Sonda Juno si připsala další významný úspěch. Vůbec poprvé v historii se díky ní podařilo mimo Zemi zaznamenat průběžnou změnu magnetického pole – takzvanou sekulární variaci. Juno zároveň prokázala, že tento jev je zřejmě poháněn hluboko dosahujícím atmosférickým větrem. Objev popsaný v květnovém časopisu Nature Astronomy pomůže vědcům lépe porozumět vnitřní stavbě obří planety včetně dynamiky atmosféry. Uplatní se ale i u studia změn zemského magnetického pole.
„Sekulární variace byla desítky let přáním planetologů,“ říká Scott Bolton, hlavní vědecký pracovník mise Juno a dodává: „Tento objev jsme udělali nejen díky citlivým přístrojům na palubě Juno, ale i díky její unikátní oběžné dráze, která vede velmi nízko nad povrch a sondy přelétá i nad póly.“ Charakteristika magnetického pole vyžaduje měření zblízka. Vědci z mise Juno porovnali data ze starých misí u Jupiteru (Pioneer 10 a 11, Voyager 1 a Ulysses) s novým modelem sondy Juno (JRM09), který vznikl z dat z prvních osmi vědeckých oběhů. Hlavní roli hrála data z magnetometru, který umí vytvořit detailní trojrozměrnou mapu magnetického pole.
Srovnání aktuálních dat s údaji ze sond Pioneer ukázalo malé, ale přesto neoddiskutovatelné odlišnosti. „Objevení těchto drobností v něčem tak velkém jako je magnetické pole Jupiteru, byla výzva,“ přiznává Kimee Moore z Harvard University, která analyzuje data z Juno a dodává: „Jelikož máme základní údaje z pozorování během čtyř desetiletí, je to dost dat na to, abychom potvrdili, že se magnetické pole Jupiteru v průběhu času mění.“
Jakmile vědecký tým potvrdil, že k sekulární variaci došlo, začal pracovat na vysvětlení, jak mohlo k tomuto jevu dojít. Atmosférické proudění větru na Jupiteru nejlépe vysvětluje změny magnetického pole planety. Tyto proudy sahají od povrchu až do hloubky 3 000 kilometrů, kde už stavba planety přechází z plynu na vysoce vodivý tekutý kov. Předpokládá se, že tyto proudy strhávají magnetické pole, natahují jej a roztahují po celé planetě.
Největší sekulární variace nastala u rovníku planety v oblasti Velké modré skvrny. Tato oblast vykazuje vysokou lokalizovanou úroveň magnetismu, což spolu se silným větrem v této oblasti vyvolalo největší sekulární variaci. „Je neuvěřitelné, že tahle úzká magneticky aktivní oblast může být zodpovědná za téměř všechny sekulární variace na planetě, ale čísla to potvrzují,“ říká Moore a dodává: „Díky novým poznatkům o magnetickém poli budeme z dat při příštích průletech vytvářet globální mapu sekulární variace. Těchto poznatků by mohli využít i vědci studující zemskou magnetosféru, která má stále svá tajemství.“
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia23229-16.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/b/bf/Juno_mag_boom3.jpg
Hezke Dusane, ale pletes si na sebe bic, pak tezko budes nekomu vysvetlovat, ze astronomie neni tvuj salek kavy :-), myslím v pokecu s kosmonautixem 🙂
Díky za pochvalu. Ale tohle není astronomie. 😉
Dekuji za skvele propracovany clanek jako vzdy.
Díky za pochvalu. 😉