Poslední čtvrtek v měsíci lednu NASA každoročně pořádá Day of Remembrance, Den vzpomínek. Tedy připomínku posádek kosmických lodí, které neměly to štěstí se vrátit domů. Všechny tři největší americké tragédie v oblasti pilotovaných letů se staly v rozpětí několika dní na přelomu ledna a února. V pátek 27. ledna 1967 uhořela trojice astronautů v lodi Apollo 204 (později překřtěné na Apollo 1). V úterý 28. ledna 1986 byl v 73. sekundě letu nad Floridou zničený raketoplán Challenger se sedmi astronauty na palubě. A nakonec v sobotu 1. února 2003 shořel během přistávacího manévru raketoplán Columbia. Opět se sedmičlennou posádkou.

Space Mirror, Kosmické zrcadlo: památník se jmény astronautů, kteří zahynuli při kosmickém letu nebo během přípravy na něj (návštěvnické centrum Kennedyho kosmického střediska)
Foto: T. Přibyl

Připomenout si tyto tři tragédie lze různým způsobem: třeba (což je v našich končinách asi nejobvyklejší) tichou vzpomínkou. Nebo můžeme v tiché úctě postát před artefakty s výše uvedenými misemi spojenými. Ještě nedávno to přitom nebylo možné, a to z prostých etických důvodů. Stroje, v nichž ještě nedávno umírali lidé, není snadné důstojně prezentovat. Snad to dostatečně osvětlují slova manželky astronauta Richarda Husbanda, který byl velitelem poslední mise Columbie. Evelyn Husbandová v návaznosti na to, že televize donekonečna opakovaly záběry rozpadajícího se raketoplánu na texaském nebi, suše konstatovala, že si nikdo nedokáže představit, jaké to je, vidět svého manžela tisíckrát umírat: „A pak přijdete do pizzerie a vidíte to znovu.“

Od roku 2011 byly v National Air and Space Museum vystaveny nášivky a vlaječka USA, které „přežily“ zkázu Challengeru a Columbie
Foto: T. Přibyl

Trosky kosmické lodi Apollo 1 byly uloženy ve skladišti Langleyova výzkumného střediska NASA (Langley Research Center) ve Virginii. To, co se našlo z raketoplánu Challenger, bylo ve 102 bednách umístěno do vysloužilých raketových sil číslo 31B a 32B na mysu Canaveral. NASA nebere sila jako místo „pohřbu raketoplánu“, ale jako jejich úložiště. Z raketoplánu, obou pomocných motorů a vnější nádrže se podařilo nalézt 118 t úlomků, což představovalo 47 procent celého stroje. (V roce 1990 byl plán přesunout do sila i trosky Apolla 1, ale z toho nakonec sešlo.) A nakonec: 84 tisíc katalogizovaných úlomků Columbie bylo uloženo v jednom z vyšších pater hangáru VAB. Čas od času zde byla část zpřístupněna, ale jen pro zaměstnance Kennedyho kosmického střediska NASA a kontraktory. A to jakožto připomínka toho, že bezpečnost je v kosmonautice alfou a omegou. Výjimečně byl kus hardware zapůjčený do jiného střediska NASA (např. letový zapisovač do Johnson Space Center), ale opět jen pro „uzavřenou společnost“ pracovníků NASA a kontraktorů.

Od roku 2011 byly v National Air and Space Museum vystaveny nášivky a vlaječka USA, které „přežily“ zkázu Challengeru a Columbie
Foto: T. Přibyl

Až v roce 2011 byly poprvé vystaveny artefakty spojené s těmito misemi. Stalo se tak v Národním muzeu letectví a kosmonautiky (Washington D.C.). Navíc to nebyly přímo kusy raketoplánů, ale „jen“ emblém letu a vlaječka Spojených států z mise Challenger STS-51L a emblém letu z mise Columbia STS-107. V obou případech šlo o součásti oficiálního letového balíčku (Official Flight Kit) s upomínkovými předměty, které se podařilo zachránit z trosek stroje. Jinými slovy: šlo o předměty, které se zúčastnily obou nešťastných letů raketoplánů, ale nebyl to kus letového hardware. Počítáte dobře: k vystavení došlo 25 let po zkáze Challengeru a 8 let po havárii Columbie.

Raketoplán Challenger přistává z mise STS-61A, což byl poslední úspěšný let před havárií v lednu 1986; všimněte si vlajky USA na levoboku
Foto: NASA

Tabu bylo definitivně prolomeno v červnu 2015, kdy došlo v návštěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska na Floridě k otevření expozice Forever Remembered (Navždy připomenuti). Ta je věnována oběma nešťastným raketoplánům a jejich posádkám. Nachází se v hale, kde je vystavený raketoplán Atlantis, ovšem mírně stranou od hlavního ruchu. Mnoho návštěvníků ji díky tomu mine, což je možná i dobře: davy lidí pietním místům nesvědčí. Do expozice se vstupuje chodbou, která má na každé straně sedm vitrín: každá vitrína je přitom věnovaná jednomu členovi posádky. Vlevo Challenger, vpravo Columbia. Každý astronaut je tu pak představen osobními předměty: vlastnoručně slepenými modely letadel, učebnicemi, kovbojskými botami, notovým zápisem, svačinovým boxem s motivem Star Treku… Něco je z majetku NASA, něco zapůjčily rodiny.

Kus levého boku raketoplánu Challenger s vlajkou Spojených států
Foto: T. Přibyl

Za rohem se pak nachází potemnělá místnost, kde jediné – a ještě velmi slabé – světlo přichází ze dvou vitrín. Jednak je to rozměrná část levého boku raketoplánu Challenger i s vlajkou Spojených států. Speciálně pro účely této výstavy bylo výše uvedené silo 31B otevřeno a fragment vyjmut. Bylo to poprvé (!) od roku 1987, kdy byly trosky přesunuty do úložiště, co byl jakýkoliv kus Challengeru ze studijních či výstavních důvodů vyjmutý.

Hned ve vedlejší vitríně jsou rámy oken pilotní kabiny Columbie: skla byla po rozpadu stroje v atmosféře z větší části ztracena (byť některé střepy v rámech zůstaly), ale rámy oken pád přečkaly a byly nalezeny. Nedopadly pochopitelně vcelku, ovšem pro účely expozice byly sestaveny do podoby evokující kokpit Columbie.

Rámy oken pilotní kabiny raketoplánu Columbia
Foto: T. Přibyl

Ani na Apollo 1 nebylo v Kennedyho kosmickém středisku zapomenuto. Musíme ale nasednout na autobus pro návštěvníky a nechat se odvézt kolem hangáru VAB a startovacího komplexu 39 do budovy Apollo/Saturn Center. Ta je známá především uložením jedné z dochovaných raket Saturn V (první stupeň je z testovacího exempláře S-IC-T, druhý a třetí pak ze čtrnácté vyrobené rakety SA-514) a mnoha artefakty z programu Apollo. V úplně zadní části budovy je pak (teprve od roku 2017) relativně malá expozice Ad Astra Per Aspera (Ke hvězdám přes překážky) s podtitulem A Rough Road Leads to the Stars (Ke hvězdám vede křivolaká cesta).

Čelní pohled na raketoplán Columbia – okna pilotní kabiny jsou zasazena v rámech, která dnes najdete v návštěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska
Foto: NASA

Každý člen posádky Apolla 1 zde má svoji vitrínu s osobními věcmi. A hned naproti najdete vitrínu s velkým nápisem Portals into the Unknown, Portály do neznáma. A v ní je původní poklop do Apolla 1. Tedy ne jeden, ale všechny tři. Poklop do lodi Apollo první generace (Block I) měl tři části: jedna se otevírala dovnitř, druhá ven a třetí byla součástí pláště chránícího loď při případné aktivaci „záchranné věžičky“ LES (Launch Escape System). Podotýkáme, že osudového 27. ledna 1967 nebyla ona třetí – ochranná – část poklopu nainstalována. V expozici ale pro úplnost je. Znovu opakujeme: nejde o žádný model, nejde o nějaký prototyp nebo technologický exemplář, ale o původní poklopy z Apolla 1. Tedy i onen vnitřní, který se v lednu 1967 Edward White pokoušel ve snaze uniknout ohni otevřít. Marně.

Vzpomeňte si na něj a na ostatní členy posádek Apolla 1, Challengeru STS-51L a Columbie STS-107 na letošní Den vzpomínek.

Příprava kosmické lodi pro misi Apollo 1: vstupní poklop není letový, ale je nahrazený technickým (světle modrý), který umožňuje nadstandardní propojení s pozemními systémy
Foto: NASA

Trojice poklopů z kosmické lodi Apollo 1. Žádné makety, žádné kopie…
Foto: T. Přibyl

Vyšetřování požáru v lodi Apollo 1: dvojice poklopů je uložena na stolech úplně vpravo
Foto: T. Přibyl

Vnitřní a vnější vstupní poklop do lodi Apollo verze Block I
Foto: NASA

Významná část připomenutí si Dne vzpomínek se odehraje u pomníků posádek Challengeru a Columbie na Arlingtonském národním hřbitově (Virginie)
Foto: T. Přibyl

Významná část připomenutí si Dne vzpomínek se odehraje u pomníků posádek Challengeru a Columbie na Arlingtonském národním hřbitově (Virginie)
Foto: T. Přibyl