České stopy v kosmonautice – Solar orbiter

V minulém díle naší minisérie jsme se věnovali českému podílu na francouzské misi TARANIS, která má startovat na raketě Vega začátkem listopadu. Dnes si ale posvítíme na jiný projekt, kde se česká stopa otiskla opravdu výrazně – čeká nás vědecká sonda Evropské kosmické agentury Solar orbiter určená k průzkumu Slunce. Ta odstartovala na raketě Atlas V začátkem letošního roku a česká pracoviště se podílela hned na několika jejích přístrojích. Projekt Solar orbiter tak v našem miniseriálu nemůžeme vynechat – právem se řadí mezi největší české příspěvky ke kosmickým projektům.

„Jedná se o takzvaný střední kosmický projekt, který nespotřebuje tolik financí jako ty velké projekty – třeba sonda k Jupiteru, družice na měření gravitačních vln, nebo rentgenový dalekohled. Tahle sonda obsahuje velké množství českých přístrojů – čtyři z deseti přístrojů, které na té sondě jsou, mají českou účast. Neznamená to, že by byly celé postavené u nás, ale máme tam účast,“ vysvětluje Ondřej Santolík, vedoucí oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry AVČR, který se zúčastnil představení nových exemplářů na výstavě Cosmos Discovery, mezi kterými jsou i některé české příspěvky do mise Solar orbiter a dodává: „Jednak je to přístroj na měření elektromagnetických vln. Na modelu sondy Solar orbiter vidíte, že jsou k ní připojeny antény, které koukají do třech stran a na rameni vystrčeném ze sondy je ještě magnetická cívka.“

Jak bylo uvedeno výše, přístroj RPW není jediný ze Solar orbiteru, na kterém se podíleli čeští experti. „Další přístroje, které tam jsou, měří částice slunečního větru a tam je taky česká část, konkrétně Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. To jsou přístroje, které měří právě to prostředí, kde se sonda pohybuje. Pak je tam ještě velká skupina přístrojů, které měří Slunce dálkově pomocí dalekohledů,“ vysvětluje profesor Santolík a hned dodává: „Jedním z nich je METIS, což je koronograf, který zakrývá sluneční kotouč a z něho tu můžete vidět zrcadlo, které pochází z Ústavu fyziky plazmatu, respektive z detašovaného pracoviště TOPTEC v Turnově. A ještě jsem nezmínil rentgenový dalekohled STYX, který je také součástí Astronomického ústavu Akademie věd. Ten také patří do skupiny přístrojů, které měří Slunce dálkově.“

Koronograf METIS, respektive u jeho optické části, které vznikly v Turnově, krásně ukazují, že kosmické projekty jsou běh na dlouhou trať. „Podobně jako u TARANIS, na které jsme začali pracovat v roce 2008 a letos snad vyletí, tak u Solar orbiteru to bylo podobné, ale zase ne až tak dlouhé. V roce 2012 zahájili ve středisku TOPTEC vývoj zrcadla a v roce 2020 došlo k vypuštění. Mezitím museli dělat celou řadu experimentů – třeba jak má to zrcadlo vypadat, jakou má mít strukturu a jak ho udělat co nejlehčí. Nakonec došli k tomu, že aby to vydrželo vibrace při startu, tak je potřeba ho udělat poměrně tlusté,“ popisuje profesor Santolík a dodává: „Existovalo několik návrhů, jak to zrcadlo udělat, všechny se musely ozkoušet a nakonec jim vyšlo, že kvůli vibracím to musí být ta nejtlustší verze a tak je to zrcadlo nyní uděláno.“

Všechny přístroje na sondě Solar orbiter mají za úkol pomoci prozkoumat blízké okolí naší životodárné hvězdy a lépe porozumět procesům, které na Slunci probíhají. Na Zemi již dorazila první vědecká data ze sondy a vědci je nyní analyzují. „V prvních datech ze tří antén, které se pozvolna vysunovaly, jsme třeba najednou viděli vlny, které se tvoří nad polárními zářemi, protože sonda byla v té době ještě blízko Země. Těm vlnám se říká aurorální kilometrické záření a pochází od naší planety. Potom sonda odlétla a už měřila vlny ve slunečním větru, které se vyskytují lokálně právě v prostředí slunečního větru.“ V příštím díle našeho miniseriálu bychom se zaměřili detailněji na českou účast v projektu LISA pro detekci a studium gravitačních vln.

Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/Solar_Orbiter.jpg
https://www.avcr.cz/…/medailonky/santolik.jpg