Marsovská sonda z UAE je na kosmodromu

Odborníci z Kosmického střediska Mohammeda bin Rasheda (MBRSC) ve Spojených arabských emirátech postavili sondu pro průzkum Marsu známou pod anglickým názvem Hope. Její originální pojmenování v arabštině zní Al Amal, ale význam je v obou případech stejný – Naděje. Nyní byla tato sonda transportována do Japonska na kosmodrom Tanegašima. Tady podstoupí předstartovní kontrolu a následně začnou přípravy na její start na raketě H-IIA. Startovní okno se otevře 14. července a přílet první sondy z UAE k rudé planetě přijde v roce 2021, tedy v roce, kdy si tento stát připomene 50. výročí svého založení.

Sonda by měla z oběžné dráhy Marsu studovat atmosféru a zdejší počasí včetně denních i sezónních cyklů.Vědci by také rádi zjistili, jak se klima na Marsu liší v jednotlivých regionech. Data nasbíraná sondou Al Amal mají pomoci najít odpovědi na otázky spojené s obecným chováním atmosféry Marsu – třeba proč se plynný vodík a kyslík ztrácí do kosmického prostoru a jak dochází k dramatickým změnám zdejšího klimatu.

Plán Spojených arabských emirátů vyslat sondu k Marsu byl oznámen v červenci 2014 s cílem obohatit zkušenosti tamních inženýrů a také zvýšit celkovou úroveň znalostí o atmosféře Marsu. Misi financuje státní kosmická agentura Spojených arabských emirátů jako součást dohody s MBRSC, které se zaměřuje na vývoj družic a rozšiřování povědomí o kosmickém výzkumu v oblasti Středního východu. Státní kosmická agentura bude mít také na starost řízení mise Al Amal.

Sonda Al Amal (Hope) v Laboratoři atmosférické a kosmické fyziky

Sonda Al Amal (Hope) v Laboratoři atmosférické a kosmické fyziky
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/

Na stavbě samotné sondy pracovalo 150 inženýrů z UAE, kteří spolupracovali se 200 inženýry a vědci z USA. Konstrukce proběhla na území Laboratoře atmosférické a kosmické fyziky, kterou provozuje University of Colorado v Boulderu. Na vývoji sondy se podíleli také akademičtí partneři z University of California, Berkeley a Arizona State University.

Tělo sondy Al Amal je krychlové, přičemž využívá hliníkových nosných prvků s kompozitním povrchem. Sonda je 2,37 metru široká, na délku měří 2,9 metru a váží zhruba 1 500 kilogramů. O dodávku elektrické energie se postarají dva velké fotovoltaické panely, které po rozložení zajistí 600 wattů. Vysokozisková anténa o průměru 1,5 metru se pak postará o komunikaci s pozemními středisky pomocí radiových vln. Sonda disponuje i nízkoziskovou anténou, která je zabudována do těla sondy. Celkově by Al Amal měla být schopna odesílat data rychlostí 1,6 Mbps, což je údaj pro období, kdy jsou Mars a Země nejblíže.

Vizualizace Al Amal u Marsu.

Vizualizace Al Amal u Marsu.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/

Sonda je vybavena šest tryskami s tahem 120 newtonů a osmi s tahem 5 newtonů. Oba typy trysek využívají jednosložkové palivo – hydrazin. Silnější motory budou využívány primárně pro manévry vyžadující větší změnu rychlosti, slabší zase poslouží pro jemné doladění a manévrování. Palubní systém silových setrvačníků a sledovačů hvězd by se měl starat o správnou orientaci sondy v prostoru, aby její vysokozisková anténa mířila k Zemi.

Útroby sondy Al Amal

Útroby sondy Al Amal
Zdroj: https://meetingorganizer.copernicus.org/

Ke splnění výše popsaných vědeckých cílů má Al Amal na palubě tři vědecké přístroje, které postavili zástupci MBRSC a partnerských univerzit. EXI (Emirates eXploration Imager) vznikl na University of Colorado v tamní Laboratoři atmosférické a kosmické fyziky. Jedná se o multispektrální kameru schopnou pořizovat snímky povrchu Marsu ve vysokém rozlišení s prostorovým rozlišením lepším než 8 kilometrů. Kamera je vybavena otočným diskem se šesti různými filtry. Tři pokrývají ultrafialovou část spektra a zbylé tři filtry jsou pro RGB snímkování. EXI má pomoci měřit vlastnosti týkající se ledu, vody, aerosolů, prachu a ozonu v atmosféře Marsu, ale také poskytne barevné fotky pro vědce i veřejnost.

Přístroj EMUS (Emirates Mars Ultraviolet Spectrometer) pracuje ve vzdálené ultrafialové oblasti a jde o snímkovací spektrograf, který prozkoumá záření s vlnovou délkou 100 – 170 nanometrů. Cílem je porozumět procesům úniku kyslíku a vodíku z atmosféry Marsu do kosmického prostoru. Podobně jako EXI byl i EMUS navržen spoluprací odborníků z UAE a USA na University of Colorado.

Přístroj EMIRS (Emirates Mars Infrared Spectrometer)

Přístroj EMIRS (Emirates Mars Infrared Spectrometer)
Zdroj: https://meetingorganizer.copernicus.org/

Posledním přístrojem je EMIRS (Emirates Mars Infrared Spectrometer), což je tepelný infračervený spektrograf vyvinutý na Arizona State University. Jeho úkolem bude měřit teplotní vzory ledu, vodní páry a prachu v atmosféře Marsu, aby bylo možné studovat koloběh vody a tepla. EMIRS má dosahovat prostorového rozlišení 300 kilometrů a každý týden by měl pořídit 60 pozorování.

Poté, co byla sonda v Laboratoři atmosférické a kosmické fyziky dokončena, sonda Al Amal podstoupila ve Spojených státech environmentální zkoušky. Ty začaly v červnu 2019 a byly zakončeny v prosinci téhož roku. Po jejich skončení byla sonda přepravena do Dubaje v UAE a zamířila do MBRSC, kde na ni čekaly závěrečné série zkoušek před odesláním na místo startu.

20. dubna byla sonda opět zabalena a čekala na ni vzdušná cesta z mezinárodního letiště Al Maktoum na mezinárodní letiště Nagoja v Japonsku. Sonda se odsud přesunula na kosmodrom Tanegašima, kde 24. dubna došlo k jejímu vyložení. Na Al Amal nyní čekají závěrečné zkoušky a pokud se neobjeví žádný problém, bude spojena s dvoustupňovou raketou H-IIA, kterou vyrábí firma MHI (Mitsubishi Heavy Industries). Tato raketa si svou premiéru odbyla v roce 2001 a dnes má na svém kontě 40 úspěšných startů.

Start rakety H-IIA

Start rakety H-IIA
Zdroj: http://spaceflight101.com/

Ke startu by mělo dojít na začátku třítýdenního startovního okna, které se otevře 14. července a zavře 3. srpna. Pokud by z jakéhokoliv důvodu ke startu v tomto období nedošlo, misi by potkal odklad o dva roky. Po startu a oddělení od nosné rakety sonda rozloží své fotovoltaické panely a aktivuje palubní antény. Bude na ni čekat devítiměsíční přelet k Marsu, kam dorazí začátkem roku 2021. Jakmile Al Amal dorazí k Marsu, bude muset zažehnout své trysky a provést brzdící zážeh. Díky němu by se měla usadit na eliptické dráze 22 000 × 44 000 km, na které jeden oběh potrvá 55 dní. Základní mise by měla trvat dva roky, tedy do roku 2023, ale může být prodloužena o další dva roky.

Jak již pravidelní čtenáři našeho webu vědí, Al Amal má být pouze jednou ze tří sond, které v červenci odstartují k Marsu. Americký rover Perseverance by měl na raketě Atlas V 541 od firmy ULA startovat z Mysu Canaveral 17. července. Jeho přistání v kráteru jezero by mělo přijít 18. února 2021. Čínská kosmická agentura CNSA připravuje misi Tchien-wen-1 (Tianwen-1), kterou tvoří orbiter, lander a rover. Ke startu by měla posloužit raketa Dlouhý pochod 5, ale v současné době není stanoven žádný přesný termín startu.

Přeloženo z:
https://www.nasaspaceflight.com/

Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2020/04/EWde7BFWsAA5pTz.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2020/04/satellite-uae-1170×781.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…2624642564324645_2364211838104633344_o-1170×445.jpg
https://meetingorganizer.copernicus.org/EPSC2018/EPSC2018-1007.pdf
http://spaceflight101.com/…/uploads/2017/09/a34bb4624ca384301950936cc6cb956c.jpg

Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

18 komentářů ke článku “Marsovská sonda z UAE je na kosmodromu”

  1. pbpitko napsal:

    To bude nářez, USA, Čína, Emiráty,
    a k tomu na Mars, teda všetky takmer v rovnakom čase. Mohutne držme palce !
    🙂
    EU sa bude iba prizerať.

  2. Vaclav napsal:

    Číně se otevře okno 23.7., měla by letět jako poslední, ale zato nejsložitější. Američané “ jen “ rover, Arabové jen družici a Čína družici, lander a rover. Tak složitou sestavu používali pouze Rusové před padesáti lety, pohříchu jen s dílčími výsledky, plného úspěchu nedosáhli.
    Úplnou novinkou bude americký dron a sběr vzorků pro budoucí návratovou sondu.
    Družici Marsu zatím dokázaly realizovat jako první USA, druhé Rusko, třetí Evropa a čtvrtá Indie. Arabové na japonské raketě budou v případě úspěchu pátí. Sami Japonci se dvakráte v rámci jedné mise neúspěšně o družici Marsu před dvaceti lety pokoušeli.

  3. Spytihněv napsal:

    Stavba sondy proběhla v Coloradu, stejně jako stavba přístrojů, zkoušky tamtéž, účast amerických odborníků minimálně rovnocenná, ale spíše převážná, start z Japonska na japonské raketě. A přesto se o Hope mluví pouze jako o sondě SAE. Porovnejme s „evropsko-ruskou“ TGO. Asi rozhoduje financování?

  4. Vaclav napsal:

    Dovolil jsem se podívat podrobněji do historie, pokud to nikoho nebude zajímat, tak to smažte. Pro úplnost jsem zařadil i pokusy o prostý průlet.
    První na řadě byly průletové sondy. Rusko od roku 1960 do roku 1964 provedlo 8 neúspěšných pokusů. Američané v roce 1964 provedli své první dva pokusy a hned druhá sonda excelovala.
    Družici se opět pokusili realizovat Rusové a v létech 1969 a 1971 provedli pět pokusů, čtvrtý a pátý úspěšný. Předběhli je opět Američané, v roce 1971 provedli dva pokusy, z nichž druhý exceloval.
    Dalším státem byli až v roce 1998 Japonci, jejich sonda Nozomi se dvakrát neúspěšně pokusila dostat na dráhu kolem Marsu.
    Třetí zemí se tak stala Evropa, která v roce 2003 provedla první pokus o družici a hned excelentní.
    V roce 2011 se pokusila o družici Marsu Čína, ale ruská raketa havarovala.
    Čtvrtou zemí se tak stala Indie v roce 2013 jejichž dosud jediná sonda excelovala.
    Pozn.: Rusko své neúspěchy důsledně desítky let tajilo a jejich počty se v různých pramenech různí.

  5. Petr12 napsal:

    Aha super, nemá být tohle první krok na staletý plán postavit Dubaj na Marsu?

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.