V krátkém časovém sledu se Evropské kosmické agentuře sešly přesuny dvou atraktivních vědeckých misí na kosmodromy, odkud se vydají do kosmického prostoru. Zatímco Cheops, který bude studovat již objevené exoplanety, již dorazil do jihoamerického Kourou, Solar Orbiter zatím na svůj přesun na Floridu čeká. Transport dokončené vědecké sondy z Evropy na kosmodrom je pokaždé velkou a významnou událostí. Jedná se o jednoznačný důkaz, že zevrubné zkoušky, které sonda podstoupila v uplynulých měsících neobjevily žádnou závadu. Jde o potvrzení, že všechny systémy byly správně sestaveny a v kosmickém prostoru budou fungovat tak, jak mají.
Evropská sonda Solar Orbiter je ještě v Evropě, ale její pobyt na Starém kontinentu se nezadržitelně krátí. Technici již zahájili proces jejího balení na dlouhou cestu – koncem měsíce vyrazí na Mys Canaveral, odkud se v únoru 2020 vydá do kosmického prostoru. Minulý týden ještě technici dokončenou sondu naposledy vystavili v testovacím středisku IABG u Mnichova. Stavěla se však v britském Stevenage pod křídly firmy Airbus. V Německu podstoupila třeba zkoušky rozkládacích mechanismů, odolnosti proti vibracím při startu, nebo teplotní rozdíly v kosmickém vakuu. Nyní má již všechny zkoušky zdárně za sebou a nic nebrání její cestě, kterou má 31. října zajistit nákladní letoun Antonov.
Zdroj: http://www.esa.int
O vypuštění se postará raketa Atlas V ve verzi 411, díky které se sonda dostane na eliptickou dráhu kolem Slunce s nejbližším bodem u dráhy Merkuru – pouhých 42 milionů kilometrů od Slunce. Části sondy otočené ke Slunci se tady budou zahřívat na více než 500 °C, což je důsledek slunečního záření, které bude v této oblasti 13× intenzivnější než u Země. Naopak části schované ve stínu budou vystaveny teplotám pouze -160 °C.
Sonda Solar Orbiter je podle odborníků nezbytná k lepšímu porozumění vztahů Země a Slunce. I když si to neuvědomujeme, žijeme v gigantické bublině plazmatu, kterou vytváří Slunce a která obklopuje celou Sluneční soustavu. V této bublině jsou všechny objekty vystaveny důsledkům sluneční činnosti, která se souhrnně označuje jako kosmické počasí. Solar Obiter by měl poskytnout hlubší porozumění jevům, jak je sluneční aktivita propojena se slunečními bouřemi, které mohou narušit elektrická vedení, družicovou komunikaci, či signály GPS. Rizikem těchto jevů je i zvýšené riziko radiace pro účastníky letů přes póly nebo pro astronauty.
„Solar Orbiter je určen k hledání odpovědí na jedny z největších vědeckých otázek spojených s naší hvězdou. Její data nám pomohou lépe chránit naši planetu před globálními výzvami kosmického počasí,“ říká Günther Hasinger, ředitel vědeckého direktorátu Evropské kosmické agentury a dodává: „Díky tvrdé práci našich týmů, které stavěly a testovaly tuto inspirující kosmickou misi, jsme dnes v Evropě dosáhli velkého milníku. Sonda bude nyní připravena na finální fázi předstartovních příprav na Mysu Canaveral.“
Zdroj: http://www.esa.int
Start Atlasu V je momentálně plánován na brzké ranní hodiny 6. února. Po startu začne sondě několikaletá mise, během které využije gravitace Venuše a Země, aby dostala svou oběžnou dráhu nad póly Slunce. Poskytne tak první snímky polárních oblastí naší životodárné hvězdy. Sluneční póly už studovala sonda Ulysses, ta však nebyla vybavena fotografickou technikou. Solar Orbiter díky svým přístrojům dokáže studovat lokální plasmatické prostředí v okolí sondy, ale i sbírat dálková měření o Slunci. Díky tomu propojí naše izolované znalosti o sluneční aktivitě se znalostmi o kosmickém prostředí vnitřní Sluneční soustavy.
Zdroj: http://sci.esa.int
Solar Orbiter je evropská mise, ale NASA se na ní výrazně podílí. Navazuje na odkaz již zmíněné evropsko-americké mise Ulysses (1990 – 2009) či další evropsko-americké mise SOHO (1995 – dodnes). Datové výstupy ze sondy Solar Orbiter mají perfektně doplňovat informace nasbírané americkou sondou Parker Solar Probe, což umožní z obou misí vytěžit více informací, než co by bylo možné při jejich samostatné realizaci. Sluší se ještě poznamenat, že na projektu Solar Orbiter má nesmazatelný vliv i Česká republika. Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy spolupracuje s dalšími institucemi na bloku PAS v přístroji SWA, Ústav fyziky atmosféry Akademie věd je součástí mezinárodního konsorcia, které vyrábí zařízení TDS pro přístroj RPW, dále pracuje na přístroji STIX a konečně i na koronografu METIS.
Zdroj: http://www.esa.int
Jak jsme uvedli již na začátku, tento článek nebude jen o přípravě Solar Orbiteru na přesun na Floridu. Již 16. října dosedlo transportní letadlo Antonov na ranvej letiště v Cayenne. Právě zde přistávají letouny, které vozí kosmickou techniku na evropský kosmodrom v Jižní Americe – nachází se totiž ve Francouzské Guyaně.
Ve speciálním transportním kontejneru dorazil do Jižní Ameriky evropský teleskop Cheops, jehož úkolem bude studovat planety, které obíhají kolem jiných hvězd, než je Slunce. Cheops nebude hledat exoplanety, jako to dělal třeba teleskop Kepler, nebo jeho nástupce TESS. Cheops bude využívat znalostí, které jeho předchůdci nasbírali – k jednotlivým hvězdám se už bude dívat „najisto“. Má totiž studovat již objevené exoplanety a velmi přesně sledovat, jak jejich mateřským hvězdám pravidelně klesá jas vinou toho, jak planeta zastiňuje jejich kotouč.
Zdroj: https://www.esa.int/
Díky tomu bude možné velmi přesně určit velikost těchto exoplanet. Když se tyto informace spojí s údaji o hmotnosti těchto exoplanet získaných jinou cestou, bude možné určit hustotu těchto vzdálených světů a alespoň rámcově určit jejich složení – jsou kamenné nebo plynné? Teleskop vynese v poslední čtvrtině letošního roku raketa Sojuz ST-B. Cheops se usadí na heliosynchronní oběžné dráze kolem Země ve výšce 700 km. Zhruba 300 kg těžká sonda je vybavena třiceticentimetrovým teleskopem typu Ritchey–Chrétien, který zajistí sběr světelných paprsků pro palubní senzory.
Cheops s rozměry 1,5 × 1,5 × 1,5 m postavila společnost Airbus a o dodávky 60 W elektrické energie se postarají fotovoltaické panely, které budou zároveň sloužit jako sluneční štít. Očekává se, že Cheops vyprodukuje každý den 1,2 Gb dat denně. Návrh mise byl k realizaci vybrán v roce 2012, kdy porazil 26 dalších návrhů na misi středního rozsahu v rámci evropského programu Cosmic Vision. Vědeckým otcem projektu je Willy Benz z univerzity ve švýcarském Bernu, ale na projektu pracuje několik dalších institucí.
Zdroj: https://www.esa.int/
Zdroje informací:
http://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://en.wikipedia.org/
Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/21110065-1-eng-GB/Cheops_arrives_in_Kourou.jpg
http://www.esa.int/…/21114105-1-eng-GB/Solar_Orbiter_at_IABG.jpg
http://www.esa.int/…/21114149-1-eng-GB/Solar_Orbiter_at_IABG.jpg
http://sci.esa.int/science-e-media/img/48/Solar_Orbiter_payload_annotated.jpg
http://www.esa.int/…/17657464-1-eng-GB/Artist_s_impression_of_Cheops.jpg
https://www.esa.int/…/21110121-1-eng-GB/Cheops_arrives_in_Kourou.jpg
https://www.esa.int/…/21110201-1-eng-GB/Cheops_arrives_in_Kourou.jpg
Když si čtu, jak velká letadla přepravují jednotlivé sondy, tak mne napadá, jak se dostane raketa Sojuz do té Guyany. Vyrábí se v Rusku, nebo přímo v Guyaně? Často sledujeme přesun částí raket v USA, ale toto mi přijde komplikovanější. Děkuji za odpověď
Sojuz je poměrně malá raketa. Přepravuje se lodí stejně jako větší Ariane 5, která se vyrábí v Evropě, ale kosmodrom má taky v Jižní Americe. V USA vidíme hlavně převozy částí SLS, která je o hodně větší. O přesunech Atlasu moc slyšet není a o Falconu, který normálně naloží na kamion víme jen, když se chystá nějaká novinka.
Sondy se většinou nepřeváží samostatně, ale v poměrně rozměrném kontejneru. To je dost složité zařízení výrazně větší než samotná sonda.
Vozia sa po komponentoch v specialnych navesoch lodou.
https://www.esa.int/cze/ESA_in_your_country/Czech_Republic/Rakety_Sojuz_pro_druzice_Galileo_dorazily_do_Francouzske_Guayany/(print)