První sestavená raketa SLS (Space Launch System) s lodí Orion pro lunární misi Artemis I se vrátila na startovní rampu 39B na Kennedyho středisku. Tady by měla dokončit poslední významnou zkoušku před svým premiérovým startem, který je plánován na letošní rok. Během května proběhla řada oprav a údržbářských prací – ať už v hale VAB (Vehicle Assembly Building) nebo i na dusíkovém zásobníku. Dubnové pokusy o dokončení zkoušky WDR (Wet Dress Rehearsal), při které se provádí cvičný předstartovní odpočet, byly přerušovány několika výpadky dodávky plynného dusíku z nedalekého zásobníku, ale jejich definitivní zastavení znamenaly až problémy s konektory pro tankování obou stupňů rakety na mobilní vypouštěcí plošině. Zástupci týmu zodpovědného za pozemní systémy i lidé od hlavního dodavatele služeb pro provedení startu (firmy Jacobs) očekávají, že by letové i pozemní systémy mohly být na další pokus o WDR připraveny zhruba dva týdny poté, co raketa dorazí na startovní rampu.

První pohyb crawler transportéru 2, který měl na zádech naloženou mobilní vypouštěcí plošinu ML-1 s raketou SLS, přišel po půlnoci na 6. června místního času (6:10 SELČ). Začala tak několikahodinová cesta na rampu 39B. Přibližně šest kilometrů dlouhá cesta z High Bay 3 na vyvýšenou rampu měla skončit po 8 – 12 hodinách, kdy měla být mobilní plošina spuštěna na připravené podstavce. Kolem 14:15 SELČ pak transportér na rampu skutečně dorazil.

První sestava SLS / Orion určená pro let k Měsíci se vrací na rampu přibližně šest týdnů poté, co ji opustila, aby mohli technici vyřešit závady odhalené během tří dubnových pokusů o zkoušku WDR. Tyto závady se týkaly jak letového, tak i pozemního segmentu včetně zmíněných zásobníků plynného dusíku firmy Air Liquide. Bez schopnosti bezpečně provést zkoušky tankování a odčerpání pohonných látek, dokud se nedokončí a nezkontroluje údržba a modernizace dusíkového systému, byla raketa 25. dubna vrácena do haly VAB, kde se souběžně se řešením dusíkového systému měly vyřešit problémy spojené s raketou a její plošinou. Nyní by již tyto závady měly být vyřešeny a sestava se tedy mohla vydat zpět na rampu, aby provedla demonstrační cvičný odpočet WDR.

Během dubnových testů se objevila závada na ventilu okruhu plynného helia v horním stupni ICPS. Tato chyba se objevila poté, co se podařilo vyřešit komplikace objevené na plošině při předešlém testu. NASA se proto rozhodla obejít problémy s tímto ventilem a prakticky z testu tankování a odpočtu vyloučit horní stupeň. Ovšem tento pokus ze 14. dubna byl zastaven poté, co byl u přívodního potrubí pohonných látek do centrálního stupně detekován únik vodíku. Nakonec se návrat na rampu z plánovaného konce května posunul na začátek června kvůli dodatečně objevenému problému na jiném přívodním potrubí. Během omezeného tankování ICPS byl vzduch z okolí objeven v uzavřené části přívodního systému mobilní startovní rampy.

„Upravili jsme tzv. umbilical boots, což je prostor uzavřený v rychlospojce pupečníku mezi ramenem přívodního potrubí a ICPS. Přidali jsme další detektory netěsnosti kapalného kyslíku na tuto stranu, abychom měli možnost zachytit případné úniky, ke kterým by při tankování mohlo dojít,“ uvedl 27. května na telekonferenci Cliff Lanham, manažer provozu oddělení NASA pro pozemní systémy. „Zaznamenali jsme nasátí malého množství vzduchu do uzavřené oblasti v umbilical boot,“ doplnil jeho slova John Blevins, šéfinženýr NASA pro program SLS a dodal: „Proplachujeme tyto rychlospojky teplým heliem, abychom zabránili námraze a dalším jevům. Jakákoliv kontaminace (třeba i vzduch) se v našem hlídacím systému ukáže jako potenciální únik vodíku, přičemž jsme se dostali na čtyřprocentní limit. Přidáváme nějaké postupy, které může obsluha použít pro rozlišení mezi vzduchem a dusíkem, takže nemusíme kvůli planému poplachu zastavovat proces tankování. To, co označujeme jako boot (česky botička), je kryt, který se vysune, aby se dotkl rovného povrchu rakety. Nemá poskytovat hermeticky těsné spojení, protože přes boot prochází proplachovací helium. Přetlak obecně stačí k tomu, aby se zabránilo okolnímu vzduchu ve vstupu do tohoto dílu. Během posledního testu WDR, když jsme navlhčili zásobník kryogenním materiálem, jsme možná nasáli trochu vzduchu. Boot byl znovu upraven tak, aby byl zajištěn kontakt povrchu s ploše opracovaným protikusem, který je na raketě. Pásová svorka byla umístěna na správné místo, aby se zabránilo opětovnému nasátí. Jelikož existuje obava ze zbytkových látek (a toto místo je na rampě těžko přístupné), umístili jsme další trubice pro odběr vzorků, abychom posoudili, zda se dovnitř dostane vzduch. Zajistíme tak, že nespustíme poplach kvůli znečištění, pokud se skutečně nejedná o únik vodíku. To by mělo proplachování bootu zmírnit. Na samotném dílu nedošlo k žádným úpravám, pouze k úpravě trubek pro zajištění dodatečného odběru vzorků.“

V průběhu května se zástupci týmu, který zodpovídá za pozemní systémy spolu s pracovníky firmy Jacobs, zaměřili na ventil ve stupni ICPS a únik vodíku v přívodním potrubí do centrálního stupně. „Ventil byl v pořádku,“ uvedl Blevins a dodal: „Dostal se do něj malý cizí předmět, který jej držel v otevřené pozici. Ventil proto v dubnu na rampě neprošel zkouškou zpětného toku.“

Zdrojem tohoto cizího tělíska byl úlomek gumového těsnění rychlospojky přívodního potrubí, přičemž inženýři stále pátrají po prvotní příčině. „Máme klasický strom závad, kterým se propracováváme a už máme několik podezřelých dílů. Všechny už prochází procesem omezení rizik. Chceme se na to opravdu pečlivě podívat a nedělat ukvapené závěry ohledně tohoto systému plnění héliem,“ uvedl Blevins a dodal: „Systému, který teď máme, opravdu hodně věřím, protože jsme jej rentgenovali. Skenovali jsme jej, abychom se ujistili, že je v požadované konfiguraci, což se potvrdilo.“ Šrouby na přírubě jednotky TSMU, přes kterou proudí vodík do centrálního stupně, byly dotaženy, jelikož se po návratu do haly VAB ukázalo, že nebyly utaženy na požadovanou úroveň. Úniky vodíku jsou však za pokojové teploty velmi těžko detekovatelné, takže úspěšnost opravy bude definitivně potvrzena až při dalším pokusu o tankování.

Mezitím zástupci Kennedyho střediska a firmy Air Liquide ve druhé polovině května provedli dlouhodobý test dodávek plynného dusíku na rampu 39B, aby se mohly ověřit opravy a modernizace zařízení. „Vezmou kapalný dusík a existují různé způsoby, jak tuto komoditu vypařit,“ uvedl Tom Whitmeyer, zástupce přidruženého administrátora NASA pro vývoj společných průzkumných systémů a dodal: „Můžete použít parní výrobník. Vypadá to jako malá destilační cívka, která ohřívá kapalinu a mění ji na plyn. Druhá věc, kterou můžete udělat, je použít vzduchové výměníky. Funguje to stejně, jako to zní. Jde o velké chladicí věže, které jsou tam venku a které skutečně ohřívají kapalný dusík a mění ho na plyn. K parním generátorům, které jsme měli předtím, se přidaly tyto výměníky vzduchu. Výsledkem je opravdu perfektní systém. Tato přidaná kapacita výměníků vzduchu a možnost přepínat mezi režimy opravdu přidala neuvěřitelnou kapacitu a my jsme rádi, že ji máme.“

Jeho slova potvrzuje také Blevins: „Požádali jsme o dlouhodobý test, který nám poskytovatel služeb poskytl. Každá část během testu překračovala to, co bychom dělali – ať už v délce trvání, tak i v objemu dusíku se simulovaným odporem na rampě nebo tlumičích. Jedná se o velmi důležitou komoditu, a proto jsme samozřejmě vrátili SLS do haly. Jsem si jistý, ale zároveň zůstávám opatrný, protože tuto komoditu potřebujeme. Pracovali jsme opravdu tvrdě na tom, abychom zbavili hardware odpovědnosti, pokud bychom nebyli schopni zajistit propláchnutí, tak za mne jsme připraveni na základě tohoto jediného testu.“

Během zmíněného testu WDR 14. dubna byl druhý výpadek dodávky plynného dusíku závažnější, protože centrální stupeň rakety byl stále částečně naplněn kapalným vodíkem a kapalným kyslíkem. Protože se pohonné látky stále pohybovaly v potrubí mezi raketou, mobilním plošinou a startovací rampou, byla použita záložní dodávka plynného dusíku, kterou zajišťovaly dobíjecí stanice na Kennedyho středisku (Converter Compressor Facility – CCF), aby bylo možné bezpečně pokračovat v odčerpávání pohonných látek.

Po opravách a modernizaci budou startovací týmy na rampě 39B a v řídicím středisku startu u haly VAB přibližně dva týdny připravovat Orion, SLS, mobilní plošinu i rampu na den zahájení příštího pokusu o zkoušku WDR, která je v současnosti plánována na 19. června. „Započítali jsme do harmonogramu dvoudenní rezervu, která by mohla tento termín mírně posunout,“ uvedl Lanham 27. května a dodal: „Je to červnová Florida, takže se očekávají bouřky. Budeme si také muset poradit s omezeními ze strany kosmodromu, která přijdou.“ Ať už jde o Kennedyho středisko nebo Cape Canaveral Space Force Station, v obou případech jsou jejich rampy často využívány ke startům SpaceX i jiných firem. Test WDR je činnost spojená s určitou úrovní rizika a proto musí být její provedení koordinováno se startovními přípravami na obou sousedních základnách.

Jelikož byl heliový systém horního stupně ICPS plně obnoven, počítá se s tím, že příští zkouška WDR již bude kompletní, aby mohl téměř dokonale kopírovat průběh skutečného předstartovního odpočtu až do závěrečných sekund. Úkolem testu WDR je prověřit kompletní sestavu rakety, kosmické lodi i rampy a ověřit, zda jsou hardwarově i softwarově připraveny na zážeh motorů rakety SLS, která konečně vyrazí na misi Artemis I.

Během dvoutýdenního období mezi vývozem na rampu a tankováním pohonných látek do obou stupňů rakety se týmy budou věnovat propojení rakety a mobilní plošiny elektrickými a datovými kabely, dále pak rozvody servisních kapalin i pohonných látek. Stejně, jako tomu bylo i na konci března v případě přípravy na první WDR, budou opět elektronicky oživeny systémy v raketě i kosmické lodi a proběhne také ověření, zda tato spojení fungují. Po těchto činnostech už bude před spuštěním odpočtu zbývat jen poslední významný úkol – provést servis pohonných jednotek hydraulických systémů obou pomocných motorů na tuhé pohonné látky. Takzvané Booster hydraulic power units jsou pozůstatkem z éry raketoplánů a musí být naplněny hydrazinem. Poté se startovní tým přesune na svá stanoviště pro zahájení dvoudenního odpočtu. Aktuálně se očekává, že by k jeho spuštění mohlo dojít odpoledne 17. června.

Přeloženo z:
https://www.nasaspaceflight.com/

Zdroje obrázků:
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220606-PH-JBS01_0119~large.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220606-PH-JBS01_0162~large.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220603-PH-GEB01_0190~large.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220603-PH-GEB01_0243~large.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220606-PH-JBS01_0088~large.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FUi4VblXEAEX-HX?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/FUk-DPiXoAUOCWX?format=jpg&name=4096×4096