Navigační družice evropského systému Galileo byla vyfocena v testovací komoře Maxwell. Při testech takzvané „elektromagnetické kompatibility“ se kontroluje, zda všechny systémy fungují správně a navzájem se negativně neovlivňují. Jakmile jsou dveře této komory uzavřeny, vytvoří její kovové stěny tzv. Faradayovu klec, která odstíní vnější elektromagnetické záření. Bezodrazové pěnové hroty pokrývající vnější stěny komory pohlcují vnitřní signály (včetně zvuku), čímž brání jejich odrazům. Je tak možné při testech napodobit nekonečnou prázdnotu kosmického prostoru. Na fotografii je dobře vidět družice o rozměrech 2,5 × 1,2 × 1,1 metru pokrytá vícevrstvou tepelnou izolací. Náhledová fotka článku nám umožňuje popsat si nejdůležitější prvky družice. Dominantním prvkem na snímku je hlavní anténa o průměru 1,4 metru, která v pásmu L vysílá k zemi navigační signály. Nalevo od ní je šestiúhelníková pátrací anténa pro záchranné mise, která zachytává nouzové signály a předává je místním záchranným složkám – tento systém každý rok zachrání více než 2 000 životů.
Směrem vpravo dolů od hlavní antény je dvojice infračervených senzorů, které sledují Zemi. Jejich úkolem je poskytovat data, aby družice neustále mířila k Zemi. Využívají přitom kontrastu mezi teplem zemské atmosféry a chladem okolního vesmíru. Nad těmito senzory vidíme laserový koutový odražeč. Lasery mohou být na družici vyslány ze stanic sítě International Laser Ranging Service, což pomůže zajistit nezávislé kontroly pozice družice na oběžné dráze s přesností na centimetry. Tato metoda slouží jako záloha pro standardní radiová měření.
Ještě výše se nachází kruhová anténa v pásmu C, která přibližně každých 45 minut přijímá navigační zprávy od pozemního střediska systému Galileo. Tyto zprávy obsahují korekce nepatrných odchylek měření času, postupné změny oběžné dráhy, nebo závad na systémech družice. Díky tomu je zajištěno, že Galileo zůstává nejpřesnějším družicovým navigačním systémem, který nabízí uživatelům po celém světě přesnost určení pozice v metrovém měřítku.
To, co připomíná bílou tyčku na konci družice, je anténa v pásmu S, která vysílá na Zemi údaje o stavu palubních systémů a opačným směrem přijímá pokyny k provozu družicové platformy i užitečného nákladu. Slouží také k výše zmíněnému rádiovému měření pozice družice na oběžné dráze. V EMC komoře Maxwell, která je součástí nizozemského testovacího střediska ESTEC, se testovalo 26 z celkových 28 družic Galileo, které jsou již na oběžné dráze. Aktuálně zde inženýři pracují na testech dalších 10 družic, které se mají v budoucnu k této síti připojit.
Přeloženo z:
https://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/24302871-1-eng-GB/The_face_of_Galileo.jpg
https://www.esa.int/…/Galileo_search_and_rescue_antenna.jpg
https://www.esa.int/…and_transmitting_navigation_signals
Mě by hlavně zajímalo, jak ty družice plánují dostat na oběžnou dráhu, když je Sojuz mimo hru.
To já taky. Osobně bych asi nejvíc věřil Ariane 6, konkrétně 62.
Přechod na Ariane 62 už byl oznámen dříve. Sojuz měl mít tuším jen poslední jeden nebo dva starty. Pravděpodobně prostě posunou harmonogram.