Malé, ale šikovné budou evropské senzory, které se na palubě první americké mise Artemis svezou k Měsíci. Tady budou mapovat radiační prostředí po dobu celé cesty. Konkrétně se jedná o pět špičkových zařízení, z nichž každé má rozměry srovnatelné s balíčkem hracích karet. Všechny tyto přístroje budou umístěny uvnitř návratové kabiny lodi Orion a připojeny k panelům jejích stěn na různých místech. Díky tomuto experimentu bude možné zaznamenávat údaje o radiačním prostředí v útrobách lodi po celou dobu a navíc s pomocí několika senzorů. Systém EADs (ESA Active Dosimeters) umožní vědcům co možná nejpřesnější pohled na změny kosmického záření v průběhu mise, ale také na celkové dávky, které bezpilotní mise Artemis I dostane.
Zemské magnetické pole společně s atmosférou nás chrání před nepřetržitým bombardováním galaktickým kosmickým zářením – nabitými částicemi, které cestují téměř rychlostí světla a proniknou i lidským tělem. Mimo naši planetu může kosmické záření zvýšit riziko rakoviny, případně být spouštěčem degenerativních onemocnění. Díky těmto malým senzorům v kabině lodi Orion „získáme časové značky širokého spektra ionizujících energií, kterými kosmická loď projde ve vzdálenosti několika stovek tisíc kilometrů od Země,“ vysvětluje Scott Hovland, vedoucí týmu Columbus 2030, který spadá pod program pilotované a nepilotované kosmonautiky agentury ESA.
Astronaut, který se vydá na lunární misi, může dostat až 700× vyšší dávku radiace, než pokud by zůstal na naší planetě. ESA chce chránit zdraví budoucích posádek, které se vydají k Měsíci a jednou i dál.
„Je pravda, že o dlouhodobých účincích kosmického záření na člověka víme jen málo. Určité riziko tu je, ale nemáme dostatek znalostí,“ vysvětluje Marco Durante, vědec z GSI Helmholtzova střediska pro výzkum těžkých iontů, který je také součástí výzkumného týmu ESA, který se zaměřuje na záření.
Výzkum záření v kosmickém prostoru není nic nového, jde totiž o jednu z hlavních překážek pilotované kosmonautiky. ESA již zhruba deset let provádí měření radiačních dávek ve svém modulu Columbus na stanici ISS, k čemuž využívá experiment DOSIS 3D.
Astronauti Andreas Mogensen a Thomas Pesquet během svých pobytů na stanici používají mobilní dozimetrické měřiče, což byla verze senzorů EADs upravená k provozu na ISS. Pomocí těchto přístrojů dostávali v reálném čase informace o podmínkách, kterým jsou vystaveni, což položilo základy pro koncept určený pro program Artemis.
Rozdíl spočívá třeba v tom, že přístroje, které poletí na Orionu, budou mít baterie, které vydrží napájet senzory po celou dobu letu. Je zde také použita větší paměťová karta, aby se na ni daly uložit všechny naměřené údaje.
„Tyto kroky byly nezbytné, protože přístup k datům získáme teprve až poté, co se fyzicky dostaneme k senzorům, až návratová kabina přistane do oceánu,“ vysvětluje Scott Hovland. Senzory začnou měřit, jakmile raketa SLS odstartuje. O to se postará signál z akcelerometrů, které zaznamenají zrychlení při startu
„Jelikož Evropa v minulosti provedla velmi slušný výzkum v oblasti měření radiace, rozhodli jsme se použít stejnou technologii k mapování prostředí lunárních misí,“ popisuje Scott Hovland. Naměřené údaje budou doplněny o data, která naměří senzory německé agentury DLR i americké NASA, které také budou na palubě. „Porovnáme data mezi sebou, abychom získali ten nejlepší možný obraz kosmického záření. Přijde nám naprosto přirozené provádět tyto kroky v rámci mezinárodní spolupráce,“ dodal Scott Hovland.
Přeloženo z:
https://blogs.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://blogs.esa.int/orion/files/2022/04/ESA-EAD-MU-O-1-scaled.jpg
https://blogs.esa.int/orion/files/2022/04/Earth_s_protective_shield-1024×604.jpg
https://blogs.esa.int/orion/files/2022/04/Humans-to-the-moon.jpg
https://www.ifj.edu.pl/dept/no6/nz63/projekty/PB_HARMONIA_2013/images/Columbus.jpg
https://blogs.esa.int/…/Matthias_Maurer_Dosis_3D_and_Thermo-Mini-1024×683.jpg