Vážení čtenáři, dovolte mi, abych Vám jménem celé naší redakce popřál co možná nejkrásnější Vánoce. Když jsme před pár týdny v naší redakci diskutovali, jaký článek bychom měli vydat 24. prosince, přišel Lukáš Houška s nápadem, který jsme nakonec realizovali. Vždyť jaký lepší dárek byste si Vy, naši čtenáři, zasloužili více, než další díl seriálu, na který jste se v uplynulých měsících ptali dost možná nejčastěji. Se značným zpožděním Vám tedy přinášíme 10. díl seriálu StatistiX, který nabízí přehled dění kolem firmy SpaceX v jednotlivých letech. Dnes si posvítíme na události z roku 2021.

Ještě než se dostaneme k samotnému přehledu, musím Vám vysvětlit, proč jste na tento díl museli čekat tak dlouho. Dosavadních devět dílů seriálu StatistiX měl totiž na svědomí náš kolega Michael Voplatka, který svou pílí a pečlivostí vytvořil ze svého díla legendu, která si získala srdce Vás, čtenářů. Michael Voplatka ale už bohužel nemá na tvorbu tohoto seriálu čas (a že sepsání StatistiXu chce toho času opravdu hodně!). Autor nám ale dovolil v jeho díle pokračovat, což bereme jako velkou čest a zároveň možnost pokračovat v tomto jedinečném seriálu, který mají čtenáři tak rádi. Vzhledem ke značnému rozsahu (a tomu, že SpaceX startuje stále častěji) jsme se rozhodli, že si v redakci článek rozdělíme. Sekci věnovanou přehledu startů proto sepsal Lukáš Houška, část o vývoji systému Super Heavy – Starship připravil Matěj Soukup a pasáž se statistikami a grafy všeho druhu zpracoval Dušan Majer. Nebylo toho věru málo – s tvorbou jsme začali během letních prázdnin a jednou za čas jsme do rozpracovaného díla přidali dalších pár odstavců. Na tomto místě se ještě jednou sluší vyseknout poklonu Michaelu Voplatkovi, který tohle velké množství práce zvládal úplně sám po dobu několika let.

PŘEHLED ROKU

První start roku 2021 přišel už 8. ledna a raketa Falcon 9 při něm vynesla telekomunikační družici Türksat 5A. Družici o hmotnosti 3 500 kilogramů postavila firma Airbus Defense na družicové platformě Eurostar 3000 EOR. Během tohoto startu byl použit první stupeň B1060, pro který to byla již čtvrtá mise. Po úspěšném startu tento stupeň přistál na mořské plošině JRTI. Proběhl také pokus o záchranu aerodynamických krytů, kdy se jednu polovinu krytu snažili zachytit do sítě napnuté na lodi Ms. Chief. To se nezdařilo a obě poloviny byly vyloveny z hladiny oceánu. Tento rok byl ve znamení postupného upouštění od tohoto způsobu zachycení krytů. Obě poloviny krytu už byly jednou použité. Druhý stupeň mezitím úspěšně doručil družici na dráhu přechodovou ke geostacionární.

Rok 2021 byl také ve znamení nástupu masivního budování konstelace družic Starlink. Start, který proběhl 20. ledna, byl již sedmnáctou misí s těmito družicemi určenými k vybudování globální sítě pro připojení k internetu. Byly vyneseny družice Starlink první generace v počtu šedesáti kusů. Pro start byla použita raketa Falcon 9 s první stupněm číslo 1051, pro který to byla již osmá mise. Stupeň úspěšně přistál na mořské plošině JRTI. I při tomto startu proběhl pokus o záchranu aerodynamických krytů. Nicméně tentokrát se nepodařilo chytit ani jeden a dokonce ani jeden vylovit. Oba kryty byly již použité, jedna polovina dvakrát.

Další start proběhl ještě v lednu a to konkrétně 24. ledna. Jednalo se o první ze sdílených misí Transporter, při kterých SpaceX nabízí hromadné vynesení malých družic a CubeSatů za příznivou cenu. O misi Transporter-1 byl velký zájem a bylo při ní vyneseno hned 143 družic pro 24 různých vládních i komerčních organizací z 11 zemí. Výjimečnost těchto misí je v tom, že malé družice při předchozích misích raket Falcon létaly jen jako sekundární náklad a jejich vypuštění na oběžné dráze se řídilo dle požadavků primárního nákladu. Ačkoli to je první start programu Transporter, jednu podobnou misi už v minulosti SpaceX uskutečnila a to v roce 2018. Jednalo se o misi SSO-A, při které bylo vyneseno 64 družic. Mezi družicemi vynesenými při tomto startu měl být původně i český CubeSat VZLÚSat-2, který však vinou prostřednické firmy letěl až při misi Transporter-3 na začátku roku 2022. Pro tento start byl použit první stupeň B1058, pro který to byl pátý let. Stupeň následně úspěšně přistál na mořské plošině OCISLY. Byl to také mimochodem teprve druhý let rakety Falcon 9 z Floridy na polární oběžnou dráhu. Aerodynamické kryty byly bez pokusu o zachycení vyloveny z hladiny oceánu.

Poté následovala dlouhá řada hned sedmi startů, které měly společný náklad – další várky družic konstelace Starlink. První z nich odstartovala 4. února z floridské rampy SLC-40 a pod aerodynamickým krytem bylo skryto 60 exemplářů první generace družic Starlink. Pro vynesení byl využit první stupeň B1060, pro který to byla pátá mise. Po startu úspěšně přistál na mořské plošině OCISLY. Pokus o zachycení aerodynamických krytů se tentokrát nekonal.

Další start se Starlinky proběhl 16. února a opět bylo vyneseno 60 družic o celkové hmotnosti 15 600 kilogramů. Tentokrát byl však start přeci jen něčím zajímavý. První stupeň B1059 totiž nezvládl přistání a dopadl do oceánu. Na vině bylo tepelné poškození spodní části stupně, které nastalo během průletu atmosférou. Šestý start tohoto prvního stupně tak byl jeho posledním. Naštěstí je trajektorie příletu k přistání taková, že stupeň až do posledních okamžiků před samotným motorickým přistáním míří mimo přistávací oblast a tak při selhání dopadne vedle a nezničí i samotnou plošinu. Nově vyrobené aerodynamické kryty přistály na padáku na hladinu oceánu a jeden z nich byl při přistání poškozen.

Čtvrtého března byl na rampě LC-39A na Floridě připraven další Falcon 9, který pod svým aerodynamickým krytem schovával dalších šedesát exemplářů družic konstelace Starlink. Tentokrát byl využit první stupeň B1049, pro který to byl osmý a také úspěšný start. Stupeň následně bez obtíží přistál na mořské plošině OCISLY. Zajímavostí tohoto letu je, že druhý stupeň po úspěšném vypuštění nákladu zřejmě nebyl schopen provést motorický deorbitační manévr a tak zanikl postupným třením o zbytky atmosféry až o několik týdnů později. Neřízený rozpad proběhl nad státem Washington a jedna z tlakových nádob dopadla na soukromý pozemek.

Dalších šedesát družic konstelace Starlink odstartovalo 11. března na raketě Falcon 9 z rampy SLC-40 na Floridě. Pro vynesení byl použit první stupeň s číslem B1058, pro který to byl šestý úspěšný start i následné přistání na mořské plošině JRTI. Aerodynamické kryty opět dopadly do oceánu na padácích. Pomalu začínalo být jasné, že SpaceX začíná upouštět od pokusů o zachycení krytů do sítě. Další start s družicemi Starlink proběhl už 14. března z floridské rampy SLC-39A. Start obstaral první stupeň B1051, který se tímto startem vydal už na devátou misi a následně také úspěšně přistál na mořské plošině OCISLY. I tentokrát byly aerodynamické kryty vyloveny z hladiny oceánu, na kterou přistály na padácích. A ve výčtu startů s družicemi konstelace Starlink pokračujeme. Následoval start 24. března, kdy se dalších šedesát družic vydalo do kosmického prostoru pomocí prvního stupně B1060, který tímto uskutečnil svůj šestý úspěšný start. I tento stupeň úspěšně přistál na mořské plošině OCISLY. Aerodynamické kryty byly opět vyloveny pouze z hladiny oceánů. Poprvé však byla použita loď Shelia Bordelon, která už celkem jasně předznamenávala definitivní ukončení pokusů o záchranu krytů pomocí napnutých sítí na lodi. Posledním ve dlouhé nepřerušované řadě startů s družicemi Starlink je první dubnový start, který proběhl 24. 4. 2021. Start úspěšně obsloužil posedmé použitý první stupeň B1058 a přistání taktéž úspěšně proběhl na mořské plošině OCISLY.

Následovala první z pilotovaných misí v režii SpaceX v roce 2021. Na rampě SLC-39A byla připravena raketa Falcon 9, na jejímž vrcholu byla loď Crew Dragon, která 23. dubna vyrazila na misi Crew-2 k Mezinárodní kosmické stanici. Pro start byl použit první stupeň B1061, který letěl na svoji druhou misi a následně úspěšně přistál na mořské plošině OCISLY. To bylo také poprvé, kdy pro pilotovanou loď Crew Dragon byl použit již jednou použitý první stupeň.

Na palubě lodi Crew Dragon s označením Endeavour byla čtyřčlenná mezinárodní posádka. Velitelem posádky byl Američan Robert Kimbrough, pilotkou Američanka Katherine Megan McArthur. Posádku pak doplňovali dva specialisté mise. Jednak Japonec Akihiko Hošide a také Francouz Thomas Pesquet. Po příletu k Mezinárodní kosmické stanici se posádka stala součástí 65. a 66. dlouhodobé expedice. Mise strávila v kosmickém prostoru 199 dní, kdy se na palubě lodi Crew Dragon úspěšně vrátila zpět na Zemi. Zajímavostí je, že se také poprvé jednalo o znovupoužitou loď Crew Dragon, která za sebou měla již let na misi DM-2.

Po pilotované misi Crew Dragonu následovala šňůra pěti startů s družicemi konstelace Starlink. První start této série proběhl 29. dubna z rampy SLC-40. K vynesení byla využita raketa Falcon 9 s první stupněm B1060, který tímto absolvoval sedmý start, který zakončil sedmým úspěšným přistání na mořské plošině JRTI. Další mise následovala 4. května z rampy LC-39A a opět bylo vyneseno dalších šedesát družic konstelace Starlink. Tento start obsloužil první stupeň B1049 a absolvoval tak svůj devátý úspěšný let zakončený úspěšným přistáním na mořské plošině OCISLY. Rampa SLC-40 si ani neodpočinula a 9. května už tam byl připraven další Falcon 9 s prvním stupněm B1051, který uskutečnil desátý a úspěšný start. Svůj let zakončil úspěšným přistáním na mořské plošině JRTI. Bylo to vůbec poprvé, co nějaký první stupeň letěl podesáté. Pro tento rok to však nebyl rekord definitivní.

Sérii startů se Starlinky ozvláštnil ten, který proběhl 15. května. Při něm bylo do kosmického prostoru vysláno místo obvyklých šedesáti jen 52 družic Starlink. Pod aerodynamickým krytem se totiž nacházely ještě další dvě komerční družice Capella-6 a Tyvak-0130. Let obsloužil první stupeň B1058, který tímto uskutečnil svůj osmý start a následně úspěšně přistál na mořské plošině OCISLY. Tuto sérii startů se Starlinky pak uzavřel ten, který proběhl 26. května a pod aerodynamickým krytem bylo tentokrát obvyklých 60 exemplářů družic konstelace Starlink. Start provedl první stupeň B1063, který letěl teprve na svůj druhý let. Po úspěšném startu následovalo úspěšné přistání na mořské plošině JRTI. Start proběhl z rampy SLC-40 na Floridě.

Konečně si trochu odpočineme od Starlinků. 3. června totiž odstartovala raketa Falcon 9, která vynášela nákladní automatickou loď Dragon 2 k Mezinárodní kosmické stanici. Na palubě Dragonu bylo 3 328 kilogramů nákladu, ze kterého si tentokrát významnou část (1 380 kg) ukrojila dvojice nových solárních panelů iRosa, které cestovaly v nehermetizovaném trunku lodi. Tyto panely se staly první dvojicí, která byla na ISS doručena. Celkově jich má být dodáno šest. Panely budou umístěny před současné solární panely stanice a i přesto, že jsou menší, budou dodávat více energie, než ty staré, na kterých už zapracovalo kosmické záření. Dalším nákladem této mise byly CubeSaty RamSat a SOAR. Vzlet z rampy LC-39A na Floridě obsloužil první stupeň B1067, pro který to byl premiérový start. Stupeň pak úspěšně přistál na mořské plošině OCISLY. Jednalo se o 24. let nákladní lodi Dragon a o druhý let nové vylepšené verze Dragon 2.

O pouhé tři dny později, 6. června, odstartoval další Falcon 9. Tentokrát byla nákladem telekomunikační družice SXM-8 od společnosti MAXAR o hmotnosti úctyhodných 7 000 kilogramů. Raketa vynesla družici na dráhu přechodovou ke geostacionární. I tak měla však kvůli vysoké hmotnosti dráha parametry jen 235 km × 19 384 km, tedy podstatně nižší, než bývá zvykem. Falcon 9 by sice nejvyšší bod elipsy dráhy dokázal zvýšit, ale vyžádalo by si obětování prvního stupně. Na geostacionární dráhu se tak družice musela vyšplhat sama pomocí svých motorů. Při startu byl použit první stupeň B1061, pro který to byl třetí úspěšný start. Stupeň následně úspěšně přistál na mořské plošině JRTI.

Sedmnáctého června odstartoval Falcon 9 z rampy SLC-40 na Floridě na další misi. Nákladem byla družice amerického pozičního systému GPS s označením GPS III-05. Cílová dráha byla vysoce eliptická přechodová dráha ke středně vysoké oběžné dráze (MEO). Jednalo se o čtvrtý start s družicemi GPS, který SpaceX uskutečnila. Bylo to však poprvé, co pro misi národní obrany byl využit použitý první stupeň a to konkrétně B1062, který tímto absolvoval svůj druhý let. Stupeň úspěšně přistál na mořské plošině JRTI.

Druhá sdílená mise v rámci programu Transporter proběhla 30. června a Falcon 9 odstartoval z rampy SLC-40 na Floridě. Šlo o třetí start na polární oběžnou dráhu z Floridy v režii SpaceX. Pod aerodynamickým krytem bylo připraveno 88 družic různých velikostí včetně tří exemplářů družic Starlink. Zajímavostí byla premiéra adaptéru a nosiče družic SHERPA-LTE, který disponuje vlastním pohonem a je tedy schopen rozvést svůj náklad po oběžných drahách různých parametrů. Družice, které jsou k němu připojeny, pak vypouští v různých časech. Celkem náklad obsahoval družice pro 12 zemí. První stupeň B1060 letěl už na svoji osmou misi a po vynesení nákladu úspěšně přistál na pevninské přistávací ploše LZ-1. Přistání na pozemní ploše bylo umožněno nižší hmotností vynášeného nákladu.

Nezvykle dlouho jsme poté čekali na další start, který proběhl až 29. srpna. Falcon 9 tentokrát vynášel nákladní automatickou loď Dragon 2 s nákladem k Mezinárodní kosmické stanici. Mise s označením CRS-23 vezla k ISS celkem 2 177 kilogramů zásob a experimentů. Krom toho Dragon vezl také CubeSaty CAPSat, SPACE-HAUC nebo PR-CuNaR2. První stupeň použitý pro tuto misi byl ten s označením B1061, pro který to byl čtvrtý start. Stupeň po startu úspěšně přistál na mořské plošině ASOG.

Čtrnáctého září vzlétla z rampy SLC-4E na Vandenbergově základně v Kalifornii raketa Falcon 9 s nákladem 51 exemplářů družic Starlink. Tentokrát se jednalo o start v mnohém zajímavý. Jednalo se o první vyhrazenou misi, při které byly Starlinky vyneseny na polární dráhu. Dále se jednalo o první exempláře přechodové generace Starlinků v1.5, které už disponují laserovými pojítky pro komunikaci na oběžné dráze. Tento mezigenerační typ bude létat do doby, než budou Starlinky druhé generace vynášeny lodí Starship. Při tomto startu byl použit první stupeň s označením B1049, pro který to byl desátý úspěšný start korunovaný desátým úspěšným přistáním na mořské plošině OCISLY.

Možná nejočekávanější pilotovaná mise – alespoň co do zájmu médií, nastala 16. září, když odstartovala raketa Falcon 9 s pilotovanou lodí Crew Dragon Resilience na komerční misi Inspiration4, kterou si zakoupil miliardář Jared Isaacman. Jednalo se o vůbec první čistě amatérskou kosmickou pilotovanou výpravu bez profesionálních astronautů na palubě. Celý let trval přibližně 3 dny, které posádka strávila na oběžné dráze ve výšce 585 km nad zemským povrchem. Krom Isaacmana jako velitele mise, zasedla do Crew Dragonu jako pilot Sian Proctor. Čtveřici doplňovali dva specialisté mise. Jednak Hayley Arceneaux, která si připsala titul nejmladší Američanky na oběžné dráze a zastávala pozici zdravotníka mise. Posledním členem posádky byl Christopher Sembroski, který se na palubu dostal jako náhradník původně vylosovaného člena. Loď Crew Dragon měla při této misi jedno vylepšení. Stykovací mechanismus na vrcholu lodi byl nahrazen průhlednou kopulí, která umožňovala panoramatický rozhled. Cílem mise bylo inspirovat celý svět a vybrat celkem 200 milionů dolarů pro dětskou nemocnici St. Jude. Cílovou částku se podařilo nejen vybrat, ale dokonce i překonat, celkově se vybralo 243 milionů dolarů.

Start byl obsloužen prvním stupněm B1063, který tímto absolvoval třetí start a následně úspěšně přistál na mořské plošině JRTI. Pro Jareda Isaacmana to nakonec nebude poslední kosmický let. V dalším roce ohlásil program Polaris, při kterém uskuteční nejméně další tři lety a to včetně využití lodě Starship.

K pilotovaným misím se dala použít pouze rampa LC-39A na Floridě a ta už 11. listopadu obsloužila další pilotovanou výpravu lodi Crew Dragon. Tentokrát Falcon 9 vynášel nový exemplář pilotovaného Dragonu se jménem Endurance na misi Crew-3 ke standardní rotaci posádek na Mezinárodní kosmické stanici. Posádku tvořil velitel Američan Raja Chari, pilot Američan Thomas Marshburn a specialisté mise Němec Matthias Maurer a Američanka Kayla Barron. Všichni se připojili k 66 a 67. dlouhodobé expedici na ISS. Posádka na stanici strávila šest měsíců a pak se úspěšně vrátila na Zemi. Pro vynesení byl použit první stupeň B1067, pro který to byl druhý a úspěšný start. Stupeň pak bez problémů přistál na mořské plošině ASOG.

Třináctého listopadu odstartovala z rampy SLC-40 další raketa Falcon 9, která opět vynášela várku 53 družic konstelace Starlink. Nákladem byla opět mezigenerace Starlinků v1.5. Start obsloužil první stupeň B1059, pro který to byl devátý úspěšný let zakončený devátým úspěšným přistáním na mořské plošině JRTI.

Z vědeckého hlediska snad nejzajímavější náklad Falconu 9 v roce 2021 odstartoval 24. listopadu. Jednalo se o misi DART, jejímž úkolem bylo o rok později uskutečnit řízený náraz do měsíčku Dimorphos u planetky Didymos. Náklad měl hmotnost 624 kilogramů a mířil na heliocentrickou oběžnou dráhu. Náraz pak sonda úspěšně provedla 27. září 2022. Pro vynesení byl použit první stupeň B1063, který tímto absolvoval svůj třetí úspěšný start. Stupeň pak přistál na mořské plošině OCISLY.

Poslední měsíc v roce otevřel další start pro družicovou konstelaci Starlink. 3. prosince Falcon 9 vynesl 48 exemplářů družic Starlink v1.5, které doplnila dvojice družic BlackSky (Global-12 a Global-13). První stupeň při této misi měl označení B1060 a jednalo se o jeho devátý start. Přistání proběhlo na mořské plošině ASOG.

Další zajímavý vědecký náklad odstartoval na Falconu 9 9. prosince a nákladem byl tentokrát rentgenový teleskop IXPE, který je určen pro měření polarizace rentgenového záření různých objektů, od černých děr přes vybuchující hvězdy, magnetary, kvasary či aktivní jádra galaxií. Družici financovala NASA a Italská kosmická agentura. IXPE startoval na prvním stupni B1061, pro který to byl pátý úspěšný start. Přistání proběhlo na mořské plošině JRTI.

Poslední start pro družicovou konstelaci Starlink v roce 2021 proběhl 17. prosince. Bylo vyneseno 52 družic Starlink v1,5 za pomoci prvního stupně B1051, který absolvoval rekordní jedenáctý start. Stejně jako úspěšně odstartoval, také úspěšně pojedenácté přistál na mořské plošině OCISLY. Pro rok 2021 to byl definitivní rekord v počtu použití jednoho prvního stupně.

Předposlední start roku 2021 proběhl 19. prosince z rampy SLC-40 na Floridě a nákladem byla telekomunikační družice tureckého operátora Türksat 5B o hmotnosti 4 500 kilogramů. Tentokrát byl využit první stupeň B1067, který tímto uskutečnil svůj třetí start. Po úspěšném startu přistál na mořské plošině ASOG.

A konečně posledním startem v roce 2021 byl zásobovací let automatické nákladní lodě Dragon 2 k Mezinárodní kosmické stanici. Náklad o celkové hmotnosti 2 989 kilogramů tvořily zásoby, experimenty a to jak v lodi samotné, tak v nehermetizovaném trunku, kde se nacházely přístroje programu STP-H8 amerického ministerstva obrany. Dalším nákladem lodi Dragon byly 4 CubeSaty. Start obsloužil první stupeň B1069, který si při tomto startu odbyl svoji premiéru. Stupeň pak úspěšně přistál na mořské plošině JRTI.

Tímto bychom uzavřeli shrnutí věnované raketám Falcon. Ale opomenout v našem seriálu nesmíme ani dění na základně Boca Chica v Texasu. Právě tam SpaceX vyvíjí a testuje systém Superheavy Starship, jehož primárním úkolem je umožnit kolonizaci Marsu. Právě od roku 2021 se kolem Superheavy Starship děje tolik věcí, že bude těžké shrnout veškeré dění za celý rok do pár odstavců, ale začínáme. Na začátku roku se k nám dostala zpráva, že SpaceX koupila dvě ropné plošiny, které pojmenovala symbolicky Phobos a Deimos (měsíce Marsu). Ty by měly sloužit jako plovoucí kosmodrom právě pro Superheavy Starship. Až se podaří celý systém doladit, tak SpaceX plánuje umístit tyto plošiny pár desítek kilometrů od pobřeží a provádět starty především z nich, aby obyvatelé nebyli rušeni hlukem a světlem při startu.

Hned v únoru nás čekal testovací let prototypu Starship SN9. Starship zažehla své tři raketové motory Raptor 2. února ve 21:25:15 našeho času a vydala se vstříc obloze. S tím, jak Starship nabírala výšku, postupně vypínala své motory a vystoupala do výšky deseti kilometrů. V této výšce vypnula poslední motor a kosmická loď přešla do další fáze letu na břiše. Starship se pomocí hlavního motoru a malých manévrovacích trysek otočila do horizontální polohy a pomocí manévrovacích křidélek řídila svůj sestup. Následovala nejšílenější fáze celého letu a tou bylo opětovné zažehnutí dvou motorů Raptor, přetočení zpět do vertikální polohy a měkké přistání na vybetonované přistávací ploše. Jak už asi buďto víte, anebo tušíte, tak přistání se nepovedlo. Jeden z motorů se nezapálil správně a pouze jeden zažehnutý motor neměl šanci padesátimetrový kolos uřídit. Poslední fotku před dopadem Starship SN9 můžete vidět zde.

Po neúspěšném letu Starship SN9 následoval testovací skok Starship SN10. Profil letu u tohoto prototypu byl úplně stejný jako u skoku Starship SN9, až na malou změnu v softwaru. Ta zajišťovala, že při přistávacím manévru se zažehnou všechny tři motory, jako pojistka proti tomu, že by jeden z nich selhal. Pokud se zažehnou všechny, počítač vypne ten, který má nejmenší páku. Když to vezmeme kolem a kolem, tak prototyp SN10 byl vůbec první, který dokázal přistát. I když pár minut po dosednutí explodoval. Celý problém opět začal už u přistávacího manévru. Správně se zapálily všechny tři motory a počítač tedy správně jeden vypnul. Následovalo správné vypnutí druhého motoru, jelikož přistání mělo proběhnout pouze s jedním motorem. Ten ale nedokázal zvýšit tah na 100% a nedokázal tak Starship dostatečně zpomalit. Náraz na zem poškodil motorovou sekci, která se pravděpodobně začala plnit metanem, který neměl kudy unikat. Stačil malý impuls a Starship SN10 letěla podruhé.

Následovaly ještě dva testovací lety. Starship SN11 se nedostala ani k přistávacímu manévru a explodovala zhruba ve fázi zážehu motorů před přistáním. Ale kvůli velmi husté mlze v době startu jsme neviděli téměř nic. Následoval doposud poslední testovací let, na který byl vyslán prototyp SN15. Ten jako jediný dokázal bez problému přistát a narozdíl od Starship SN10 zůstal celý i po přistání.

Když jsme u roku 2021, nemůžeme opomenout ani kontrakt na lunární lander pro misi Artemis III, který SpaceX udělila agentura NASA. Firma plánuje jako lander využít upravenou verzi kosmické lodě Starship. Ta je narozdíl od ostatních návrhů nejlevnější a zároveň největší. Právě díky velikosti má Starship výhodu. Může tak například být vybavena dvěma přechodovými komorami. Také nabídne velmi slušné možnost z hlediska množství dopravovaného nákladu.

6. srpna 2021 přišel historický moment. Superheavy B4 na startovním stole a Starship S20 visící na laně jeřábu jen pár centimetrů nad Superheavy. Jen o pár minut později jsme byli svědky vůbec prvního spojení Superheavy a Starship. Ale jen o pár desítek minut později byly znovu rozpojeny pro samostatné testování. Tehdy se stále počítalo s tím, že první orbitální test proběhne do konce roku 2021 a poletí na něj prototypy Superheavy B4 a Starship S20. Nyní, o rok později, na první orbitální test stále čekáme a nyní je již jisté, že se ho nedočkáme ani v tomto roce. SpaceX původně měla termíny nastavené přehnaně optimisticky a oficiální vyjádření bylo, že by test mohl přijít v červnu 2021. Během roku 2021 se také pořádně rozrostla celá základna. Jak výrobní areál, tak i startovní a testovací sekce. Byla vybudována orbitální rampa, to znamená integrační věž, startovní stůl, tankovací farma, podpůrné pozemní vybavení atd.

Významné milníky
24. 1. 2021 – Světový rekord v počtu družic (143) vypuštěných při jediné misi (Transporter-1)
16. 2. 2021 – Poslední použití lodí Go Ms. Tree a GO Ms. Chief pro chytání aerodynamických krytů do sítě
23. 4. 2021 – První opakované použití prvního stupně u pilotované mise (Crew-2)
23. 4. 2021 – První opakované použitá loď Crew Dragon (Crew-2)
5. 5. 2021 – Starship SN-15 po skoku do výšky cca 10 km poprvé úspěšně přistála
26. 5. 2021 – 100. úspěšná mise SpaceX v řadě
17. 6. 2021 – První opakované použití prvního stupně pro misi národní bezpečnosti
29. 8. 2021 – První nasazení přistávací plošiny A Shortfall Of Gravitas
14. 9. 2011 – První operační várka družic Starlink z 1,5. generace s laserovými terminály
16. 9. 2021 – První čistě amatérská kosmická mise (Inspiration4)
24. 11. 2021 – První let Falconu 9 na heliocentrickou dráhu (DART)
24. 11. 2021 – První nasazení použitého prvního stupně pro vědeckou misi NASA (DART)
9. 12. 2021 – Nejlehčí náklad Falconu 9 v historii – 375 kg těžký teleskop IXPE
21. 12. 2021 – 100. úspěšné přistání stupně v historii SpaceX

V roce 2021 pokračoval trend započatý už v minulém roce. SpaceX v minulých letech dokázala odbavit všechny mise, které se nahromadily vlivem odkladů a zdržení po haváriích, takže by počet startů poklesl, jelikož by se čekalo, až budou náklady připraveny ke startu. Díky budování sítě Starlink však má SpaceX neustále dostatek nákladů k vynášení. V roce 2021 SpaceX odbavila 17 startů s družicemi Starlink a při zbylých 14 startech byly vyneseny družice externích zákazníků. I tato skutečnost ukazuje, jak významný podíl v celkovém množství startů tvoří právě starty s družicemi Starlink.

Firma v roce 2019 dokázala vyčistit svůj seznam čekajících nákladů, který narostl v minulých letech vinou zpoždění způsobených kromě jiného nehodami. V roce 2019 tedy počet startů poklesl, ale od té doby zažíváme nejen návrat na dřívější hodnoty, ale setrvalý nárůst. Nezanedbatelnou roli v něm hraje budování sítě Starlink, které začalo právě na konci roku 2019 a od té doby těchto misí každým rokem přibývá. Ruku v ruce s tím roste i celkový počet startů v daném roce – ostatně rok 2021 byl pro SpaceX rekordní. Dočkala se rovnou 31 startů svých raket a ani v jednom případě nedošlo k selhání. Pokud bychom nezapočítávali havárii mise Amos 6, ke které došlo v roce 2016 ještě na rampě, pak mají rakety Falcon úspěšnou sérii, která se táhne od roku 2015.

Rok 2021 pokračoval v trendu, který nastavil už rok 2020 – fanoušky SpaceX čekala pouze jediná verze raket Falcon. Je to pochopitelné – varianta Block 5 představuje konečnou konfiguraci tohoto nosiče a s dalšími vylepšeními se již nepočítá. Zamrzelo tak pouze to, že jsme se nedočkali ani jednoho startu Falconu Heavy, ačkoliv to na začátku roku 2021 vypadalo rovnou na tři starty této majestátní rakety. Na začátku roku 2022 pak bylo slibováno 5 startů tohoto těžkotonážního nosiče a Elon Musk vyhlásil za cíl šedesát orbitálních letů ročně. Uvidíme, zda se mu to podaří.

To, co bylo zmíněno v předešlých odstavcích, nám potvrzuje i graf využívání jednotlivých startovních ramp. V roce 2021 zaznamenala firma SpaceX navýšení počtu startů ze všech tří ramp, které má v současné době k dispozici. Oproti roku 2020 se počet startů z rampy SLC 40 na CCSFS zvýšil o dva, z rampy SLC-4E na VSFB také o dva a z rampy LC-39A na KSC o jeden. Důvod již byl zmíněn v předešlém odstavci – firma navyšuje startovní kadenci a především díky startů s družicemi Starlink musí růst využívání jednotlivých startovních ramp.

V Loňském vydání našeho seriálu, který rekapituloval rok 2020, jsme psali, že zatímco dříve dominovaly grafu lety na dráhu přechodovou ke dráze geostacionární (GTO), v roce 2020 se na čelo dostaly lety na nízkou oběžnou dráhu (LEO). Tento trend pokračoval také v roce 2021. Pokud bychom sečetli lety na klasickou nízkou oběžnou dráhu, na Mezinárodní kosmickou stanici ISS (který je na nízké oběžné dráze) a na polární oběžnou dráhu (která svou výškou také spadá do definice nízké oběžné dráhy), pak můžeme říct, že na dráhu ve výšce v řádu několika stovek kilometrů nad Zemí mířilo 26 z 31 startů SpaceX v roce 2021, to je skoro 84 %! Díky startu s americkou sondou DART si SpaceX připsala svůj zatím teprve třetí let na únikovou dráhu od Země.

Také graf ukazující hmotnost vyneseného nákladu nám ukazuje, že SpaceX v roce 2021 pokračovala v intenzivním navyšování svých statistik. Samozřejmě i v této rubrice se musel projevit rekordní počet startu v kalendářním roce 2021. Samotná vyšší kadence vypouštění raket by ale nestačila. Důležitým faktorem byla skutečnost, že v průběhu roku 2021 došlo k celkem 17 startů s družicemi Starlink. Každá družice první generace vážila 260 kilogramů, u družic tzv. 1,5. generace se hmotnost pohybuje nad 300 kg. Do statistik jsme proto započítávali 310 kilogramů. Jelikož jsou tyto družice vypouštěny po desítkách, je jasné, že mají na tomto grafu výrazný podíl. Tuto statistiku ovlivňují i chybějící údaje o hmotnosti dvou misí – Transporter 1 a Transporter-2. U obou jsme započítali velmi hrubý odhad 5 tun.

Jen těžko bychom hledali statistický ukazatel, který by lépe ukázal, jak masivní vliv na statistiky firmy SpaceX mělo budování sítě Starlink, které se v roce 2021 naplno rozběhlo. Mezi roky 2006 (první let Falconu 1) a 2020 dopravily rakety firmy SpaceX na oběžnou dráhu celkem 1 299 družic – z toho 1 152 letělo jako primární a 147 jako sekundární náklad. Za rok 2021 však firma vypustila bezkonkurenčních 1 237 družic (1 219 jako primární a 18 jako sekundární náklad), což je více než za výše uvedených 14 let. Samozřejmě klíčovou roli v tom hrálo výše zmíněných 17 startů s družicemi Starlink, kdy může najednou letět až 60 družic, ale ani dvě mise programu Transporter (143 a 88 družic) se v celkových statistikách neztratily.

V harmonogramu startů najdeme pouze dvě mise, které měly na palubě kromě primárního také sekundární náklad. Šlo o mise Starlink 1-26 (sekundární náklad tvořily družice Capella-6 a Tyvak-0130) a Starlink 4-3 (sekundárním nákladem byly družice Global-12 a 13 od firmy BlackSky). Ovšem stejně jako v minulých letech se sluší dodat, že jak ve SpaceX, tak i v kosmonautice obecně můžeme velice často vídat starty s takzvanými sekundárními náklady, kterými bývají malé družice v řádech jednotek až stovek kilogramů. Mezi ně lze započítat i CubeSaty vynesené nákladní lodí Dragon. Ty jsou sice následně vypouštěny na samostatné oběžné dráhy až z Mezinárodní kosmické stanice namísto z rakety samotné, ale jelikož je do kosmu vynáší právě raketa, zahrnujeme je v této tabulce mezi sekundární družice. Díky tomu nám do statistiky přibylo dalších 14 družic (2 z mise CRS-22, 8 z mise CRS-23 a 4 z mise CRS-24)

Tyto koláčové grafy jasně ukazují, že dříve výrazný podíl nákladů mířících na dráhu přechodovou ke dráze geostacionární slábne a většina materiálu mířícího na oběžnou dráhu pomocí raket SpaceX skončí ve výšce pár set kilometrů nad Zemí. Ano, i zde se projevuje 17 startů s družicemi Starlink – hmotnost jednoho takového nákladu bývá přes 15 tun, což je pro tuto statistiku významný podíl. Ze všech nákladů, které SpaceX vynáší se mohou této hodnotě přiblížit pouze lodě Crew Dragon a Dragon 2, ale ty také míří na nízkou oběžnou dráhu. Všechny rakety mají nejvyšší nosnost na nízkou oběžnou dráhu. A pokud je startů, které sem míří, tolik, nemůže to dopadnout jinak.

V tabulce výše jsou uvedeny hmotnosti nejtěžších nákladů vynesených SpaceX v každém roce bez ohledu na cílovou oběžnou dráhu. Žlutě je pak zvýrazněn řádek obsahující nejtěžší náklad celkově. V prvních letech se statistiky zvyšovaly jen postupně, ale v roce 2019 přišel razantní skok. Statistice začaly dominovat starty s družicemi Starlink. Po dvou letech, kdy byla maximální hmotnost určena vynášením několika identických várek 60 družic Starlink 1. generace, které dohromady vážily 15 600 kilogramů, jsme se dočkali nového rekordu. Ten se týká také družic Starlink, ale tentokrát už z tzv. 1.5 generace, která je vybavena laserovými terminály pro přenos dat. Bude jistě zajímavé sledovat, zda se někdy (případně kdy) dočkáme těžšího nákladu, který nepatřil mezi družice Starlink.

V předešlé kategorii zmíněný celkově nejtěžší náklad je tedy logicky také nejtěžším nákladem, jaký kdy SpaceX dopravila na nízkou oběžnou dráhu. Ostatní rekordy zůstaly po roce 2021 nezměněny. V základech se ale otřásá rubrika nejtěžšího nákladu mířícího k ISS. Přesné údaje o hmotnosti lodí Crew Dragon a Dragon 2 bohužel nejsou k dispozici a tak se nedá vyloučit, že některá z pěti misí, na kterou tyto lodě v roce 2021 vyrazily k ISS, už výše uvedený rekord překonala. Bohužel k tomu však nejsou žádné jednoznačné údaje.

Rok 2021 přinesl v rubrice počtů letů různých variant lodi Dragon hned několik důležitých novinek. V první řadě je z grafu vidět, že rok 2021 byl prvním rokem, ve kterém neodstartovala ani jedna nákladní loď Dragon první generace. Důvod je prostý – jejich provoz byl ukončen v roce 2020 a na jejich místo nastoupily nákladní Dragony druhé generace, které v tomto roce startovaly třikrát. Druhá novinka se z tohoto grafu vyčíst nedá, ale v roce 2021 poprvé nastala situace, že kosmická loď Crew Dragon záměrně neletěla ke stanici ISS. Při misi Inspiration4 provedla volný let. Šlo také o první orbitální misi v celé historii kosmonautiky, při které nebyl na palubě ani jeden profesionální astronaut. A poslední novinkou, která souvisí s touto rubrikou, je skutečnost, že SpaceX v roce 2021 vypravila na oběžnou dráhu celkem šest kosmických lodí, což je o dvě více než v letech 2017, 2019 a 2020, které zatím držely rekord. Je to jasný důkaz toho, že lodě Dragon 2. generace (mezi které se řadí i Crew Dragon) definitivně opustily fázi testů a zapojily se do ostrého provozu.

U tohoto schématu, které ukazuje, kdy probíhaly jednotlivé mise kosmických lodí SpaceX, jsme se v minulém ročníku zmiňovali, že v roce 2020 začal do hry vstupovat Crew Dragon. Rok 2021 v tomto trendu jednoznačně pokračoval. Jak můžete sami vidět, v roce 2021 byly lodě firmy SpaceX na oběžné dráze téměř každý den. Jedinou výjimkou bylo období mezi 9. a 11. listopadem. Je to samozřejmě zásluha lodí Crew Dragon, jejichž mise se buďto přímo překrývají, nebo na sebe těsně navazují. V roce 2020 jsme také zmiňovali, že vůbec poprvé došlo k situaci, že byly na oběžné dráze dvě lodě od SpaceX – nákladní Dragon 2 a pilotovaný Crew Dragon. V roce 2021 tato situace nastala hned 4×, ale kromě toho mezi 16. a 18. zářím nastala výjimečná situace, kdy byly na oběžné dráze hned tři kosmické lodě od SpaceX současně. Kromě nákladního Dragonu 2 z mise CRS-23 a pilotovaného Crew Dragonu z mise Crew-2, které byly připojeny k ISS, tu byla ještě pilotovaná loď Crew Dragon, která se zúčastnila čistě amatérské mise Inspiration4.

Trochu jiný pohled na téma zmíněné v předešlé rubrice. Opět vidíme výrazný vliv pilotovaných lodí Crew Dragon, které v souhrnu strávily v roce 2021 na oběžné dráze 372 dní. Přeryv misí Crew-1 a Crew-2 způsobil, že je součet vyšší než počet dní v daném roce. Délka misí nákladních lodí se na celkové statistice podílí jen přibližně pětinovým dílem. Poté, co v roce 2020 proběhly pouze dvě zásobovací mise, rok 2021 vrátil jejich počet na tradiční tři.

Tabulka výše zobrazuje nejdelší dobu strávenou v kosmu loděmi Dragon v každém kalendářním roce. Žlutě je pak zvýrazněn rok rekordní, kde stále dominuje mise CRS-9, která proběhla v roce 2016. Nákladní mise lodí firmy SpaceX byly v roce 2021 spíše průměrné – jejich délka se pohybovala nad 30 dny. Výrazná změna naopak potkala pravou část tabulky věnovanou misím lodí Crew Dragon. Není se co divit, právě v roce 2021 tyto lodě pro posádku naplno ukázaly své možnosti, které prokazují při rotacích posádek na Mezinárodní kosmické stanici. Délka mise Crew-2 téměř dosáhla magické hranice 200 dní – chybělo jen lehce přes 6 hodin. Dá se předpokládat, že tento rekord nebude hned tak překonán – a pokud ano, nebude to výrazné. Lodě Crew Dragon jsou konstruovány na zhruba půlroční mise, takže žádné výrazné navýšení nelze čekat.

V článku, který rekapituloval statistiky SpaceX z roku 2020, byla zmínka o tom, že v této rubrice zaznamenáváme setrvalý pokles hodnot. Další poznámka zase zmiňovala, že by změnu mohla přinést nastupující kosmická loď Dragon 2, která by mohla nabídnout vyšší kapacitu dopravy nákladu ze Země na ISS, ale i opačným směrem. Tato slova se v roce 2021 naplnila beze zbytku. Jelikož jsme se dočkali tří startů lodí Dragon 2, dosáhla souhrnná vynesená hmotnost historicky 2. nejvyšší hodnoty. Rekord tedy stále drží rok 2017, kdy došlo ke čtyřem startům lodi Dragon. Hmotnost nákladu přivezeného ze stanice na Zemi byla v roce 2021 dokonce nejvyšší vůbec. Sluší se ale poznamenat, že se nám nepodařilo dohledat přesnou hmotnost nákladu, který na Zemi přivezla mise CRS-23. Použili jsme tedy jediný dostupný údaj, který hovořil o zhruba dvou tunách.

Tento graf porovnává celkovou hmotnost nákladu vyneseného na Mezinárodní kosmickou stanici v jednotlivých letech různými zásobovacími loděmi. Zatímco v roce 2020 byl Dragon kosmickou lodí, která v daném roce dopravila nejméně nákladů ze všech, v roce 2021 se karta obrátila o 180° a Dragony se staly naopak nejaktivnějšími zásobiteli ISS. I zde se tedy projevil nástup nákladních lodí druhé generace, které nabízí větší přepravní kapacitu. To společně se skutečností, že se jejich počet vrátil na tradiční tři, zajistilo této lodi prvenství v této rubrice.

Ve statistice počtu startů nákladních lodí, které dorazily k Mezinárodní kosmické stanici, se oproti loňskému roku nic významného nezměnilo. Lodě HTV a ATV už dolétaly, stejně jako raketoplány. Souboj aktivních lodí stále o parník vede Progress, pak není dlouho nic, následuje Dragon / Dragon 2, který má oproti lodi Cygnus pohodlný náskok.

V roce 2020 začala SpaceX vozit na ISS astronauty a proto jsme v minulém díle našeho seriálu zavedli novou rubriku. Data z roku 2021 ukazují, že obě lodě, které vozí na Mezinárodní kosmickou stanici astronauty, byly v tomto roce prakticky vyrovnané. Dragony se k ISS vydaly dva a dvakrát jsme také zažili návrat této lodi – ve všech případech byl na palubě plný počet čtyř astronautů. Sojuzy startovaly v roce 2021 třikrát, stejný byl i počet přistání – a aby těch trojek nebylo málo, v každém Sojuzu byli tři astronauti. Graf je tedy oproti loňsku o něco zajímavější, ale jeho pravý čas přijde, až začne astronauty na ISS vozit i loď Starliner od Boeingu. Za připomenutí stojí skutečnost, že v této rubrice počítáme pouze lety na ISS – proto v ní chybí mise Inspiration4, která na Mezinárodní kosmickou stanici neletěla.

Tato rubrika navazuje na tu předešlou. můžeme se podívat, jak si SpaceX stojí z hlediska dopravy astronautů na ISS. V této statistice jsou započítány všechny osoby, které se na ISS dostaly včetně kosmických turistů nebo členů návštěvnických posádek. Americké raketoplány stále neochvějně vedou, ovšem Sojuzy rok od roku ukrajují ze ztráty na již vyřazené okřídlené stroje. Jak jsme viděli v minulé rubrice, Crew Dragony měly v roce 2021 srovnatelná čísla jako Sojuzy a tak jejich značná ztráta na osvědčené ruské stroje zůstala prakticky stejná.

Sérií grafů a tabulek věnujících se lodím Dragon, Dragon 2 Cargo i Crew Dragon zakončíme stejně jako v každém díle přehledovou tabulkou, která zrekapituluje všechny použité lodě i s jejich čísly a nově i jmény. Žlutě jsou označeny lodě, které byly použity nejvíce krát.

Sérií grafů a tabulek věnujících se lodím Dragon, Dragon 2 Cargo i Crew Dragon zakončíme stejně jako v každém díle přehledovou tabulkou, která zrekapituluje všechny použité lodě i s jejich čísly a nově i jmény. Žlutě jsou označeny lodě, které byly použity nejvíce krát.

Tento graf porovnává komerční starty všech velkých a středních nosičů světa a zobrazuje, jak si SpaceX vede v porovnání se světovou konkurencí. SpaceX si díky vynášení družic Starlink zajistila výrazné překonání hranice poloviny všech komerčních startů středních a velkých raket, které proběhly v roce 2021. Oproti roku 2020 můžeme pozorovat zvýšený ruský podíl, což je způsobeno starty raket Sojuz z Bajkonuru a Vostočného s družicemi OneWeb. Sluší se poznamenat, že pokud by se započítávaly i starty malých raket, vypadal by graf jinak. Malé nosiče totiž přibývají především v USA (ale také Číně) jako houby po dešti.

Po dvou letch, kdy se rekord v krátkosti rozestupu mezi dvěma starty neměnil, jsme se na samém konci roku 2021 dočkali posunutí rekordu na téměř 1/3 dosavadní rekordní hodnoty. Vůbec poprvé jsme se také dostali pod rozestup 24 hodin. Konkrétně se o tento record postaraly Falcony 9, které 18. a 19. prosince vynášely 4. porci družic Starlink pro 4. slupku a telekomunikační družici Türksat 5B. Už nyní však můžeme s jistotou prohlásit, že jejich rekord dlouho nevydržel, ale o tom až v příštím díle našeho seriálu.

Zvýšený počet startů raket Falcon vedl k tomu, že se v rubrice nejkratších rozestupů z jedné startovní rampy měnily rekordní hodnoty hned u dvou ze tří startovních ramp, které má firma SpaceX k dispozici. U rampy 39A na KSC došlo ke zkrácení rekordního rozestupu o téměř dva dny, u nejméně využívané rampy SLC-4E na Vandenbergově základně se rekord posunul dokonce o 11 dní. V roce 2021 se změny rekordně krátkého rozestupu nedočkala pouze nejčastěji využívaná rampa SLC-40. Pikantní je, že právě tato rampa drží i celkový rekord SpaceX v této kategorii, kterého bylo dosaženo v roce 2020. Také v této rubrice se můžeme v příštím roce těšit na dost významné posuny.

S tím, jak SpaceX zvyšuje počet startů svých raket, by člověk čekal, že poroste i počet neúspěšných pokusů o přistání. Ale není tomu tak. Stejně jako v roce 2020 se i v roce 2021 SpaceX při všech svých startech pokusila o přistání prvního stupně své rakety. Z 31 úspěchů selhala pouze jednou a to už je hodně dávno. K jedinému neúspěšnému přistání v roce 2021 došlo 16. února při misi Starlink 1-19, kdy měl první stupeň dosednout na mořskou plošinu OCISLY. K tomu ale nedošlo z důvodu jeho tepelného poškození. Stupeň proto plošinu bezpečně minul. Od poloviny února 2021 jak již byly všechny pokusy o přistání prvních stupňů úspěšné.

31 pokusů o přistání prvních stupňů muselo ovlivnit i podobu této rubriky, která sleduje, jak si SpaceX v daném roce (vlevo) i celkově (vpravo) vedla při pokusech o přistání prvních stupňů na pevnině a na mořských plošinách ASDS. Jelikož ze zmíněných 31 startů selhal pouze jediný, dočkala se SpaceX v tomto roce celkové úspěšnosti přistání téměř 97 %, což je druhý nejlepší výsledek v její historii. Lepší byl už pouze rok 2017, kdy úspěšně přistálo všech 14 prvních stupňů, které se o to pokusily. Celková úspěšnost přistání se díky roku 2021 zlepšila z 85 na 90 %, což už můžeme při počtu 111 pokusů o přistání považovat za dostatečně vypovídající hodnotu. Pokud bychom se zaměřili na poměr využívání přistání na pevnině a na mořské plošině, je vidět, že v roce 2021 bezkonkurenčně dominovaly pokusy o přistání na mořských plošinách. Z 31 pokusů o přistání mířil na pevninskou plochu jediný – 30. června v rámci mise Transporter-2.

Tento graf zcela jednoznačně ukazuje, že znovupoužitelnost raket Falcon 9 dává smysl. Ačkoliv SpaceX každý rok navyšuje startovní kadenci (nebo možná právě proto), pozorujeme od roku 2017, kdy se začaly první stupně Falconů používat opakovaně, neustálý pokles počtu misí, na kterých je použit zbrusu nový první stupeň. Tento pokles je patrný jak v celkových, tak i relativních číslech. Rok 2021 v tomto trendu pokračoval a dotáhnul jej do extrému – pouze 2 mise z celkových 31 využily nový první stupeň, což činí pouhých 6 % z celkového počtu. Tento výrazný poměr společně s velkým počtem startů navíc způsobil, že poprvé v historii SpaceX se celkový poměr počtu startů s novým stupněm a počtu startů s použitým stupněm překlopil ve prospěch použitých stupňů. Po roce 2021 bylo 53% prvních stupňů Falconů 9 a Falconů Heavy použitých! Nově použité stupně jsou již v minoritě – po roce 2021 tvoří 47 % všech misí.

Stále větší důraz na znovupoužitelnost první stupňů se musel projevit i v této rubrice. Pravda, k cíli, který Elon Musk několikrát zmínil, tedy dvěma startům jednoho stupně v rozestupu 48 hodin je ještě dlouhá cesta, ale i přesto se rekord nejkratšího rozestupu mezi dvěma starty jednoho prvního stupně významně zkrátil. Aktuální hodnota je téměř poloviční oproti dřívějšímu rekordu z roku 2020. Dokonce můžeme říct, že v roce 2021 proběhlo osm startů, při kterých od posledního použití prvního stupně uplynula kratší doba, než kolik činil rekord z roku 2020. Mimochodem stupni B1058 utekl v roce 2021 celkový rekord jen o pět a čtvrt hodiny.

V minulém díle našeho seriálu jsme poprvé představili novou rubriku, ve které si ukazujeme, jak na tom byly jednotlivé stupně raket Falcon na konci daného roku z hlediska počtu použití. Zatímco na konci roku 2020 tu byli dva rekordmani (B1049 a B1051), kteří měli shodně po sedmi použitích, na konci roku 2021 už byl vítěz pouze jeden – stupeň B1051 dosáhl 11 použití a na záda mu dýchal jeho konkurent B1049, který měl jen o jeden start méně. To znamená, že v roce 2021 jsme se dočkali hned dvakrát momentu, kdy nějaký první stupeň překročil magickou hranici 10 startů. Stejně jako minule Vám ještě nabízíme tabulku s kompletním souhrnem všech prvních stupňů, které SpaceX využívala.

Na konci roku 2021 měla firma SpaceX k dispozici jedenáct letem prověřených prvních stupňů, což je o jeden více, než na konci roku 2020. Nejstarší z nich (B1049) poprvé letěl 10. 9. 2018. Pokud je v posledním sloupci uvedeno slovo „zničen“, vždy se jedná o záměrnou likvidaci stupně po jeho použití (na dané misi se dopředu nepočítá s přistáním), nikoliv o nehodu.

Závěrečná pasáž seriálu StatistiX se vždy dívá na starty raket Falcon z pohledu nás, diváků. Firma SpaceX vysílá na internetu veškeré své starty, což je divácky velice atraktivní. Každý přímý přenos ovšem ovlivňují okolnosti, které jej činí více či méně sledovaným. Kromě typu vynášeného nákladu (pilotované mise například táhnou více než Starlinky) se jedná především o čas startu. Ten má na nás, jakožto diváky, dvojí vliv. Jednak určuje, ve kterou denní dobu můžeme přenos sledovat, a dále také jedná-li se o start denní nebo noční. Oba tyto faktory se pak mohou různě kombinovat vzhledem k tomu, že se startuje z různých časových pásem a v průběhu všech ročních období.

Spory o to, zda jsou u raket působivější noční či denní starty, asi nikdy nepřinesou jednoznačnou odpověď, protože každý divák je jiný a každému se logicky líbí něco trochu jiného. Zatímco v minulých letech převažovaly denní starty, při kterých je raketa vidět i dlouho po startu, v roce 2021 měly dost výraznou převahu starty noční, u kterých se sice raketa krátce po startu promění v malou „hvězdičku“ na obloze, ale zase při startu samotném vzniká působivá hra světel a stínů. Noční starty tedy v roce 2021 dominovaly, ale v celkovém součtu stále vedou starty za denního světla.

Ruku na srdce, asi málokdo se při rozhodování, zda se na nějaký start bude dívat, či nebude, bere v úvahu, zda start proběhne ve dne, či v noci místního času. Mnohem důležitějším faktorem při rozhodování, zda si člověk přenos pustí, či nikoliv, bývá čas ve střední Evropě, kdy ke startu dojde. Málo platné, práce ani škola v mnoha ohledech nepočkají a navíc není vždy úplně vhodné si nařizovat budík na start, který se má odehrát v hluboké noci. Poslední graf tohoto dílu nám ukazuje, že v roce 2021 byly podmínky pro většinu diváků spíše nepříznivé. Většina startů totiž proběhla v první polovině středoevropského dne, kdy většina lidí bývá v práci, či ve škole.

A to už je opravdu všechno, co jsme si pro Vás v rámci tohoto shrnutí všeho možného i nemožného připravili. Viděli jste sami, že v roce 2021 SpaceX opět posunula hranici svých možností a zvládla věci, které by se nám ještě před pár lety zdály nereálné. Dost možná nejdůležitější je ale skutečnost, že si firma i přes rostoucí počet startů stále udržuje mimořádně vysokou spolehlivost svých nosičů. Jak psal Michael Voplatka už vloni: „Za sebe i celou redakci si dovolím celé společnosti SpaceX do dalšího roku popřát pokračující úspěšný růst, velké pokroky ve vývoji Super Heavy Starship, spokojené zákazníky a kolik startů, tolik přistání.“

Na úplný závěr bych chtěl ještě jednou poděkovat Michaelu Voplatkovi za práci, kterou odvedl na předešlých dílech StatistiXu i za to, že nám umožnil jeho jedinečném díle pokračovat. Snad se nám podařilo na jeho stopy navázat alespoň trochu důstojnou formou. Děkuji také oběma kolegům, kteří se ujali svých pasáží článku. Opět se v praxi ukázalo, že naše redakce umí táhnout za jeden provaz. Vám, čtenářům, přeji jménem celé naší redakce příjemné strávení Vánoc s Vašimi blízkými.

Zdroje informací:
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.teslarati.com/…/Starship-SN9-launch-SpaceX-descent-2-crop-2X.jpg
https://pbs.twimg.com/media/Es_qpgaW4AM7vmK?format=jpg&name=large
https://www.asdnews.com/NewsImages/b/62860/63454_W300.jpg
https://flic.kr/p/2kHkffz
https://live.staticflickr.com/65535/51169562702_6295a96040_b.jpg
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2021/04/starship_moon.jpg
https://pbs.twimg.com/media/E8IaDHkWYAsh0af?format=jpg
https://cdn.arstechnica.net/wp-content/uploads/2019/10/starlink-satellites.jpg
https://api.time.com/wp-content/uploads/2021/08/Inspiration4_SpaceX_03.jpg
https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/SqcJs2GjdqzCqgLN4RRxie.jpg
https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/A6PzcYxn6w3T9gzEPPvWs7.jpg
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2021/01/transporter1stack_1.jpg
https://www.gannett-cdn.com/…2531&height=1424&format=pjpg&auto=webp