Tým kolem americké sondy Parker Solar Probe již před několika měsíci sliboval, že do konce letošního roku zveřejní první várku nasbíraných údajů. Jde o data, která posbíraly čtyři palubní přístroje během prvních průletů kolem Slunce. Během nich se sonda přiblížila ke Slunci na 24,8 milionu kilometrů, což je sice víc, než čím se doposud mohl chlubit rekordman (sonda Helios B), ale pořád je to jen začátek – v dalších letech se sonda dostane ještě blíže. Už nyní ale mohou vědci z celého světa začít analyzovat první údaje. A jak sami uvidíte, tak k těmto datům má přístup i široká veřejnost.
Údaje z prvních dvou průletů perihelem byly zveřejněny 12. listopadu a pokud máte zájem, najdete je na webových stránkách NASA Space Physics Data Facility, Solar Data Analysis Center, APL Parker Solar Probe Gateway, a na portálech čtyř vědeckých týmů (University of California, Berkeley, Princeton University, Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics a Naval Research Laboratory). Část zveřejněných údajů je ve formě snímků, ale většina má podobu datových souborů, které mohou zájemci zkusit analyzovat libovolným způsobem.
K dispozici jsou data už z prvního průletu perihelem, kdy přístroje měřily od 31. října do 12. listopadu roku 2018. Druhý průlet, jehož údaje jsou také ve vydané várce, začal měření 30. března a skončil 19. dubna letošního roku. V obou těchto případech byla sonda ke Slunci blíže než čtvrt astronomické jednotky, tedy 25 % vzdálenosti mezi Sluncem a Zemí. Ve zveřejněné várce je ale i několik měření, která byla provedena ve větší vzdálenosti.
Vědecké týmy pod vedením hlavních vědeckých pracovníků z partnerských institucí se již zveřejněnými daty důkladně prohrabaly, přičemž na nedostatek práce si rozhodně nemohly stěžovat. Parker Solar Probe jim dodala velké množství dat. Ještě během letošního roku bychom se mohli dočkat zveřejnění prvních vědeckých výsledků.
Čtyři palubní přístroje (FIELDS, ISʘIS, SWEAP a WISPR) mají za úkol sledovat charakteristiky slunečního větru (tedy intenzitu elektromagnetických polí, vln, toku, ale i jednotlivých částic) v bezprostřední blízkosti Slunce – v koróně, které se někdy přezdívá sluneční atmosféra. „Parker Solar Probe překonává nové hranice kosmického průzkumu a dává nám nové informace o našem Slunci,“ říká Nour E. Raouafi, vědec z Johns Hopkins Applied Physics Laboratory v marylandském městě Laurel a dodává: „Zveřejnění těchto dat široké veřejnosti jim umožní nejen podílet se na úspěchu mise společně s vědeckou komunitou, ale také posune pravděpodobnost nových objevů na další úroveň.“
V současné chvíli má Parker Solar Probe za sebou tři z plánovaných 24 průletů postupně se snižujícím perihelem. V dalších letech se dostane ke Slunci ještě mnohem blíže, takže vědci budou moci porovnávat údaje o Slunci nasbírané v různých vzdálenostech. Při těch nejbližších průletech (v plánu od konce roku 2024) se sonda dostane pouze 6,9 milionu kilometrů od povrchu Slunce, kde bude muset čelit teplotám a úrovním záření, jaké zatím žádná jiná sonda nezažila.
Mise má za cíl získat nová data vypovídající o sluneční aktivitě a o procesech, které probíhají v koróně. Tyto informace jsou důležité nejen pro celkové porozumění naší životodárné hvězdě, ale také nám mohou pomoci lépe předvídat výrazné projevy sluneční činnosti, které mohou ovlivňovat i naši planetu. Třetí průlet perihelem (opět ve vzdálenosti 24,8 milionu kilometrů) sonda provedla letos 1. září a nasbíraná data budou zveřejněna až v příští várce. Ještě před koncem roku potká sondu jedna důležitá událost – 26. prosince proletí 3023 km nad povrchem Venuše, která ji zpomalí a tím dojde k poklesu perihelu do vzdálenosti 19,4 milionu kilometrů od Slunce. První průlet perihelem v této vzdálenosti čeká na sondu 29. ledna.
Zdroje informací:
https://blogs.nasa.gov/
https://en.wikipedia.org/
Zdroje obrázků:
https://blogs.nasa.gov/…/uploads/sites/274/2018/10/Parker-facing-the-Sun.jpg
https://blogs.nasa.gov/…/11/psp_L3_wispr_20181106T015132_V1_1221.png
https://directory.eoportal.org/documents/163813/3705371/ParkerSP_Auto24.jpeg
https://upload.wikimedia.org/…/2000px-Velocity_of_Parker_Solar_Probe_wide.svg.png
Mám dojem ze ZŠ, že střední vzdálenost je slunci je nějakých 150 milionů km. Tedy čtvrtina by byla přes palec 40. A uvedených 25 šestina. Možná se mýlím.
Clanek „V obou těchto případech byla sonda ke Slunci blíže než čtvrt astronomické jednotky, tedy 25 % vzdálenosti mezi Sluncem a Zemí.“
Tato veta vsak Vami zmineny udaj nijak nerozporuje.
Váš výpočet je správný, ale i informace v článku jsou správné. Jak je to možné? Pokusím se vysvětlit. V článku se píše: V obou těchto případech byla sonda ke Slunci blíže než čtvrt astronomické jednotky, tedy 25 % vzdálenosti mezi Sluncem a Zemí. To znamená, že sonda začala sbírat údaje ve chvíli, kdy se dostala do vzdálenosti 0,25 AU (Vámi popisovaných necelých 40 mil km), měřila celou dobu, přes průlet perihelem (24 milionů kilometrů od Slunce = 1/6 AU) až do chvíle, kdy se začala opět vzdalovat. Měření skončilo ve chvíli, kdy sonda překročila zmíněnou hranici 0,25 AU. Měření od 0,25 AU přes perihel do 0,25 AU trvalo několik dní, jak je uvedeno v článku.
Dotaz trochu mimo, ale Parkera se vlastně taky týká – Když dokážeme odstínit záření a radiaci u sondy, která ho (ač je relativně malá) dostává pořádnou, proč je problém s radiací u pilotovaných lodí? Nebo procento radiace, co dostává Parker je tak vysoké, že by lidem vadilo a elektronice ne? Pokud vím, tak ta je taky dost citlivá. A Parker zrovna nevypadá na „kus olova“ 🙂
V sondach je elektronika dimenzovana na silnejsi vlivy zareni a take si nelze predstavovat, ze je v sonde pocitac s vykonem treba mobilniho telefonu, byva mnohem mensi a stineni ap. okolo bude nejspis vetsi nez samotna elektronika… cloveka nadimenzovat nelze a odstinit maly pocitac oproti velkemu prostoru pro cloveka by asi hodne vazilo… taky by rad clpvek mel v kosmicke lodi nejake to okenko, ne?
Chybka se vloudila: popis druhého obrázku, druhý řádek: …. listopadu 208 při prvním přiblížení ke Slunci.
Chybička se vloudila: popis druhého obrázku, druhý řádek: …. listopadu 208 při prvním přiblížení ke Slunci.
Měl bych též jeden dotaz. Napadá mě vždy, když vidím graf vývoje trajektorie sondy. Co bude se sondou po 24 průletu? Měla by opět směřovat do afelu a odesílat data. Poté se ale bude opět chystat na „25. průlet“. Předpokládá se snad, že už tento průlet nevydrží?
Nemyslím si, že by sondu odstřihli například jen kvůli konci financování programu vzhledem k možnému vědeckému přínosu. Čekal bych nějaký racionálnější důvod. Děkuji za odpověď.
24 obletů má trvat primární mise. To znamená, že za dané období by měla sonda nasbírat tolik informací, kolik vědci očekávají ke splnění úkolů. Podobně jako u jiných misí platí, že pokud bude sonda v dobrém technickém stavu a bude mít potenciál na další objevy, bude se jednat o získání financí na její další provoz – stejně se prodlužují mise i jiných sond.