Poté, co začátkem listopadu letošního roku proběhne zkouška nafukovacího tepelného štítu LOFTID (Low-Earth Orbit Flight Test of an Inflatable Decelerator), použijí záchranné týmy navigaci s pomocí GPS, aby v okruhu kilometrů pátraly po jasně žlutém pouzdře o velikosti (a také tvaru) většího citrónu, které ukrývá cenná data. Tohle malé pouzdro je odhoditelný datový modul EDM, který byl vyvinut pro program LOFTID. Cílem celého projektu je v praxi otestovat technologii nafukovacího tepelného štítu, která by se teoreticky dala využít třeba pro přistání lidí na Marsu. Poté, co se štít po startu dostane do kosmického prostoru, nafoukne se a poté vstoupí do atmosféry, aby (pokud možno nepoškozený) dopadl do Tichého oceánu.

EDM v životní velikosti – odhoditelné pouzdro na data není o moc větší než citron.
Zdroj: https://www.nasa.gov/

EDM se zatím nachází uvnitř návratového zařízení LOFTID a obsahuje jak data ze senzorů, tak i z kamery. Tato data zaznamenaná během letu LOFTID obnáší třeba údaje o teplotě a tlacích, které štít zažíval. Expertům tedy ukáží, jak dobře si LOFTID vedl během demonstrační zkoušky. Sám štít si tato data ukládá též, ale pouzdro EDM bylo navrženo jako záložní zdroj letových dat, která se získají po přistání. Údaje uložené v EDM se budou hodit především v situaci, pokud by záchranné týmy z jakéhokoliv důvodu nebyly schopny zachránit samotné návratové zařízení.

„EDM vzniklo, aby záchrannému týmu poskytlo záložní cestu k získání dat z testovacího letu,“ vysvětluje Brian Saulman, vedoucí z Langley Research Center v Hamptonu (stát Virginia) a dodává: „Důvodem, proč EDM vyhazujeme z LOFTID je, že tým nemusí být schopen zachránit samotný hlavní stroj.“ Poté, co LOFTID vstoupí do zemské atmosféry během své letové zkoušky, dojde k odhození EDM ve výšce přibližně 15,25 km. Elektrický proud spustí vyhození modulu, které zajistí stlačená pružina. EDM pak bude klesat volným pádem do Pacifiku u pobřeží Havaje. Jeho dopad se očekává ve vzdálenosti maximálně 16 kilometrů od místa dopadu štítu.

Vylovení pouzdra EDM z vody během zkoušek.
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Tým bude schopen lokalizovat pozici EDM pomocí několika komunikačních prostředků, které budou posílat GPS souřadnice přes přenosový vysílač umístěný na meteobalónu, který vypustí záchranný tým. Tento vysílač bude přenášet údaje o souřadnicích do příručních pozemních terminálů, což jsou upravené mobilní telefony se sledovací aplikací. Na displeji se ukáží údaje o zemské šířce a délce, vzdálenosti, ale i šipka, která míří k EDM. Všechny údaje budou průběžně aktualizovány podle toho, jak se budou EDM po hladině posouvat. Aby se záchranné týmy připravily na vylovení EDM, proběhlo několik funkčních testů, ale i série cvičných vylovení. Vědci a inženýři testovali limity vybavení, když pomocí různých metod hledali na hladině oceánu objekt o velikosti citrónu. V rámci zkoušek probíhaly i „hry na schovávanou“ na pevnině. Ověřovalo se také vylovení pouzdra ve vlnách Atlantiku. Všechny tyto testy měly týmy připravit na různé scénáře, které mohou nastat.

Samotné zkoušky začaly výše zmíněným nácvikem na pevnině, kdy bylo EDM jedním členem týmu schováno a zbytek týmu jej měl hledat. Přes několik iterací celého procesu pomohly zkoušky prováděné na Langleyho středisku i v jeho okolí nacvičit všechny postupy a v praxi ověřit všechny postupy a techniky používané pro sledování a zajištění. Hra na schovávanou se tedy mohla změnit na hru na mořeplavce, protože se testy posunuly z pevniny na vodu. Tým modeloval své testy založené na odhadech, jak by mohlo probíhat vylovení skutečného EDM, do procesu byly začleňovány technologie podobné letovým a to samé platilo i pro vyhodnocovací metody. Tyto testy byly prováděny v Atlantiku.

Zleva Robert Walker, Brian Saulman, Robert Dillman a Robert Mosher během zkoušek vylovení EDM z vody, na kterých se podílela i americká armáda.
Zdroj: https://www.nasa.gov/

„Když jsme zapnuli naše sledovací zařízení, uvolnili jsme meteobalón pro přenos dat,“ vypočítává Robert Mosher v Langleyho střediska, který stál v čele testů vylovení EDM z vody a dodává: „Během asi deseti minut jsme úspěšně zachytili signál a přijali souřadnice zeměpisné šířky a délky.“ Pro zkoušky na vodě navázal tým spolupráci s americkou armádou na Joint Base Langley-Eustis. Armáda pojala nácvik jako variaci na záchranu osoby, která spadla z lodi do vody – jen s tím rozdílem, že přes palubu letělo EDM. Na palubě člunu U.S. Army Landing Craft Utility musel tým při hledání EDM pouze jednou korigovat kurz.

„Test nám poskytl důležitou praxi, zkušenosti s prací na palubě lodi a pochopení, jak spolehlivý může být signál, když se jeho zdroj houpe v oceánu,“ řekl Mosher a dodal: „Byl to také vrchol mé kariéry, když jsem mohl koordinovat celou činnost a spolupracovat s americkou armádou.“ Po těchto úspěšných testech na pevnině i na vodě tedy může malé EDM hrát velkou roli při letové demonstraci LOFTID.

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/EIXEOUOXsAItb1_.png
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/img_2804.jpeg
https://www.nasa.gov/…/image/screen_shot_2022-10-14_at_2.29.26_pm.png
https://www.nasa.gov/…/image/screen_shot_2022-10-14_at_2.29.50_pm.png