Některé pracovní povinnosti se dají během epidemie koronaviru řešit pomocí mailů či telekonferencí. Ale řídit z domova rover na Marsu? I to je možné. 20. března 2020 nikdo z týmu roveru Curiosity nevstoupil do areálu JPL, kde má projekt své sídlo. Vůbec poprvé se tak všechny činnosti vozítka plánovaly doslova na dálku. O dva dny později byly připravené pokyny poslány na Mars, kde je rover podle očekávání vykonal – šlo o odběr vzorku z lokality Edinburgh s pomocí vrtačky. Operátoři už několik týdnů předtím tušili, že možná budou muset změnit svůj systém práce. Jejich monitory, sluchátka a další vybavení byly připraveny, aby si je zaměstnanci mohli vzít s sebou domů.

Jenže takhle nejde sbalit všechno – plánovači spoléhají na 3D snímky, které analyzují speciálními brýlemi, které v rychlém sledu přepínají mezi levým a pravým obrázkem, aby byly dobře vidět terénní kontury a mohli se rozhodnout, kam vozítko pojede, nebo jak mohou natáhnout jeho paži. Tyto brýle ale potřebují výkonné grafické karty a počítače, které jsou v JPL (de facto jde o herní počítače využité pro plánování jízd na Marsu). Aby mohli operátoři plánovat jízdy vozítka i s využitím notebooků, začali používat levné červeno.-modré 3D brýle. Není to sice tak podrobné ani pohodlné, jako předešlé řešení, ale umožňuje jim fungovat. Před vrtáním v lokalitě Edinburgh proběhlo několik testů a také jedna simulace nanečisto.

Vše ale není jen o hardwaru. Je potřeba i mnoho logistických úprav. Běžně lidé z JPL pracují se stovkami vědců z výzkumných institucí po celém světě, aby mohli rozhodnout, kam poslat vozítko dělat vědu. V kontaktu s vědci tedy práce na dálku nová není. Je ale nová v tom, že jsou od sebe vzdáleni i lidé z JPL. Programování každé sekvence vyžaduje zhruba dvacet lidí na jednom místě, kteří tvoří a testují pokyny, zatímco diskutují s desítkami kolegů na jiných místech.

„Běžně jsme v jedné místnosti, máme sdílené obrazovky, společné obrázky i data. Lidé v celé místnosti i v malých skupinkách spolu diskutují,“ vzpomíná na dřívější praxi Alicia Allbaugh, která stojí v čele týmu. Nyní dělají to samé pomocí několika souběžných telekonferencí a aplikací pro posílání zpráv. Je to o to složitější, že se každý musí ujistit, že mu ten druhý rozumí – průměrně je tak potřeba této práci věnovat o jednu až dvě hodiny více než normálně. To s sebou přináší omezení počtu příkazů, které je možné každý den poslat. Na vědecké produktivitě roveru se to ale neprojevuje.

Carrie Bridge, šéfka týmu vědeckých činností se stará o to, aby zacelovala nedostatky v komunikaci mezi vědci a inženýry – aby si navzájem dobře rozuměli. Vidí někdo chybu v aktuálním plánu? Je plán v souladu očekávání vědců a inženýrů? „Neustále monitoruju asi 15 chatů. Je to trochu víc žonglování než obvykle,“ říká Bridge. Její práce běžně obnáší návštěvy malých skupin, které řeší konkrétní věci ve společné místnosti, kde všichni vidí data, fotky a pokyny. Nyní dělá to samé, jen při až čtyřech souběžných telekonferencích.

https://www.youtube.com/watch?v=AvZ4Vha_ovY

Na změnu si lidé už zvykli. Bridge ale uvádí, že snaha udržet Curiosity v provozu je důkazem myšlenky „my to zvládneme“, která ji přivedla do NASA a říká: „Tohle je učebnicová NASA. Máme tu problém a hledáme jeho řešení. Mars se pro nás nezastaví – pokračujeme tedy v průzkumu.“

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://i0.1und1.de/image/532/33004532,pd=1.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia23773-16.jpg
https://mars.nasa.gov/system/resources/detail_files/4303_010-full2.jpg