Japonská sonda Hayabusa 2 dorazila 27. června k asteroidu Ryugu a od té doby udržovala vzdálenost zhruba 20 kilometrů. Tato pozice je označována jako domovská (home position) a sonda z ní prováděla průzkum asteroidu. V týdnu od 16. července sonda začala snižovat vzdálenost od asteroidu, až se dostala na pouhých šest kilometrů nad povrch. Právě při této příležitosti sonda kromě mnoha měření pořídila také fotografii, na které jsou vidět detaily povrchu asteroidu. Japonci jsou zatím na snímky Ryugu poměrně skoupí a proto si pojďme vychutnat aktuální snímek, který vznikl 20. července.
Zdroj: http://www.hayabusa2.jaxa.jpa
Rozlišení této fotky je zhruba 3,4× vyšší, než v případě snímků z Domácí pozice (např. zde). Každý pixel na aktuálním snímku odpovídá rozlišení zhruba 60 centimetrů. Největší kráter na povrchu Ryugu je zachycen téměř uprostřed fotky a jeho tvar podle zástupců agentury JAXA připomíná hmoždíř. Fotka také ukazuje to, co jsme viděli na dřívějších fotkách, jen s mnohem více detaily. Potvrzuje se, že povrch asteroidu je pokryt mnoha balvany. Podobná zjištění jsou důležitá i pro vědce, kteří budou vybírat přistávací oblast.
Zdroj: http://www.hayabusa2.jaxa.jp
Činnost v nižší výšce nad asteroidem označují Japonci jako Operace v BOX-C. V projektu sondy jsou definovány tři oblasti pro provoz nad Ryugu – BOX-A, BOX-B a BOX-C. Diagram těchto oblastí můžete vidět na přiloženém obrázku. BOX-A odpovídá Domácí pozici ve vzdálenosti zhruba 20 kilometrů. BOX-B je zhruba stejně daleko, ale sonda se již může od tohoto středu pohybovat v rozmezí deseti kilometrů dopředu, dozadu, vlevo či vpravo. BOX-C má stejné rozměry jako BOX-A z hlediska pohybu vpřed a vzad a doleva-doprava, ale tato oblast je prodloužena dolů až do výšky 5 kilometrů nad povrch asteroidu.
K orientaci v prostoru se momentálně používá soustava popsaná na níže přiloženém obrázku vycházející z Domácí pozice, ve které osa Z míří vždy směrem od asteroidu k Zemi. Minulý týden sonda pracovala v oblasti BOX-C a od 17. července klesala k povrchu asteroidu. Na nejnižší pozici se dostala 20. července a zůstala zde jeden den. Během této doby prováděla měření a po jejich dokončení zahájila 21. zvyšování dráhy. Do oblasti BOX-A se dostala včera, tedy 25. července.
Zdroj: http://www.hayabusa2.jaxa.jp
Překlad: Dušan Majer
Zdroje informací:
http://www.hayabusa2.jaxa.jp/
Zdroje obrázků:
http://www.jaxa.jp/press/2013/03/img/20130329_hayabusa2.jpg
http://www.hayabusa2.jaxa.jp/topics/20180725je/img/fig1.jpg
http://www.hayabusa2.jaxa.jp/topics/20180725je/img/fig2_en.png
http://www.hayabusa2.jaxa.jp/topics/20180725je/img/fig3_en.jpg
Jestliže má asteroid průměr 900 m, pak na fotografii je 1 cm 45 m ve skutečnosti. Jsou tam tedy pořádné balvany a skály. Nejmíň je jich jak se zdá v kráteru.
1cm je zhruba 19m
Pánové, na kosmonautix vždy koukám na telefonu a pak na pc. A věřte mi, že centimetr na telefonu oproti centimetru na monitoru je celkem rozdíl 🙂
Nevím jak to říct. Cm obrázku roztaženého na 100% je kolem 19m.
Stejně tak byste mohl okomentovat informaci z článku, že pixel je 60cm.
Na mém monitoru má asteroid průměr 20 cm. Balvan ve středu obrázku vpravo na valu kráteru 5,5 mm z čehož plyne že 25 m. A to jde. Na každém monitoru bude obdobné měřítko jiné.
Pánové, pokud neuvedete jemnost displeje (počet pixelů na jednotku vzdálenosti), je jakékoliv měření vzdálenosti na displeji zbytečné, každý displej je jiný. Te potřeba vzít nějakou jednotku specifickou pro konkrétní obrázek, ne pro váš hardware, pokud chcete s někým diskutovat o velikostech. Tedy nejlépe pixel nebo celou stranu. To jen tak pro příště.
Pánové, nedohadujte se o velikosti, když nemáte měřítko. A tím velikost na monitoru skutečně nebude 🙂
Snímek z OTN má mít rozlišení 1024×1024, scéna je focená z 6 km s úhlovým rozlišením 6,35°. Sinus tohoto úhlu (zaokrouhlíme) je 1/10, zabraná scéna je tedy široká cca 600 m. Při rozlišení (zaokrouhlíme) 1000×1000 px vyjde jeden pixel na 60 cm.
Tangens, nikoli sinus, samozřejmě 🙂 Sice u takovéhoto malého úhlu je rozdíl mezi sin() a tg() minimální, ale má to být tg(). Achjo 🙂
Zcela jistá je veličina stanovící průměr tělesa, ten je 900 metrů, pixel nepixel. Obrázek sice nezachycuje celé těleso, ale tvar je známý a tak lze chybějící část doplnit. Výsledek jsem uvedl. V zásadě je zcela nepodstatné, zda předmětný balvan má 20,25, nebo třeba 15 metrů, důležitý je fakt, že v každém případě je to pořádná skála.
Jde mi o to, že přepočítávání pixelů na centimetry není k ničemu, pokud nemám k ruce informaci o jemnosti displaye. Na projektoru budou ty kameny větší, než v telefonu 🙂 Počítejte raději jen ty pixely za známého rozlišení snímku, ušetříte si jeden krok při odhadu velikosti.
Doufám, že nerozporujete, že nasnímaná oblast má ve vzdálenosti 6 km cca 600×600 metrů a že nerozporujete ani to, že tisícina ze 600 metrů (1 px na snímači) je 60 cm.
Balvan, který prakticky protíná vertikální osu kráteru a leží těsně pod jeho jižním okrajem má v tom případě cca 24 m. Prcek to zrovna není, i když jsem hledal nějaký „typický“, ne ty obry na JV kraji.
Hm, ak je druzica voci asteroidu stacionarna, znamena to teda, ze druzica leti s asteroidom vo formacii, ale nevstupila na jeho obeznu drahu? Nejako som po nedavnom vystupeni Rosetty ocakaval, ze takisto Hayabusa tiez vstupi na obeznu drahu.
Potom subotazka: je vstup na obeznu drahu dovodom, preco Rosetta mala taky komplikovany priblizovaci manever v porovnani s Hayabusou?
Kometa 67P byla oproti asteroidu Ryugu mnohem větší – Velký lalok 4,1 km × 3,3 km × 1,8 km a malý lalok (2,6 km × 2,3 km × 1,8 km) oproti průměru 0,865 ± 0,015 km. Je tam tedy rozdíl v přitažlivosti obou těles. Rosetta taky nejdřív jen letěla ve formaci, gravitace ji „zachytila“ až někde na vzdálenosti 20 km od jádra. V případě Ryugu bude tato vzdálenost mnohem blíže.
Podotázka: Pokud přibližovacím manévrem myslíte postupné brzdící manévry, tak ty prováděla Rosetta velmi podobně jako Hayabusa 2
Oni si potrebuju nalietat a zmapovat cely asteroid, preto budu neustale letiet v nejakej premennej formacii. Nebol by asi problem usadit sondu na obeznu drahu, len obezna rychlost by bola prilis nizka. Niekde som tusim cital, ze pri tak malom telese by bola v milimetroch za hodinu. Takze by skumali neustale to iste miesto.
Opravte ma ak sa mylim 🙂
V podstatě máte pravdu – čím dále družice od tělesa obíhá, tím je oběh pomalejší.
Jedno místo by nezkoumali, Ryugu by se pod sondou otáčel, stejně jako teď. Hayabusa 2 sedí hezky na místě a točí se Ryugu. Já to chápu tak, že jde o to, že jakékoliv manévrování a korekce jsou o tolik větší než oběžná rychlost, že nemá cenu o oběžné dráze vůbec hovořit a obtěžovat se s ní. Takhle si mohli zvolit vztažnou soustavu, kde má sonda svoje jedno parkovací místo. Zní to snadněji na představu a plánování.
Vypada to, jako by byl uplácaný z kamení, písku a jílu. Což by velmi usnadnilo případné trhací práce, pokud by bylo potřeba podobný asteroid odklonit z dráhy země. Žádné vrtné soupravy jako ve scifi filmech.
Zadne trhani..nic takoveho..asteroid je nejvyhodnejsi odklonit vcelku aby nevznikly zbytecne dalsi ulomky a pak by s tim bylo jen vic prace nebo pekna sprska pokud by se uz nepovedlo..celova draha cele formace by zustala navic nezmenena..z toho plyne,ze je dokonce i snazsi odklonit ho cely..jednak je to jeden kus a jednak ma pohromade vetsi gravitaci a pokud je dost casu divil by jste se jak malo staci na odklon srazky se zemi..staci jemny tlak treba zarenim nebo gravitaci jineho telesa(sondy).
Záleží na tom, jakou rychlost by se podařilo úlomkům dát. Pokud únikovou od hmotného středu asteroidu, tak by mohlo mít smysl ho rozstřelit. Většina úlomků by Zemi minula, kdyby se to provedlo v dostatečné vzdálenosti. Ale je loterie, kam který úlomek zamíří a stovky střel typu Čeljabinského meteoritu, by taky nebyly nic příjemného. Kdyby byla možnost ho odklonit vcelku, tak je to samozřejmě lepší. Doufám, že sondy jako Hayabusa pomohou s nalezením účinné technologie.
Co se týče spektakulárnějšího odklonění jako ve scifi. Tak jedna z mála použitelných a diskutovaných metod je pro rychlejší odklonění dráhy odpálení nukleární nálože nad povrchem asteroidu směrem ke směru od kterého ho chceme odklonit.
1. Prvotní bude pulz tlkau výbuchu na „odhození“ v požadovaném směru celého asteroidu jako celku (ekvivalentní silnému tlaku záření atd.).
2. Druhotný a taky silný by byl ohřev povrchu přivráceného k výbuchu, kdy by došlo k odpaření částipovrchu ve směru z kterého chceme asteroid odklonit. To by způsobilo „raketový efekt“ a asteroid by byl takto dále osšťouchnut dalším následkem výbuchu.
Problémem je dimenze nálože – dostatečně velká kontra aby steroid nerozbila. Dále budou různé účinky této metody dle povrchového typu asteroidu. V extrému jinak na tuto metodu bude reagovat železný asteroid a jinak panenská kometa s těkavými exotickými ledy přímo na povrchu (kdy po takovém výbuchu stranou nad povrchem dojede pravděpodobně k masivní povrchové explozivní kometární aktivitě). Starší kometární jádro by mělo být drobet odolnější – má na sobě vrstvu prachu, která slouží jako tepelná izolace (který by ovšem mohl být prvotním efektem výbuchu z části odfouknut).
Obecněš u komet je toto nastavení nálože cilivější – jsou různě křehké x aktivní. Železný balvan by proti tomu relativně nehnul moc brvou a předimenzování by nemělo být tak kritické. Kamenné asteroidy jsou něco mezi.
Takže namísto desítek či stovek snímků ze všech pozic a vzdáleností jeden snímek?
WTF? To má být nějaký vtip??? Nebo snad úvod do zenové meditace na téma „možná dorazí další fotka“?
Nebuďme zmlsaní. Taky by nemuseli zveřejňovat nic. Radujme se z každé uveřejněné fotky.
Fakt, že se sonda vždy nachází mezi Ryugu a Zemí, má jeden podstatný důvod: Anténa může být stále nasměrována na Zemi a udržovat s ní stálé spojení.
Os-Rx se nezadržitelně blíží k pozici na první snímek. Rychlost dále klesá 0,71 km/s a vzdálenost 3,1 mil.km. Týdně klesá o 0,1 km/s, pokud to tak půjde dále tak další korekce bude velmi zajímavá.