Hudba z Marsu

Na našem portálu v nepravidelných intervalech vycházejí i odlehčené články například z oblasti kultury, umění nebo zábavy. V žádném případě nejde o reklamu. Spíše upozornění na věc, či událost, která nás nějakým způsobem zaujala a to natolik, že se o ni chceme podělit s našimi čtenáři. Přesně do této kategorie patří i tento článek. Jak už sám název napovídá středobodem bude planeta Mars, o které je v posledních dnech hodně slyšet. Na povrchu je nyní nově moderní pojízdná laboratoř Perseverance a rušno je i na oběžné dráze, kde je hned několik družic. Například TGO Evropské kosmické agentury, Al-Amal Spojených arabských emirátů, MOM z Indie, MRO Spojených států a okolo krouží také čínská sestava Tianwen-1, jejíž část se později pokusí přistát na povrchu. Mars nás fascinuje už od pradávna. Řekové v něm viděli boha války a stejně tak Římané, ale i jiné kultury jej často dávaly do souvislosti z děsivými událostmi. Hlavními symboly byla krev a oheň. V novověku naopak budila zájem představa, že by na Marsu mohl být život. Postupem času zavládla doslova marťanská horečka, kterou udržovaly nesčetná publicistická díla a umění. Vrcholem v USA, pak byla fiktivní divadelní hra na motivy románu H.G. Wellse vysílaná v rozhlase. Vystřízlivění přišlo, když sonda Mariner 4 poprvé nafotila povrch rudé planety. Po marťanech tu nebyla ani stopa a tehdy jsme skutečně pochopili, že Mars je mrtvá planeta. Přesto nás tento svět nepřestal zajímat, a i nadále proniká do kultury a umění. Což dokazuje například i nedávno vydané album Ricka Wakemana – Rudá planeta (The Red Planet).

Rudá planeta

Rick Wakeman je britský hudebník známý hlavně z působení v progresivní rockové skupině Yes, kde hrál na klávesy. Za sebou má ovšem už hezkou řadu sólových desek a znalejší čtenáři budou vědět, že to není poprvé, kdy se tento umělec nechal inspirovat vesmírem, astronomií nebo kosmonautikou. Málo kdo už ale například ví, že spolupracoval s Davidem Bowiem s kterým nahrál například slavnou píseň Space Oddity, ve které hrál na Mellotron. Vesmírnými motivy je protkaná i celá jeho bohatá diskografie, ve které se objevují alba jako Out of the Blue, Beyond the Planets, Out There, 2000 A.D. Into the Future, No Earthly Connection a další. Rick je fascinován vesmírem už dlouhá léta a poslední tři roky strávil nad komponováním díla, které odráží i jeho dlouho trvající fascinaci planetou Mars. Obklopil se fotografiemi z rudé planety, které mu poskytli přátelé z NASA. Většina z nich byla pořízena rovery Spirit, Opportunity a Curiosity a častokrát přemýšlel, zda jeho přítel David Bowie měl pravdu, když mu jednou řekl, že na Marsu je podle něho život. Ostatně, společně na toto téma nahráli píseň Life On Mars. Díky snímkům ve velkém rozlišení, se Rick v myšlenkách přesunul na čtvrtou planetu a snažil se hudebně vystihnout atmosféru těch míst. Složil ústřední motiv, který se v obměnách vrací a je zábavné ho ve skladbách hledat. Vzniklo celkem 8 písní pojmenovaných po místech na Marsu, které umělce něčím zaujaly. Hned v úvodu nás vezme na štítovou sopku Ascraeus Mons. Ta se nalézá na souřadnicích 11,2 ° severní šířky a 104,5 ° západní délky, což jí přisuzuje nejsevernější postavení ze skupiny sopek v oblasti Tharsis. Nad okolní krajinu se zvedá do výšky téměř 18 km a šířka její základny přesahuje 400 km. U sopky nás přivítají varhany, které se podle mě ke kosmické hudbě skvěle hodí. Při výstupu na vrchol nás doprovodí sbory a na vrcholu čeká znamenité kytarové sólo. Výborný úvod. Do komornější polohy se přesune Tharsis Tholus, která obsahuje jazzové prvky, klávesy s efektem flétny a výtečnou rytmiku. Naopak rockovější nádech vrací Arsia Mons s rozmanitou basou v úvodu.

Album The Red Planet v limitované edici s leporelem uvnitř.

Album The Red Planet v limitované edici s leporelem uvnitř. Zdroj: Rick Wakeman

Na svahu této sopky v oblasti Tharsis byla pozorována hluboká propast či jáma, která zasahuje minimálně 78 metrů pod povrch planety. Její původ je zatím nejasný, ale předpokládá se, že je spojena s vulkanickou aktivitou. Zamyšlenější část písně jako kdyby nám dávala šanci prohlédnout si tento útvar. Další skladba je poctou největší sopce ve Sluneční soustavě Olympus Mons. Opět výtečná rytmika a stupňující se atmosféra doplněná klávesy a spolu s nimi opouštíme dočasně i sopky v oblasti Tharsis a vydáme se objevovat prázdnotu The North Plain, která skvěle pracuje s atmosférou. Zde se nachází například robotická sonda Phoenix. Návratem do říše sopek je příjemně houpavá píseň Pavonis Mons. Po ní přichází návštěva jižního pólu South Pole, kde Rick ukazuje, že je skutečným klávesovým kouzelníkem a připravuje posluchače na závěrečnou a zároveň nejdelší píseň desky: Valles Marineris, která svým začátkem vzdává poctu kompozici Mars od Gustava Holsta, aby se posléze rozvinula v progresivní kousek a spojila motivy alba ve velké finále, které skvěle vygraduje. „Průlet“ nad největší soustavou kaňonů na Marsu je opravdový zážitek a jen pár vteřin po doznění alba mám chuť si ho pustit znovu a zopakovat si některé melodie. Co také musím pochválit je obal. Všem, kteří dávají přednost fyzickému nosiči doporučuji sehnat limitovanou edici, která má uvnitř senzační leporelo.

Rick Wakeman dost možná vydal nejlepší desku své kariéry, která je přitom návratem k jeho progresivním rockovým kořenům. Tento materiál jistě potěšil nejednoho astronauta. V jejich řadách má Rick celou řadu přátel a patří mezi málo muzikantů, jejíž alba byla také v kosmu. Například posádka raketoplánu Endeavour na misi STS-99 sebou měla cd Journey to the Center of the Earth. Posádka STS-67 sebou měla 2000 A.D. Into The Future a do vesmíru se mělo dostat ještě jedno Rickovo album. Konkrétně Out There, které bylo složeno jako pocta posádce raketoplánu Columbia. Zda se to povede i nejnovější desce si netroufám odhadnout, ale vím jistě, že by šlo o důstojný doprovod během cesty na  Mars. Pokud máte podobný druh hudby rádi, tak Vám tento kousek opravdu vřele doporučuji, protože rozhodně stojí za to.

Album: The Red Planet
Umělec: Rick Wakeman and The English Rock Ensemble
Složení: Rick Wakeman – klávesové nástroje, Dave Colquhoun – kytara, Lee Pomeroy – basa, Ash Soan – bicí
Lebel: Madfish
Datum vydání: 28. srpna 2020

Zdroj informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Red_Planet
http://www.collectspace.com/ubb/Foru.html
https://www.loudersound.comthe-red-planet
Raumfahrt Concret 114/115, str. 8-11

Zdroj obrázků:
https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/qb4x.jpg
https://images-na.ssl-images-amazon.com.jpg

Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

7 komentářů ke článku “Hudba z Marsu”

  1. Pavelll napsal:

    Jj, kdysi davno za komancu vyslo v CSSR album 90125 a bylo to jako zjeveni. Skoda, ze Rick u toho noveho nepockal na zvuky nahrane Pers – mohl je zakomponovat do nekterych skladeb

  2. Ondatra napsal:

    Rick je prostě genius! Díky za článek a ispiraci, co si koupit k poslechu.

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.