18. září 2020
Podle dostupných informací by během dneška mělo dojít k tlakové zkoušce prototypu Starship SN7.1. Na texaské základně Boca Chica bude tento prototyp natlakován kapalným dusíkem a vnitřní tlak postupně poroste až do úrovně, kterou konstrukce testovací nádrže nevydrží a praskne. Jde o důležitou zkoušku, která inženýrům prozradí cenné informace o kvalitě výrobního procesu a zpracování nové oceli 304L, ze které jsou od SN7 vyráběny všechny nové prototypy Starship. V našem článku najdete přímý přenos celé akce, který zajišťuje kanál Nasaspaceflight.
EDIT 18. září 14:20
Dnes asi ze zkoušky nebude nic. Silnice u rampy je otevřena a na místo se vrací auta. Další možnost přijde v noci na zítřek.
Zdroje informací:
https://www.youtube.com/
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/EiC6gNzWsAE4l2c?format=jpg&name=4096×4096
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
Pochybuji, že se dožijeme použití uhlíkových kompozitů tak, jak je dnes známe v kosmonautice ve vetší míře. Natož z něj vyrobit něco co odolá takovému tepelnéu namáhání jako je start, let vesmírem a natož přistaní na objektu s atmosférou. Myslím si, že použiti oceli (k dnešním možnostem), je momentálně nejlepší cesta k dosažení obou cílů SpaceX.
Pro Elona a jeho megalomanský projekt možná. Jiné projekty jako Electron od Rocket Labu, kompozity u orbitální rakety běžně používá již dnes. Plánují i záchranu boosterů.
Pane bože, to je zase otázka…..
Tady jde primárně o cenu. Ocel je několikrát levnější než hliník, titan mnohanásobně dražší. Platí pro materiál i zpracování. Auta ani letadla se také nedělají z titanu, pokud vím.
A proč jde o cenu: protože finální cíl je kolonizace Marsu. Loď sice je teoreticky použitelná stokrát, ale poletí-li na Mars, dožije se jen několika startů – nejvýš jednou za dva roky (+ 100 dnů). Je dokonce možné, že výroba paliva na zpáteční cestu cenou převýší výrobní cenu lodi. Pak by se vracely jen osobní lodi, podle počtu vracejících se lidí, a nákladní vůbec.
A do třetice – zůstane-li vyřazená loď na Marsu, je to pořád sto tun kvalitní oceli – a to je univerzální materiál, který se na Marsu bude in situ vyrábět (na rozdíl od hliníku) dost těžko. Zato recyklování oceli je velmi snadné, třeba na stavební armatury a pod. (u titanu vícemáně nereálné). Váha u lodi z oceli tedy nepředstavuje balast, ale cennou surovinu.
Proč nepoužijí titan. Při vícenásobném použití se cena rozmělní. Při pohledu do historie tak Rusové stavěli z titanu nádrže kosmické rakety o průměru 12,5 m.
Netuším. Ale zeptej se na to Elona, ten ví víc.
Titan není zas tak drahej, ba naopak. Drahé je z něho něco vyrobit. Je hodně tvrdý a má vysoký bod tání.
U nás s ním uměli pracovat v Poldi Kladno. Odtud taky ten starý vtip: „Víte jak se pozná zedník z Kladna? Má majzlík z titanu.“
Nejenom v Poldi, ale i naše firma vyráběla (před dvěma roky) kolony z titanu. Titan jako materiál je velmi drahý, čili není pravdou, že by byl nějak levný. A taky jak jste naznačil, výroba je dost drahá. Krom toho je kladen důraz na čistotu, titan se např.svařuje v oddělených prostorech od ostatní výroby, musí se používat návleky a bílé obleky atd. Potíž s titanem nastává ve třech případech. Jedná se o ne moc pružný materiál, zde je ocel lepším řešením, špatně vede teplo (tj. nerozprostře se na celou konstrukci) a navíc pokud dojde během výroby ke kontaminaci, tak prakticky není možné onu kontaminaci odhalit testem. Takže na to přijdete až ve chvíli, kdy dojde ke kritickému okamžiku. Takže suma sumárum, udělat roštová kormidla z titanu je super věc, ale ne celou raketu.
Nevím o tom, že by používali pro konstrukci nádrží raket titan, jak výše uvedení připoměli, byl by dost nevhodný. Nicméně, možná došlo u Vás nebo Vašeho zdroje o záměnu s plášti ponorek, kde rusové skutečně titan používali. Rozměry by odpovídaly. Kromě toho, váhová úspora by asi nebyla úměrná přínosům, nehledě na technologické problémy výroby.
Cena titanu se opravdu nerozmělní. Mícháte, zjednodušeně, dva účetní pojmy – Výsledovku a Cash Flow (náklady a cenu).
Pokud bude SX kupovat tunu titanu, tak za ní dodavateli zaplatí, a to po dodání, ne za deset let, jednotnou cenu bez ohledu na to, kolikrát z ní vyrobená raketa někdy v budoucnu poletí.
A protože na vývoj má SX konečné množství peněz, nemůže, pro názornost, většinu peněz utratit za materiál. Tak by mohla mít plný sklad plechů, ale už by neměla na výrobu, vývoj, atd.
Je mi jasné, že Kosmonautix je o kosmonautice a ne ekonomice, či alespoň účetnictví. Ale některá základní pravidla bychom respektovat měli. Tvrzení typu – cena se rozmělní, to se v budoucnu zaplatí či dokonce že něco je zadarmo, jsou zavádějící a bohužel posilují nezdravé stereotypy (zdravotnictví, vzdělání, internet je zadarmo).
Pro stavbu letajicich prostredku opravdu potrebujete co nejlehci a zaroven velice pevny material. To ocel neni. Titan by byl fajn, je ho vsak malo, je drahy a prace s nim je komplikovana. Vyuziti najde na konstrukcnich dilech, nikoliv na plasti. Idealnimu materialu se nejvice priblizuji uhlikove kompozity. Vozy F1, nebo takovy Boeing Dreamliner jsou dobre priklady vyuziti. Elon Musk kompozity zavrhnul, coz povazuji za chybu. Uhlik jako prvek je velmi hojny a velmi levny. Pokud by S-x investovala do jeho zpracovani, stlacila by cenu tkaniny radove. Komplikace s uzitim kompozitu u rakety budou vicemene stejne kompexni, jako premluvit ke spolupraci tu ocel. Ta se da vsak dobouchat kladivem, jak bylo v garazi S-x casto videt. Kdyz tedy jeste nevim, co vlastne chci, je ta ocel idealni „hlina“ na uplacani rakety typu „garazovka“. Jak bude probihat seriova vyroba, na to jsem tedy opravdu zvedavy.
Na ocel se přešlo nejen kvůli ceně, ale i díky tomu, že mnohem lépe odolává vysokým i nízkým teplotám.
Ano, zasadnim benefitem mela byt take absence tepelneho stitu. Od toho planu bylo upusteno uz v simulacni fazi. Ocel je vsak 4x tezsi nez kompozity a sklenene dlazdice soucasne verze stitu jsou taky dost tezke. Snazi se je udelat tenke, ale ty muzou byt nachylne na prasknuti. Predstavte si, ze by SS vazila misto 120t jen 40t. ( pocitam s tezsim tepelnym stitem). U jakeho materialu trupu a stitu nakonec S-x skonci bych videl jako stale otevrenou zalezitost.
Ke každému problému najít tunu důvodů, proč je neřešitelný, dokáže každý. Naštěstí se občas najdou lidé, kteří mají potřebu dělat věci jinak. Kdyby takhle totiž uvažovali všichni, tak stále žijeme na stromech.