V rámci globální spolupráce, do které byl zapojen také evropský teleskop Integral pro studium vysokoenergetických kosmických jevů se podařilo zaznamenat unikátní směs záření, které vycházelo z mrtvé hvězdy v naší galaxii. Něco takového se ještě nikdy dříve nepodařilo u takového typu hvězdy sledovat. Nasbírané informace mohou pomoci vyřešit otázky, které vědce už dlouho trápí. Objevy jsou spojeny hned s dvojicí kosmických fenoménů – magnetary a rychlými radiovými záblesky. Magnetary jsou pozůstatky po hvězdách s magnetickým polem tak silným, že nemají v celém vesmíru konkurenci. Když jsou aktivní, mohou generovat krátké erupce vysokoenergetického záření, které netrvají ani sekundu, ale dokáží miliardkrát přesvítit Slunce.
Rychlé radiové záblesky patří mezi největší nerozluštěné záhady astronomie. Poprvé byly sledovány v roce 2007 a dochází při nich k intenzivním pulsům, které trvají jen pár milisekund a pak „ztichnou“. Jen zcela výjimečně se objeví znovu. Jejich podstata zůstává neprozkoumaná. Ještě žádný takový záblesk nebyl pozorován ani v Mléčné dráze se známým původem a také vědci nikdy dříve neviděli, že by docházelo k uvolnění jiných druhů záření než jen radiový vln – to se ale nyní změnilo.
Koncem dubna se do pozornosti vědců dostal magnetar s poetickým označením SGR 1935+2154, který byl objeven už před šesti lety a našli bychom jej v souhvězdí Lištičky (Vulpecula). Tento magnetar o sobě dal nyní vědět výrazným zábleskem v rentgenové části spektra a začal být aktivní. Krátce poté si astronomové všimli něčeho, co je ohromilo. Magnetar nevyzařoval jen obvyklé rentgenové záření, ale i radiové vlny. „Zaznamenali jsme vysokoenergetický výron z magnetaru. Integral zachytil tvrdé záření 28. dubna,“ popisuje Sandro Mereghetti z Národního institutu pro astrofyziku INAF–IASF v italském Miláně, který je hlavním autorem nové studie založené na datech z Integralu a dodává: „Systém pro upozornění na záblesky na Integralu automaticky během pár sekund rozeslal upozornění observatořím po celém světě. Bylo to o několik hodin dříve, než byla vydána další upozornění. Díky tomu mohla vědecká komunita jednat tak rychle a prozkoumat podrobněji tento zdroj.“
Astronomové z pozemního radioteleskopu CHIME v Kanadě ten samý den zaznamenali krátký, ale extrémně jasný záblesk radiových vln, který přicházel ve směru od SGR 1935+2154 a i čas odpovídal rentgenové erupci. To bylo o několik hodin nezávisle potvrzeno americkým projektem STARE2 (Survey for Transient Astronomical Radio Emission 2). „Ještě nikdy jsme neviděli záblesk radiových vln, který připomíná rychlé radiové záblesky, který by vycházel z magnetaru,“ říká Mereghetti.
„Rozhodující bylo, že snímač IBIS na Integralu umožňuje přesně určit původ toho záblesku. Díky tomu jsme mohli najít souvislost s tímto magnetarem,“ doplňuje spoluautor studie, Volodymyr Savčenko z vědeckého datového centra mise Integral ve švýcarské Ženevě.
„Většina dalších družic, které byly zapojeny do společného studia této události, nebyla schopna zaměřit pozici na obloze. Právě to přitom bylo rozhodující při identifikaci, že záření opravdu přišlo ze SGR 1935+2154. Tohle je historicky první pozorované propojení mezi magnetary a rychlými radiovými záblesky,“ říká Mereghetti a dodává: „Je to opravdu ohromný objev, který nám pomůže lépe hledat podstatu původu tohoto záhadného jevu.“
Pozorovaná souvislost silně podporuje teorii, že rychlé radiové záblesky vychází z magnetarů. Stejně tak se ukazuje, že erupce z těchto silně zmagnetizovaných objektů mohou být pozorovány v radiových vlnových délkách. Magnetary jsou mezi astronomy stále populárnější, protože se zdá, že mohou hrát klíčovou úlohu v mnoha krátkodobých kosmických jevech – od superjasných explozí supernov až ke vzdáleným energetickým gama zábleskům.
Samotný teleskop Integral byl vypuštěn v roce 2002 a na své palubě nese čtveřici vědeckých přístrojů, které jsou schopné pozorovat nerušeně okolní prostor a pořizovat snímky kosmických objektů ve viditelné části spektra, gama záření a rentgenovém záření. V době záblesku se magnetar nacházel v zorném poli přístroje IBIS (jeho zorné pole má 30° × 30°). Ve stejnou chvíli přístroj SPI na Integralu zachytil rentgenovou erupci, které si všimla i další kosmická observatoř – čínská HXMT.
„Taková spolupráce napříč vlnovými délkami vedoucí k objevům jen zdůrazňuje důležitost včasných a velkoformátových koordinací vědeckého výzkumu,“ říká Erik Kuulkers, hlavní vědecký pracovník mise Integal a dodává: „Když se spojí pozorování vysokoenergetické části spektra s pozorováním radiových vln, které jsou na opačné straně elektromagnetického spektra, navíc z observatoří rozmístěných po celé planetě a ve vesmíru, mohou vědci prozkoumat i přetrvávající záhady astronomie. Jsme nadšeni z role, kterou v tomto případě Integral sehrál.“
Přeloženo z:
https://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/db/INTEGRAL_spacecraft_model.png
https://www.esa.int/…/Artist_s_impression_of_radio_bursting_magnetar.jpg
https://www.esa.int/…/Integral_s_imager_can_see_around_corner.jpg
https://www.esa.int/…/Integral_gamma-ray_observatory.jpg