Zástupci NASA 17. května oznámili, že stárnoucí skafandry z éry raketoplánů, které pobývají na Mezinárodní kosmické stanici, byly nyní označeny jako „no-go“ pro provozní běžně plánované výstupy do volného kosmického prostoru. Tento stav bude trvat do chvíle, než se provede analýza, která má zjistit, co vedlo k tomu, že se během březnového výstupu dostalo do astronautovy přilby nadměrné množství vody. Skafandry EMU (extra-vehicular mobility units) se ale stále mohou používat pro mimořádné opravy, případně pro řešení nečekaných závad, pokud s tím budou pozemní týmy po zhodnocení celkových rizik souhlasit.

„Dokud lépe neporozumíme příčinám, které se projevily při posledním výstupu na našem EMU, dostáváme se do režimu „no-go“ pro nominální výstupy do volného prostoru,“ uvedla Dana Weigel, zástupkyně manažera pro program ISS z Johnsonova střediska v Houstonu a dodala. „Nebudeme tedy provádět plánované výstupy do volného kosmického prostoru, dokud nebudeme mít možnost řešit celou situaci skutečně a vyloučit hlavní způsoby selhání systému.“ Pronikání vody do útrob skafandrů EMU není nic nového – tento strašák obchází kolem těchto kosmických obleků už od roku 2013, kdy italský astronaut Luca Parmitano zažil mimořádně nepříjemný a nebezpečný moment. Během výstupu do volného prostoru se mu helma začala plnit vodou, což pro něj bylo jednak stresující, ale mohlo to také ohrozit jeho život. V daném okamžiku byl výstup celé dvojice předčasně ukončen.

Parmitano z celé příhody vyvázl bez zranění, ale to nijak nesnižuje nebezpečnost dané situace. NASA uvedla, že astronaut hlásil „zhoršenou viditelnost a dýchání, protože mu voda zakrývala oči, nos a uši“. Agentura nezapomněla zdůraznit, že „klidné chování tváří v tvář jeho helmě naplněné vodou mu pravděpodobně zachránilo život“. Tehdejší událost se dostala do kategorie high-visibility close call, což můžeme volně přeložit jako výrazné vyváznutí z nebezpečné situace. Bylo proto spuštěno rozsáhlé vyšetřování, které mělo vystopovat zdroj úniku vody. Komise nakonec po podrobné analýze odhalila zacpání součástky, která neúmyslně odváděla vodu do ventilačního potrubí, což umožnilo její vniknutí do přilby.

Zatímco agentura pracovala na přípravě servisu skafandrů, aby se podobným ucpávkám v budoucnu předešlo, zavedla dva kroky, které mají v případě opakování této situace pomoci kosmonautům dostat se zpět do přechodové komory. Do zadní části helmy byl umístěn HAP (helmet absorption pad), což je savý polštářek, který by do sebe pohltil přebytečnou vodu, která by se dostala do helmy. Byla také přidána oddělená dýchací trubice připomínající brčko, která by v případě potřeby poskytla nerušenou dodávku vzduchu. Astronauti také během výstupů musí hlásit, v jakém stavu jejich HAP je.

Jenže problém se nevyřešil. Jak uvedla Dana Weigel, v nedávné minulosti byl přidán další savý polštářek, který vytvořil něco na způsob bariéry, která brání vodě v pohybu směrem k přední části helmy. Od Parmitanovy krize nedošlo k žádnému závažnému opakování. Menší případy, kdy se voda objevila tam, kde neměla, však stále přicházely. Na konci zatím posledního amerického výstupu, který proběhl 23. března, Američanka Kayla Barron pomáhala svému německému kolegovi Matthiasi Maurerovi z jeho obleku a všimla si, že má v helmě vodu. „Z tohohle pohledu se špatně odhaduje její objem, protože je rozprostřená po přední části hledí,“ hlásila Barron a pokračovala: „Řekla bych ale, že bychom měli urychlit postup, abychom ho urychleně dostali ze skafandru.“

Jakmile Němec sundal helmu, ukázalo se, že zhruba polovina jeho hledí byla pokrytá tenkou vrstvou vody a absorpční polštářek v zadní části helmy byl vlhký. „HAP je trochu navlhlý, ale myslím si, že se to přes komunikační čepičku dalo těžko poznat,“ hlásila Barron a dodala: „V helmě je kruh tenkého vodního filmu o průměru zhruba 20 – 25 centimetrů. Voda je i ve větracím otvoru na zadní straně krčního prstence.“ NASA proto plánuje, že EMU, který měl oblečený Matthias Maurer dopraví na Zemi v červenci pomocí lodě Dragon 2 od SpaceX. Poté bude možné provést podrobnou analýzu.

Do konce roku byla předběžně naplánovaná čtveřice výstupů, které měly pokračovat v modernizaci staničního energetického systému – dva měly přijít v srpnu a další dva v listopadu. Tyto výstupy jsou však pozastaveny, dokud neproběhne analýza Maurerova obleku. „Zatím jsme neobjevili nic neobvyklého,“ uvedla Wiegel o výsledcích prohlídek na palubě stanice a dodala: „Hledáme jakékoliv viditelné známky kontaminace, znečištění nebo něčeho jiného, co by se mohlo dostat do našeho systému. Zatím jsme ale nic takového nezaznamenali.“

Ačkoliv jsou plánované výstupy pozastaveny, může i nadále docházet k mimořádným výstupům, které však budou muset projít schvalovacím procesem a zhodnocením případných rizik. „V závislosti na tom, co selhalo a jakou hrozbu to představuje pro stanici a její celkovou misi budeme zohledňovat to, co jsme se dozvěděli z vyšetřování, nebo jak jsme na tom s dodatečnými opatřeními, která zavádíme. Pak se konkrétně rozhodneme na základě konkrétní nepředvídané události a toho, jak na tom v danou chvíli jsme,“ uzavřela Wiegel.

Přeloženo z:
https://spaceflightnow.com/

Zdroje obrázků:
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2022/05/maurer_emu_23march.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1b/STS-118_EVA_EMU_Suit.jpg
http://www.nasa.gov/…/np-2020-04-010-jsc_emu_parts_10.5×14.5_final_5-28-20.jpg
https://d1jqu7g1y74ds1.cloudfront.net/wp-content/uploads/2014/02/water_helmet.jpg
https://www.esa.int/…/Matthias_Maurer_in_a_US_EMU_spacesuit.jpg
https://www.dlr.de/…/maurer-portrait2.jpg?__blob=normal&v=2