Odborníci z Kosmického střediska Mohammeda bin Rasheda (MBRSC) ve Spojených arabských emirátech postavili sondu pro průzkum Marsu známou pod anglickým názvem Hope. Její originální pojmenování v arabštině zní Al Amal, ale význam je v obou případech stejný – Naděje. Nyní byla tato sonda transportována do Japonska na kosmodrom Tanegašima. Tady podstoupí předstartovní kontrolu a následně začnou přípravy na její start na raketě H-IIA. Startovní okno se otevře 14. července a přílet první sondy z UAE k rudé planetě přijde v roce 2021, tedy v roce, kdy si tento stát připomene 50. výročí svého založení.
Sonda by měla z oběžné dráhy Marsu studovat atmosféru a zdejší počasí včetně denních i sezónních cyklů.Vědci by také rádi zjistili, jak se klima na Marsu liší v jednotlivých regionech. Data nasbíraná sondou Al Amal mají pomoci najít odpovědi na otázky spojené s obecným chováním atmosféry Marsu – třeba proč se plynný vodík a kyslík ztrácí do kosmického prostoru a jak dochází k dramatickým změnám zdejšího klimatu.
https://twitter.com/HHShkMohd/status/1254075367364734978
Plán Spojených arabských emirátů vyslat sondu k Marsu byl oznámen v červenci 2014 s cílem obohatit zkušenosti tamních inženýrů a také zvýšit celkovou úroveň znalostí o atmosféře Marsu. Misi financuje státní kosmická agentura Spojených arabských emirátů jako součást dohody s MBRSC, které se zaměřuje na vývoj družic a rozšiřování povědomí o kosmickém výzkumu v oblasti Středního východu. Státní kosmická agentura bude mít také na starost řízení mise Al Amal.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/
Na stavbě samotné sondy pracovalo 150 inženýrů z UAE, kteří spolupracovali se 200 inženýry a vědci z USA. Konstrukce proběhla na území Laboratoře atmosférické a kosmické fyziky, kterou provozuje University of Colorado v Boulderu. Na vývoji sondy se podíleli také akademičtí partneři z University of California, Berkeley a Arizona State University.
Tělo sondy Al Amal je krychlové, přičemž využívá hliníkových nosných prvků s kompozitním povrchem. Sonda je 2,37 metru široká, na délku měří 2,9 metru a váží zhruba 1 500 kilogramů. O dodávku elektrické energie se postarají dva velké fotovoltaické panely, které po rozložení zajistí 600 wattů. Vysokozisková anténa o průměru 1,5 metru se pak postará o komunikaci s pozemními středisky pomocí radiových vln. Sonda disponuje i nízkoziskovou anténou, která je zabudována do těla sondy. Celkově by Al Amal měla být schopna odesílat data rychlostí 1,6 Mbps, což je údaj pro období, kdy jsou Mars a Země nejblíže.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/
Sonda je vybavena šest tryskami s tahem 120 newtonů a osmi s tahem 5 newtonů. Oba typy trysek využívají jednosložkové palivo – hydrazin. Silnější motory budou využívány primárně pro manévry vyžadující větší změnu rychlosti, slabší zase poslouží pro jemné doladění a manévrování. Palubní systém silových setrvačníků a sledovačů hvězd by se měl starat o správnou orientaci sondy v prostoru, aby její vysokozisková anténa mířila k Zemi.
Zdroj: https://meetingorganizer.copernicus.org/
Ke splnění výše popsaných vědeckých cílů má Al Amal na palubě tři vědecké přístroje, které postavili zástupci MBRSC a partnerských univerzit. EXI (Emirates eXploration Imager) vznikl na University of Colorado v tamní Laboratoři atmosférické a kosmické fyziky. Jedná se o multispektrální kameru schopnou pořizovat snímky povrchu Marsu ve vysokém rozlišení s prostorovým rozlišením lepším než 8 kilometrů. Kamera je vybavena otočným diskem se šesti různými filtry. Tři pokrývají ultrafialovou část spektra a zbylé tři filtry jsou pro RGB snímkování. EXI má pomoci měřit vlastnosti týkající se ledu, vody, aerosolů, prachu a ozonu v atmosféře Marsu, ale také poskytne barevné fotky pro vědce i veřejnost.
Přístroj EMUS (Emirates Mars Ultraviolet Spectrometer) pracuje ve vzdálené ultrafialové oblasti a jde o snímkovací spektrograf, který prozkoumá záření s vlnovou délkou 100 – 170 nanometrů. Cílem je porozumět procesům úniku kyslíku a vodíku z atmosféry Marsu do kosmického prostoru. Podobně jako EXI byl i EMUS navržen spoluprací odborníků z UAE a USA na University of Colorado.
Zdroj: https://meetingorganizer.copernicus.org/
Posledním přístrojem je EMIRS (Emirates Mars Infrared Spectrometer), což je tepelný infračervený spektrograf vyvinutý na Arizona State University. Jeho úkolem bude měřit teplotní vzory ledu, vodní páry a prachu v atmosféře Marsu, aby bylo možné studovat koloběh vody a tepla. EMIRS má dosahovat prostorového rozlišení 300 kilometrů a každý týden by měl pořídit 60 pozorování.
Poté, co byla sonda v Laboratoři atmosférické a kosmické fyziky dokončena, sonda Al Amal podstoupila ve Spojených státech environmentální zkoušky. Ty začaly v červnu 2019 a byly zakončeny v prosinci téhož roku. Po jejich skončení byla sonda přepravena do Dubaje v UAE a zamířila do MBRSC, kde na ni čekaly závěrečné série zkoušek před odesláním na místo startu.
20. dubna byla sonda opět zabalena a čekala na ni vzdušná cesta z mezinárodního letiště Al Maktoum na mezinárodní letiště Nagoja v Japonsku. Sonda se odsud přesunula na kosmodrom Tanegašima, kde 24. dubna došlo k jejímu vyložení. Na Al Amal nyní čekají závěrečné zkoušky a pokud se neobjeví žádný problém, bude spojena s dvoustupňovou raketou H-IIA, kterou vyrábí firma MHI (Mitsubishi Heavy Industries). Tato raketa si svou premiéru odbyla v roce 2001 a dnes má na svém kontě 40 úspěšných startů.
Zdroj: http://spaceflight101.com/
Ke startu by mělo dojít na začátku třítýdenního startovního okna, které se otevře 14. července a zavře 3. srpna. Pokud by z jakéhokoliv důvodu ke startu v tomto období nedošlo, misi by potkal odklad o dva roky. Po startu a oddělení od nosné rakety sonda rozloží své fotovoltaické panely a aktivuje palubní antény. Bude na ni čekat devítiměsíční přelet k Marsu, kam dorazí začátkem roku 2021. Jakmile Al Amal dorazí k Marsu, bude muset zažehnout své trysky a provést brzdící zážeh. Díky němu by se měla usadit na eliptické dráze 22 000 × 44 000 km, na které jeden oběh potrvá 55 dní. Základní mise by měla trvat dva roky, tedy do roku 2023, ale může být prodloužena o další dva roky.
Jak již pravidelní čtenáři našeho webu vědí, Al Amal má být pouze jednou ze tří sond, které v červenci odstartují k Marsu. Americký rover Perseverance by měl na raketě Atlas V 541 od firmy ULA startovat z Mysu Canaveral 17. července. Jeho přistání v kráteru jezero by mělo přijít 18. února 2021. Čínská kosmická agentura CNSA připravuje misi Tchien-wen-1 (Tianwen-1), kterou tvoří orbiter, lander a rover. Ke startu by měla posloužit raketa Dlouhý pochod 5, ale v současné době není stanoven žádný přesný termín startu.
Přeloženo z:
https://www.nasaspaceflight.com/
Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2020/04/EWde7BFWsAA5pTz.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2020/04/satellite-uae-1170×781.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…2624642564324645_2364211838104633344_o-1170×445.jpg
https://meetingorganizer.copernicus.org/EPSC2018/EPSC2018-1007.pdf
http://spaceflight101.com/…/uploads/2017/09/a34bb4624ca384301950936cc6cb956c.jpg
To bude nářez, USA, Čína, Emiráty,
a k tomu na Mars, teda všetky takmer v rovnakom čase. Mohutne držme palce !
🙂
EU sa bude iba prizerať.
Pozor, znovu musím upozornit na často opakovaný omyl. ESA nerovná se EU!
Spomínal som štáty,EU má k tomu dosť blízko, bližšie ako ESA. Ináč by som spomínal NASA, ESA … !
V tom případě ovšem zapomínáte, že „váš stát“ EU nemá kosmickou agenturu ani kosmický program. Mícháte různé pojmy a srovnáváte nesrovnatelné.
Ale no tak Radime…..jste velmi ofenzivní, a již začínáte tahat do diskuse podpasovou argumentaci…to se mezi přáteli nedělá a mrzí mne to. Vraťte se v diskuzi k cestě do dáli….
Ale to, že EU nemá kosmický program (vyjma programů Copernicus a Galileo), je pravda. Proto je vždy potřeba jasně rozlišovat, zda mluvíme o EU nebo o ESA. Mezi oba výrazy nejde dát rovnítko. Na tom komentáři není fakticky špatně nic.
Číně se otevře okno 23.7., měla by letět jako poslední, ale zato nejsložitější. Američané “ jen “ rover, Arabové jen družici a Čína družici, lander a rover. Tak složitou sestavu používali pouze Rusové před padesáti lety, pohříchu jen s dílčími výsledky, plného úspěchu nedosáhli.
Úplnou novinkou bude americký dron a sběr vzorků pro budoucí návratovou sondu.
Družici Marsu zatím dokázaly realizovat jako první USA, druhé Rusko, třetí Evropa a čtvrtá Indie. Arabové na japonské raketě budou v případě úspěchu pátí. Sami Japonci se dvakráte v rámci jedné mise neúspěšně o družici Marsu před dvaceti lety pokoušeli.
Zajtra bude 77 dní do otvorenia okna pre Perseverance !
Stavba sondy proběhla v Coloradu, stejně jako stavba přístrojů, zkoušky tamtéž, účast amerických odborníků minimálně rovnocenná, ale spíše převážná, start z Japonska na japonské raketě. A přesto se o Hope mluví pouze jako o sondě SAE. Porovnejme s „evropsko-ruskou“ TGO. Asi rozhoduje financování?
Domnívám se, že ano. Tohle je vlastně jen trochu rozšířený přístup, který se v mnohem menším měřítku projevuje na Curiosity – ta má také ruský a španělský přístroj a přesto je to americká mise. U Al Amal je to dovedené trochu do extrému, ale myslím si, že základní princip bude v zásadě podobný.
Dovolil jsem se podívat podrobněji do historie, pokud to nikoho nebude zajímat, tak to smažte. Pro úplnost jsem zařadil i pokusy o prostý průlet.
První na řadě byly průletové sondy. Rusko od roku 1960 do roku 1964 provedlo 8 neúspěšných pokusů. Američané v roce 1964 provedli své první dva pokusy a hned druhá sonda excelovala.
Družici se opět pokusili realizovat Rusové a v létech 1969 a 1971 provedli pět pokusů, čtvrtý a pátý úspěšný. Předběhli je opět Američané, v roce 1971 provedli dva pokusy, z nichž druhý exceloval.
Dalším státem byli až v roce 1998 Japonci, jejich sonda Nozomi se dvakrát neúspěšně pokusila dostat na dráhu kolem Marsu.
Třetí zemí se tak stala Evropa, která v roce 2003 provedla první pokus o družici a hned excelentní.
V roce 2011 se pokusila o družici Marsu Čína, ale ruská raketa havarovala.
Čtvrtou zemí se tak stala Indie v roce 2013 jejichž dosud jediná sonda excelovala.
Pozn.: Rusko své neúspěchy důsledně desítky let tajilo a jejich počty se v různých pramenech různí.
Dik za zajimave mini-prehledy 🙂
Já děkuji, již jen Váš zájem mne velice potěšil.
Myslím, že si v celém komentáři stále pletete Rusko a Sovětský svaz, netahejte prosím na tento server o kosmonautice ideologii.
Název Rusko je běžně používaný i pro Sovětský svaz, nevidím v tom problém. Kromě rozpadu svazu se jinak v Rusku nic moc nezměnilo, takže i po této stránce je to v pohodě.
Nepřesné to po stránce jména státního útvaru je, ale ideologii v tom nevidím žádnou. Kde jste ji vycítil?
Aha super, nemá být tohle první krok na staletý plán postavit Dubaj na Marsu?
I cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem. 😉