16. listopadu 2021
Řetězec ambiciozních misí Mars sample return má po roce 2030 vést k dopravě vzorků z Marsu na Zemi. Vše vyvrcholí přistáním návratového pouzdra se vzorky do uzavřené oblasti v Utahu. Toto návratové pouzdro nebude vybaveno padáky a na povrch tedy dopadne nezbrzděně. Proto experti již delší dobu provádí testy spojené s návrhem tohoto pouzdra. Experti již dokončili shozové zkoušky pouzdra naplněného senzory z vrtulníku, které proběhly v Utahu. To však nebyly jediné testy této technologie, protože odborníci se přesunuli na Langleyho středisko v Hampton, stát Virginia. Na zdejším Landing and Impact Research Facility probíhaly také shozové zkoušky. Získané údaje následně pomohou vylepšit počítačové modely všech souvisejících aspektů. V roce 2022 se mají výzkumníci vrátit do Utahu a pokračovat v testech.
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://theventurecation.com/…/mars-sample-return-capsule-test.jpg
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
Řekl bych, že jde o to, že vzorkům kamene nějaký ten náraz nevadí, takže padák by byl zcela zbytečný. Padák se používá právě proto, že přistáváte s něčím křehkým.
Samotným kamenům uvnitř asi ne. Ale vzorky jsou umístěny v superčistých trubičkách při jejichž poškození by došlo ke kontaminaci vzorku pozemským prostředím a také k úniku plynů, které byly uzavřeny spolu se vzorkem, popř. se z něj vypařily v průběhu mise. A to by byla škoda.
Jinak pokud by to bylo zcela zbytečné, tak by třeba Osiris-REx nepřistával s pomocí padáku https://en.wikipedia.org/wiki/OSIRIS-REx#Sample_return. Podobně měly padák i japonské sondy Hayabusa (obě). Takže za mě jde o nový přístup ke konstrukci návratového pouzdra a jako obvykle mi nezbývá, než držet palce, že to celé klapne :-).
Nevíte jaká je plánovaná dopadová rychlost
Přesný údaj jsem nikde neviděl, ale díky tření o atmosféru bude konečná fáze vlastně volným pádem. Někdo by to třeba dokázal vypočítat.
Spočítat to určitě jde, ale je k tomu potřeba znát přesný tvar – v tom nebude hlavní problém. Problém je, podle mě, spíše určit přetížení při dopadu, protože to bude hodně záležet na brzdné dráze na zemi a tedy na tom, kam přesně to dopadne. Patrně budou muset počítat s tím, že to dopadne na kus skály, která „neuhne“ ani o kousek, takže pouzdro se vzorky bude muset být uložené tak, aby mělo před sebou dostatečné deformační zóny. Byla by velká škoda, kdyby došlo ke kontaminaci tak pracně získaných vzorků při dopadu na zem. Mně spíš zaráží ta absence padáků – přijde mi to jako celkem vyzkoušená „věc“, která rychlost dopadu zmírní dost podstatně.
Zase to berte tak, že pokud ten návrat chcete udělat ‚na sichr‘, tak padák je další možnost selhání a tak odolnost při nárazu se hodí.
Navíc si myslím, že tady je rozhodující váhová úspora, kdy odolnější pouzdro (a ono ty trubičky na vzorky toho od pohledu vydrží opravdu hodně) je lehčí než padákový systém.
R.
Ohledně váhy i možnosti selhání určitě souhlasím. Asi jsem příliš velká „konzerva“ a nerad opouštím osvědčená řešení :-). Je pravda, že NASA má např. velmi neotřelý a na první pohled složitý a riskantní způsob dopravy robotických vozítek na Mars a funguje jim to, naštěstí, skvěle. Určitě vědí, co dělají. A taky se možná už inspirovali u Muska a jeho „best part is no part“ :-).
Vo videu hovoria cca 100mph, teda asi 160km/h