Na stopě „sluncetřesením“

Tajemství spojená s procesem takzvaného sluncetřesení, tedy seismické aktivity Slunce, která probíhá v době slunečních erupcí, se možná ukrývají pod povrchem naší hvězdy. Při procesu, který tak trochu připomíná pozemská zemětřesení, dochází k uvolnění akustické energie, která ve formě vln rozvibruje okolní povrch Slunce – skoro stejně jako se po jezeře šíří vlny. K těmto jevům dochází pár minut po sluneční erupci – výtrysku světla, energie a materiálu, který pozorujeme ve vnější atmosféře Slunce.

Vědci dlouho předpokládali, že sluncetřesení mohou být poháněna magnetickými silami, nebo ohříváním sluneční atmosféry v místě, kde dojde k erupci. Zdálo se, že vlny projdou skrz sluneční povrch a šíří se hluboko do interiéru Slunce. Ovšem nové výsledky (založené na datech z americké kosmické observatoře SDO) odhalily něco jiného.

Průběh sluncetřesení 30. července 2011. Vlevo je vidět aktivní oblast ve viditelném světle, vpravo pak v extrémní ultrafialové oblasti. Vidíme v něm vlny, které se šíří do okolí až 42 minut po erupci, která je na časové ose vyznačena značkou IP.

Průběh sluncetřesení 30. července 2011. Vlevo je vidět aktivní oblast ve viditelném světle, vpravo pak v extrémní ultrafialové oblasti. Vidíme v něm vlny, které se šíří do okolí až 42 minut po erupci, která je na časové ose vyznačena značkou IP.
Zdroj: https://www.nasa.gov/

V červenci 2011 sonda SDO sledovala sluncetřesení s mimořádně ostrými vlnami, které se objevily po středně silné erupci. Vědci následně dokázali zpětně dohledat původ vln až k jejich zdroji, k čemuž použili metodu zvanou helioseismická holografie. Při této technice použili data z přístroje Helioseismic and Magnetic Imager na sondě SDO, aby zjistili, jak se povrch Slunce pohyboval. Už dříve se tato metoda používala ke sledování pohybu akustických vln z různých zdrojů na Slunci.

Umělecká představa sondy SDO.

Umělecká představa sondy SDO.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Místo očekávaných vln, které by se do Slunce šířily shora, však vědci viděli, že povrchové vlnění při sluncetřesení vycházelo z podpovrchových oblastí těsně po erupci. Výsledky publikované v Astrophysical Journal Letters ukazují, že se akustický zdroj nacházel zhruba 1100 kilometrů pod povrchem Slunce a nikoliv nad ním, jak se dříve předpokládalo.

Vědci nyní předpokládají, že tyto vlny může způsobovat nějaký zanořený zdroj, který byl zatím neznámým způsobem aktivován sluneční erupcí z atmosféry nad sebou. Tyto nové poznatky mohou pomocí vysvětlit dlouhodobá tajemství spojená se sluncetřeseními – proč některé jejich charakteristiky vypadají výrazně odlišně od erupcí, které je spouští.

Zatím se vědcům nepodařilo identifikovat přesný mechanismus, který skutečně způsobuje sluncetřesení. Výsledky měření však již poskytují jisté náznaky, že původce se zřejmě skrývá pod povrchem. Vědci chtějí pokračovat ve zkoumání tohoto procesu. Konkrétně by se rádi zaměřili na jiná sluncetřesení – zajímá je, zda v nich také zaznamenají podobné podpovrchové zdroje.

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://svs.gsfc.nasa.gov/vis/a010000/a011000/a011095/CME_SDO_still.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/ripplemovie.gif
https://upload.wikimedia.org/…/1200px-Solar_Dynamics_Observatory_1.jpg

Print Friendly, PDF & Email
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

6 komentářů ke článku “Na stopě „sluncetřesením“”

  1. Haremheb napsal:

    Mě spíše přijde, že erupce je následek než příčina…

  2. Lopour napsal:

    Zajímavé, díky.
    Jen češtinářská poznámka: psal bych sluncetřesení (jako zemětřesení).
    Sluncotřesení by šlo napsat kdyby se třásl nějaký Slunc (jako sulc).
    🙂

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.