Po více než 14 letech aktivní činnosti na povrchu Marsu končí jeden z nejpůsobivějších příběhů průzkumu Sluneční soustavy. NASA vyslala 12. února poslední dávku příkazů směrem k Marsu v naději, že na ně rover Opportunity nějak zareaguje. Protože se tak nestalo, byla mise oficiálně ukončena. K tomuto smutnému, ale i slavnostnímu okamžiku, byla v 11 hodin kalifornského času uspořádána tisková konference v prostorách JPL. Byl to pěkný způsob, jak vzdát hold inženýrům, vědcům i manažerům této mimořádně úspěšné mise. Dovolte nám se naposledy ohlédnout za tím, co pro nás, jako redaktory, stejně jako fanoušky výzkumu Marsu, pojem Spirit a Opportunity znamenal.
Ikonický snímek stínu Opportunity (viz úvodní obrázek) pochází z 26. července 2004. Na Marsu se tehdy počítal 180. sol (den od přistání). Rover ten den dosáhl dvojnásobku plánované životnosti a ujel více, než plánovaných 1000 metrů. Kdo tehdy tušil, že jeho mise je teprve v plenkách?
V první polovině roku 2018 jsme mohli s blížící se opozicí Marsu sledovat, jak se na jeho povrchu opět tvoří prachové bouře. Tentokrát se ale proměnily v bouři celoplanetární a nad místem přistání Opportunity se obloha ztmavila naprosto extrémním způsobem. 10. června 2018 s námi vozítko Opportunity komunikovalo naposledy a poté jsme předpokládali, že kvůli velmi malému osvětlení solárních panelů došla energie na běžný provoz robota. Všichni věřili, že vozítko přešlo do úsporného režimu, plánovaného režimu hlubokého spánku. Co však nikdo nečekal byl fakt, že tentokrát bude bouře tak dlouhá a intenzivní. Když se situace po několika týdnech začala pomalu lepšit, rover se ne a ne ozvat. Předpokládalo se, že nejprve bude muset dobít baterie a poté se ozve, ale to se nestalo. NASA přesto nevzdávala své úsilí a vytrvale posílala příkazy k Marsu (nakonec více než tisíc) v naději, že přijde na způsob, jak vozítko probudit k činnosti. Po více než půl roce však vyslala příkazy poslední. A protože ani tentokrát se Opportunity neozvala, mise byla k 13. únoru 2019 ukončena.
Je dobře známým faktem, že původní plánovaná délka mise byla 90 solů a plánovaná vzdálenost 1000 m. Nechceme ve světle úspěchu této mise zlehčovat tato čísla jako silně podhodnocená, ale je třeba si uvědomit, že předtím jsme tu měli jedinou úspěšnou misi poháněnou solárními panely v podobně pathfinderu a vozítka Sojourner (1997) a už u této mise bylo vidět, že tři měsíce na povrchu je opravdu hodně dlouhá doba. A teď tu najednou (v lednu 2004) měli vědci k dispozici dvě vozítka s životností nejméně 90 solů a teoretickou schopností ujet 1 km. A nyní v roce 2019 tu po 15 letech hodnotíme neuvěřitelný počín vozítka, které přežilo více než 14 let na povrchu Marsu (k 13. 2. 2019 večer máme sol 5353) a ujelo více než 45 kilometrů. Za tím vším samozřejmě musíme vidět skvělý výkon těch kdo plánovali a sestavovali vozítka samotná, ale i těch, kdo je provozovali na Marsu. Navíc pomohla i příroda sama.
Jedním z těch, kdo hovořili na tiskové konferenci, byl John Callas, manažer projektu MER. Právě on vyzdvihl dva hlavní faktory vedoucí k úspěchu a k dlouhověkosti Opportunity. Jedním z nich bylo čištění solárních panelů vozítka. Předpokládalo se, že jak se na nich bude usazovat prach, poklesne jejich výkon natolik, že nebude možné dobíjet baterie. A tak s koncem devadesátidenní mise bude už energie málo a nejpozději s nadcházející zimou se vozítka odmlčí. Ukázalo se však, že samočistící vliv větru na Marsu byl mnohem větší a s každým nástupem léta spolehlivý. A tak vozítka vypadala pravidelně jako nová a mohla přežít nejen první zimu, ale i ty následující.
Druhý faktor je čistě technický. Našel se způsob, jak přežít drsné marsovské noci (v podstatě i s problematickou robotickou paží, kde vyhřívání kloubu odebíralo každou noc mnoho energie a nešlo vypnout). Klíčem k úspěchu byly jednak nejlepší baterie ve Sluneční soustavě, jak se vyjádřil John a jednak systém hlubokého spánku, který vozítku naordinovali každou noc. Baterie na vozítku jsou opravdu malý zázrak, vždyť i přes více než 5000 cyklů nabití a vybití měly 85 % původní kapacity, což by jistě uvítal každý majitel mobilu po 14 letech používání. Systém hlubokého spánku pak spočíval ve vypnutí všeho na vozítku, kromě nejnezbytnějšího vyhřívání. Dost na to, aby se i v nejhorší fázi zimy dokázalo vozítko druhý den ráno s prvními slunčními paprsky zahřát a nabít natolik, že se probudilo a bylo schopno nejen komunikovat, ale občas i konat vědeckou činnost. Jak to hezky přirovnal John Callas. Je to jako kdybychom každou noc nemohli spát, protože by nám nešlo zhasnout světlo v ložnici. A my bychom tedy pokaždé šli a zhasli hlavním jističem. A ráno bychom přišli k mrazáku a naše oblíbená zmrzlina byla rozteklá. A takto bychom to dělali po více než 5000 nocí. Tak přesně to se dělo s Opportunity.
Výše zmíněné problémy nebyly jediné. Jak známo, problém byl i s flash pamětí, kam se ukládala data z vědeckých experimentů a fotografie. Ale i tento problém se dařilo řešit díky skvělým nápadům inženýrů. No a pak tu máme další obtíže. S tím jak mise trvala stále dál a dál, odcházeli lidé z projektu jinam. Za novými výzvami, k jiným misím. A NASA musela přijímat nové lidi, vesměs mladé inženýry a vědce, a z těch se stávali noví, stále lepší. A to je, jak zmínil John, asi největším odkazem celé mise. Nová generace skvělých lidí, připravených na nové výzvy ve výzkumu.
Opportunity přistála na Marsu 25. ledna 2004, po sedmiměsíčním letu, dvacet dnů po svém dvojčeti Spirit. A zatímco druhé vozítko zvládlo zkoumat nánosy na dně kráteru Gusev na opačné polokouli Marsu po dobu 5 let a urazilo asi 8 km, Opportunity tento výkon překonala v nemyslitelných číslech. Dokázala přistát v malém kráteru a vědci tak mohli zajásat, protože podložní horniny, které plánovali zkoumat, byly jen několik metrů od vozítka. Všude kolem se k našemu překvapení povalovalo nespočet kuliček hematitu. Tyto tzv. borůvky, jak jim bylo přezdíváno, nepochybně směřovaly k tomu, že vznikly ve vodním prostředí. To vše bylo fajn. prvních devět roků na Marsu vlastně vědci zjišťovali, že zde voda byla, že bylo prostředí kyselé a ne příliš přátelské životu. Ale ta pravá vědecká pohádka vlastně začala až po devíti letech s výzkumem valu velkého kráteru Endeavour. Zde měli vědci možnost zkoumat velmi staré horniny a také místa, kudy na povrch kdysi dávno vyvěrala sladká voda, tedy velmi příznivé místo pro existenci života. Dnes díky oběma robotům víme, že dávné podmínky na povrchu Marsu představovaly vlhké a pro život potenciálně vhodné prostředí.
Mise Spirit a Opportunity měla velký dopad na zájem veřejnosti o výzkum Marsu. NASA v tomto aktivně působila a pravidelně připomínala úspěchy svých vozítek. A na jejích stránkách byly k dispozici vždy čerstvé záběry neupravených snímků. Nadšenci si pak tyto snímky stahovali a přinášeli často jako první dechberoucí panoramata a autoportréty vozítek. Kolik uživatelů fóra Unmannedspaceflight.com by dnes ještě vzpomnělo, že toto fórum vlastně vzniklo jako tzv. Mars Exploration Rover Forum. Je to prostě už kus historie, ale zároveň žhavá současnost. A tak s koncem mise MER nekončí výzkum Marsu ani jiných částí Sluneční soustavy. Vždyť právě nyní možná popojíždí na Marsu Curiosity a InSight zrovna položila na povrch také „krtka“ HP3. A jak zmínila na konferenci Jennifer Trosper(ová), která se kdysi podílela na misi Spirit a Opportunity a dnes je u vývoje Mars Roveru 2020, je to právě odkaz těchto dvou vozítek, který pomáhá při vývoji nových.
Opportunity má za sebou některé opravdu mimořádné výkony. Pojďme si je závěrem zopakovat:
- stanovila dosud nepřekonaný rekord ve vzdálenosti ujeté během jednoho marsovského dne. 20. května 2005 ujela 220 m
- poslala více než 217 000 snímků včetně 15ti 360° barevných panoramat
- očistila povrch 52 kamenů a 72 dalších zajímavých míst, aby je mohl prozkoumat spektrometr a mikroskopická kamera
- objevila hematite, minerál, který se vytváří ve vodním prostředí
- v oblasti kráteru Endeavour objevila přesvědčivé důkazy o dávném působení vody podobném, jako u pozemských sladkovodních jezer
Závěrem ještě jedno video prezentované během tiskové konference. I v originálním znění je působivé a nejspíš bychom se k němu mohli v budoucnu vrátit s titulky.
Poslední dávka příkazů, vyslaná 70m anténou v Goldstonu, zakončila osmiměsíční sérii snah o záchranu, o navázání opětovné komunikace s vozítkem.
Jde sice jen o hodně sofistikovaný stroj, o robota kdesi daleko na povrchu jiné planety. Ale pro mnoho lidí jde o kus jejich života, o něco blízkého. Není jednoduché se s koncem Opportunity smířit, ale musí to tak být. Díky všem, kdo se na této úžasné misi podíleli.
Záznam tiskové konference najdete na Youtube kanálu NASA/JPL.
Zdroje informací:
https://mars.jpl.nasa.gov/news/8413/nasas-opportunity-rover-mission-on-mars-comes-to-end/
https://mars.jpl.nasa.gov/mer/mission/rover-status/#recent
https://mars.jpl.nasa.gov/news/8411/nasa-to-share-results-of-effort-to-recover-mars-rover/
Zdroje obrázků:
https://mars.jpl.nasa.gov/system/downloadable_items/37226_Sol180B_fhaz_rovershadow-PIA06739.jpg
https://mars.nasa.gov/system/downloadable_items/32328_MER_ByTheNumbers_infographic_Feb2019.jpg
https://mars.jpl.nasa.gov/system/downloadable_items/35634_PIA15115_sols2811-14_L456atc.jpg
Sbohem Oppy pozdravuj Spirita.. a díky za všechno.
Právě včera jsem dokončil kovoké puzzle vozítka MER, které jsem dostal k vánocům (mimochodem parádní dárek, dík kosmonautixu za tip). Jaká to divná náhoda. Děkuji za pěkné ohlédnutí za neuvěřitelnou misí.
Každodenní přísun zajímavých obrázků chybí, Cur je proti tomu nuda.
Dovolím si nesouhlasit.
Raz bude Oppy stáť na vstupe múzea EM na Marse, ktoré bude pomenované po prvom osadníkovi. 🙂
Ano, pevně věřím. Pak se bude muset první meziplanetární raketa od Blue Origin jmenovat New Musk 🙂
ale to jedine ak by Musk bol prvý kto by tam letel 🙂 Shepard (NewShepard) bol prvý pri suborbitálnom lete, Glenn (NewGlenn) na orbite a Armstrong (hypoteticky NewArmstrong) na Mesiaci
Opportunity opravdu dokázala přistát v malém kráteru, ale malém doslova, ne jen ve srovnání s Endeavour nebo Gale. Po zběsilém poskakování po povrchu Marsu zapadla do jamky o průměru 20 metrů. A to v oblasti, která je na krátery docela chudá. Na první odpal. Takže Hole-in-one 🙂 Jamka byla nazvána Eagle, což je v golfu také celkem výjimečný výkon.
Bylo to úžasných 14 let. Teď už nezjistíme, kolik by jich ještě přidala. Ovšem byla poražena přírodní pohromou, nikoliv primárně svým technickým stavem.
Skvěle napsáno. Díky.
Úžasný lidský výtvor !
Pořád vidím ten kousek co chyběl k překonání stíněného svahu a získání mnohem lépe osvětlené pozice..
Díky Oppy za všechny objevy, které si pro nás udělal, budiž ti křemíkové nebe lehké. Jednou si pro tebe přiletíme a vrátíš se zpátky domů 🙂
Nezoufejte, zhruba za rok se k Marsu vydají dva rovery stejné třídy.
A kteréto? Mars 2020 je někde trochu jinde.
🙁 MER-y štartovali v dobe, kedy som sa o kozmonautiku začala intenzívne zaujímať, takže pre mňa je misia Opportunity skoro ako niečo, čo trvá odjakživa. Ťažký takýto koniec. Čo viac, k Oppy som mala bližšie ako k Spiritovi. Mohla za to najmä náhoda. V dobe svojho vrcholiaceho nadšenia pre kozmonautiku som sa rozhodla, že jeden z MER-ov vypracujem na Wikipédii do podoby takzvaného Dobrého článku. Vtedy ešte Spirit jazdil. No keďže v jeho článku bolo v tej dobe viac informácií, ujala som sa zanedbávanejšieho z tejto dvojice robotov a začala som intenzívne dopĺňať a aktualizovať jeho obsah. Tak ako inžinieri na Zemi, ani ja som nemala tušenie, aká dlhá táto moja misia bude. 🙂
Tak to je skvělá práce 🙂 Já měl vztah k obou tak nějak vyvážený. Spirit mě víc vzala kvůli přistání. Bylo to po dlouhých letech úspěšné přistání a bylo emotivně přenášeno live na internetu. Opportunity mě vzala zase svou dlouhověkostí a schopností dojet až tam, kam se dojet nedá.
Ďakujem. 🙂 Btw. neviete mi odporučiť nejaký český (slovenský) zdroj o činnosti Opportunity v roku 2017? Tento rok mi v článku ešte chýba.
Opportunity se od května 2017 pohybovala v oblasti Perseverance Valley, místa, kde skončila jeho mise. Zkoumala zdejší zajímavé horniny podmíněné vznikem ve sladkovodním prostředí.
Informace průběžně uveřejněné o tom, co se s vozítkem děje, dávala NASA do status reportů: https://mars.jpl.nasa.gov/mer/mission/rover-status/opportunity/recent/
Ja by som radšej pridal 🙂 !
A veľmi zaujala Tvoja web-stránka, je SUPER !
Vrelo doporučujem každému. Ešte si ju určite najmenej raz a dôkladne preštudujem ! Ď.
pb 🙂
Ďakujem. A poteším sa aj každému komentáru na mojej stránke. 🙂
Hezké Martine. Díky za článek. A tobě Oppy – skvělá práce. Díky za ni. Odpočívej v pokoji.
Děkuji všem za milé komentáře. Myslím, že stačí jedno poděkování dohromady. Jsem rád, že mohu pocity sdílet s ostatními.
Tak si říkám, že by bylo zajímavé poskytnout komunikační protokol DSN určený pro Opportunity “ veřejnosti“ s tím, ať si to zkouší “ nadšení amatéři“, když už to NASA oficiálně vzdala….
Ano vím, kdo má anténu 20-50-70 metrů průměr k dispozici ale věřím, že nadšenců by se našlo dost 🙂
Skvely clanek a jeste lepsi vykon Oppy. Ted tam ceka jak spici princezna na sveho prince – nejlepe hezkeho a sikovneho jako Mark Watney 😉 …ktery ji probudi polibkem, novou baterii a par sikovnymi dotyky. Takovymi jake maji spici princezny rady 😉
Polibkem a bateriemi? Ten leda tak kladivem a sroubovakem :-). A navic, dle vlastnich slov zhanobil uz tak dost pamatniku. 🙂
„ať si to zkouší ” nadšení amatéři”, když už to NASA oficiálně vzdala“
Možná, že jde i o to, že blokuje toto spojení potřebné frekvence – můžou se používat stejné frekvence i pro jiné sondy. Jen ty antény prostě míří pokaždé jinam a i komunikační protokol je jiný pro další sondy.
Naivně jsem si myslel, že každá sonda má přidělenou svou, aby se navzájem nerušily ? Žil jsem v dojmu, že když se , například otevře okno pro spojení z Marsu, že každý tým komunikuje se svou sondou v čas daný tím oknem na jiné frekvenci…
Pěkná mise. Z vozítka jednou bude žádaný archologický artefakt 🙂
Jak už psal Ondřej Neff, turistických artefaktů se “ V BUDOUCNOSTI“ prodá tolik, že by na Měsíci, planetách a planetkách musela přistát invazní flotila do Normandie, aby to váhově dávalo smysl 😀
Tak k tomu nakonec opravdu došlo. Je to smutné, že rover který se z 90 denní životnosti vyšvihl na 14 let, musel skončit svým způsobem kvůli nepřízni počasí, než aby se nenávratně porouchal. Kdo ví kolik by měla ještě času než by k tomu došlo. Oba rovery mně velmi inspirovaly k technickému a snad jednou i kosmonautickému zaměření budoucího povolání. Každopádně díky za nádherné fotky, fantastické objevy a nádherných 14 let sledování jak se tito úžasní drobečci prohání po místech, která ještě nikdo a nic nenavštívilo. A samozřejmě taky čest konstruktérům obou roverů. Vytvořili mistrovské dílo.
Je fakt, že konstruktéři MERů odvedli úžasnou práci ! Těžko jsem si dovedl představit, že v roce 2004 bude vozítko fungovat 14 let. Zkrátka v JPL umí stavět sondy a rovery (a ty dopravit na povrch), zvláště co se týče marsu absolutně nemají konkureci. Snad i Curiosity dosáhne podobně dlouhé mise.
Já bych ho nepodceňovala… 🙂
http://xkcz.cz/1504-opportunity/
Hezký 🙂 – a já zkusím parafrázovat “ Stopařova průvodce ..“ – Sbohem a díky za bity 🙂
Taktéž děkuji za článek. Nevíte někdo prosím, zda se dá někde najít přehled všech misí, které se k Marsu chystají v následujících letech? Napříč všemi agenturami a vysílajícími zeměmi.
Jako dobrý rozcestník může posloužit tento článek na wiki.
Super stroj a super výkon ,klobouk dolů před techniky JPL . Kéž by všechny sondy takto přeplnily očekávání.
INRI
OPPY,
ĎAKUJEME !
🙁 🙂
Nemělo být RIP. INRI=Ježíš Nazaretský, král židovský.(popř. Veškerá příroda se obnovuje ohněm. Viz. Wiki.