Radarová měření z evropské sondy Mars Express naznačují přítomnost podpovrchového rezervoáru vody, který se ukrývá pod vrstvami ledu a prachu v jižní polární oblasti Marsu. Důkazy přítomnosti vody na Marsu v minulosti jsou převážně spojené s povrchem planety. Jde především o vyschlá říční koryta, která se již dříve podařilo velmi detailně nasnímat z oběžné dráhy. Sondy kroužící kolem Marsu společně s landery a rovery prozkoumávají povrch Rudé planety a společně se jim podařilo objevit minerály, které mohou vznikat pouze ve vodním prostředí. Aktuální objev je ale jiného rázu.
Zdroj: http://apod.nasa.gov/
Že na Marsu byla dříve kapalná voda, již víme prakticky jistě. Jenže od té doby se na Rudé planetě výrazně změnilo klima. Během 4,6 miliardy let se povrchová voda vytratila a tak se vědci musí podívat pod povrch. První výsledky z 15 let staré sondy Mars Express již prokázaly, že se vodní led nachází na pólech planety a kromě toho se nachází i zahrabaný pod povrchem, kde leží v několika vrstvách, které jsou navzájem oddělené prachem.
Přítomnost kapalné vody u polárních čepiček vědci předpokládali již dlouho. Vedly je k tomu i výzkumy prováděné v pozemských polárních oblastech. Není žádným tajemstvím, že bod tání vody klesá s rostoucím tlakem – například vlivem nadložního ledovce. Na Marsu navíc svou roli hraje i přítomnost solí, které dále snižují teplotu tání, takže voda může zůstat v tekutém skupenství i při teplotách pod nulou. Jenže až doposud to všechno byly jen úvahy a spekulace.
Zdroj: http://www.esa.int
Teprve až nyní přišel důkaz, který přinesl přístroj MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionosphere Sounding), mimochodem vůbec první radarový přístroj určený k práci na oběžné dráze jiné planety. Důkazy z něj však byly dlouhou dobu nepřesvědčivé. Díky vytrvalému úsilí vědců, kteří pracují s tímto přístrojem schopným nahlédnout pod povrch, vznikly nové techniky, které umožnily sběr dat s mnohem vyšším rozlišením než obvykle, aby bylo možné potvrdit úžasný výsledek.
Radar snímkující podpovrchové oblasti používá metodu, při které vstříc povrchu vysílá radarové pulsy, přičemž měří čas, za který se odražený signál vrátí zpět, ale sleduje i intenzitu tohoto odraženého signálu. Vlastnosti materiálu, který se nachází pod povrchem, ovlivňují odražený signál, díky čemuž můžeme tento přístroj použít k mapování podpovrchové topografie.
Zdroj: http://www.esa.int
Naměřená data ukazují, že v jižním polárním regionu Marsu dosahují vrstvy ledu a prachu až do hloubky 1,5 kilometru, přičemž sledovaná oblast byla široká 200 kilometrů. Výjimečně jasné odrazy signálu se podařilo zachytit z oblasti pod těmito vrstevnatými úložišti v oblasti široké asi 20 kilometrů. Analýza vlastností odražených paprsků, složení vrstevnatých usazenin a očekávaného teplotního profilu pod povrchem umožnily vědcům interpretovat jasné útvary jako rozhraní mezi ledem a stabilní hmotou tekuté vody, která může obsahovat soli a nasycené sedimenty. Aby MARSIS dokázal detekovat takové vodní útvary, musí být silné nejméně několik desítek centimetrů.
Zdroj: http://www.esa.int
Překlad: Dušan Majer
„Podpovrchová anomálie na Marsu má radarové vlastnosti, které se shodují s vodou, nebo se sedimenty, které jsou na vodu bohaté,“ popisuje nový objev Roberto Orosei, hlavní vědecký pracovník přístroje MARSIS, který je také hlavním autorem studie, která vyšla včera v časopise Science a dodává: „Tohle byla jen malá oblast. Je to úžasné, když si začnete představovat, že by takových podpovrchových kapes s vodou mohlo být víc a jen čekají na objevení.“
Zdroj: http://www.esa.int/
„V minulých letech jsme zachytili náznaky zajímavých podpovrchových útvarů, ale nebyli jsme schopni reprodukovat výsledky mezi jednotlivými oběhy, protože snímkovací frekvence a rozlišení našich dat bývaly velmi nízké,“ vzpomíná Andrea Cicchetti, provozní manažer MARSIS, který je spoluautorem nové studie a dodává: „Museli jsme přijít s novým provozním režimem, abychom obešli některé palubní procesy a aktivovali tak vyšší snímkovací frekvenci, čímž se zlepšilo rozlišení naší datové sady. Nyní vidíme věci, které dříve prostě nebyly možné.“
Aktuální objev je svým způsobem podobný jezeru Vostok, které bylo objeveno na Zemi a které leží 4 kilometry pod ledovým příkrovem Antarktidy. Na naší planetě jsme již objevili několik forem mikrobiálního života, o kterých víme, že si užívají pobyt v prostředí pod ledovci. Nabízí se tedy otázka, zda by marsovské podpovrchové kapsy vody, byť zřejmě s rozpuštěnými solemi, případně kapsy se sedimenty bohatými na vodu také nemohly hostit život – je jedno, zda v minulosti, nebo nyní.
Zdroje informací:
http://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
http://www.esa.int/…/mars_express/14982540-1-eng-GB/Mars_Express.jpg
http://apod.nasa.gov/apod/image/0006/marsnewton_mgs_big.jpg
http://www.esa.int/var/…/2018/04/mars_express/17447281-1-eng-GB/Mars_Express.jpg
http://www.esa.int/…/Mars_Express_detects_water_buried_under_the_south_pole_of_Mars.jpg
http://www.esa.int/…/Detecting_buried_water_with_radar.png
http://www.esa.int/…/Layered_deposits_at_the_south_pole_of_Mars.jpg
věřím, že ještě za svého života lidstvo nalezne důkaz života na jiné planetě..
Je pravda, že se objevuje hodně náznaků. Ale objevit ten skutečný důkaz, to velmi hodně těžké.
Doufam, ze k tomu nedojde, nebo ze ten zivot bude pozemsky (treba mohl docestovat na nejakem meteoritu vyrazenem ze Zeme). Proc? Protoze pokud zivot najdeme, tak tim padne nekolik velkych filtru a vzroste pravdepodobnost, ze je nejaky velky filtr jeste pred nami. https://en.wikipedia.org/wiki/Great_Filter
Víra patří do náboženství, či do politiky. Rozhodující jsou důkazy. Ty jsou stále převážně v oblasti pesimismu.
Podstatné budou vzorky z Marsu i když i tam je to otázka. Odpověď jak se zdá bude opět negativní – vycházíme-li z faktu, že kameny z Marsu se na Zemi povalují jako meteority a všechny zkoumané byly na E.T. sterilní.
Všechny “ senzační “ objevy na Marsu jen záplatují trhlinu v naději nalezení stop E.T. na Marsu, kterou vysekl Mariner-4 již v roce 1965. Naši dědové museli být v šoku, když místo stop dávné civilizace přiletěly snímky bezútěšné měsíční krajiny, bez vody a vzduchu.
I kdyby tyto poznatky neodhalily život, tak je přece fantastické provádět takový výzkum a dozvídat se detaily o jiné planetě.
„e přece fantastické provádět takový výzkum ”.
Plný súhlas, je to fantastické, omnoho zaujímavejšie a fascinujúcejšie ako iba kozmonautika. Mali by sme však stáť pri tom viac na pevnej zemi a nemýliť si doterajšie veľmi skromné poznatky so zbožnými želaniami. Vyhneme sa tak zbytočným sklamaniam a beznádeji ako to všetko ide hrozne pomaly. Naopak, žijeme v úžasnej dobe aj čo týka kozmonautiky. Je to doba nezrovnateľne zaujímavejšia a vzrušujúcejšia ako Apollo. Neplácam do vetra, žil som v tej dobe a mal som o tom dosť slušnú predstavu a dychtivo som všetko sledoval. Teraz sa toho niekoľko-krát za rok udeje ďaleko viac ako vtedy za celý program Apollo.
Celé Appolo bolo vtedy takmer úplne a vyslovene politická záležitosť. Ak sa dnes priaznivci kozmonautiky sťažujú na politické rozhodnutia, hlboko sa mýlia. Vtedy bola hýbateľom kozmonautiky takmer len a len politika. Časy sa od vtedy dramaticky zmenili, a naprosto nevyhnutne sa musela zmeniť aj politika. Dnes sú celkom iné priority ako vtedy. Amerike išlo o to dokázať že nie na tom v kozmonautike oproti Rusku tak beznádejne pozadu. V tom bola v tom čase zajedno prakticky celá Amerika a tak to aj podporovala.
Dnes Ameriku aj celý svet trápia celkom iné problémy a kozmonautika ani zďaleka nie je na prvom mieste, dokonca ani nie na 5.-6.
pb 🙂
Jistě, naši dědové byli v šoku, když místo zavlažovacích kanálů první fotky odhalily svět podobný spíše Měsíci. Ale brzy se ukázalo, že to, co na těch fotkách bylo, nemá moc společného se skutečným Marsem. Skutečný Mars, jak ho známe dnes, je mnohem přívětivější než to, co poslal Mariner 4. Z tohoto úhlu pohledu bych jeho přínos nepřeceňoval. Jasně, bylo to způsobeno nekvalitou tehdejší zobrazovací techniky atd, to však nic nemění na tom, že ty záběry byly poněkud matoucí a dnes již nepoužitelné.
No a vidíte, vody je tam nyní až nad kolena. A hledat na Marsu vzduch? Opravdu? Nevím, že by toto někoho seriozního snad i někdy napadlo.
Vzduch je něco jako povzdech, směs plynů, prvků, poměr kolísá i na té naší Kouličce, proč by nemohl „zhoustnout“ i na kolegu Marsu?
Je tam, cítím ji na dálku, jako po dešti…, optimismus je opium lidstva…, no co.
Možná si tam pod ledem na Marsu plave zlatá rybka, kdo se jí zeptá první ?
Lidstvo by mělo být rádo, když se ve Sluneční soustavě žádný cizí život neobjeví.
Takové místo by pro by v nejlepším případě bylo jednosměrnou cestou pro lidi i technologie bez možnosti návratu na zem.
V horším případě by jsme si ho rovnou mohli vyškrtnout ze seznamu lokací pro rozšíření.
Takový Musk se musí doslova třást strachem o Mars, jestli se tam najde život tak mu celý Mars prostě zakážou….
Ono to nebude tak žhavé. Muskovi to možná amíci na chvíli zakážou. Ale Indie, Čína (a časem klidně i Irán nebo Kim) se na nějakou planetární ochranu z vysoka … A jak to „osidlování“ postupně převezmou od států do ruky korporace, nebude na nějaké ohledy k „původnímu obyvatelstvu“ vůbec čas.
Nesdílím názor, že Indie či Čína jsou země hlupáků…
Jako myslíte, že jen hlupák by se vzdal kolonizace nového území pouze kvůli ohledům k původnímu primitivnímu obyvatelstvu? 🙂
Soudím, že je to asi zbytečná debata, když ji vedete tímto směrem, ale přesto polopaticky :
Nejedná se o primitivní obyvatelstvo, jedná se o možnost ohrožení lidstva a života naší planety. Vím je to primitivní vysvětlení, ale smajlík tam umím dát taky, protože i Indové a Číňané by se vám za takové argumenty také vysmáli 🙂
Ohrožení by bylo nulové, protože místní mikroorganizmy by nebyly vyvinuty pro naše tělo.
Otázkou je co je to “ to místní“, dovedu si představit, že můžeme mít “ společné předky“ a jen jsme se na pár miliard let rozešli.
Pánové … trochu utíkáte od tématu.
Aha, vy se obáváte, že si dovezeme nějaký organismus, který se chudák spoustu milionů let vyvíjel a přizpůsoboval na nehostinnému, suchému a studenému Marsu. A na Zemi v její extrémně agresivní kyslíkové atmosféře plné vody najednou zázračně ožije a všechny nás sežere.
Materiál z Marsu k nám létá už miliardy let. Každou chvíli někdo vyloví ze dna oceánů nebo z hlubin země nové organismy, s kterými se nejspíš lidstvo nikdy nesetkalo. Přesto nás zatím nic nesežralo.
Ne, nebojím se.
Ahá takže by k nám také letěl miliony let vesmírem 🙂 Parádní argument.
Kardinální otázkou není výskyt, ale vznik života.
Pokud by se prokázalo, že na některém tělese Sluneční soustavy a Mars je, přes veškeré pochyby, nejnadějnějším kandidátem, vznikl život nezávisle na Zemi, znamenalo by to jistotu, že nejsme ve Vesmíru sami a že život není jen obrovská, neuvěřitelná shoda náhod a vlastně anomálie, ale zákonitý jev. Bože to je věta .
To by mělo kardinální vliv na kosmologii i filozofii.
Pokud se ukáže , že „nadějná“ tělesa Sluneční soustavy jsou sterilní, bude to znamenat, že i život je vzácnost a bylo by na řadě uvažovat o umělé panspermii, místo dosud realizované „lahvové pošty“, neb zánik života na Zemi nevyhnutelně dříve, či později přijde.
Suhlasim, ale len ciastocne. To ze zistime, ze vsetky nadejne telesa su z nasho pohladu v tomto case sterilne sice naznaci, ze zivot nie je uplne bezny, ale na druhu stranu ho automaticky nepresunie do kategorie vzacnosti.
Problem je totiz v tom, ze my nevieme ake vsetky podoby zivot moze naberat a kde vsade ho hladat. Mame iba jeden priklad toho, ako zivot vyzera, pre tento jeden zivot mame v podstate jeden popis prostredia v ktorom zije a stop, ktore za sebou zanechava.
Z tohto pohladu nie je spravna otazka, ci niekedy najdeme zivot niekde inde vo vesmire, ale ci ho budeme vediet rozoznat, ak nanho narazime.
Iny problem je v tom, ze aj keby vsetky telesa nasej slnecnej sustavy boli v tomto case sterilne, mohli v minulosti hostit formy zivota, ktore proste neboli dost odolne alebo komplikovane na to, aby po sebe zanechali stopy, ktore my budeme schopni najst a spravne skatalogizovat.
V kocke: ze nic nenajdeme neznamena, ze tam nic nie je / nebolo.
Bych se ptal i po cíli, starty se nám jakž takž nacházet daří (stáří Vesmíru, první hemžení na Zemi), rozdíl mezi tzv. živým a neživým jsme definovali, ve své pýše.., živé vidíme jen na své planetě, neživé je ostatní…, jaká zpupnost.., špendlíčku kdesi na okraji Mléčné dráhy, tím myslím Slunce a ne tu trošku prachu Zemi.., bylo by divné, pokud by tzv. životem nenačichlo i nějaké jiní těleso soustavy.
Nechci chytat za slovo, Mars je něco jako dvojče, jestli i tam nalezneme život, s předpokladem rovnajícím se jistotě bude mít společný základ, zeměstřednost je snad překonána, berme soustavu jako jeden kus, možná i Galaxii…, co nám zbývá, než říkat – ta naše matička Mléčná dráha, ach….
Zdá sa mi, že tie dáta sú zatiaľ veľmi skromné a nadá sa z nich s určitosťou nič také tvrdiť. V Cerne by sa s takýmito niekoľkými meraniami vôbec nezaoberali pre naprosto nedostatočnú štatistiku, tým menej po blamáži s neutrínami rýchlejšími ako svetlo vo vákuu.
Zdá sa mi, že by to mohol byť podobný prípad.
pb 🙂
Úžasné! Na planetě [dosaďte] je voda! Jasný důkaz života! Nyní víme, že vida je prakticky všude ve sluneční soustavě. Úžasné! Na planetě [dosaďte] jsou složité organické molekuly! A pořád nic. Život je, ať chceme nebo ne, s velkou pravděpodobností jedinečný. Tyto články jsou sice zajímavé, ovšem zaprvé živí naivní a marný optimismus, zadruhé jsou novinářsky rádobyšokující…
Chápete to trochu špatně. Tyto objevy jsou zajímavé bez ohledu na to, zda povedou k objevu života nebo ne. A hlavně – zatím jsme do vesmíru neposlali žádný přístroj, který by byl schopen detekovat život. Toho bychom se mohli dočkat v roce 2020, kdy k Marsu poletí jak americký Mars rover 2020, tak i evropsko-ruský projekt ExoMars 2020. Oba budou vybaveny pokročilými přístroji, které by měly přinést další informace. Ale ani jejich výzkum nemusí přinést jasné odpovědi. Taková je věda. Postupně přidáváme další a další poznatky.
Jen hlupák řekne, že život je jen na Zemi a basta. Zatím jsme život nikde mimo Zemi neobjevili, ale máme jen málo informací k tomu, abychom mohli prohlašovat takto radikální a jednoznačné názory.
Nazdávam sa, že jasno neprinesú ani ExoMars ani Rover 2020. Jednak nebudú mať až tak dokonalé prístrojové vybavenie ako by sme si želali, a stejne budú skúmať iba tenkú povrchovú vrstvu, kde kozmické žiarenie už dávno dokázalo pozametať akékoľvek stopy po živote. Malo na to čas v miliardách rokov. Ak tam život bol, či dokonca ešte aj je, musíme ísť hodne hlboko, pár metrov rozhodne nebude stačiť, dokonca si myslím že nebudú stačiť desiatky metrov, ale skôr stovky. A hlavne potrebuje vzorky dostať na Zem, iba tu dokážeme vyšetriť vzorky skutočne dôkladne a zodpovedne.
pb 🙂
U roveru z ExoMarsu se můžeme těšit na odběr ze dvou metrů. Výpočty ukazují, že stačí metr a půl silná vrstva a úroveň radiace klesne na přijatelnou úroveň. Ale jinak s nesrovnatelným přínosem analýzy vzorků z Marsu v pozemských laboratořích plně souhlasím.
Rozhodne si nemyslím že by 2 m stačilo. Radiácia si pracuje celé miliardy rokov, neponáhľa, ale pracuje naprosto spoľahlivo a neľútostne. Pod 100 m to sotva bude. Ináč sa sklamaniu nevyhneš. Skutočnosť a zbožné želania sa nemajú veľmi v láske !
pb 🙂
P.S. Som optimista aj keď je mi jasné že sa toho určite nedožijem ! 🙂
Ten metr a půl vychází z odborných měření, simulací a výpočtů. neříkám, že pod touto hranicí už radiace neexistuje. Jen už je tak oslabená, že se nepodílí na ničení organických látek.
Vedci sa zo svojimi prístrojmi sťahujú kilometre pod zem aby unikli kozmickému žiareniu.
Neunikajú !, žiarenie sa neľútostne prejaví aj v krátkych časoch, trebárs už v týždňoch či mesiacoch. A čo to je oproti miliardám rokov ?
„menej ako nič !”
„Vedci sa zo – SO svojimi prístrojmi ”