PSP zvládla průlet přísluním ve zdraví

6. listopadu prolétla sonda Parker Solar Probe jen 24,14 milionu kilometrů od povrchu Slunce. Průlet nejnižším bodem dráhy byl vrcholem první vědecké fáze této mise, přičemž sběr vědeckých dat započal už 31. října a skončil 11. listopadu. O půlnoci v sobotu 17. listopadu sonda poslala na Zemi zprávu s telemetrickými údaji, ze kterých bylo jednoznačně jasné, že všechny systémy pracují i po blízkém průletu kolem Slunce správně a přesně, jak mají. Zpráva kromě informací o „zdravotním stavu“ palubních systémů informovala také o datech nasbíraných čtyřmi vědeckými přístroji během několikadenní fáze v blízkosti Slunce.

Datová úložiště na palubě sondy jsou již naplněna výsledky měření a samotné odesílání na Zemi by mělo začít 7. prosince a potrvá několik dalších týdnů s využitím sítě Deep Space Network. Ještě nikdy jsme neměli k dispozici data pořízená z oblastí tak blízko od Slunce. Údaje pomohou nejen odpovědět na některé otázky spojené s fyzikálními procesy, které probíhají na Slunci, ale vědecké týmy je využijí k velmi jemnému kalibrování přístrojů a také k plánování budoucích pozorování.

Vědecké přístroje na sondě Parker Solar Probe

Vědecké přístroje na sondě Parker Solar Probe
Zdroj: https://directory.eoportal.org

Celý tým je mimořádně hrdý, že může potvrdit dobrý technický stav sondy po průletu přísluním,“ raduje se Nick Pinkine provozní manažer sondy Parker Solar Probe a dodává: „Jedná se o významný milník a už se nemůžeme dočkat úžasných vědeckých dat, která k nám dorazí v dalších týdnech.

V průběhu jedenáctidenní vědecké fáze před průletem nejnižším bodem dráhy a po něm provedla sonda pouze jeden autonomní manévr momentum dump, což můžeme volně přeložit jako zbavení se hybnosti. Při tomto procesu se aktivují malé stabilizační trysky, které pomohou zachovat orientaci sondy, zatímco dochází ke snížení rychlosti otáčení setrvačníků. Během vědecké fáze jsou tyto manévry očekávané. Setrvačníky totiž své otáčky postupně zvyšují, aby vyrovnávaly působení sil v okolí Slunce a sonda tak stále mířila správným směrem. Rotace se ale nedá zvyšovat do nekonečna. pokud se dostane nad určitou hranici, provede se výše zmíněný manévr momentum dump. To, že sonda provedla tento manévr pouze jednou, značí, že je dobře vyvážená. Menší počet těchto manévrů zároveň sondě  šetří cenné palivo.

Další průlet nejnižším bodem dráhy přijde 4. dubna 2019 a během sedmileté mise se můžeme těšit na celkem 24 průletů přísluním. Poslední tři dostanou sondu pouze šest a půl milionu kilometrů od povrchu Slunce.

Každý průlet kolem Slunce bude pro Parker Solar Probe blíže k povrchu. Rozdíl mezi vzdáleností nejnižšího bodu při 1. a při 24. průletu je velmi výrazný.

Každý průlet kolem Slunce bude pro Parker Solar Probe blíže k povrchu. Rozdíl mezi vzdáleností nejnižšího bodu při 1. a při 24. průletu je velmi výrazný.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org

Zdroje informací:
https://blogs.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://blogs.nasa.gov/…/uploads/sites/274/2018/10/Parker-facing-the-Sun.jpg
https://directory.eoportal.org/documents/163813/3705371/ParkerSP_Auto24.jpeg
https://en.wikipedia.org/…/media/File:Velocity_of_Parker_Solar_Probe_wide.svg

PSP zvládla průlet přísluním ve zdraví, 5.0 out of 5 based on 24 ratings
Pin It
(Visited 2 786 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (24 votes cast)
(Visited 2 786 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


10 komentářů ke článku “PSP zvládla průlet přísluním ve zdraví”

  1. Michal napsal:

    V predchozich clancich byl “moment dump” manevr zminovan jako “desaturace stabilizacnich gyroskopu” (predpokladam ze jde o totez) cemuz jsem nerozumel a Pan Majer mi to laskave vysveil. Pridavam tento komentar jen pro uplnost kdyby nekdo cetl starsi clanky. Moment dump mi prijde mnohem jasnejsi.

    Jinak diky za zpravu Parker Solar Probe je pro me jednou z nejzajimavejsich sond.

  2. Jindřich napsal:

    Gratuluju k 8. místu v kategorii Zájmové weby v ceně Křišťálová lupa!

  3. Ledna napsal:

    Dobrý den,
    Stejne porad nechapu, jak to, ze PSP leti tak ukrutne rychle, snad pres 300k km/h a In Sight nejakych pouhych 21k km/h a i jine meziplanetarni sondy jsou radove pomalejsi.
    Dekuji

    • Dušan Majer napsal:

      Hezký den, to je tím, že rychlost závisí na několika základních faktorech. Prvním je kolem jak hmotného tělesa družice obíhá – čím je těleso hmotnější, tím rychleji družice kolem něj obíhá. Druhým je vzdálenost družice od tohoto mateřského tělesa – čím jsme blíže, tím rychleji letíme. Vezměte si malý příklad – ISS, družice na geostacionární dráze i Měsíc obíhají kolem Země. ISS je 400 km vysoko a kolem Země oběhne za 90 minut, družice na geostacionární dráze jsou cca. 20 000 km vysoko a oběh jim trvá 24 hodin, Měsíc je nějakých 350 000 km daleko a oběh mu trvá 28 dní. Čím jsme totiž dále od mateřského tělesa, tím menší rychlost nám stačí, abychom kolem něj obíhali – méně nás ovlivňuje jeho gravitace. PSP obíhá kolem toho nejhmotnějšího, co ve Sluneční soustavě je, tedy kolem Slunce. Navíc kolem něj prolétá neuvěřitelně blízko takže gravitace naší hvězdy se vždy postará o ohromné urychlení při klesání do nejnižšího bodu. Stejně tak můžeme říct, že družice mění výšku za rychlost a obráceně – při stoupání zase rychlost klesá. Meziplanetární sondy (například k Marsu) také obíhají kolem Slunce, ale jsou od něj mnohem dál, takže mají i menší rychlost.

    • Spytihněv napsal:

      K tomu bych ještě dodal, že rychlosti sond se často ani mezi sebou porovnávat nemůžou. Třeba OSIRIS-REx se momentálně pohybuje rychlostí 32 km/s; 23 km/s; 0,00008 km/s. Všechny hodnoty jsou platné. A dalo by se jich najít ještě více. Jde o to, ve vztahu k čemu to bereme. Zda ke Slunci, k Zemi nebo k Bennu. Takže třeba ohromující rychlost PSP je vzhledem ke Slunci, ale vzhledem k Marsu bude jiná. Rychlost InSight je zase vzhledem k Marsu, ale vzhledem ke Slunci to bude opět o něčem jiném. Abychom mohli seriozně porovnat rychlosti sond, tak musíme tyto rychlosti vztáhnout ke stejnému tělesu.

  4. Brodský napsal:

    Klobouk dolů před Parker Solar Probe. Jistě znáte, jaké je vedro na slunci. Na rovníku v poledne je to ještě horší. Tepelně je to asi 1kW/m2. A v oblasti země mimo atmosféru je to asi 1,35 kW. A to jsme asi 150 milionů km od slunce. Pokud tedy sonda svištěla kolem slunce ve vzdálenosti asi 24 mil. km, a intenzita slunečního záření klesá s druhou mocninou vzdálenosti, pak sonda dostávala asi 40 kw/m2. Brrr, tam bych nechtěl být – klobouk dolů před konstruktéry.
    Jinak považuji řešení s postupným brzděním u Venuše za nesmírně elegantní, prostě to bude sonda posupně zkoušet blíž a blíž, a pokud to jednou nevydrží, tak zůstanou všechny doposud naměřené údaje.

    • Dušan Majer napsal:

      Máte pravdu, klobouk dolů před konstruktéry! Právě proto má sonda tepelný štít, který ji má chránit před tím extrémním žárem. A co se konce komentáře týče, tak podle plánu by měla sonda vydržet i maximální přiblížení , které přijdou kolem roku 2024. Snad to klapne.

Zanechte komentář