Již jen pár dní nás dělí od chvíle, kdy odborníci oznámí název lokality, ze které sonda OSIRIS-REx odebere vzácné vzorky materiálu určené k dopravě na Zemi. Dlouhý a složitý proces výběru již před několika měsíci dospěl k výběru čtyř finálových lokalit. Nyní se čeká, která oblast bude vybrána jako primární a která jako záložní. Celý proces je specifický i tím, že OSIRIS-REx je první americkou sondou, která má za úkol dopravit na Zemi vzorky z nějaké planetky. Rozhodnutí o výběru vhodné lokality je tedy o to složitější.
Pravidelní čtenáři našeho webu už vědí, že čtyři finálové lokality nesou jména po anglických názvech ptáků – Sandpiper, Osprey, Kingfisher a Nightingale. Poté, co byly tyto lokality v červenci prezentovány, měla sonda za úkol je důkladně prozkoumat v rámci tzv. Průzkumné fáze A. V této fázi věnovala sonda každá ze čtyř lokalit celý měsíc důkladnou pozornost. Během daného měsíce proběhlo vždy několik přeletů nad oblastí, aby bylo možné pořídit detailní snímky a další měření. Fotky s vysokým rozlišením ukazují, kolik se kde nachází odebratelného jemného materiálu, jaká je detailní topografie lokality, odrazivost (albedo) či barva. Na základě těchto informací se odborníci mohou rozhodnout, která lokalita je pro odběr nejvhodnější.
Projekt se tedy posouvá o krok blíže k odběru vzorků, ale na bouchání šampaňského je ještě hodně času. Průzkumná fáze A totiž bohužel potvrdila to, co se vědělo už dříve. I ta nejlepší místa na Bennu s sebou přináší významné výzvy pro odběr vzorků. Výběr proto rozhodně není snadný. „Výběr místa pro odběr je skutečně zevrubný úkol. Vyžaduje, abychom pracovali s mnoha různými údaji a s každým nakládali trochu jinak. Jen tak se můžeme dostat k tomu, že vybereme opravdu to nejlepší místo jak z hlediska bezpečnosti, přítomnosti odebratelného materiálu, tak i vědeckého přínosu,“ říká Heather Enos, zástupkyně hlavního vědeckého pracovníka z University of Arizona, která je členkou výběrové komise a dodává: „Náš tým je neuvěřitelně inovativní, díky čemuž může celý proces výběru pokračovat.“
Nejnovější snímky kandidátských lokalit ukazují, že ačkoliv se zde nachází jemný materiál (menší než 2,5 cm v průměru), jeho velká část nemusí být snadno přístupná. Připomeňme, že prvotní plány počítaly s jednoduchým povrchem, který s trochou fantazie připomíná rovinatou pláž, kde jsou velké prohlubně vyplněny regolitem se zrny o velikosti písku. Skutečnost je však taková, že kandidátské lokality nejsou velké ani prázdné, spíše jsou to malá místa navíc obklopená balvany, takže navigace sondy k povrchu a zase zpět vyžaduje mnohem podrobnější přípravu, než se čekalo.
Když začneme na jižní polokouli, tak lokalita Sandpiper byla prvním místem, které sonda během Průzkumné fáze A studovala. Sandpiper patří mezi bezpečnější lokality, protože se nachází v poměrně rovinaté oblasti, což by sondě usnadnilo navigaci při sestupu a návratu. Nejnovější snímky ukazují, že se tu nachází jemnozrnný materiál, ale regolit s rozměry písečných zrn je většinou mezi velkými kameny, což je pro odběrný mechanismus problém.
Po prvním měsíci, kdy se studovala oblast Sandpiper, se sonda zaměřila na lokalitu Osprey. Ta se mimochodem do finálové čtyřky dostala díky silným spektrálním stopám materiálů bohatých na uhlík. Svou roli hrála i temná skvrna uprostřed lokality, u které se předpokládalo, že jde o jemnozrnný regolit. Průzkumná fáze A však přinesla zklamání – podle dostupných snímků s vysokým rozlišením se zdá, že tato oblast je pokrytá materiálem, který je pro odběrný mechanismus příliš velký.
Lokalita Kingfisher se do finále dostala díky svému umístění v malém kráteru. To znamená, že jde o relativně mladý útvar oproti větším kráterům (třeba tomu, ve kterém se nachází oblast Sandpiper). Mladší krátery většinou obsahují čerstvější materiál, který bývá méně zvětralý. Díky podrobným snímkům se podařilo zjistit, že původní kráter je až příliš kamenitý, ale v jeho okolí se zřejmě nachází jemnozrnný materiál.
Průzkumná fáze A byla ukončena analýzou oblasti Nightingale, která se také dočkala měsíc trvající pozornosti. Snímky ukazují, že kráter obsahuje slušné množství jemnozrnného regolitu. Ale ukazuje se, že ačkoliv je zde dobrý potenciál pro odběratelnost, jsou tu i rizika. Nightingale se nachází daleko od rovníku, takže špatné světelné podmínky na povrchu představují pro sondu dodatečnou výzvu. Zapomínat nesmíme ani na balvan o velikosti domu nacházející se na východním okraji kráteru, který by mohl pro sondu představovat riziko při návratu z povrchu.
Jednoduché není ani určení místa, které by nespustilo palubní bezpečnostní režim, který si nyní popíšeme. Během Průzkumné fáze A začali specialisté katalogizovat útvary na povrchu Bennu, aby vytvořili mapy pro autonomní navigační systém NFT (Natural Feature Tracking). Během samotného odběru bude řídící počítač sondy používat systém NFT k navigaci k povrchu. Zjednodušeně řečeno bude porovnávat katalog snímků uložených v paměti s fotkami, které vzniknou během sestupu.
Kvůli extrémně kamenitému povrchu musel být systém NFT rozšířen o další bezpečnostní funkci. Ta obsahuje instrukce k ukončení pokusu o odběr a k následnému návratu pryč od povrchu, pokud systém zjistí, že kontaktní místo s povrchem se nachází v blízkosti nebezpečného povrchového útvaru. Jak již bylo uvedeno, na Bennu nejsou výjimkou ani balvany o velikosti domu, což společně s malými cílovými lokalitami vede pozemní operátory k domněnce, že sonda první pokus o odběr vzorků předčasně ukončí právě kvůli této automatické bezpečností pojistce.
„Výzvy, které s sebou Bennu přináší, jsou neoddělitelnou součástí mise. Tým spravující sondu na vzniklou situaci reagoval vývojem odolných metod, které mají pomoci překonat tyto výzvy,“ říká Mike Moreau, zástupce projektového manažera z Goddardova střediska a dodává: „Když sonda při pokusu o odběr tuto činnost přeruší, znamená to, že jak tým, tak i sonda, udělaly vše správně, aby OSIRIS-REx mohl dále fungovat. Úspěch celé mise je prvořadou prioritou.“
Ať už odborníci vyberou jakoukoliv oblast, tým spravující sondu bude na všechny s tím spojené výzvy připraven. Na jaře by měly proběhnout další průzkumné průlety nad primární i záložní lokalitou. Jakmile budou k dispozici data z těchto průletů, začne sonda provádět cvičné simulace sestupů, při kterých však nedojde k samotnému odběru – pouze ke klesnutí do výšky pár desítek metrů – sestup však bude probíhat přesně jako kdyby se mělo pokračovat odběrem. Odběru vzorků bychom se mohli dočkat příští rok v létě a návratové pouzdro s cenným materiálem se vrátí na zemi v září roku 2023.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
http://spaceflight101.com/…/uploads/sites/103/2016/08/OSIRIS-REx-Spacecraft-at-Bennu.png
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/osiris-rex_mid-site_graphic_22.png
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/bennuasteroid.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/osiris-rex_mid-site_graphic_14.png
https://www.asteroidmission.org/wp-content/uploads/2019/08/Sandpiper-Main-Image.png
https://www.asteroidmission.org/wp-content/uploads/2019/08/Kingfisher-Main-Image.png
https://www.asteroidmission.org/wp-content/uploads/2019/08/Nightingale-Main-Image.png
https://www.asteroidmission.org/wp-content/uploads/2019/08/Osprey-Main-Image.png
Riziko havarijního kontaktu s balvany na povrchu podstatně snižuje véčko křídel. Sonda se může bez problému těsně přiblížit ke zhruba možná až 2 m balvanům, což by konkurenční konstrukce Hayabusy, která má křídla vodorovně, zřejmě bez úhony nepřečkala. Krom toho nemusí ani striktně dodržet vertikálu osy během odběru, možná až o 15°.
Zhrnul by som to asi takto:
sandpiper:
+ jednoduche pristatie
– velke kamene komplikuju odber
kingfisher:
+ zaujimavy material
– velke kamene komplikuju odber
Nightingale:
+ material vhodny na odber
– problem s navigaciou na tmavom mieste
Osprey:
+ zaujimavy material
– material nevhodny pre odber
Ak by to bolo na mne, ako primarny ciel by som si zvolil jeden z dvojice sandpiper, kingfisher – miesta s jednoduchym pristatim a s pomerne slusnou sancou na odobratie materialu.
Ako zalozny ciel by som zvolil Nightingale, kde je sanca na odber vzoriek najvacsia. Je tam sice komplikacia s navigaciou na zle osvetlenom povrchu, ale verim ze aj vdaka simulovanemu zostupu pred zostupom ostrym by sa to mohlo dat zvladnut.
Začína to byť husté. A pri pokuse o pristátie nervy potečú jedny radosť. A po úspešnom pristáni a odbere ešte zďaleka nie je vyhrané. Štart z povrchu bude asi komplikovanejší ako sa čakalo.
Odlet od Bennu bude asi dosť v pohode ale so vstupom do atmosféry Zeme bude horúci mielen pre tepelný štít ale aj pre nervy. Ak sa úspešne otvoria padáky už by to mohli byť na tej najlepšej ceste.
Máme sa na čo tešiť, ale rok 2023 je ešte ďaleko.
🙂
Pokud budou přistávat n pevnině, dá se lecos zachránit i při selhání padáků. Už to tu jednou bylo.
Sonda však zatiaľ pracuje perfekne a tak verme že všetko bude O.K. 🙂 😮
Ledňáček.
Názvy miest na Bennu :
Je to ťažké, preklady sú nejednoznačné, pochybné …
Sandpiper: Sluka – Sluka, Brehárik pobrežník (bahenný
Kingfisher : Lednáček – Rybárik
Nightingale : Slávik – Slávik
Osprey: Orlovec – Kršiak rybár