Už na konci srpna jsme Vás informovali o tom, že astronauti na ISS společně s pozemními týmy hledají zdroj úniku vzduchu, který je o něco větší než obvykle. Za tu dobu jsme se již dočkali posunu. Posádka během víkendu opět pátrala po místě, odkud do okolního prostoru uniká atmosféra. Přesnou pozici sice ještě nenašli, nicméně na základě provedených měření se zdá, že se netěsnost nachází v zadní části ruského modulu Zvezda v blízkosti zadního dokovacího portu, ke kterému je připojena zásobovací loď Progress.
Velitel 63. dlouhodobé expedice Chris Cassidy a jeho ruští kolegové Ivan Vagner a Anatolij Ivanišin na dálku spolupracovali s pozemními týmy a společně pátrali po zdroji úniku. V poslední době pro ně šlo již o tradiční činnost – stejné úkoly totiž dělají už několik měsíců. Pozemní týmy detekovaly nadstandardní úroveň úniku atmosféry ze stanice v září roku 2019 a letos v srpnu se posádka na víkend zavřela v ruské sekci, aby bylo možné upřesnit, odkud vzduch drobně uniká.
Kenny Todd, manažer zodpovědný v NASA za program ISS uvedl 29. září, že týmy v Moskvě a Houstonu v uplynulých týdnech zaznamenaly několik nárůstů úniku. Stejně jako jeho ruští kolegové však zdůraznil, že netěsnost nepředstavuje pro posádku na stanici žádné nebezpečí. „Není to život či zdraví ohrožující situace a také to není překážka pro další pilotované výpravy,“ tweetovala ruská agentura Roskosmos. Tím, že se zvýšila úroveň úniku, zjednodušilo se podle Todda hledání místa, odkud vzduch uniká.
29. září pak agentura Roskosmos uvedla, že aktuální únik představuje pokles tlaku asi 1 milimetr rtuťového sloupce (cca 133 Pa) za 8 hodin. „V tuto chvíli se domníváme, že je to v ruské sekci, konkrétně v oblasti servisního modulu,“ uvedl Todd a doplnil: „Stále pokračujeme v analýze dat ze zkoušek, ale víme a řešíme to s ruskými kolegy, že se nám zdá, že se tam něco děje.“
Cassidy, Ivanišin a Vagner už palubními detektory úniku vzduchu zkontrolovali těsnění u okem a dalších míst, kde by mohlo teoreticky docházet k únikům. Během víkendu pak ruští kosmonauti umístili nad podezřelá místa plastové sáčky a sledovali, zda se vyfouknou. Jenže zdroj úniku se nenašel. Ruské řídící středisko následně uvedlo, že kosmonauti dostali pokyn přelepit páskou těsnění na zadním dokovacím portu modulu Zvezda, aby se ujistili, zda právě tohle není zdroj problému. Zatím však není k dispozici informace, zda se tím únik vyřešil.
Na palubě stanice jsou zásobníky se stlačeným vzduchem, ze kterých je možné atmosféru na stanici průběžně doplňovat. Loď Cygnus, která 5. října dorazila k ISS, má na své palubě další dvě nádoby se stlačeným plynem. Díky doručení těchto dvou lahví je stanice podle Todda „v pohodě do jara příštího roku“ za předpokladu, že úroveň úniku zůstane +/- konstantní. „Jestli úroveň poklesu tlaku vzduchu zůstane na aktuálních hodnotách, tak to není problém, který je potřeba řešit v blízké budoucnosti,“ uvedl Todd a dodal: „Pokud by se však situace zhoršila, tak samozřejmě všechno přehodnotíme.“
Manažeři stanice neustále vyhodnocují aktuální situaci kolem úniku, zatímco na Zemi se chystají ke svému startu hned dvě pilotované kosmické lodě. Sojuz MS-17, který má startovat 14. října z kosmodromu Bajkonur poveze Sergeje Ryžikova, Sergeje Kuď-Sverčkova a Kate Rubins. Sojuz MS-17 dorazí na ISS (možná po superrychlém profilu) a jeho posádka se setká s Cassidym, Ivanišinem a Vagnerem. Následující týden stráví posádka společně předáváním služby, aby mohla stará trojice odletět ve svém Sojuzu a přistát v kazašské stepi.
Další čtyři astronauti (Mike Hopkins, Victor Glover, Shannon Wlaker a Sojči Noguči) mají k ISS vyrazit 31. října z Kennedyho střediska na Floridě v lodi Crew Dragon. Po jejich příletu se počet astronautů na ISS zvýší na sedm! Bude to vůbec poprvé, kdy v rámci dlouhodobé expedice (tedy nikoliv při krátkých návštěvách, nebo při překrývání pobytů) bude na ISS více než šest lidí. „S tím, jak se blíží každý start k ISS, vyhodnocujeme situaci bedlivěji. Pokud bude problém přetrvávat, budeme sledovat naše zásoby, logistický zásobovací plán a ujistíme se, že máme rezervy,“ uvedl Todd.
Jakmile se posádce podaří objevit netěsnost, inženýři prověří možnosti, jak ji utěsnit a vyřešit tím problém. „Ale prvním a hlavním cílem je najít místo úniku,“ uvedl Todd a dodal: „Když se podíváte na rozměrnou stanici, najdete na ní celou řadu ventilů, různých trubiček a rozvodů, navíc jsou tam těsnění u oken. Existuje proto celá řada míst, kde může k únikům docházet a na která se máme zaměřit.“ Tím, že se hledání netěsnosti zúžilo na ruský modul Zvezda, který byl vypuštěn v červenci roku 2000, se inženýři přiblížili k určení přesného místa. „Místo několika stohů slámy tu máme jen jeden stoh. Ale pořád v něm musíme najít jehlu,“ doplnil Todd.
Přeloženo z:
https://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
https://c2.staticflickr.com/2/1979/44702986465_79335a6590_k.jpg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/…/uploads/2020/10/EitntJYVoAI2WUg.jpeg
https://c2.staticflickr.com/2/1901/31744329228_4e9105e7e0_k.jpg
https://blogs.nasa.gov/…/wp-content/uploads/sites/240/2020/10/ISS_10-03-20.png
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nhq202009280022.jpg
Jsem zvědavý na ruské komentáře, pokud se potvrdí, že problém je ve Zvězdě. Po zkušenosti s navrtaným Sojuzem.
Pro mě by to bylo navíc lehce znejisťující s ohledem na vrcholící pokusy o vypuštění Nauky.
Možno ten modul Zvezda v prípade nutnosti hermeticky uzavrieť a tak oddeliť od zvyšku stanice?
Je to jeden z nejdůležitějších modulů na ISS. Rusové v něm žijí, provádějí pokusy…
Teoreticky ano. Prakticky by to byla komplikace především pro Rusy, ale v důsledku pro chod celé ISS.
Řídí se odsud např. změny dráhy a orientace ISS
A nebyly obcas, kdyz to napr. mezi USA a Ruskem skripalo, teoreticke uvahy,ze prinejhorsim lze oddelit rusky a americky segment? Tak preci zde musi byt nejaka technicka zastupitelnost, kdyz by se treba Zvezda odporoucela.
A je realisticke treba postupne vymenovat stare moduly z nove? Protoze porad je levnejsi udrzovat stavajici stanici, nez stavet novou.
Americká sekce nemá pohonný systém, jaký je na ruských modulech. Příprava náhradního modulu není otázkou jednoho roku. Byl by to běh na dlouhou trať. Postupné vyměňování modulů také není ideální, jelikož byste kvůli zpětné kompatibilitě musel složitě udržovat technickou návaznost nových modulů na staré. V určité fázi je lepší začít odznova. Za těch několik desítek let udělá tehcnikavždy velký posun vpřed.
Bohužel ISS byla (z logických důvodů) navržena jako „Mir 2“. Snad bude příští projekt tohoto typu spíše takzvanou „generační stanicí“, u které bude možné na jednu stranu moduly přidávat a z druhé strany odebírat zastaralé (plus nějaké ty přesuny, aby pohonný modul byl vždy vzadu). To je, myslím, další výzva kosmického stavitelství.
Dik za odpoved
Vojta: Planovana budouci rozsireni ISS, jako moduly Axiomu, jiz pocitaji s nezavislosti v pripade ukonceni provozu ISS.
Na druhou stranu, co by se muselo stat, krome vylozene katastrofy(pozar, srazka), aby byl modul nepouzitelny a bylo treba ho oddelit od stanice. Vetsina opotrebeni je pravdepodobne pri radne udrzbe resitelna/opravitelna.
Pravda, to jsem slyšel. Pokud se Axiomy mají stát zárodkem nové stanice, tak alespoň něco.
K odhození mohou vést i menší problémy. Třeba nehermetičnost (horší než v případě Zvezdy). U pohonných modulů problémy s nádržemi, motory nebo přechod na jiný pohonný systém (iontový). Navíc nic nevydrží věčně. Časem nebude budit důvěru ani spojení se sousedním modulem. V každém případě je nevyužívaný modul zátěží, která se projeví ve spotřebě paliva pro udržení dráhy, spotřebě elektřiny pro jeho klimatizaci (pokud nebude uzavřen), opotřebení sertvačníků udržujících orientaci stanice a tak podobně.
Zatímco před dvaceti lety ruský inženýr ucpal omylem vyvrtanou díru ve Zvezdě nějakým kvalitním matrošem, co vypadl zřejmě až teď, tak nedávno už na stejný problém se Sojuzem sehnal jen nějakou žvejkačku nebo starý dobrý epoxid 🙂
Nejednalo se o \Zvezdu, ale orbitální sekci Sojuz.