Na konci července jsme se na našem webu společně rozplývali nad fotografií asteroidu Ryugu, který japonská sonda Hayabusa 2 pořídila z výšky 6 kilometrů. Libovali jsme si, jak je snímek detailní, jak jsou na něm ve srovnání s dřívějšími fotkami vidět pěkné detaily. Ano, věděli jsme, že tohle rozhodně není to nejlepší, co nám tato sonda může nabídnout a ve skrytu duše jsme se těšili na chvíli, kdy nám malý robotický průzkumník pošle snímek asteroidu z ještě větší blízkosti. Věděli jsme, že se dočkáme, jen jsme nevěděli, kdy to bude. Ta chvíle přišla právě nyní.
Zdroj: http://www.hayabusa2.jaxa.jp
BOX-C
V projektu sondy jsou definovány tři oblasti pro provoz nad Ryugu – BOX-A, BOX-B a BOX-C. BOX-A odpovídá tzv. Domácí pozici ve vzdálenosti zhruba 20 kilometrů. BOX-B je zhruba stejně daleko, ale sonda se již může od tohoto středu pohybovat v rozmezí deseti kilometrů dopředu, dozadu, vlevo či vpravo. BOX-C má stejné rozměry jako BOX-A z hlediska pohybu vpřed a vzad a doleva-doprava, ale tato oblast je prodloužena dolů až do výšky 5 kilometrů nad povrch asteroidu.
Hayabusa 2 dorazila k asteroidu Ryugu 27. června a v dalších týdnech prováděla průzkum ze vzdálenosti 20 kilometrů. Dvacátého a jednadvacátého července sestoupila do výšky šesti kilometrů, kde prováděla takzvané operace v oblasti BOX-C. Pokud nevíte, co je BOX-C, pak vězte, že Japonci takto označují region pod základním bodem. Detailněji je to popsáno v přiloženém boxíku a na grafice nad tímto odstavcem. Ale zpět k činnosti sondy samotné. Prvního srpna Hayabusa 2 klesla zpět do nižší výšky – konkrétně to byla oblast, kterou Japonci označují jako Středně vysokou – konkrétně šlo o vzdálenost pěti kilometrů.
Třetí sestup přišel 6. srpna, kdy měla sonda za úkol provést gravitační měření asteroidu Ryugu. Tato měření jsou důležitá pro lepší pochopení vnitřní stavby asteroidu. Z nepřesností gravitačního pole se dá vyčíst, jak vypadá struktura objektu i několik set metrů pod povrchem. To jsou ale již poměrně pokročilé poznatky – v první fázi nejde o gravitační odchylky, ale o změření samotné gravitační síly. Na základě tohoto údaje se dá dopočítat hmotnost celého asteroidu. Při gravitačním měření postupují vědci následovně – sondě umožní, aby její pohyb v prostoru ovlivňovala přitažlivá síla asteroidu. Jinými slovy – sonda v té době nepoužívá korekční trysky pro orientaci v prostoru. Pozemní týmy pak velmi přesně sledují pohyby sondy, ze kterých se dá vypočítat, jak silná přitažlivost na ni působí.
Zdroj: http://www.hayabusa2.jaxa.jp
Celá akce začala na Domácí pozici sondy, tedy ve výšce zhruba 20 kilometrů. V 11 hodin japonského času už sonda zahájila sestup a o devět a půl hodiny později už se nacházela ve výšce šesti kilometrů. A zde začala fáze volného letu, nebo chcete-li volného pádu, protože i tento výraz poměrně přesně vystihuje podstatu měření. Sedmého srpna v 8:10 japonského času dosáhla sonda minimální výšky 851 metrů. To pro měření stačilo, sonda tak mohla zapálit své motory a vystoupat do větší výšky.
Těsně před dosažením minimální výšky nad terénem provedla sonda to, na co jsme lákali čtenáře již na začátku článku, tedy snímkování. K focení, které nás zajímá, se použila kamera ONC-T (Optical Navigation Camera – Telescopic). První snímek vznikl ve výšce 1250 metrů nad povrchem a sonda jej pořídila 7.srpna v 7:37 japonského času. Prakticky ve stejném čase přišla ke slovu i širokoúhlá kamera ONC-W1 (Optical Navigation Camera – Wide angle), která pořídila snímek celého asteroidu Ruygu. Díky tomuto duálnímu snímkování bylo možné zasadit detailní fotku velmi přesně do prostoru.
Zdroj: http://www.hayabusa2.jaxa.jp
Zdroj: http://www.hayabusa2.jaxa.jp
Sonda pak postupně stoupala až do výšky pěti kilometrů a během tohoto vzestupu neprováděla žádné manévry včetně orientačních. Důvod je prostý – během sestupu nasbírali vědci zajímavá data, ale proč se vzdát možnosti nasbírat další sadu údajů při vzestupu. Na sotva půltunovou sondu totiž i v této fázi působí slabá přitažlivost asteroidu o průměru necelých 900 metrů a vědci tak mohou i v této fázi sbírat cenné údaje.
Ani během vzestupné fáze sonda nezahálela a pořídila opět dva snímky – stejně jako v případě minulé dvojice se i v tomto případě jedná o detailní snímek z teleskopické kamery ONC-T a globální širokoúhlé ONC-W1. Snímky vznikly 7. srpna v 7:57 japonského času (cca. 20 minut po dosažení nejnižšího bodu) a sonda se v té době nacházela ve výšce zhruba 1000 metrů. I v tomto případě je na celkovém snímku červeně vyznačena oblast detailního snímkování.
Zdroj: http://www.hayabusa2.jaxa.jp/
Zdroje informací:
http://www.hayabusa2.jaxa.jp/
Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/…/%E3%81%AF%E3%82%84%E3%81%B6%E3%81%952.jpg
http://www.hayabusa2.jaxa.jp/en/topics/20180807e/img/Fig1a.jpg
http://www.hayabusa2.jaxa.jp/en/topics/20180807e/img/Fig1b.jpg
http://www.hayabusa2.jaxa.jp/en/topics/20180807e/img/Fig2a.jpg
http://www.hayabusa2.jaxa.jp/en/topics/20180807e/img/Fig2b.jpg
Stále málo snímků k vytvoření jednak komplexního obrazu a jednak k rozpoznání detailní struktury. Zřejmě to dělají schválně z nějakého důvodu(důvodů), tyto důvody mně momentálně zajímají víc než zvěřejňovaná data…
Jinými slovy, až uvidím kompletní (tj. všechny snímky, nejen nějaký výběr na základě libovůle nějakého editora) time-lapse video a kompletní soubor detailních snímků, které jsou již k dispozici, budu to považovat za úspěšnou a přínosnou misi.
A kde berete jistotu, že je těch snímků k dispozici nějak výrazně více?
treba im dat cas. misia stale prebieha. nadruhej strane na stranke projektu su snimky z priblizovania s intervalom snimania 30 resp. 20 minut, ak ma niekto chut, moze z toho timelapse urobit 🙂 len neviem ci teleso nerotuje priliz rychlo vzhladom na interval snimania.
http://www.hayabusa2.jaxa.jp/en/galleries/onc/nav20180731/
http://www.hayabusa2.jaxa.jp/en/galleries/onc/nav20180805/
Pokud vy budete povazovat misi za neuspesnou, tak nam to bude uplne jedno
Asi nemáte moc představu, co všechno JAXA kolem asteroidu a na něm chystá. Fotky jsou jen jedno z mnoha. No a určitě by mě dost zajímaly ty důvody, jaké by měla podle vás mít JAXA k tomu, aby tajila své snímky. No tak samozřejmě kdyby na povrchu objevili nějaká manga nebo nedejbože dokonce hentai, asi by váhali 🙂
JAXA pochopitelně má k dispozici mnohem víc snímků, z nichž vědecké týmy postupně sestavují globální mapu asteroidu, modelují jeho tvar, katalogizují a popisují balvany, krátery a další útvary na povrchu, hledají geologické souvislosti a vytváří celkový přehled nových poznatků o tomto tělese. Zainteresovaní vědci přípravě mise věnovali roky práce, takže mají nárok na určitou časovou periodu, po kterou mohou v klidu roztřídit, zpracovat a analyzovat získaná data a napsat vědecké publikace. JAXA nemá povinnost všechno okamžitě zveřejňovat a u dřívějších misí nebylo zvykem ani současné téměř live-zpravodajství. Takže já jsem velice rád za to, co máme. A vím, že dříve či později, se dočkáme cool interaktivních 3D modelů Ryugu s rozlišením detailů velikosti centimetrů..
Be patient, trpělivost : )
Podle celkového snímku asteroidu se snímkovaná oblast jeví jako “ hladká“. Ve skutečnosti, dle detailních snímků je posetá balvany min. 1 m v průměru. Hladké místečko bez balvanů se těžko hledá. Do takového terénu by Armstrong LEM neposadil a vrátil by se k CM.
Jelikož sonda bude přistávat automaticky, “ na slepo“ bude asi kardinální problém najít hladké místečko, neboť čím detailnější jsou snímky, tím balvanů přibývá a jak se zdá posléze bude přibývat i nebezpečných kamenů.
Tohle jsou ideální balvany pro zrušenou misi ARRM 🙂
Asteroid 1999 JU3 Ryugu byl jedním ze čtyř kandidátů na cíl mise, viz str. 12
https://www.nasa.gov/sites/default/files/files/6-ARM-Gates.pdf
H2 nepotřebuje vyloženě hladké místo, přistávat se nechystá, jen sosákem odběrné trubice na chvíli spočine na povrchu, navíc v kráteru, který vytvoří impactor. Takže prostor a klid na práci by měl být zajištěn pomocí měděného impactoru s rychlostí dopadu 2 km/s. Chudinka Ryugu.
Hladké místo určitě potřebuje, impaktor terén nesrovná a pokud sonda narazí, nebo jen zavadí o nějaký balvan, nebo větší kámen, může havarovat.
Ale nepotřebuje moc prostoru. Je to kvádr 1 x 1,6 x 1,4 m. Navíc nebude dosedat, v kontaktu s povrchem bude chvíli jen odběrná trubice. Jasně, že riziko je vždy, ale nevidím ho nijak velké. A orientovat se bude podle terčů umístěných na pečlivě vybrané místo. Nebude sestupovat a vybírat lokalitu během letu. Prostě poletí za terčem.
Přistávací rychlost bude max. několik cm/sec. Náraz takovou rychlostí nerozbije ani křehkou sklenku.. Tam může bát problém pouze změna polohy sondy nebo zapadnutí do nějaké trhliny. Čož jsme viděli na kometě Čurjumov-Gerasimenko.
Na stránkách JAXA se to dá ještě zvětšit. Dá se tam najít několik málo míst zhruba 10×10 m, která se zdají prostá balvanů a větších kamenů. Jde o to, zda se tam sonda trefí, Targety jsou zřejmě radarové odpovídače pro stanovení výšky nad terénem se zanedbatelným směrovým účinkem, ale mohu se mýlit. Pokud tomu tak není a budou sondu navádět i směrově, je šance se tam trefit.
Targety mají vysoce odrazivý povrch a byly na Itokawě krásně vidět. Podle mého názoru je sonda využívala k autonomnímu navádění opticky.
Tak celkom na slepo pristávať nebude. Umelá inteligencia je už dnes na takej výške že dokáže bez zásahov človeka bezpečne riadiť automobily, vyhýbať sa prekážkam, riadiť sa dopravnými značkami a dopravnými predpismi… Viď autonómne automobily, napr. práve Tesly od Elona Muska, ale aj od iných výrobcov. Vedia to tak dokonale že môžu sa bežne pohybovať aj v mestách s hustou prevádzkou. Niečím podobným určite bude disponovať aj Hayabusa 2.
pb 🙂
Keďže sonda letela v decembri 2014 tak na jej stavbu bolo potreba zhruba 5 rokov. A keďže vo vesmíre sa používajú certifikované súčiastky ktoré nepatria k najnovším, tak vo výsledku má sonda cca 10 rokov starú technológiu (k dnešnému dňu). Čiže niečo z obdobia prvého iphonu (zhruba). A to bola AI pomerne v plienkach v porovnaní s dneškom 🙂
Důležitou roli při sestupech k povrchu budou hrát naváděcí terče, které sonda vypustí. Bílá koule dopadne na vybrané místo a sonda bude mít při samostatném sestupu skvělý orientační bod.
Při misi H-1 to ale moc nefungovalo, sonda poprvé “ nevěděla “ že dlouhé minuty spočívá na povrchu a při druhém pokusu de facto havarovala, dlužno poznamenat, že odběr nefungoval vůbec a mikroskopické “ vzorky“ se do zařízení dostaly čirou náhodou.
Z toho plyne, že nynější reparát bude ještě hodně napínavý, zejména, když povrch asteroidu není pro operace v těsné blízkosti zrovna přívětivý. Vhodné “ plácky “ jsou v rozměrech kolem 10 m. Trefit je targetem nebude snadné, odhazovat se bude muset z malé výšky v desítkách metrů a možná tato operace celou situaci jen zkomplikuje, nehledě na to že sonda navedená s dostatečnou přesností nad plácek asi žádný target následně nepotřebuje a bylo by možná vhodnější místo odhazovaní targetu a následného opakování přiblížení provést rovnou odběrovou operaci.
„Z nepřesností gravitačního pole se dá vyčíst“
Čo je to nepresnosť gravitačného poľa ? Gravitačné pole je presne také ako to určuje rozloženie hmoty v priestore. A práve z variácií gravitačného poľa sa dá spätne vypočítať rozloženie hmoty v priestore (v asteroide).
Všetko sa deje presne v zhode s fyzikálnymi zákonmi.
pb : 🙂
Tak to berte tak, že přesné pole je krásně radiální a odchylky od tohoto ideálu jsou ty nepřesnosti. Jde jen o slovíčka 🙂
Mimochodem, díky redakci za informaci, toto jsem trochu zaspal, přiznám se.
Díky za článek,je to neskutečný,čeho a v jakých detailech jsme schopni zkoumat cizí světy!V této souvislosti mě napadlo,jestli budou nebo mohou zkoušet metodu gravitačního traktoru,pro budoucí odklon asteroidů hrozících kolizí se Zemí.
Na to je poměr hmotností obou těles až přespříliš rozdílný.
Jen bych si dovolil upozornit “ mimo mísu „, že přesně za týden začnou “ úřadovat “ dvě americké sondy.
Os-R se dostane na 2 mil km a měla by poslat první snímek, minulý týden zkušebně fotila Mléčnou dráhu a nyní je cca 2,5 mil.km od asteroidu.
NH vyfotí hned tři KBO – HK103, JY31 a JW31. V rámci pozorovací kampaně před průletem u cílového tělesa bude fotit v následujících týdnech dalších pět KBO. Po průletu pak další tři.
Většinu těchto těles bude fotit v několika pozorovacích dnech, HF103 dokonce v pěti.
Pozorovat bude i oba vyřazené cíle, OS393 a PN70 a dále trpasličí planetu QUOAR, dva poslední cíle po průletu kolem cílového tělesa.
jsou to šikulové kluci japonský ,děkuji za článek
Rádo se stalo.