Příběh našeho dnešního článku začal 6. září loňského roku, když se 17 metrů dlouhá robotická paže na mezinárodní vesmírné stanici dala do pohybu. Měla před sebou jasně daný úkol – detailně prozkoumat stav vnějšího povrchu evropského laboratorního modulu Columbus a zjistit, jak jej v uplynulých letech poškodily nárazy mikrometeoritů. Jelikož robotická paže vykonává řadu jiných úkolů a také s přihlédnutím k detailnosti průzkumu, nemůžeme se divit, že sběr dat v rámci prvních dvou skenování, skončil teprve nedávno. K dispozici jsou již první údaje o tom, kolik drobných kráterů obsahují vnější panely evropského modulu.
O měření požádala skupina evropských vědců, mezi kterými je i Detlef Koschny, expert Úřadu planetární obrany pod hlavičkou ESA, který se zaměřuje na bezpečnost ve vesmíru. „Vesmír je většinou prázdný, ale naším okolím neustále prolétávají drobné kosmické kamínky, ale jsou tu i úlomky vzniklé při dřívějších kolizích družic a jejich explozích,“ vysvětluje Koschny.
Zdroj: http://www.esa.int/
Samotný modul Columbus je prvním evropským modulem, který je určený k trvalému kosmickému výzkumu. Stejně tak jde i o největší podíl Evropské kosmické agentury pro projekt ISS – alespoň z hlediska rozměrů celé konstrukce. Columbus se do vesmíru dostal v únoru roku 2008, takže vloni oslavil deset let na oběžné dráze. Ovšem až do loňského září nebyly sledovány následky nárazů drobných tělísek.
Zdroj: http://www.esa.int
Nedávný výzkum přinesl zajímavé výsledky. Při analýze nasbíraných dat se specialistům podařilo objevit několik stovek malých impaktních kráterů, které vypadají jako drobné prohlubně či promáčkliny vnějšího pláště modulu. Za jejich vznikem jsou velmi drobná tělesa – ať už přirozeného nebo umělého původu s rozměrem menším než 1 milimetr. „Tyto úlomky mohou dosahovat značných rychlostí – pokud by byly větší než jeden centimetr, představovala by kolize s nimi nebezpečí pro celou ISS,“ pokračuje Koschny.
Nedávno se ukázalo, že i malá díra v hermeticky těsné stěně lodi Sojuz může způsobit zaznamenatelný pokles atmosférického tlaku. Ačkoliv se později ukázalo, že v tomto případě nešlo o důsledek kolize s cizím tělesem, je to ukázka významu pochopení procesů, které k těmto jevům mohou vést. „Drobné prohlubně vnější stěny modulu Columbus ukazují, že prostor kolem Země rozhodně není prázdný. Zároveň je vidět, že evropský modul byl postaven správně a vzorně chrání astronauty, kteří uvnitř stanice žijí a pracují,“ dodává Koschny.
Celá studie by měla umožnit lépe pochopit množství a hustotu výskytu lidmi vytvořených úlomků ve výšce oběhu ISS ve srovnání s hustotou výskytu přirozených mikrometeoritů v okolí Země. Obě tyto úrovně poznání jsou důležité pro vytvoření modelů, které pomohou pochopit rizika spojená s nárazy mikrometeoritů či úlomků kosmického smetí.
Zdroj: http://www.esa.int/
Nasbíraná data zároveň využije i Úřad kosmických úlomků (Space Debris Office) při Evropské kosmické agentuře, který nyní vyhodnocuje záznamy, aby specifikoval objevené krátery. Získané znalosti budou důležitým pomocníkem pro validaci současných modelů jako je třeba MASTER (Meteoroid and Space Debris Terrestrial Environment Reference). Tento model popisuje riziko impaktu pro mise na oběžné dráze od lidmi vytvořených i přirozených objektů.
Zdroje informací:
http://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
http://www.esa.int/…/14410214-2-eng-GB/ESA_Columbus_module.jpg
http://www.esa.int/…/The_Space_Station_s_robotic_arm_as_it_scans_the_Columbus_module.gif
http://www.esa.int/…/Impacts_lace_the_cosmic_Columbus_science_laboratory.png
http://www.esa.int/…/Columbus_gets_a_look-over.gif
Jako maly kluk jsem se nemohl rozhodnout, jestli chci byt kosmonautem nebo popelarem. Prace pro Space Debris Office by mohla spojovat vyhody obou profesi … 🙂
Upřímně: “Úřad vesmírných úlomků” mi zní dost děsivě. Úřední šiml ve skafandru… brrr
Díky za článek!
Proražení pláště se zbytečně dramatizuje. Vzduch ze stanice při případném proražení uniká ven a stačí přiložit ” na sucho” jednoduchou gumovou záplatu a je po problému. Času je také habaděj. Dá se snadno spočítat za jak dlouho při objemu dejme tomu 100 m3 a daném průměru otvoru kriticky poklesne tlak, nehledě na to, že řídící počítač se bude snažit tlak udržet zvýšenou dodávkou kyslíku.
Na naprosté většině plochy stanice je minimálně obtížné dostat se až na vzduchotěsný plášť…
A navíc popsané přiložení gumy poslouží jen u malých děr, větší úlomky již vytvoří poškození mnohem větších rozměrů.
Dobrá zpráva je, že tam nejsou žádné nebezpečně vypadající zásahy. Taky mě napadlo, že tomuto scanování by mělo předcházet scanování před startem. Protože některé krátery mohly vzniknout už na zemi na Zemi. Technik zamyšlený nad plánem, přemýšlející kam namontovat to či ono klepající mimoděk nějakým udělátorem (menšího průměru než 1 mm) po plášti Columba.
To zcela jiste delaji.
Zcela jistě nemohly, to už by víc ” kráterů” mohli udělat kosmonauti při vesmírných procházkách, třeba Schlegel s Walheimem v roce 2008 🙂