Japonská sonda Hayabusa 2 má opravdu mimořádně nabitý harmonogram plný zajímavých momentů. V následujících hodinách bychom se měli dočkat události, která vzbuzuje ze všech jednoznačně největší zájem laické veřejnosti – uznejte sami, že název tohoto článku zní lákavě. A přitom v žádném případě nelže! Hayabusa 2 má za úkol vytvořit umělý kráter, ze kterého později odebere vzorek. Důvod je jasný – materiál na povrchu byl dlouhodobě vystaven kosmickému prostředí, které ovlivnilo jeho složení. Vnitřní vrstvy jsou naopak chráněné a obsahují materiál v původní formě. Dostat se k nim pomůže právě aktuální bombardování.
Zdroj: https://planetary.s3.amazonaws.com
Překlad: Dušan Majer
K vytvoření kráteru se využije měděné desky o hmotnosti 2 kilogramy, kterou exploze vytvaruje do podoby misky. Tento kovový blok má zasáhnout planetku úctyhodnou rychlostí 2 kilometry za sekundu. „Střílet nebude sama sonda, ale malý „kanón“, který vypustí nad planetku a pak se sama za ni schová, aby nedošlo k jejímu poškození,“ upřesňuje celou událost Petr Scheirich z Astronomického ústavu AVČR. Náraz projektilu vyvrhne do okolního prostoru větší množství povrchového materiálu a odkryje doposud skrytý materiál. Očekává se že umělý impaktní kráter bude mít průměr okolo deseti metrů a bude metr hluboký, ale vše záleží na vlastnostech materiálu planetky.
Sonda bude v době nárazu v bezpečí, ale protože vědci chtějí vědět, jak celá událost proběhne, mají připraveného průzkumníka. Haybabusa 2 by měla uvolnit mikrodružici DCAM3 s kamerou, který by měl nasnímat průběh impaktu. A jaký je dosavadní časový plán celé akce? Vše se odehraje zítra nad ránem. V pátek, tedy 5. dubna bude ve 3:56 SELČ ze sondy vypuštěn kanón s projektilem. Ve 4:14 uvolní Hayabusa 2 mikrodružici DCAM3 a k samotnému odpálení by mělo dojít ve 4:36 SELČ, přičemž o všech těchto událostech se dozvíme až o 17 minut později, kdy signál dorazí k Zemi. Zítra během dne bychom se měli dozvědět výsledek a třeba přijdou i nějaké fotky. O výsledcích kosmického bombardování Vás budeme informovat v zítřejším článku.
Zdroj: https://planetary.s3.amazonaws.com
Zdroje informací:
http://www.planetary.org/
http://www.planetary.org/
https://newatlas.com/
https://en.wikipedia.org/
Zdroje obrázků:
https://planetary.s3.amazonaws.com/…/2019/20190329_sci-artwork.jpg
https://planetary.s3.amazonaws.com/…/2019/20190327_hb2-sci-cutaway.png
https://planetary.s3.amazonaws.com/…/2019/20190329_plate-deform.png
Inu Žaponci!. Už se vážně těším na fotky i výsledky.:)
A je to tady. Už před startem jsem si říkal, že si toho Japonci berou opravdu hodně. 4 přistávací moduly, naváděcí targety, kamerku k samostatnému letu, samozřejmě návratové pouzdro a taky tenhle impactor. No a zatím jim vychází všechno. Klobouk dolů. Už se těším na ráno.
Na JAXA běží přímý přenos. Shodou okolností je to druhý přímý přenos v jednom dni ze špičkové akce v hlubokém kosmu, který se nebude po mnoho dalších let opakovat a redakce dala přednost stereotypním startům předpotopních Sojuzů, které jsou stále stejné a poněkud únavné. Neberte to prosím jako kritiku, ale jako námět.
Já Vám nevím, někdy mě přijde, že snad ani informace, nad kterými diskutujete nečtete. Zkuste to tedy znovu a pořádně.
Pokud Vám ani potom nebude jasně, proč je Váš příspěvek mimo, tak je to hodně smutné.
Víte, ono je to celé mnohem složitější. Každé téma můžeme zpracovat širokým spektrem forem – od krátké zprávy, přes článek, psaný přenos až po online přenos. Volba, jakou formu zvolit, vychází z mnoha faktorů – unikátnost události, atraktivita události, denní či noční doba, vytíženost pracovníků redakce v danou dobu, množství dostupných informací a tak dále. Udělat komentovaný start rakety je sázka na jistotu, protože víme, že bude k dispozici přenos, ze kterého budeme moci čerpat. u Beresheetu ani u H2 jsme nemohli vědět, jak k tomu oba týmy přistoupí, zda bude k dispozici nějaký přenos, nebo zda budou pouze aktualizace na Twitteru. Netroufám si v tomto směru riskovat a slíbit komentovaný přenos události, který by nebylo čím informačně pokrýt. To je i důvod, proč jsme nakonec ustoupil od komentovaného přenosu dokování prvního Crew Dragonu. U H2 jsme se nakonec rozhodli pro článek, který shrne na jednom místě plánovaný průběh události, což nám přišlo (a stále to tak vidíme) jako nejvhodnější formát.
A ještě k tomu, proč jsme komentovali dva Sojuzy. I při rozhodování, který start komentovat a který ne, máme hned několik faktorů. Kupříkladu vysíláme všechny starty mířící k ISS bez výjimky. Je to hold, který vzdáváme nejdokonalejší vědecké laboratoři a špičkovému vědeckému pracovišti, které operuje v unikátních podmínkách. Proto byl Progress bez debat. V případě O3b jsem přemýšlel déle, protože to není tak atraktivní start. Nakonec jsem mu dal zelenou hlavně proto, že pro mnoho lidí je stále překvapením, že Sojuzy startují i z Jižní Ameriky. I nadále se budeme snažit pokrývat všechny důležité momenty kosmonautiky – pro každý z nich zvolíme formát, který pokud možno nejvíce odpovídá parametrům dané události. Ale vím, že nikdy nedosáhneme stavu, kdy se trefíme do noty absolutně všem čtenářům bez výjimky.
Úžasné, jsem zvědav, zda to ještě někdo sledoval. Zejména počátek byl ve znamení demonstrace použité techniky a operací. Měli tam pěkný model asteroidu
, je černý jako uhlí.
Je zajímavé vidět,že se dá EFP použít i nevojensky.
Překvapivě to dokonce není původem vojenská technologie. Používalo se to (a snad ještě používá) k prorážení obtížně provrtatelných vrstev horniny při těžbě ropy nebo zemního plynu. Kdyby si to s sebou vzal Bruce Willis v Armagedonu, tak by to nemuselo být takové drama 😉
To co předvádějí japonci je neuvěřitelné, nečetl jsem co vše sondy obsahuje před startem.
A valím oči co vše nese na palubě. Narvali tam toho hodně….
Nedávno jsem četl o OsirisRex a že též má impaktor. Jsem si říkal škoda že Hyabusa 2 ho nemá taky a ouvej má.
Akorát mi přijde že Americká mise OsirisRex je dvojče Hyabusy 2 a zbytečná mise, nebo mise zbytečně navíc…
Ne tak docela – v první řadě OSIRIS-REx nemá impaktor. Navíc obě sondy zkoumají odlišné typy asteroidů a každá z nich používá jinou metodu odběru. Velký rozdíl je i v aktivitě sondy v okolí planetky. Zatímco Japonci mají svou domovskou pozici ve vzdálenosti 20 kilometrů a když je něco potřeba, tak sestoupí k povrchu, americká sonda kolem planetky obíhá ve vzdálenosti něco přes kilometr a půl. Díky tomu může OR nasnímat povrch mnohem detailněji. Takže rozhodně to není dvojče H2. Ano, obě sondy studují planetky a obě jsou návratové ale tím podobnost končí.
OSIRIS-REx nenese kromě návratového pouzdra a opravdu unikátní odběrové ruky vlastně nic navíc na rozdíl od komplikované Hayabusy 2. A oběžná dráha je mimořádně nízká a oběžná rychlost neskutečně pomalá (oboje vlastně určeno fyzikáními vlastnostmi planetky). Takže H2 dvojče OSIRISu opravdu není. Ale v podstatě dvojče „hrozí“ velmi brzy v podobě výběru mise CAESAR. Píšu hrozí, protože si přeji Dragonfly (ale to už se opakuji 🙂 )
Děkuji Vám za stručnější objesnění, podle fotek jsou si planetky velice podobné, kamenité apod.
Těším se pokud se vše podaří a návratová pouzdra něco přivezou.