12. května 2019
Když na konci března Indie jako čtvrtý stát světa provedla úspěšný test své protidružicové zbraně, vyvolal tento krok pochopitelně otázky ohledně vzniklých úlomků. Indové tehdy prohlásili, že do 45 dní trosky zaniknou, protože jsou na nízké oběžné dráze. Desátého května uplynulo od sestřelu družice Microsat-R slibovaných 45 dní a jaká je skutečná situace? Upřímně a stručně řečeno se sliby v tomto případě ukázaly jako chyby. Z celkového počtu 93 zaznamenaných objektů jich 29 prokazatelně zaniklo v atmosféře a u pěti objektů je jejich shoření v atmosféře pravděpodobné. Naopak 59 úlomků prokazatelně zůstává na oběžné dráze kolem Země – jejich oběžné dráhy jsou vyobrazena na přiloženém obrázku.
Je samozřejmě potřeba jako vždy doplnit, že detekované objekty tvoří vždy jen část celkového počtu úlomků. Z vlastní podstaty jsme schopni zaznamenat pouze dostatečně velké objekty, které však tvoří jen menší část z celkového počtu. Na nízké oběžné dráze jsme v současné době schopni detekovat objekty větší než zhruba pět centimetrů, přičemž hranice není ostře definována – záleží na tvaru úlomku, materiálu a mnoha dalších faktorech. Malé objekty sice neváží skoro nic, ale pořád se pohybují rychlostí kolem osmi kilometrů za sekundu. Představují tedy nebezpečné projektily, které mohou v krajním případě představovat ohrožení pro aktivní družice.
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://twitter.com/
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/D6QAg0LXsAAONun.jpg:large
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
„Malé objekty sice neváží skoro nic, ale pořád se pohybují rychlostí kolem osmi kilometrů za sekundu. Představují tedy nebezpečné projektily, které mohou v krajním případě představovat ohrožení pro aktivní družice.“
No, já myslel, že ty aktivní družice se také pohybují rychlostí kolem 8km/s.
A proč nelze radarem detekovat objekty menší než 5cm? Záleží snad na jejich vzdálenosti?
Samozřejmě, družice na oběžné dráze mají stejnou (nebo podobnou rychlost), záleží však na směru jejich letu, tedy na vektoru. Jinými slovy největší riziko z úlomků na polární dráze hrozí družicím,které jsou na drahách méně skloněných vůči rovníku. Tam je to největší riziko.
Ano, záleží na vzdálenosti. Zatímco na LEO zaměříme cca. pěticentimetrové objekty, na GEO už stěží zachytíme něco, co je menší než zhruba metr.
Tak to jsem zase mimo.
Já myslel, že záleží na vlnové délce radarových vln. Že vše co je menší než vlnová délka, tak není „vidět“.
Na kratší vzdálenosti se prý používají frekvence v jednotkách GHz, tedy s vlnovou délkou v desítkách až jednotkách cm. A na větší vzdálenosti jsou prý efektivnější frekvence v desítkách až stovkách MHz, tedy s vlnovou délkou v metrech.
A u té rychlosti družic to tedy chápu tak, že ani tak nezáleží na absolutní rychlosti, jako na relativní. Tedy rychlosti objektů vůči sobě.
Protože kdyby nějaké smetí mělo oběžnou rychlost 0km/s (nechme stranou, že by spadlo na Zem), tak by pro ISS představovalo stejně velkou hrozbu, jako kdyby to smetí mělo rychlost 8km/s.
S tou rychlostí máte pravdu. Jde o vzájemnou rychlost obou těles.
U toho radaru ani tak nejde o poměr vlnové délky k velikosti objektu, jako o to, zda odražený signál má dostatečnou intenzitu, abychom jej zase zachytili zpět. A pokud se nepletu, tak jeho intenzita klesá se čtvercem vzdálenosti.
Je to ještě horší. Čtverec vzdálenosti tam a další čtverec vzdálenosti zpět. Ve výsledku čtvrtá mocnina vzdálenosti. Navíc na stovky až tisíce kilometrů a skrz atmosféru.
Jinak pro představu o možství detekovaných úlomků a jejich drahách stačí Iridium33.
„U toho radaru ani tak nejde o poměr vlnové délky k velikosti objektu, jako o to, zda odražený signál má dostatečnou intenzitu, abychom jej zase zachytili zpět. A pokud se nepletu, tak jeho intenzita klesá se čtvercem vzdálenosti.“
Kdyby to bylo tak jak píšete, tak proč radar „vidí“ 30cm objekt na LEO, ale přitom „nevidí“ 1cm objekt, který je o 10m dál?
Nebo je možné radarem „vidět“ 5mm objekt, když by byl třeba jen 100m daleko od antény?
Nepovedlo se mi najít žádné informace o ruském testu protidružicové rakety. Tedy testu, při kterém by se trefovali do reálné družice. Ale možná jenom špatně hledám.
Našel jsem jen americký, čínský a indický test. A v tomto porovnání jsou Indové paradoxně ti nejmenší bordeláři.
Rusové provedli několik testů v rámci systému IS.
„Našel jsem jen americký, čínský a indický test. A v tomto porovnání jsou Indové paradoxně ti nejmenší bordeláři“
Snad Američané, ne? Jak jste přišel na ty Indy? To moc nedává smysl.
Tak žebříček bordelářů vedou podle mě Číňani, protože to rozstřelili někde nad 800 km a zbytky tam budou létat ještě hodně dlouho.
Druhé místo mají USA, protože první družici trefili někde kolem 500 km, bordel zanikal dvacet let. A oni si nedali pokoj a museli to vyzkoušet ještě jednou, tentokrát už naštěstí v rozumné výšce pod 300km. A třetí jsou Ti Indové.
Ale je otázka, co Rusové, protidružicové rakety určitě testovali, ale žádnou rozstřelenou družici jsem nenašel. Třeba se netrefili. 🙂
Rusové při svých testech úspěšně zničily (potvrzené/odtajněné) čtyři družice. Ve skutečnosti jich mohlo být více. Poslední, úspěšný, test proběhl v červnu 1982.
„A oni si nedali pokoj a museli to vyzkoušet ještě jednou“
Zabránili tak dopadu asi tuny trosek někde na Zemi – přičemž mohl přežít pád i dost velké kusy.
Strucne povedane – co tam hore uz neplni ucel, nech tam nezostava ako terc, ktoreho ulomky po zrazke (mikrometeorit, ine ulomky,…) mozu dalej skodit…
Pociatky kozmonautiky sa daju pochopit, ale dnes by mohol byt nastaveny nejaky standard na to, aby sa druzice, zvysky nosicov atd. dali/mali deorbitovat v rozumnom case (max. jednotky rokov) a nie, aby tam lietali do aleluja, cakajuc na zrazku s niecim, ktora bude len otazkou casu…
Ty snahy tu už jsou, postupně se to zlepšuje.
Pokusné sestřely družic by měla zakázat mezinárodní smlouva. Mělo by to být bráno se stejnou vážností jako pokusné jaderné testy v atmosféře.
No, jistě, většina států světa by jí klidně podepsalo. Další by ji dokonce i dodržovaly. No a jen si 5 států by ji dodržovalo jen do té doby, než by se jim to nehodilo. Což by byl úspěch, což jistě uznáte.
Ne, nesměju se. Takových smluv už jsem zažil, v politice i třeba o mírovém využití kosmu a rozmisťování zbraní na orbitě atd. A těch závazků a prohlášení …
Mě se třeba vůbec nelíbí plány s nekontrolovaným vypouštěním desetitisíců nanosatelitů soukromými organizacemi. Začíná to být docela levné a brzo si takový start bude moci objednat a zaplatit spousta lidí. Třeba pro svou urnu s popelem … Ty zamoří orbitu spolehlivě zrovna tak. A vojáci se nikde nenechají příliš omezit, natož u armád velmocí.
Samozřejmě, snahy řešit jsou. Alespoň něco. Ale moc tomu nevěřím.
Samozřejmě, smlouva je jen smlouva a není problém ji porušit. Na druhou stranu aspoň něco. S vojenským využitím si iluzi nedělám, pokud nebude výsledkem rozstřílený satelit, dá se s tím žít a stejně se tomu nezabrání.
Co se týče zaplevelení satelity, ano. Bude to v budoucnu problém. Dokud jsou ale aktivní, tak je možné je vysledovat. Doufám, že budou mít svou vyhrazenou oběžnou dráhu a ty, které ne, tak povinnou deorbitaci. A těch vadných snad nebude tolik, aby nešly časem stáhnout externě, nebo aspoň monitorovat.
sledovatelný mrtvý cubesat je lepší, než halda střepů.
Souhlas, smetí stále přibývá, je potřeba to řešit.
Součástí smlouvy by hlavně měla být povinnost deorbitace satelitů na konci životnosti, hlavně těch na vyšších oběžných drahách.
Indové sestřelili jeden satelit a trosky po něm celkem rychle mizí. Možná ne tak rychle, jak by si mnozí přáli, ale i tak slušným tempem. Větší problém je odpad na vyšších stabilnějších drahách … třeba drahách, které jsou plánované pro konstelace s rovnou tisíci satelity.