střední části trupu a v tzv. superpodech, což jsou pouzdra, která lze zavěsit pod křídla letounu.

Ačkoliv služba u NACA nezačala pro agenturu úplně ideálně, dokázal to tento letoun plně vynahradit a dělá to vlastně dodnes. V pokračování článku se budeme věnovat pokračování služby u NASA, ale s následníkem původní U-2.

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://www.space.com/
https://www.key.aero/
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/u2_106_nasa_u-2c_pi-9002.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/images/340043main_E-5442_full.jpg
https://theaviationist.com/wp-content/uploads/2020/08/Watertown_01-678×381.jpg
https://i.dailymail.co.uk/i/pix/2012/06/10/article-2156991-1387EC1C000005DC-918_634x426.jpg