Po tři sta padesát týdnů vám nepřetržitě v tento čas přinášíme pravidelný přehled událostí v kosmonautice v uplynulém týdnu. Ani tuto neděli v Kosmotýdeníku o tento příděl nepřijdete. Hlavním tématem bude tentokrát smutný konec ambiciózního a velkolepého projektu letounu Stratolaunch. Jaké byly plány a proč to nakonec nedopadlo, se dozvíte v hlavním článku. V dalších tématech se podíváme na kosmodrom Boca Chica, zamíříme i do Ruska a dojde i na pravidelné rubriky. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli!
Labutí píseň pro Stratolaunch
Když v roce 2011 Paul Allen představil svoji vizi velkého letadla, které pod své křídlo může zavěsit rozměrný nosič a nechat jej vypustit kdekoli na světě, zněl celý koncept Stratolaunch jako extrémně zajímavý a nadějný. Svět kosmických nosičů v roce 2011 byl však poněkud odlišný od současné reality a i to je možná jedním z důvodů, proč bylo včera konstatováno, že společnost vlastnící letoun Stratolaunch – největší letadlo z hlediska rozpětí křídel, které kdy letělo, končí. Podle aktuálních zpráv bude nyní k prodeji nabídnuto nejen letadlo, ale veškerý fyzický majetek společnosti Stratolaunch Systems Corporation a veškeré její duševní vlastnictví. Cena ani kupec zatím samozřejmě nejsou známy.
První skutečně velkou ránu dostala společnost v říjnu loňského roku, kdy po prohraném boji s rakovinou zemřel Paul Allen, zakladatel společnosti. Od té chvíle ubylo zpráv o vývoji a postupně přicházely náznaky potíží. Na začátku roku 2019 přišla zpráva, že společnost upouští od vývoje vlastních raket, které měly létat v podvěsu křídla. Nahradit je měly vždy tři rakety Pegasus XL, což jsou malé rakety, které provozuje společnost Northrop Grumman Innovation Systems, které jsou schopné doručit na nízkou oběžnou dráhu jen 443 kilogramů a mají samozřejmě také poměrně malý aerodynamický kryt. Oproti původním plánům s raketami o nosnosti několika tun to byl výrazný krok zpět. Přičemž je nutné dodat, že raketa Pagasus XL už v současnosti nemá příliš zakázek, respektive je aktuálně naplánována jen jedna jistá mise a v předchozích letech startovala opravdu jen sporadicky.
Navzdory této ne úplně pěkné zprávě však společnost v dubnu letošního roku poprvé a úspěšně vzlétla s obřím letadlem Stratolaunch z dráhy na Mojave Air and Space Port a uskutečnila let, který trval 2 hodiny a 29 minut, při kterých letoun vystoupal do výšky 4 600 m a dosáhl rychlosti 305 km/h. V té době se však ještě nevědělo, že ve společnosti v tu chvíli pracovalo jen 21 pracovníků, kteří se všichni soustředili na dokončení letounu a jeho první let. Dle aktuálních zpráv si to přála sestra zesnulého Paula Allena a současná předsedkyně společnosti Judy Allen. Přičemž ještě v roce 2018 pracovalo ve společnosti nejméně 80 lidí.
K aktuální situaci se prozatím odmítla vyjádřit jak firma Stratolaunch, tak i Northrop Grumman. Nicméně aktuální situace ve firmě pochází z důvěryhodných zdrojů a je velmi nepravděpodobné, že by popsaná situace byla výrazně odlišnější.
Zpět k původním plánům. Když byl letoun v roce 2011 představen, bylo řečeno, že cílem je stavba dvoutrupého letounu s rozpětím křídel 117 metrů, který pod svým křídlem ponese velkou raketu. Tehdy se ještě počítalo s raketou Falcon 5 od společnosti SpaceX, která nějakou dobu na tomto stroji se společností Stratolaunch pracovala. Falcon 5 měl mít 5 motorů a mělo jít o zmenšenou verzi současného Falconu 9. Nosnost měla být 6 tun na nízkou oběžnou dráhu. Hlavní výhodou měla být možnost startů prakticky kdykoliv bez ohledu na počasí (raketa by startovala až nad oblačností) a příznivá cena. Později byl Falcon 5 modifikován na Falcon Air se čtyřmi motory Merlin 1D s nosností 6,1 tuny na LEO.
V listopadu 2012 však SpaceX přestala s firmou Stratolaunch spolupracovat a na scénu se dostává společnost Orbital Science Corporation. V podvěsu měla startovat raketa Pegasus II, kde první a druhý stupeň měl být na tuhá paliva a měly využívat dílů z motorů SRB. Třetí stupeň měl být kyslíko-vodíkový a raketa měla mít nosnost opět 6 tun.
Mezitím začal vznikat první exemplář Stratolaunch, který má tělo vyrobené z kompozitů a střední křídlo má nosnost 250 tun, což je dostatek pro natankovanou raketu. V roce 2017 byl letoun Stratolaunch poprvé zkušebně vyvezen z hangáru s plánem, že v roce 2019 proběhne první start.
Dalším zajímavým vývojovým krokem byl krom příprav samotných raket – tentokrát již kompletně poháněných motory spalujícími tekutý vodík a kyslík také malý raketoplán Black Ice, který měl být znovupoužitelný, čím by byl vytvořen kompletně znovupoužitelný nosič. Black Ice se začal objevovat od března 2018 a vzhledem k následujícím událostem nedošel projekt jeho přípravy příliš daleko. Raketoplán měl být schopen v pozdější verzi vozit i posádku. Stejně jako rakety měl startovat z podvěsu Stratolaunch. Ve vývoji byl také nový motor na kapalné pohonné látky PGA, který se taktéž začal připravovat v roce 2018 a měl být poprvé zažehnut v roce 2022.
Všechny plány však skončily 15. října, kdy ve věku 65 let Paul Allen zemřel na rakovinu. 18. ledna pak společnost oznámila, že ukončila vývoj jak nového motoru, tak i raket a raketoplánu. Zároveň bylo oznámeno, že se počítá se starty tří raket Pagasus XL z podvěsu. Další vývoj je již popsán výše.
Několik zaměstnanců společnosti Stratolaunch v posledních měsících přešlo k jiným leteckým společnostem, včetně firem Blue Origin a Sierra Nevada Corporation – Northtrop Grumman. Několik zaměstnanců se však i přes práci v jiných firmách stále označuje za zaměstnance Stratolaunch.
Co bude nyní se společností, není jasné. Nikdo se k aktuálnímu stavu oficiálně ještě nevyjádřil. K prodeji by však měl být nabídnout veškerý majetek, včetně letounu Stratolaunch, jehož stavba stála přibližně 200 milionů dolarů. Diskutují se také důvody, proč k zániku došlo a několikrát bylo zmíněno, že ceny, které mohl Stratolaunch nabídnout, byly v současnosti vyšší, než za jaké létá Falcon 9 společnosti SpaceX. Nebylo proto jisté, že by se provoz letounu vyplatil. Do hry také vstoupil Richard Branson se společnosti Virgin Galactic, které se v posledním roce začalo opět dařit a jejíž plány do budoucna se se Stratolaunchem potkávaly. Jak již bylo řečeno, situace na trhu s raketovými nosiči se od roku 2011 výrazně proměnila.
Kosmický přehled týdne:
Připravovaná raketa Starship od SpaceX prošla další úpravou, což značí, že celý projekt se pomalu posouvá a konkretizuje. Největší změnou je úprava počtu motorů lodi ze sedmi na šest, přičemž tři krajní budou uzpůsobeny pro práci ve vakuu a jejich trysky budou pevně spojeny s pláštěm lodi. Změnou prošly také aerodynamické plochy lodi a zajímavá je také zpráva, že pro lety mezi jednotlivými místy na Zemi bude stačit jen samotná Starship a nebude třeba i nosiče Super Heavy. Více o změnách psal web ElonX.cz. Mezitím dorazil na kosmodrom SpaceX v jižním Texasu nový motor Raptor (SN-04), který je připravován k instalaci do zkušebního zařízení Starhopper, které by snad již v příštím týdnu mohlo podstoupit první neuvázané skoky. V průběhu soboty byl motor nainstalován do Starhopperu.
Proběhlo spojení vodíkové nádrže s přední sestavou centrálního stupně CS-1 určeného pro misi Artemis 1 (dříve EM-1). V srpnu má být k nádrži v levé části fotografie připojena motorová sekce. Podle vyjádření Billa Hilla, pokud se stihne stále platný termín dodání stupně na Stennisovo středisko v prosinci, může test Green Run proběhnout do června 2020, což by podpořilo startovní datum na konci roku 2020. Mise Artemis 1 má poprvé otestovat raketu SLS s lodí Orion v bezpilotním letu kolem Měsíce.
Při startu rakety Sojuz 2-1B, která vynášela družici Glonass-M #58 z kosmodromu Pleseck došlo 27. května k úderu blesku do rakety. Událost byla natočena z několika úhlů a stojí za vidění. Náklad se dostal bezpečně na oběžnou dráhu.
Přehled z Kosmonautixu:
Na webu Kosmonautix.cz vychází minimálně dva články o kosmonautice denně. Zde si shrneme, co vše u nás za těch sedm dní vyšlo. Začali jsme květnovou pozvánkou na Kosmoschůzku. SpaceX nadále nevzdává snahu o zachytávání aerodynamických krytů svých raket a proto se na scénu vrací loď Mr. Steven. Pomalu se také můžete začít těšit na červnový start rakety Electron, který společnost RocketLab nazvala Let It Rain! V úterý již tradičně vyšel další, tentokrát již třicátý třetí díl seriálu Svět nad planetou. Vyhodnotili jsme výsledky ankety, která se vás ptala na to, kterých pět kosmonautických událostí z roku 2018 považujete za nejdůležitější. Zároveň jsme vyhlásili anketu novou. Vyšlo také měsíční shrnutí aktuálních pokroků a změn v přípravě stanice u Měsíce zvané Gateway. Proběhl také první letošní výstup ruských kosmonautů do volného prostoru. Výstup bylo možné sledovat živě. Dále jste se dočkali druhého a závěrečného dílu článku o poslední servisní misi k Hubbleovu kosmickému teleskopu. Živě a česky jsme pro vás komentovali statický zážeh prvního stupně nové soukromé rakety OmegA, který byl nečekaně akční, když pár sekund před koncem došlo k roztržení trysky. Zlatý grálem kosmonautiky by se v současnosti dal označit návrat vzorků z Marsu na Zemi. K připravované ambiciózní misi se připojí i Evropa. Poslední pátek v měsíci jsme pro vás připravili neformální setkání skrz živě komentovaný přenos na youtube. Pusťte si Pokec s Kosmonautixem. Do plánovaného startu ruského rentgenového teleskopu Spektr-RG zbývá už méně než měsíc. Je tedy čas se na tento vědecký aparát podívat podrobněji. Na závěr si můžete ještě shrnout květnové události v kosmonautice díky našemu pořadu Vesmírné výzvy.
Snímek týdne:
Snímky týdne budou tentokrát tři. Půjde o vizualizace tří landerů určených pro Měsíc firem Astrobotics, Intuitive machines a Orbit beyond, které tento týden vybrala NASA pro dopravu vědeckého nákladu na povrch Měsíce. K výběru chystáme podrobný článek, zatím si můžete prohlédnout zmíněné vizualizace.
Video týdne:
Společnost Northrop Grumman provedla 30. května test prvního stupně nově připravované rakety OmegA, který vychází z motorů SRB používaných na raketoplánech. Několik sekund před koncem testu však došlo k rozpadu trysky motoru. Firma však označila test za úspěšný. Při reálném letu by došlo ke snížení tahu a chybějící energii by doháněl druhý stupeň. Na celý test se můžete podívat níže.
Zdroje informací:
https://www.reuters.com/
https://www.thedrive.com/
https://en.wikipedia.org/
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/astrobiotic.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/intuitive_machines.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/orbitbeyond.jpg
https://www.nasa.gov/…/image/low-res_maf_201904525_p_cs1_lh2_fj1_mate-210.jpg
https://pbs.twimg.com/media/D4Cfi3GVUAEd0m9.jpg:large
https://pbs.twimg.com/media/DlDMbLIXsAQlhao.jpg:large
https://dw8stlw9qt0iz.cloudfront.net//standard/10ef07c4-09e8-49a0-91e4-4b93a1589c7d.png
https://the-drive-2.imgix.net/…24813e2a11f0bb532e854a36ae1c39a7
https://forum.nasaspaceflight.com/index.php?action=dlattach;topic=47120.0;attach=1563313;image
Tak asi by bylo nejlepší, když by Smrkovou husu 2 koupila Virgin Galactic, mohlo by jí to nakopnout k vytvoření SS3, která by už konečně dosáhla oběžnou dráhu
Samozřejmě, start s letadla podstatně zvyšuje nosnost rakety. Tady se bohužel nenašla žádná vhodná. Samotné letadlo asi zůstane jen jako krásný unikát. Vzhledem ke své konstrukci se na nic jiného než jako nosič raket nehodí. Za mě … je to škoda. Ale trh je dnes nosiči přeplněn.
Sledoval jsem ten vývoj Starlineru spoustu let a byl jsem nadšený, když letou poprvé vzletnul. Ale pořád jsem nechápal, že se jim nedaří sehnat nějakou normální raketu, kterou by mohli vynášet. Raketu hodnou 21 století, nejen vysloužilý a drahý Pegasus. Třeba pro firmu á la Rocket Lab by to mohla být skvělá možnost. Ani bych se nedivil, kdyby to koupili číňani něbo někdo jiný, přecijen firmy jako Linkspace či Firefly mi příjdou dost ambiciozní.
Jen pro upřesnění – na začátku jste asi myslel Stratolaunch.
Já taky, upsal jsem se 😀
Taky jsem to nechápal. Možná špatná vyjednávací pozice, přehnané požadavky, nedostatečná pružnost? Paul Allen a celá firma halt neměla inovátorský Muskův drajv, což je v tomto odvětví asi nutnost.