V tomto týdnu uplynulo čtyřicet let od mise prvního německého občana za hranice atmosféry. Sigmund Jähn spolu s Valerijem Bykovským usedli 26. srpna 1978 do křesel v Sojuzu-31, aby jako třetí mezinárodní posádka podnikli let k orbitální stanici Saljut 6. V té době na stanici pobývala druhá dlouhodobá expedice ve složení Vladimir Kovaljonok / Alexandr Ivančenkov a „internacionálové“ jim při odletu zanechali svůj Sojuz a odletěli v jejich starém Sojuzu-29. Sovětsko-německá posádka přistála 3. září 1978. Sigmund Jähn se v Německé demokratické republice okamžitě stal, stejně jako jeho kolegové z programu Interkosmos ve svých domovských státech, veřejně známou osobností, kterou režim rád a často využíval k propagaci. Německo a zvláště pak Jähnovi rodáci v Sasku se rozhodli svého význačného rodáka uctít i jiným způsobem. Vzniklo tak malé muzeum v jeho rodném městečku Morgenröthe-Rautenkranz. Expozice byla založena v roce 1979 a v roce 1992 se stala celoněmeckým muzeem, jež má připomínat německé kosmické cestovatele. Jednoho srpnového dne se rozhodli tři členové redakce Kosmonautixu podniknout výpravu do Saska, aby se mohli na vlastní oči přesvědčit, zda muzeum stojí za návštěvu.

Z Chomutova, kde jsme si dali sraz, nás cesta do Morgenröthe-Rautenkranz nejprve vedla přes Krušné hory, aby krásné výhledy a romantická zákoutí vystřídaly nekonečné německé hvozdy. Zhruba po hodině a půl od startu z Chomutova se lesy rozestoupily, aby odhalily hezké malé údolíčko s několika desítkami domků, jimž vévodila nepřehlédnutelná hala muzea.

Výprava Kosmonautixu před krásně udržovaným MiGem
foto: Karel Zvoník

Po svém založení expozice využívala prostor místního nádraží, a podle pamětníků (zdravíme Brno!) to nebyly prostory z nereprezentativnějších, přesto se zde do roku 1989 vystřídalo přes půl milionu návštěvníků. Exponátů i návštěvníků neustále přibývalo a postupně bylo zřejmé, že stávající prostory již nejsou ani zdaleka dostačující. V březnu 2007 se proto výstava přestěhovala do speciálně postavené haly, vedle které je pro návštěvníky připraveno poměrně velké parkoviště, malá planetární stezka, několik historických parabolických antén používaných při komunikaci s družicemi a nejmladší návštěvníci si určitě rádi zadovádí na tématických prolézačkách a houpačkách v dětském koutku. Před halou muzea také najdeme krasavce v podobě letounu MiG-21F-13, který sedlal Sigmund Jähn v dobách svého působení v německé armádě. Pojďme však do muzea samotného.

Po zaplacení vstupného a poplatku za pořizování fotografií se návštěvníci ocitnou v hlavní hale muzea. Hned vedle vchodu jsou tabule s fotografiemi a podpisy kosmonautů a astronautů, kteří zatím muzeum navštívili. Celé hale vévodí maketa základního bloku stanice Mir. Vchod do jejích útrob je však o úroveň výše, proto zatím zůstaňme v přízemí. V době naší návštěvy nefunkční simulátor lodi Sojuz svým zpracováním nijak nezaujal. Ve vitrínách se však lze pokochat ucházejícími maketami skafandru SK-1 (z programu Vostok) a Mercury, nejrůznějších modelů a artefaktů, návštěvníky možná zaujme ne zcela dokonalá, nicméně dostačující maketa kabiny Mercury i se záchrannou věžičkou.

Krásný model Sojuzu TM v řezu
foto: Karel Zvoník

Naopak příjemným překvapením jsou makety družic Symphonie, Helios, rakety Ariane 5 nebo kosmického kluzáku Eugena Sängera (mimochodem – na zpáteční cestě jsme projížděli kolem jeho rodiště, bývalého města Přísečnice, dnes zatopeného stejnojmennou přehradou). Co ale celou naši trojčlennou výpravu kolektivně nadchlo, to byla maketa Sojuzu TM v měřítku 1:5 v částečném řezu. Nejsem znalcem modelařiny, nicméně tak dobře zpracované detaily jsem ještě nikde neměl možnost spatřit. Pokles dolní čelisti pak způsobí ještě dva modely – sledovací komplex s parabolickými anténami a startovní rampa i s raketou Sojuz, obojí velmi detailní, ale hlavně – vyrobeno z několika desítek tisíc sirek! Před tvůrcem nezbývá než smeknout klobouk až na zem.

Přízemí haly pak skrývá ještě malý kinosálek, ve kterém byl během naší návštěvy promítán krátký film „Cesta na ISS“. Právě tady bylo možné ocenit všímavost a ochotu personálu muzea. Když jsme se rozkoukávali po exponátech, přišla za námi jedna z pracovnic a řekla nám, že nemusíme mít strach – až uvidí, že jdeme do kinosálu, nechá u filmu zapnout české titulky. Svůj slib skutečně dodržela, milé gesto, svědčící o zájmu o návštěvníky…

Interiér makety základního bloku Miru
Foto: autor

Z přízemí haly vedou dvoje schody. Jedny vedou k maketě Miru, druhé pak do další části expozice. Zmíněná dřevěná maketa základního bloku Miru je zajímavým kouskem. Byla používána evropskými astronauty k seznámení s interiérem stanice, proto je hodně detailní. Mnoho ovládacích panelů a součástí je zde sice pouze namalováno na stěnách, nicméně pokud člověk malinko přimhouří oči, lze se bez problémů vžít do pocitů obyvatele stanice. Vstup je omezen řetízkem zhruba na metr od vstupních dveří, i tak si však lze pohrát s některými detaily, například otevřít jídelní stůl. Když vezmeme v úvahu historii tohoto exponátu, jedná se podle mého názoru o jeden z vrcholů výstavy.

S pocitem dítěte, kterému berou jeho oblíbenou hračku, jsme se s maketou Miru rozloučili a zamířili po druhých schodech do další části expozice. Předem přiznám, že při pohledu zvenčí na halu, rozměry připomínající větší obecní tělocvičnu, jsem si nedělal iluze o rozsahu expozice. Právě část v patře mě však rychle vyvedla z omylu a občas jsem nevěděl kam dřív. Úvod této části expozice je věnován počátkům astronomie a raketového průmyslu, dále je zde sekce pilotovaných letů, nepilotovaných letů a úplně na konci je prostor pro dočasné speciální výstavy.

Spalovací komora motoru rakety V-2 i s ramínkem a motykou
Foto: autor

V sekci historie najdeme hlavně dochovaný (byť zkorodovaný) exemplář spalovací komory rakety V-2 vyrobené v pekelných podmínkách podzemní továrny Dora. Jako odlehčující prvek zde působí malá motyčka a ramínko na šaty ve stejné vitríně jako ona komora. Nechápavé pohledy návštěvníků vymažou popisky (které jsou v celém muzeu bohužel pouze v němčině), které napoví, že se jedná o předměty vyrobené z materiálu ze zřícených raket V-2.

Ani další vitríny v patře expozice se nenechávají zahanbit. Najdeme zde sbírku originálních skafandrů (Sokol-K, Sokol KV-2, Orlan-DMA včetně kombinézy s vodním chlazením, kombinéza Forel pro případ přistání na vodní hladinu), vitríny věnované lunárním expedicím Apollo (včetně jednoho ze záložních kusů experimentu pro zachycování slunečního větru) a další obrovské množství upomínkových předmětů, maket, součástek, jež se podívaly do vesmíru a občas také podivných rarit. Mezi ně patří například kusy sežehnutého betonu z rampy pro Sojuzy a z rampy pro Protony.

Lze zde najít předměty méně zajímavé, předměty zajímavé i předměty vzácné a překvapivé. Vesměs se jedná o dary kosmonautů a astronautů tomuto muzeu a Sigmundu Jähnovi. Takto se do malého městečka uprostřed saských lesů dostal například kousek solárního článku z Miru, fólie z experimentu „Biostat“ prováděného během mise Apolla 16, kousek voštinové struktury z Buranu a podobně. I Češi jsou zde zastoupeni – Vladimír Remek muzeu věnoval svou kompletní pilotní kombinézu včetně helmy a dýchače.

Toto zrcátko zažilo výstup do otevřeného prostoru…
Foto: autor

Velkou část expozice tvoří vitríny věnované jednotlivým německým astronautům. Je to jejich „domácí hřiště“, proto se nechtěli nechat zahanbit. Mezi velmi zajímavé úlovky patří například originální kus výztuže motoru SRB u osobních věcí Ulricha Waltera a Hanse Schlegela, detailní rozpis aktivit Alexe Gersta pro den startu při jeho prvním letu, či tavicí pícka, která se vezla na palubě mise STS-9 a kterou věnoval Ulf Merbold. Největší prostor má samozřejmě Sigmund Jähn. V části věnované jemu najdeme mimo jiné kusy ovládacích panelů z trenažérů Saljutu a Sojuzu nebo kameru MKF-6, která byla součástí vybavení Saljutů i stanice Mir.

Sekce bezpilotních letů nabízí možnost prohlédnout si zblízka jeden krycí panel z rakety Ariane 5, kusy materiálu z jednotlivých vrstev izolačních dlaždic ze zamýšleného evropského raketoplánu Hermes nebo návratovou kapsli Mirka, jež byla vypuštěna jako součást družice Foton-8 a samostatně se vrátila na Zem po několikadenním letu v říjnu 1997. Hračičkové se také mohou vyřádit s dálkově ovládaným modelem marsovského vozítka Curiosity, které sice jezdí pouze dopředu a dozadu, na druhou stranu ovšem částečně simuluje zpoždění mezi povelem a provedením příkazu.

Některé exponáty jsou vskutku svérázné…
Foto: autor

Poslední část expozice byla v době naší návštěvy věnována darům, jež po své misi obdržel Sigmund Jähn. Některé vkusné, jiné méně, nad některými jsme museli vyprsknout smíchem. Nechyběly ani dary od kolegů kosmonautů, například rukavice skafandru Orlan, kterou použil při svém výstupu Thomas Reiter v říjnu 1995. Této části expozice dominuje velká skupinová fotografie, na které jsou zachyceni všichni dosavadní němečtí pokořitelé kosmu.

Nelze zde vyjmenovávat všechny exponáty, jistě bychom suchým výčtem brzy vážené čtenáře unudili k smrti. Každá návštěva však musí jednou končit a vzhledem k tomu, že nás čekala dlouhá cesta domů, museli jsme zamířit ke schodům do přízemí a k východu. Tady čekalo poslední překvapení. Aby se návštěvník dostal z expozice ven, musí projít malou setmělou místnůstkou, kde je na pozadí hvězdné oblohy umístěn papírový model stnice ISS, ke které zrovna směřuje raketoplán. Nejedná se o nijak detailní modely, nicméně jako rozloučení s expozicí toto řešení nepostrádá jisté kouzlo…

Raketoplán přilétá k ISS ve východu z expozice
Foto: Karel Zvoník

Poslední zastávkou je malý obchůdek se suvenýry. Paleta nabízeného zboží je sice chudší, ale dá se zde pořídit drobnost, která bude návštěvníkovi zdejší muzeum připomínat. Lze zde zakoupit také několik knih včetně Jähnovy autobiografie, bohužel, všechny publikace pouze v němčině.

A na závěr otázka, která se možná čtenářům honí hlavou: má cenu se do Morgenröthe-Rautenkranz vydávat? Pokud jste skutečným fandou a fajnšmekrem, pak zcela určitě a jsem si jist, že nezůstane u jediné návštěvy. Naše trojice v muzeu strávila přibližně 4,5 hodiny a některé exponáty jsme pouze přelétli. Pokud zarytým fandou nejste a o kosmonautiku se zajímáte v rámci zanícení pro techniku obecně, stojí za to udělat si malou zajížďku, pokud se nacházíte poblíž česko-německých hranic v saském regionu (ideálně poblíž hraničního přechodu v Klingenthalu, který je od muzea vzdálen cca 15 km).

Některé členy výpravy prohlídka lehce unavila…
Foto: autor

A ať už patříte k té či oné skupině, pokud budete mít při své návštěvě stejně skvělé spolucestovatele jako já, bude určitě i pro vás návštěva muzea Deutsche Raumfahrtausstellung perfektním zážitkem…

Cena vstupného: Dospělí 6 €; děti od 6 do 16 let 3,50 €; děti do 6 let zdarma; rodinné vstupné 16 €
Fotopas pro nekomerční účely: 2 €
Audioprůvodce v češtině: zdarma
Přístupnost pro vozíčkáře: ano, muzeum je vybaveno výtahem
Otevírací doba: denně krom 24.-25. 12. 10:00 – 17:00 hodin (pokladna zavírá v 16:30)
Parkoviště: Hned vedle výstavní haly, parkovné zdarma
Webové stránky: www.deutsche-raumfahrtausstellung.de
Adresa a poloha: Morgenröthe-Rautenkranz, Bahnhofstraße 4, 08262 Muldenhammer
50.4617283N, 12.4924928E

Zdroje obrázků:
archiv autora
archiv Karla Zvoníka

Další podobné články

Cesty za kosmonautikou: Cosmos Discovery Cesty za kosmonautikou: Návrat do Speyeru Cesty za kosmonautikou: Osobní setkání s Buranem Cesty za kosmonautikou: Technika a umění dohromady?