Jižní Korea provedla 21. června první úspěšný a celkově druhý testovací start své nově vyvinuté rakety Nuri. Při tomto druhém startu došlo k úspěšnému vynesení nákladu a raketa si tak po předchozím nezdaru připsala první úspěšný let. Pro Jižní Koreu to znamená zisk nosiče s nosností 1 500 kilogramů na oběžnou dráhu, který plně pochází z domácí produkce. Dříve vyvinutý nosič Naro-1 využíval z Ruska nakupované první stupně. Pro Jižní Koreu to tak znamená, že má vůbec první funkční nosič skutečně domácí výroby.

Korejský výzkumný ústav pro letectví a kosmonautiku (KARI) tak slaví úspěch. Vývoj vlastního nosiče tedy byl završen úspěchem poté, co minulý rok první let skončil nezdarem. Tehdy se třetí stupeň rakety předčasně vypnul a náklad shořel v atmosféře. Pojďme si zrekapitulovat dosavadní snahy Jižní Korey o dosažení oběžné dráhy.

První orbitální raketou byla Naro-1. Jednalo se o projekt společného nosiče pro malé družice vyvinutý Jižní Koreou a Ruskem. Prvním stupněm byl upravený URM-1 (univerzální raketový modul) ruské výroby s motorem RD-151 spalující letecký petrolej (RP-1) a kapalný kyslík. Druhý stupeň využíval raketový motor na tuhé pohonné látky jihokorejské výroby. Se dvěma stupni mohla raketa, jejíž průměr byl 2,9 metru a výška 33 metrů, vynést na nízkou oběžnou dráhu Země náklad o hmotnosti 100 kg.

Naro-1 absolvovala svůj první let 25. srpna 2009, kdy vynášela družici STSat-2A. Krátce po vypnutí prvního stupně se sice podařilo nastartovat motor stupně druhého, ale už se nepodařilo oddělit aerodynamický kryt. Kvůli navýšené hmotnosti o zmíněný kryt se druhému stupni nepodařilo dosáhnout orbitální rychlosti.

Druhý start Naro-1 se uskutečnil o necelý rok později 10. června 2010. Při této misi se raketa pokusila vynést na oběžnou dráhu družici STSat-2B. Avšak 137 sekund po startu došlo k anomálii a ztrátě celého nosiče. O příčině selhání se stále vedou spory.

O dva a půl roku později se třetí a poslední raketa Naro-1 úspěšně dostala na oběžnou dráhu s družicí STSat-2C. Jižní Korea se tak stala jedenáctou a prozatím poslední zemí, které se podařilo dosáhnout oběžné dráhy svým nosičem. Po tomto letu byla raketa Naro-1 vyřazena z provozu ve prospěch větší, v tuzemsku vyvinuté nosné rakety. Zkušenosti z vývoje a provozu Naro-1 se staly užitečné pro vývoj většího nosiče.

Jižní Korea tentokrát vsadila na vlastní vývoj všech částí rakety. Několikrát bylo proklamováno, že úspěch s přístupem společnosti SpaceX se stal částečnou inspirací i zde. Cílem tedy bylo vyvinout relativně levný, jednoduchý a spolehlivý nosič. Nuri je třístupňová raketa schopná vynést 1 500 kg na sun-synchronní oběžnou dráhu (SSO). První stupeň je poháněn čtyřmi motory KRE-075, které spalují běžný letecký petrolej (JET-A) a kapalný kyslík. Každý motor vytváří tah 735 kN při specifickém impulsu 298 sekund ve vakuu. Celkem tyto čtyři motory vyprodukují tah 2 942 kN a délka hoření je 127 sekund. Tento stupeň má průměr 3,5 metru a je vysoký 21,6 metru.

Druhý stupeň je poháněn jedním motorem KRE-075, logicky spalujícím stejnou pohonnou směs. Motor je pouze optimalizovaný pro vakuum. Tento optimalizovaný motor produkuje tah 788 kN a specifický impuls je 315,4 sekundy. Za letu tento stupeň hoří typicky 148 sekund. Ve srovnání s prvním stupněm je druhý stupeň menší, má průměr 2,6 metru a je vysoký 13,6 metru. Zde je krásně vidět filosofie jednoduchosti, kdy první i druhý stupeň využívá stejné motory a tedy i stejnou pohonnou směs.

Třetí stupeň Nuri je nejmenším a posledním stupněm rakety. Je poháněn jedním pro práci ve vakuu uzpůsobeným motorem KRE-007 spalujícím stejnou směs jako zbytek rakety. Tento motor vytváří tah 68,7 kN se specifickým impulsem 325 sekund. Během startu tento stupeň hoří zhruba 500 sekund a jeho úkolem je přesně umístit náklad na požadovanou oběžnou dráhu. S aerodynamickým krytem je raketa vysoká 47,2 m, má průměr 3,5 m a hmotnost přibližně 200 tun.

Při aktuálním letu nosič Nuri úspěšně vynesl na oběžnou dráhu balast o hmotnosti 1,2 tuny, družici PVSAT (Performance Verification Satellite) o hmotnosti 162,5 kg, čtyři CubeSaty a jednu atrapu CubeSatu.

PVSAT je ověřovací družice, která má vyzkoušet hardware družic vyrobených přímo v Jižní Korey. Družice je relativně malá, má rozměry zhruba 0,93 x 0,9 x 0,89 metru a hmotnost 162,5 kg. Napájení zajišťují fotovoltaické články. Družice je vybavena pěti v Jižní Koreji vyrobenými komponenty, které budou testovány v kosmickém prostředí.

Jedná se o velmi zajímavé technologie. První z nich je kilogramový termoelektrický generátor s elektrickým ohřevem (ETG), který má vyrábět elektřinu pomocí teplotních rozdílů. Tato technologie by mohla být využita pro plánovaný lunární výzkum. Dalším přístrojem je devítikilogramový gyroskop CMG (Control Moment Gyroscope), který má sloužit jako pohon pro vysokorychlostní přesné řízení orientace. CMG bude sloužit k testování technologie gyroskopů pro budoucí mise. Testuje se také parabolická anténa o hmotnosti 400 g pro pásmo S. Ta bude používána jako záložní anténa. Dále bude použita k testování výkonu antény pro telemetrické/povelové přenosy v pásmu S. Na palubě je použit systém videokamery (VCS), který bude sloužit k záznamu vypouštění CubeSatů. Ty jsou totiž umístěny přímo na sondě. Pořízená data a video se budou přenášet zpět na Zemi pomocí zmíněné antény v pásmu S.

Tím se dostáváme k zmíněným CubeSatům. Na PVSATu je jich celkem pět, z nichž čtyři jsou CubeSaty postavené univerzitami. Největším CubeSatem je 6U CubeSat s názvem STEP Cube Lab-II, který má hmotnost 9,6 kg. Tento CubeSat je vybaven infračervenou kamerou a to jako vůbec první korejská elektrooptická infračervená vícepásmová mise pro pozorování Země. Druhou největší družicí je 3U CubeSat s označením SNUGLITE-II o hmotnosti 3,8 kg. Tento CubeSat bude využíván jako vzdělávací radioamatérská družice s přijímačem GPS. Další je 3U CubeSat Multi-spectral Imaging for Monitoring Aerosol by Nanosatellite (MIMAN) o hmotnosti 3,7 kg. MIMAN je určen k monitorování aerosolů a využívat k tomu bude multispektrální kameru. Repeater Arrangement & Disaster Early View (RANDEV) je čtvrtý a poslední aktivní CubeSat. Tento 3U CubeSat o hmotnosti 3,2 kg bude sloužit ke sběru snímků vulkánů, pobřeží a mraků. Posledním CubeSatem na PVSAT byla atrapa družice o velikosti 3U.

Po tomto startu čeká agenturu KARI několik rušných měsíců. Dne 2. srpna vynese raketa Falcon 9 společnosti SpaceX na oběžnou dráhu Měsíce sondu KARI Danuri. O této ambiciózní jihokorejské misi jsme psali zde.

KARI také začne připravovat raketu Nuri na její třetí start. Ten se očekává v lednu 2023 a pravděpodobně ponese družici NextSat 2. Po této misi má Nuri naplánováno několik startů na příštích několik let až do roku 2027.

KARI využije získané zkušenosti při vývoji rakety Nuri k vývoji nového nosiče s předběžným názvem KSLV-III. Má jít o nosič nové generace, která bude určena k vyslání přibližně 3,5 tuny nákladu na dráhu přechodovou ke dráze geostacionární. Tato dvoustupňová raketa bude používat pět motorů spalujících letecký petrolej s kapalným kyslíkem o tahu 100 tun na prvním stupni a dva stejné motory na druhém stupni o tahu 10 tun. Raketa existuje v řadě navržených variant, včetně schopnosti přistávat s prvním stupněm podobně jako u Falconu 9. Start této rakety se očekává v roce 2030.

Zdroje informací:
https://www.nasaspaceflight.com/
https://en.wikipedia.org/

Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2022/06/9116545891516773.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…한국항공우주연구원12-1920×1483.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…출처_한국항공우주연구원1-1920×1271.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2022/06/누리호_2차발사_탑재체.jpg
https://cdn.cnn.com/cnnnext/dam/assets/220621041654-01-south-korea-nuri-rocket.jpg
http://res.heraldm.com/content/image/2022/06/20/20220620000565_0.jpg