Štítek ‘magnetary’

XMM-Newton – hvězdotřesení u magnetaru

XMM-Newton

Náš vesmír je nejen podivnější, než jsme si mysleli, ale dokonce ještě výrazně zvláštnější, než jsme se kdy vůbec odvážili představit. Nalezneme v něm celou řadu velmi bizarních objektů, jako jsou kvasary, rádiové galaxie nebo černé díry. V mnoha ohledech nejvíce podivuhodná tělesa, která navíc můžeme najít i poměrně blízko od nás, jsou neutronové hvězdy. O nich jsme se už blíže bavili v jednom z minulých článků. Dnes se však zaměříme na jeden konkrétní nedávný objev.

Magnetary a kosmický výzkum

Umělecká představa magnetaru, který uvolňuje radiový záblesk.

Nedávný článek jsme věnovali neutronovým hvězdám, především pak takzvaným pulsarům, které jsou samy o sobě velmi zajímavé, jelikož nabízí i několik možností praktického využití. Dnes se podíváme na možná ještě zajímavější objekty, kterými jsou magnetary. Jak už asi tušíte z názvu, jedná se o objekty s velmi silným magnetickým polem. Také magnetary jsou z pohledu fyziky mimořádně pozoruhodnými objekty. Nejprve si ale stručně zopakujme pár základních informací z minula.

Teleskopy pomohly studovat rychlé radiové záblesky

V rámci globální spolupráce, do které byl zapojen také evropský teleskop Integral pro studium vysokoenergetických kosmických jevů se podařilo zaznamenat unikátní směs záření, které vycházelo z mrtvé hvězdy v naší galaxii. Něco takového se ještě nikdy dříve nepodařilo u takového typu hvězdy sledovat. Nasbírané informace mohou pomoci vyřešit otázky, které vědce už dlouho trápí. Objevy jsou spojeny hned s dvojicí kosmických fenoménů – magnetary a rychlými radiovými záblesky. Magnetary jsou pozůstatky po hvězdách s magnetickým polem tak silným, že nemají v celém vesmíru konkurenci. Když jsou aktivní, mohou generovat krátké erupce vysokoenergetického záření, které netrvají ani sekundu, ale dokáží miliardkrát přesvítit Slunce.

Nová naděje pro průzkum struktury neutronových hvězd

Co je nejdostupnějším nástrojem pro průzkum zemského nitra či jiných Nebeských těles? Přece seizmické vlny. Na Zemi ještě můžeme použít uměle vyvolané seizmické vlny, ovšem kdekoli jinde má tento postup své zjevné nevýhody. V případě natolik exotických objektů jako jsou neutronové hvězdy, neřku-li dokonce magnetary je takový postup a dlouhou dobu, když už ne na navždy, naší jedinou nadějí na získání nějakých exaktních dat z pod jejich povrchu.