sociální sítě

Přímé přenosy

PSLV-XL (Proba-3)
00
DNY
:
00
HOD
:
00
MIN
:
00
SEK

krátké zprávy

Dlouhý pochod 10

Čína provedla úspěšný test oddělení aerodynamického krytu užitečného zatížení pro raketu Dlouhý pochod 10. Test hodnotil design krytů, strukturu připojení, plán oddělení a maximální dostupnou obálku. Všechny testované parametry splňovaly jejich konstrukční požadavky.

LM 400

Společnost Lockheed Martin 19. listopadu oznámila, že její nová družicová platforma střední velikosti LM 400 bude mít svou orbitální premiéru příští rok na palubě rakety Firefly Aerospace.

Teledyne Space Imaging

Společnosti Teledyne Space Imaging a Satlantis oznámily partnerství na Space Tech Expo Europe. Jedná se o vývoj elektroniky senzoru pro pozorování Země a planetární průzkum. Satlantis vyvine Front-end Electronics (FEE) pro vyvíjený detektor CIS125 TDI Teledyne.

Iceye

Společnost Lockheed Martin začala spolupracovat s konsorciem vedeným společností Iceye, finskou společností provádějící pozorování Země, která se specializuje na družice pro radarové zobrazování. Společnosti pracují na vývoji technologií rozpoznávání cílů s umělou inteligencí pro finskou armádu.

Chance Saltzman

Generál Chance Saltzman, velitel vesmírných operací U.S. Space Force, navštívil Starbase v Boca Chica během šestého zkušebního letu rakety SH/SS. Saltzman byl pozván SpaceX, aby sledoval zkušební let a zúčastnil se dvoudenního hodnocení programu.

Space ISAC

Středisko pro sdílení a analýzu vesmírných informací (Space ISAC) otevřelo své první mezinárodní operační středisko v Austrálii. Expanze přichází v době rostoucích obav o zranitelnosti kybernetické bezpečnosti v orbitálních systémech.

Boost!

ESA 19. listopadu oznámila, že prodlužuje smlouvy se společnostmi HyImpulse, Isar Aerospace, Orbex a Rocket Factory Augsburg (RFA) v celkové hodnotě 44,22 milionů eur prostřednictvím svého programu „Boost!“, který má pomoc při integrovaném testování nosných raket

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Jak JWST zaznamená nárazy mikrometeoroidů?

Popis konstrukce JWST.

Když 8. června vydala NASA článek o tom, že Teleskop Jamese Webba zasáhl mezi 23. a 25. květnem mikrometeoroid, zpracovali jsme toto téma do článku, který na našem webu vyšel 9. června jen pár hodin po vydání původní zprávy. Článek podrobně popsal celou situaci a nechybělo ani ujištění, že dopad neměl závažný vliv na kvalitu získaných dat. Mnoha čtenářům však chyběla informace, jak konkrétně experti v pozemním středisku zjistili, že k tomuto nárazu (i předešlým čtyřem menším) došlo. V původním článku informace nebyla a selhala i snaha o hledání odpovědi na jiných místech internetu. Nakonec padla volba, že nebudeme chodit, jak se říká, ke kovaříčkovi, ale půjdeme rovnou ke kováři – napsal jsem tedy do NASA.

Optická část Dalekohledu Jamese Webba
Optická část Dalekohledu Jamese Webba
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Mail jsem adresoval panu Thaddeusi Cesarimu, který zastává na Goddardově středisku pozici strategického komunikačního specialisty a také sepsal zmíněný článek na webu NASA. Po pouhých pár hodinách mi dorazila odpověď. Pan Cesari mou otázku předal svému kolegovi, panu Lee Feinbergovi, který působí v pozici manažera optických prvků teleskopu a zde je jeho odpověď: „Stopu lze odhalit dvěma způsoby. Pomocí našich pravidelných dat ze senzorů vlnoplochy lze odhalit důlky, které při předchozím měření nebyly detekovány. Snímky výstupní pupily taktéž dokážou odhalit změny, nicméně velikost impaktu je pro oba způsoby příliš malá, než aby je odhalily. Každý měsíc vidíme změny odhalené oběma způsoby, které zhruba odpovídají našim předstartovním odhadům (asi 5 zásahů).

Opět se tak potvrdila stará pravda, že nejlepší informace člověk získá přímo u zdroje. Na tomto místě bych chtěl ještě jednou poděkovat oběma pánům za jejich čas – Thaddeus Cesari a Lee Feinberg velmi ochotně a rychle zareagovali na náš dotaz.

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/FH3Y5OSXwAAMxxK?format=jpg&name=medium
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/lightsout.jpg

Štítky:

Hodnocení:

0 / 5. Počet hlasů: 0

Sdílejte tento článek:

Další podobné články:

Komentáře:

Odběr komentářů
Upozornit
9 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hodnocený
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Michal Václavík
2 let před

Doplnil bych, že na „jiných místech internetu“ odpověď byla, ale přece jenom je slušností poskytnout čtenářům ověřenou informaci pokud možno přímo od zdroje.

Dušan Majer
Dušan Majer
2 let před

Díky za doplnění. 😉

Jan Jancura
Jan Jancura
2 let před

Díky za článek. Něco objasnil, ale věta „Snímky výstupní pupily taktéž dokážou odhalit změny, nicméně velikost impaktu je pro oba způsoby příliš malá, než aby je odhalily“ je matoucí, takže vlastně senzory nic neodhalily? Chápu to správně?

Tomas D.
Tomas D.
2 let před
Odpověď  Jan Jancura

Myslím, že je to asi na přímou detekci jednotlivé součásti „malé sousto“ (naštěstí). Ale při zohlednění výsledků pravidelného měření a  porovnání s předchozím stavem přístrojů lze odvodit nějaké „odchylky“, které lze připočíst právě zásahu mikro-meteoroidů.

Dušan Majer
Dušan Majer
2 let před
Odpověď  Tomas D.

Úplně stejně to chápu i já. Dopady tedy nejsou na snímcích vidět (žádné rozpraskání na fotkách nebude 🙂 ), ale při porovnávání dat ideálního modelu mohou vyčíst, že je něco lehce jinak než by mělo být.

Josef Somik
Josef Somik
2 let před
Odpověď  Dušan Majer

A mohou to vyčíst i z jednotlivých optických komponentů? V tom předchozím článku se píše, že byl zasažen segment C3. Jak se pozná, který segment dostal zásah?
A jak se pozná, když dostane zásah třeba rameno sekundárního zrcadla, nebo přístrojová část dalekohledu?

Ty v odpovědi zmiňovaná „data ze senzorů vlnoplochy“ je předpokládám ten již dříve publikovaný „selfie“ snímek zrcadla dalekohledu.

Každopádně díky za ty informace zprostředkované přímo od zdroje. 🙂

Dušan Majer
Dušan Majer
2 let před
Odpověď  Josef Somik

Ten konkrétní zásah se týkal posledního zásahu, který byl větší než ty 4 předchozí. Je tedy pravděpodobné, že způsobil lehké rozladění prostorové orientace daného segmentu, který se pak musel upravovat.
U přístrojové části se to v nejhorším případě projeví ztrátou funkčnosti nějakého okruhu. Ramena držící sekundární zrcadlo by těmito drobnými zásahy neměla být nijak ovlivněna. Pouze kdybychom měli fakt pech, tak by mohl být zasažen kabel, který vede ramenem k aktuátorům sekundárního zrcadla.
A rádo se stalo. 😉

Tomas D.
Tomas D.
2 let před

Tak to je „hustý“ Dušane.

Moc děkujeme, že si pro nás schopen a „nebojíš se“ získat takovéto informace. Si borec stejně jako dotyční z NASA. Jedni se nebojí zeptat a druzí jsou ochotní odpovědět i nám laikům (ještě z cizí země).

Osobně moc děkuji za info.

Doufám, že nám (celému lidstvu) JWST (a Kosmonautix ) přinese spoustu úžasných odpovědí.

God Speed.

Dušan Majer
Dušan Majer
2 let před
Odpověď  Tomas D.

Díky, ale musím říct, že mne tímhle směrem postrčil Michal Václavík, který mi tenhle nápad doporučil. No a ono to klaplo.

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.