Mobilní vypouštěcí plošina pro raketu SLS byla 9. prosince zavezena zpět do montážní haly VAB, kde projde kontrolami a opravami poté, co minulý měsíc obsloužila start mise Artemis I. Tato série kontrol je nezbytná pro další krok – úpravy celé 116 metrů vysoké konstrukce před první pilotovanou výpravou programu Artemis. Oficiální údaje stále hovoří o tom, že by k lunární misi Artemis II mělo dojít v roce 2024. V jejím rámci se tři Američané a jeden Kanaďan vydají na cestu, při které obletí Měsíc a v rámci desetidenní testovací mise se dostanou dále od Země, než kde lidé zatím byli. Následující mise programu Artemis plánované na další roky už počítají i s přistáním na povrchu Měsíce, ale i se stavbou stanice Gateway na dráze kolem Měsíce.

Ke startu mise Artemis I došlo 16. listopadu na rampě 39B Kennedyho střediska na Floridě. Bezpilotní kosmická loď Orion se k Měsíci vydala na premiérové raketě SLS vysoké 98 metrů, která byla vyvinuta právě k tomu, aby dostala posádku do hlubšího vesmíru. Orion svou misi zvládl vzorně – 21. listopadu doletěl k Měsíci, poté vstoupil na dráhu DRO kolem Měsíce, aby se 5. prosince opět prosmýkl kolem Měsíce a vydal se k Zemi, kde 11. prosince celou misi zakončil úspěšným přistáním v Tichém oceánu. Ještě v době, kdy mise Artemis I stále probíhala, se experti na Kennedyho středisku začali připravovat na misi Artemis II.

Prvotní kontroly vypouštěcí plošiny provedené krátce po startu Artemis I ukázaly relativně malé poškození plošiny i obslužné věže. Většina škod se očekávala, ovšem týmy odhalily, že zážeh motorů s celkovým tahem 4 tisíce tun vylomil dveře k výtahu, který spojuje jednotlivá patra plošiny. S tím se předem nepočítalo a proto technikům zabralo prvotní zhodnocení o něco více času. Mike Sarafin, manažer mise Artemis I, na tiskové konferenci uvedl, že ocelová konstrukce plošiny odolala ohnivému divadlu raketových motorů dobře. Poškození některých méně odolných částí (těsnění, nebo hadice) na obslužných ramenech, která se při startu odpojují od rakety, se očekávalo. Samotná ramena však start dobře zvládla.

Jakmile inspekce na rampě skončily, mohly pozemní týmy Kennedyho střediska uvést do pohybu crawler transportér, který začátkem minulého týdne zajel pod plošinu. Ve čtvrtek 8. prosince pak začal její přesun z rampy 39B do 6,8 kilometru vzdálené montážní haly VAB, kde byla raketa SLS před svou první misí složena. Crawler i s plošinou zaparkoval ve čtvrtek odpoledne před halou VAB a do jejího segmentu High Bay 3 zajel v pátek 9. prosince. Tady bude plošina několik týdnů procházet zevrubnými inspekcemi a také opravami. Poté se jí opět ujme crawler transportér a přepraví ji na parkovací stanoviště severně od VAB, kam by měla dorazit v lednu příštího roku. Právě zde plošina projde úpravami potřebnými pro misi Artemis II.

A moment of madness this morning at KSC!

The mobile launcher, a Falcon 9 going vertical and what appears to be a Falcon Heavy center core 😲 all meet at Launch Complex 39! @NASASpaceflight

Highlight from SCL. You'd be be amazed at what you might see: https://t.co/icguJj64A8 pic.twitter.com/F6RMis9pZN

— Gav Cornwell (@SpaceOffshore) December 8, 2022

Změn bude více, ovšem mezi ty nejvýraznější patří přidání únikového systému, s jehož pomocí by se astronauti dostali pryč od rampy, pokud by před startem došlo k mimořádné situaci. Technici budou na obslužnou věž ve výšce 91 metrů instalovat již předem vyrobené platformy. Ty budou obsahovat čtyři „koše“, ve kterých by posádka po laně sjela na pevnou zem u okraje rampy. Zvolený únikový systém pro mise Artemis je podobný košům, které se používaly v programu raketoplánů. SpaceX využívá velmi podobný systém na rampě 39A, odkud rakety Falcon 9 vynáší astronauty v lodi Crew Dragon. Také United Launch Alliance bude tento systém připomínající lanovku využívat pro případ rychlé evakuace astronautů z lodi Starliner od Boeingu.

„Jednou z velkých věcí, které nás z pohledu pozemního segmentu čekají, bude přidání únikového systému na obslužnou věž,“ vysvětluje Jeremy Parsons, zástupce manažera programu pozemního segmentu Kennedyho střediska a dodává: „Na parkovacím stanovišti přidáme několik platforem pro únik. Většina dílů už je vyrobená, takže se čeká jen na to, až sem dorazí plošina a budeme moci začít pracovat. V tomhle směru jsme si docela jistí.“ Samotná lana budou k únikovým plošinám na věži vyzvednuta a připojena vždy poté, co mobilní plošina dorazí na rampu. Poté dojde během nácviku činností startovního dne k vytažení čtyř zavěšených košíků pomocí navijáku. Další změna, která potká mobilní vypouštěcí plošinu, se týká změny systému, který za účelem tlumení hluku a přetlaku při zážehu motorů zaplavuje plošinu vodou. Technici nainstalují nové trysky chrličů, které změní proudění vody.

Jakmile budou veškeré úpravy na parkovišti dokončeny, posune se s pomocí crawler transportéru celá 5 000 tun těžká konstrukce na startovní rampu 39B, kde se otestuje a prověří jak nový únikový systém, tak i nové trysky vodních chrličů. Činnosti na rampě (plánované na konec roku 2023) budou obsahovat vytažení a připojení únikových lan i košů, ale i cvičnou aktivaci vodního systému. V době, kdy bude plošina procházet zkouškami na rampě, začnou pozemní týmy také testovat nový zásobník kapalného vodíku s kapacitou 5,3 milionu litrů. Tento nový zásobník rozšíří současnou kapacitu, což umožní misi Artemis II (i misím dalším) více možností ke startu. Vodíkové zásobníky z éry raketoplánů totiž pojmou pouze vodík na jeden pokus o start SLS. Po každém natankování rakety musí být vodík do zásobníků doplněn z nákladních aut s cisternami. To je ostatně důvod, proč musely být pokusy o start mise Artemis I alespoň dva dny od sebe.

„Postavili jsme nový kulový zásobník, který přidá dalších 5,3 milionů litrů,“ uvedl Parsons a dodal: „To nám umožní provádět pokusy o start, které jsou si navzájem časově blíže. Jde o velmi důležitou schopnost, pokud budeme mít třeba kratší startovní okna.“ Během předstartovního odpočtu proudí kryogenní kapalný vodík ze zásobníku do nádrží rakety SLS přes potrubí, které vede do mobilní vypouštěcí plošiny a poté přímo do rakety. Právě na vodíkové rychlospojce přívodního vodíkového potrubí do centrálního stupně se při pokusech o start Artemis I několikrát objevila netěsnost. Tým však upravil předstartovní postupy, aby se snížil tlak na těsnění. To společně s rychlým zásahem pracovníků přímo na rampě zajistilo, že 16. listopadu mohla raketa SLS odstartovat, aniž by koncentrace unikajícího vodíku překročily bezpečnostní limity.

Ověřovací testy nového vodíkového zásobníku a mobilní vypouštěcí plošiny budou pro inženýry důležité. „Pomohou nám ověřit, že máme správné hodnoty jako je tlak a průtok, že tu nejsou žádné potíže s přívodním potrubím ani ničím jiným, co s tím souvisí,“ uvedl Parsons a dodal: „Dalším důležitým krokem bude testování únikového systému, kdy se bude ověřovat, zda je dosahováno očekávaného zatížení systému. V praxi si ověříme, jak dlouho potrvá samotná příprava a celkové nastavení celého systému, abychom podle toho mohli naplánovat harmonogram předstartovních příprav.“ Proběhne také zkouška odklopení přístupového ramene, které je součástí obslužné věže. Inženýři chtějí prověřit, že se rameno pohybuje rychleji, což může být potřeba v případě mimořádné situace na rampě, když už budou astronauti v Orionu a rameno bude odklopené. Právě toto rameno je spojovací lávkou, kterou využijí astronauti i členové pozemního personálu k přístupu do lodi Orion.

Jakmile budou všechny testy dokončeny, bude moci startovní plošina zamířit do haly VAB, kde na ni bude čekat další kolo ověřovacích testů, které musí proběhnout, než začne skládání rakety SLS pro misi Artemis II. Vše začne postupným složením dvou pomocných motorů na tuhé pohonné látky, které se během příštího roku dopraví na Kennedyho středisko po železnici z výrobního závodu firmy Northrop Grumman v Utahu. Následně se mezi oba bílé štíhlé válce usadí centrální stupeň rakety. Firma Boeing, která je jeho hlavním dodavatelem, dokončuje ve výrobním závodě v New Orleans jeho stavbu, načež bude připraven k převozu na Floridu. V rámci montáže rakety budou následovat adaptéry, horní stupeň ICPS a kosmická loď Orion. Tím bude sestavování rakety SLS pro misi Artemis II dokončeno. Pro tuto misi se tedy využije stejná konfigurace nosiče, jaká letěla na misi Artemis I a stejné to bude i u mise Artemis III (oficiálně plánovaná nejdříve na rok 2025), kdy má dojít k přistání lidí na Měsíci – poprvé v rámci programu Artemis. V rámci mise Artemis III se dočkáme posledního startu rakety SLS v konfiguraci Block 1.

NASA a Boeing společně připravují větší, čtyřmotorový horní stupeň EUS (Exploration Upper Stage), který má nahradit jednomotorový horní stupeň ICPS používaný na raketách SLS Block 1. Tato nová konfigurace (označovaná jako Block 1B) bude oproti Blocku 1 vyšší a počínaje misí Artemis IV bude tedy zapotřebí nová mobilní plošina označovaná jako ML-2. Zakázku na její stavbu získala v roce 2019 firma Bechtel, ale projekt se potýká se zpožděními a navyšováním nákladů (podrobněji viz náš květnový článek). Červnová zpráva od generálního inspektora NASA viní Bechtel z většiny potíží, které s projektem ML-2 souvisí. Generální inspektor ve své zprávě uvedl, že Bechtel podcenil celkový rozsah a komplexnost návrhu a stavby ML-2.

V rámci senátního slyšení v květnu uvedl administrátor NASA Bill Nelson, že Bechtel podhodnotil svou nabídku na ML-2. Namísto původně očekávaných 383 milionů dolarů nyní Bechtel očekává, že ML-2 bude stát 960 milionů dolarů, než bude koncem roku 2025 dokončena. Nezávislé zhodnocení však odhalilo, že ML-2 může nakonec stát téměř 1,5 miliardy dolarů a nemusí být dokončena před koncem roku 2027. Parsons uvedl, že nikoliv vývoj nového horního stupně, ale právě připravenost ML-2 je kritickým článkem v harmonogramu mise Artemis IV. Uvedl také, že Bechtel začal dokončovat návrh plošiny, přičemž výroba ocelových dílů započne v roce 2023. „Z hlediska dodání ML-2 jsme někde po roce 2025,“ uvedl Parsons a dodal: „ML-2 je nyní kritickým prvkem přípravy Artemis IV. Velmi intenzivně pracujeme na harmonogramu, přidáváme směny, hledáme, co by se dalo urychlit, abychom vše udrželi v plánovaných kolejích.“

Přeloženo z:
https://spaceflightnow.com/

Zdroje obrázků:
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20221116-PH-NAS01_0006~large.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20221116-PH-NAS01_0007~orig.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20221116-PH-NAS01_0010~orig.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20221116-PH-NAS01_0003~orig.jpg
https://blogs.nasa.gov/…/230/2019/09/SpaceX-Emergency-Egress_Side.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/51562495806_239f88a45a_c.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20191001-PH-CSH01_0007~small.jpg
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2022/12/20221209ml.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/eusinterstage_boeing_tilt_top_r3_sm.png
https://spacepolicyonline.com/wp-content/uploads/2022/06/ML1-v-ML2-OIG-rpt-June-2022.png