To, že americká agentura NASA připraví v nejbližších letech misi Europa Clipper je již téměř hotová věc. Sonda má již několik let politickou podporu a zajištěné financování. Ještě minulý týden se sice stále nevědělo, jaká raketa ji bude vynášet (a tedy ani to, jak dlouho bude trvat její přelet mezi Zemí a Jupiterem), ale to byly spíše kosmetické detaily, které by samotnou realizaci mise ohrozit neměly. Minulý týden navíc bylo rozhodnuto, že nosičem bude nová americká superraketa SLS. Je proto na místě začít psát i o misi, která by měla následovat po projektu Europa Clipper. Už samotný pracovní název projektu, který se již brzy začne formovat, prozradí vše – Europa lander.
Zdroj: https://img.purch.com/
NASA již k realizaci této mimořádně atraktivní mise uskutečnila první důležitý krok – oslovila vědeckou obec s žádostí o předložení nabídek na vědecké vybavení sondy, jejíž cena se bude pohybovat v řádu miliard dolarů. Europa lander nebude levná sonda, ale tomu odpovídá i její zaměření a možnosti, které by mohla zjistit. Tato mise má totiž kromě jiného hledat na povrchu ledového měsíce (nebo lehce pod ním) stopy dřívějšího či současného života
„Je to oficiální! Přijímáme návrhy na přístroje, které budou integrovány do robotického landeru, který má přistát na povrchu Jupiterova měsíce Europa. Jaký koncept by nejvíce pomohl tomuto potenciálnímu budoucímu robotovi prozkoumat ledový svět? Své návrhy můžete nabízet do 24. srpna na adrese https://go.nasa.gov/2Iu0mdf“ tweetoval 17. května Thomas Zurbuchen, který stojí v čele vědeckého ředitelství NASA.
It’s official! We’re accepting instrument proposals to include on a robotic lander that could go to the surface of Jupiter’s moon Europa. What concept would best help NASA and a potential future robot explore this icy world? Submit your ideas by Aug. 24: https://t.co/lMwzVzr4Jz pic.twitter.com/hZvoZW6vC2
— Thomas Zurbuchen (@Dr_ThomasZ) May 17, 2018
Europa je jen o trochu menší než náš Měsíc, ale podle několika na sobě nezávislých důkazů obsahuje ohromný podpovrchový oceán kapalné vody. Některé odhady dokonce tvrdí, že na Europě je dvakrát více vody než ve všech pozemských oceánech dohromady. Jako první se na tento měsíc zaměří již zmíněná sonda Europa Clipper, která má startovat v roce 2022. Jejím úkolem bude prozkoumat potenciál Europy k tomu, aby hostila život. Europa Clipper nebude přímo na oběžné dráze kolem Europy. Místo toho bude obíhat kolem Jupiteru a vědci provedou 40 – 45 blízkých průletu. Nasbíraná data se pak svou komplexností vyrovnají tomu, kdyby sonda byla na oběžné dráze. Některé průlety navedou sondu pouhých 25 kilometrů nad povrch.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Během těchto průletů by Europa Clipper mohl provést i přímou chemickou analýzu zachycených vzorků. Minulý týden jsme Vás informovali o vodních gejzírech, které tryskají z povrchu Europy (byť nepravidelně). Zatím není jasné, zda vyvržený materiál pochází přímo z podpovrchového oceánu nebo ze zásobníku blíže k povrchu. Europa Clipper by však mohl proletět skrz výtrysk a pokusit se provést chemickou analýzu materiálu. Výtryskem u Europy prolétla před 21 lety sonda Galileo a gejzírem nad Enceladem u Saturnu se zase prolétla v roce 2015 sonda Cassini. Ve všech těchto případech však konstruktéři s ničím podobným nepočítali, takže palubní přístroje musely najednou dělat něco, na co nebyly stavěné. U Europa Clipperu to ale bude jinak, protože specialisté vědí, že sondu čekají průlety skrz výtrysky a mohou na to sondu i její přístroje připravit.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/
Europa Clipper je tedy na velmi dobré cestě, ale vraťme se ještě k hlavnímu tématu dnešního článku, tedy misi Europa Lander. Upřímně musíme v první řadě říct, že ve srovnání s Europa Clipperem se pohybujeme na mnohem méně jistém území. Mise přistávacího modulu, který by čerpal energii z baterií je zatím ve fázi konceptu – nejde tedy o oficiálně schválenou misi. Nejde však o neobvyklý postup – stejně se postupuje u většiny projektů. To, že NASA nyní oslovila vědce, aby posílali návrhy na vědecké přístroje je velmi dobrou známkou toho, že projekt žije a snaží se rozvíjet.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Podle tohoto dokumentu by Europa Lander mělo přístrojové vybavení vážit maximálně 33 kilogramů, mít objem maximálně 34 500 centimetrů krychlových a vydržet dvacet dní na povrchu Europy. Tento měsíc totiž kolem Jupiteru obíhá v místě, kde je zvýšená radiace. Jupiter má velmi silné magnetické pole a zachytává proto velké množství nabitých částic ze Slunce. To je důvod, který vysvětluje jednak to, proč Europa Clipper nebude kroužit přímo kolem Europy i to, proč má lander plánovanou životnost jen 20 dní. Kromě radiace, se kterou si elektronika příliš nerozumí, jej bude trápit i nízká teplota na povrchu ledového měsíce. Led je ale v těchto směrech dobrý izolátor, takže podmínky pod povrchem by mohly být pro život mnohem přívětivější.
Ve zmíněném dokumentu se také uvádí, že je nezbytné, aby všechny přístroje na landeru byly nejpozději do konce roku 2022 na 6. úrovni technické připravenosti TRL (Technology Readiness Level). Tato stupnice má devět příček – od sledování základních principů až po běžně používané technologie. Stupeň číslo šest znamená, že přístroj „je plně funkčním prototypem nebo reprezentativním modelem“. Pro TRL 7 už byl přístroj vyzkoušen na demonstrátoru v kosmickém prostředí.
Co se termínu startu týče, tak je téměř jisté, že k němu nedojde před rokem 2025 a o vynesení by se mohla postarat opět raketa SLS, která je ve hře i u Europa Clipperu. V takovém případě by k přistání mohlo dojít šest let po startu. Členové týmu momentálně odhadují, že by celá mise mohla stát zhruba tři miliardy dolarů. Původně se dokonce počítalo s tím, že lander bude součástí mise Europa Clipper – Kongres totiž na konci roku 2015 doporučil NASA, aby prozkoumala možnosti přidání landeru do již zmíněné mise. Agentura zanedlouho oznámila, že vypuštění landeru jako samostatné mise bude lepší řešení.
Zdroje informací:
https://www.space.com/
https://nspires.nasaprs.com/
https://twitter.com/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh-europa-lander-concept_0.jpg
https://img.purch.com/…wvZXVyb3BhbGFuZGVyLW1hcmNoMjAxOC5qcGc=
https://upload.wikimedia.org/…/Europa_Mission_Spacecraft_-_Artist%27s_Rendering.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/04/2018-04-22-194206.jpg
U sondy Europa Clipper se již ví, jaká raketa ji bude vynášet.
https://cdn.vox-cdn.com/uploads/chorus_asset/file/11119789/em2.pdf
(Rozhodovací memorandum z minulého týdne, které podepsal Bill Hill)
Tak to je skvělá zpráva, díky moc. Upravím to v článku.
Dúfam že orbitálny modul na dráhe okolo Jupitera bude občas nakukovať na povrch Európy, bude naplánovaný na podstatne dlhšiu dobu ako 20 dní, najlepšie približne ako Juno, a bude popri tom skúmať súčasne aj Jupiter, no SUPER !.
Škoda že nebude aj nejaký mini-rover, ale to by som asi chcel príliš.
V každom prípade je to skvelá správa.
SLS príde teraz viac ako vhod, asi žiaden iný nosič neprichádza do úvahy.
pb 🙂
P.S.
Chcelo by to po tejto misii naplánovať Enceladus.
Mini-rover s životností 20 dní je celkem k ničemu. Aspoň při přístupu, který měla NASA k „autům“ doposud.
Já bych navrhoval vykašlat se na orbiter a postavit jen „ledonorku“ s jaderným pohonem.
Nebo udělat pár radiačně odolných seismografů s životností několik let a ty různě poházet po Europě.
Ale jsou to všechno plané úvahy, Europu máme přeci zakázanou.
Přespříliš komplikované, závislé na neozkoušených technologií a by to by to drahé.
To jste moc pěkně popsal celou historii výzkumu vesmíru pomocí automatických sond. 🙂
Ne tak docela. Kosmické sondy se vyvíjí evolučně. Návrh, který jste předložil byl revoluční a takové většinou nebývají úspěšné.
Tak třeba přistání Curiosity „jeřábem“, Mars Pathfinder a MERy skákající po Marsu v „balónu“, to je správná divočina a ne evoluce.
Navíc s jaderným reaktorem, který se umí propálit i solidní vrstvou oceli a betonu už máme zkušeností až moc. 🙂
Upřímně řečeno, nevěřím že někoho ve skutečnosti nějak zvlášť zajímá složení ledu na jednom místě zamrzlého a radiací bombardovaném povrchu Europy. Zajímavý je ten oceán pod ním. Proto je takový poprask okolo „gejzírů“. A jiných možností jak opravdu zkoumat něco pod kilometry ledu moc nemáme. Buď se tam přímo prokopat/protavit. A nebo nepřímo pečlivě „poslouchat“, tedy to co na Zemi převážně dělají seismologové.
Jiný Honza:
Tady s úvahami o ledonorce nic nezmůžete. Nechcete napsat Culbersonovi? 🙂
Bez něj by nebyla ani Europa Clipper, ani Europa lander.
https://culberson.house.gov/issues/issue/?IssueID=109044
Jiný Honza: věřte nebo nevěřte, ale sondy k planetám a měsícům se neposílají proto, aby se někdo mohl bušit do prsou a říkat „přistáli jsme tam!“, ale pečlivě se vybírají z nespočetných návrhů vědeckých týmů, a při tomto výběru jsou věda a současně technická realizovatelnost na prvních místech (pokud se nejedná o technologické demonstrátory).
On stačí jeden pohled na jakýkoliv snímek měsíce Europa a je zřejmé, že nepůjde jen o zkoumání ledu, ale mnohem komplexnějšího materiálu. Většina materiálu z gejzírů dopadá zpátky na povrch…
Nehledě na to, že ty nejzajímavější objevy většinou přináší až spojení výsledků z více misí (viz třeba objev toho, že Galileo prolétla gejzíry, po čemž by nikdo ani nepátral, nebýt samotného odhalení gejzírů pomocí HST). Europa Clipper sice zanalyzuje povrch Europy do detailu, který do té doby nebude mít obdoby, ale pořád to bude jen analýza z dálky. I jediné měření in-situ může dát datům z Clipperu úplně nový kontext.
Tak orbiter je myslím nutný pro posílání dat zpátky na Zemi.
Takže sa možno dočkáme pristátia na Európe v tom istom roku ako pristátie ľudí na Marse. To by bol veľmi silný rok.
Díky za super článok!
Buďme raději opatrní s těmi termíny – zválášť u pilotované výpravy k Marsu. 🙂
Pilotovaná misia k Marsu je zatiaľ vo hviezdách, najpresnejšie termíny nám môže vyveštiť veštkyňa zo sklenenej gule.
No, ty termíny mě opravdu potěšili. To bych se toho mohl i dočkat. Další věc, na kterou by se člověk mohl fakt těšit 🙂
Ostatně dnes opravdu moc zábavná diskuse, spousta velmi zajímavých nápadů i jejich rozborů. Já vím, ono se to probírá i na místě vzniku těhle sond a na universitách, ale stejně. Konec konců, řešení takto složitých problémů vzniká dost často i původně nesmyslných laických nápadů. S tím jsme se asi všichni občas setkali. Já tedy docela často. Jak říká klasik, matematicky je naprosto jasné, že čmelák létat nemůže. Naštěstí on to netuší.
Jsem opravdu zvědav, co vymyslí. Nepohyblivá sonda na povrchu opravdu moc možností pro výzkum nenabízí. Navíc životnost dvacet dní…
Kdyby ty tři miliardy nacpali do vývoje radiačně odolné elektroniky, kamer a dalších přístrojů, udělali by podle mě lépe.
Tak podľa mňa sa aj tak máme ma čo tešiť verím že lander bude mať nabitý program a prinesie solídny základ pre väčšie a dlhodobé misie ktoré sa budú po Europe pohybovať a pretavovať ľadom aj keď je to možno 20-40 rokov ďaleko ak nie viac… Ani na Marse sme nemali hneď MSL 🙂
”Radiačně odolná elektronika” neexistuje, a ani existovať nemôže, polovodiče sú už také,že nemôžu nereagovať ma radiáciu (trochu ”odolnejšie” sú iba elektrónky :(:)).
Radiáciu je možné iba odtieniť : hmotnosť+hmotnosť …
pbpitko: Radiačně odolná elektronika existuje a používá se už dávno. Nenazývá se tak jeden polovodičový přechod, který by byl inertní vůči radiaci, ale celá zařízení, kde jsou jednotlivé obvody nebo procesory zmultiplikované, běží paralelně, a když je jeden dočasně vyřazen kvůli průletu energetické částice, ostatní pracují dál. (což neznamená, že by celá věc byla dávno vyřešená a nebylo co zlepšovat)
Stejně tak nemůžou existovat „motorová“ letadla, protože kůň se rychle unaví a parní stroj ten aeroplán neunese. 🙂
Existují elektronky, světelné počítače, speciální odolné polovodiče a určitě by se našlo i něco další. Jen chtít. Tedy hlavně chtít na to dát peníze. 🙂
Radiačně odolná elektronika (polovodičová) samozřejmě existuje a má své uplatnění i na Zemi (třeba ve vojenství, u jaderného výzkumu nebo při likvidaci jaderných havárií), ale vše je jen otázkou míry. Na Europě už je to prostě nad rozumnými limity. Řešením by bylo zahrabat se do ledu, ale s tím budeme muset počkat na další generaci.
Pan Pbpitko i já jsme zjevně měli na mysli elektroniku, která dlouhodobě vydrží radiační podmínky na Europě. A taková zřejmě v současnosti neexistuje. Předpokládám, že by ji na ten lander použili.
Chce sa už od objavu polovodičového efektu (tuším 1948) a investovali sa G$, ale nie od NASA či vlády, investujú firmy vyrábajúce polovodičové aplikácie.
Mimochodom, prudký rozvoj polovodičov nastal až po dostatočnom pochopení čo čo v polovodičoch deje, vďaka kvantovej fyzike.
Polovodičový jav sa realizuje na úrovni valenčných elektrónov atómového obalu v kryštalickej mriežke. Tie elektróny sú dosť slabo viazané a ľahko sa excituje na vyššiu energetickú hladinu, resp. z mriežky celkom uniknú. Stačia na to aj nie príliš energetické častice. V kozmickom žiarení sú častice vysokých až extrémne vysokých energií. Pri každej excitácii či úniku elektrónu sa generuje v polovodiči falošný elektrický impulz. Ak počet falošných impulzov prekročí istú hranicu elektronické obvody zlyhávajú, či sa nenávratne poškodzujú. Jediný spôsob ako tomu zabrániť je účinné tienenie. Proste polovodičové obvody
musia byť zapuzdrené do dostatočne robustného tienenia. Do istej mieri sa tomu dá zabrániť antikoincidenčným zapojením obvodov. Dá sa to ale iba vhodnou voľbou kompromisov :
odolnosť vs. rýchlosť.
Kým doma na Zemi môžeme voliť rýchlosť v rádoch Mbitov/s až GBitov/s, Signály od Pluta sa prenášajú rýchlosťou bit/s alebo ešte menej.
Pozabudol som na proti-chybové kódovanie, to ale vyžaduje navýšenie počtu bytov a ďalšie výrazné spomalenie.
Ak ju posadia na správne miesto a výtrysky pochádzajú z oceánu napadá nám z neho vzorka takmer rovno do analyzátora. Čo si viac priať ?
Ľado-ponorka je zatiaľ a ešte dlho, žiaľ iba Sci-Fi, aj keď reálne možné.
pb 🙂 🙁
Pokud nám SLS obslouží obě mise, nic víc už si asi nelze přát.
A bude lander spoléhat na spojení pomocí Europa Clipper nebo si poveze s sebou vlastní družici? A bude tento satelit na oběžné dráze Jupitera nebo těch plánovaných 20 dní vydrží kolem Europy? A pokud ano, nechá se po skončení mise dopadnout na povrch nebo odlétne zaniknout do Jupitera, což je asi serióznější řešení z hlediska planetární ochrany? Uvidíme.
Na takové otázky je zatím brzy, ale nejpravděpodobnější mi přijde využití kapacit na Europa Clipperu.
Je to asi nejpravděpodobnější možnost, ale vyžaduje dobrou kondici Clipperu až do příletu landeru. Asi nejhorší varianta by byl nějaký velký problém Clipperu už po startu landeru a znemožnění komunikace s orbiterem. To by byl hodně smutný několikaletý let landeru k Europě… Proto by se mi více líbilo, kdyby se na Clipper nespoléhalo. Ale je jasné, že cenový rozdíl by byl dramatický. Teoreticky by se snad sonda na povrch Europy dala pro jistotu předem vybavit zařízením pro nouzové spojení přímo se Zemí. Ale jestli by to fungovalo, to nevím.
Led ve vzduchoprázdném prostoru s teplotami pod -200 není zdaleka ledem, jaký známe na Zemi, je tvrdý jako skála, nebo ještě tvrdší, ostatně přesvědčil se o tom modul Philae. “ Oceán “ pod tímto ledem mocným i desítky km může být jen ledovou kaší promísenou horninami a rozpuštěnými chemikáliemi. Bude tam zcela jistě naprostá tma. Malé jádro Měsíce nebude nijak moc žhavé. Blízkost Jupitera s pásmy záření, též nebude nic zdravého. Kardinální je ale otázka odkud se berou ony výtrysky, pokud je to z kavern v ledovém plášti jistě tam život nebude.
V každém případě ve srovnání Marsem je to nadějnější co do E.T..
Dobrý den,
Lander má mimo jiné pátrat po známkách bývalého či současného života na Europě.
JENŽE
Dnes už víme že sonda Galileo prolétala jedním z gejzírů na Europě. No a Galileo nebyla nijak sterilizovaná. Tady začíná trochu problém protože pokud nějaké bakterie na sondě přežili cestu, mohly být teoreticky „spláchnuté“ ze sondy a zavlečené zpátky na Europu. V případě že měli štěstí a my smůlu, mohli napadat do čerstvě otevřených trhlin, které vedou k podpovrchovým kapsám tekuté vody nebo přímo k podpovrchovým oceánům a které svým otevíráním, vyléváním vody a zamrzáním obnovují povrch Europy.
Takže, i kdybychom na Europě našli život, či jeho pozůstatky, jak poznáme že to není život pozemský?
Hezký den, ta pravděpodobnost se limitně blíží nule.
Je to hezká představa, jak Galileo prolétá gejzírem vody jak v myčce 🙂
To co změřil HST a snad velmi nepřímo i Galileo je trochu zvýšená koncentrace ionizovaného kyslíku a vodíku.
http://www.americaspace.com/wp-content/uploads/2014/09/europa_plumes.jpg
Ano, velmi pravděpodobně pochází z nějakého výtrysku vody z Europy, ale na spláchnutí špíny z daleké cesty to určitě nestačilo. 🙂
Chtěl bych upozornit, že doba přeletu s SLS je méně než 3 roky, 6 let je let s gravicnimi praky vnitřních planet
K oceánu: panuje shoda, že pod povrchovým ledem je skutečný oceán, vychází to například z výpočtů tepelného toku, jeho hloubka by měla být okolo 100 km
V čem shoda nepanuje, je tloušťka povrchového ledu, modely se pohybují mezi 10-30 km na jedné straně a 2-5 na straně druhé
Nízká mocnost ledu je opřená o několik důkazů: chaoticky terén- jeho vznik je nejsnáze vysvětlitelný jako místo, kde se oceán protavil až k povrchu
Krátery – jsou vyplněné plochým ledem, nejsnáze vysvětlitelné tak, že byly zality vodou po proražení ledové kůry
Analýza zlomů – i z ní se dá vyčíst mocnost lámané kůry
Ledová kůra nemusí být všude stejné mocná, může se chovat podobné, jako kůra na zemi
Původ vytrisku je s vysokou pravděpodobností z oceánu, nějaké mezikaverny v kůře nemají oporu v datech
Celkově je postup logicky
Mapovací orbiter určí přesně jak je kde kůra mocná, zkusí analyzovat výtrysky
Landeru přistane na vytipované místě a provede komplexní analýzu
Teprve pak může přít sonda, která se pokusí dostat skrz
Chtít rovnou stavět sondu, která by měla přistát a projít skrz je nesmysl, bylo by tam moc neznámých a vysoká pravděpodobnost neúspěchu
Co se ledonorky týče, tak vidím několik problémů. Protavit se asi nebude problém, stačí nějaký jaderný/izotopový zdroj a o teplo není nouze, ale problémem bude komunikace. Když si představím nejjednodušší variantu a to odvíjení drátu s nějakou anténou na povrchu, tak zde hrozí přerušení kabelu vlivem posuvu desek a prasklin v ledu. Záleží jak bude ledová krusta silná, ale odvíjet např. 10km je celkem výzva. Velkým problémem je samozřejmě radiace, ale nesmíme zapomenout na magnetizmus. V takové délce se naindukují obrovské proudy – rušení atd…
Druhá varianta je silný vysílač na ledonorce (který by dopravil signál přes krustu až k orbitru) mi příjde taky scifi. Takového rušení v okolí a několik km tlustá ledová krusta je prostě moc.
Nechci být skeptik, ale myslím, že víc variant není. Možná vypouštět nějaké opakovače po cestě do hlubin oceánu, tady ale chybí dlouhodobý zdroj energie…
Nevím nevím… Ale rád si poslechnu nápady. 🙂
Marook
Jsem rád, že má „ledonorka“ úspěch. 🙂
Komunikace by asi fakt byl problém.
Jedna možnost je nechat ji zanořit, nasbírat data, odhodit zátěž a po vynoření teprve všechno odvysílat. Bylo by to pár měsíců/let napětí, pro naší on-line civilizaci asi neakceptovatelné.
Další je spojení nějakým superpevným vláknem s optickým přenosem.
Další dost nejasná možnost je využít protaveného (a znovu zamrzlého) tunelu k mikrovlnné nebo optické komunikaci.
Využít „zvukové“ vlny, přenosová rychlost je sice šnečí, ale aspoň něco.
No a pak sci-fi neutrinová komunikace.
To vlákno by nebylo zrovna lehké. Čím pevnější, tím těžší. Materiálové inženýrství dělá pokroky, ale zázraky neumí.
Vlákno by bylo těžké a drahé. A první, druhý i třetí pokus by selhal, i když jenom při tavení antarktického ledovce.
No myslím, že jsme se plynule přesunuli do oblasti literatury, ve které máme Europu naštěstí dlouhodobě zakázanou. 🙂
Mě by přišlo dobré, kdyby to vlákno co by za sebou ponorka ledem táhla bylo místo pevnosti pružné, aby se při případném pohybu ledu nepřetrhlo, ale jen natáhlo. Ovšem vůbec nevím jestli je možné takové optické vlákno, či alespoň obyčejný vodivý kabel vyrobit.
Zvuková komunikace by mohla být záloha, ledem by se zvuk pohybovat měl. Dalo by se to zrychlit tím, že by to nebyla jen morseovka ale inspirovali bychom se kytovci a přidali i různou výšku tónů. Pořád by to bylo pomalé a na nějaké posílání fotek by to nebylo, ale alespoň základní data z vědeckých přístrojů a telemetrie by třeba odeslat šlo. I když ponorka s takto omezenou komunikací by asi musela být schopná fungovat hodně autonomně, protože operátoři by neměli moc informací o jejím okolí aby jí mohli patřičně zaúkolovat.
Popravdě řečeno o tom co jsem napsal moc nevím, takže možná je to nesmysl stavím vzdušné zámky. Berte to jen jako takový brainstorming.
Na južnom póle máme neutrínový detektor IceCube zamrznutý v ľade hlboko cca 3 km., pri dopade neutrína sa vybudí čerenkovo žiarenie a svetelný záblesk sa šíri čistým ľadom a deteguje sa v ľade zamrznutými detektormi. Pravda ten ľad je veľmi číry takže to ide. Ak by bol na Európe dostatočne číry ľad bolo by možné prenášať dáta laserom smerom k nejakému detektoru -translatoru zamrznutému nie príliš hlboko odkiaľ by na povrch mohol trebárs aj nie príliš dlhým káblom. Ako číry je ľad na Európe netušíme, Alee za úvahu to stojí.
pb 🙂
Hlavně je třeba vědět, jak je ten led mocný, pokud se odhady pohybují mezi dvěma až třiceti kilometry, tak se tenhle problém vyřešit nedá
proto neni zrovna šťastný napad začínat rovnou landerem se sondou do ledu
To celkom určite nie. Dobrou správou je, že vďaka nízkej gravitácii – cca 1/5 g bude tlak s hĺbkou rásť iba cca 1/5 pomalšie. Kým na zemi je v 10km hĺbke tlak 1000 atm (100 MPa), na Európe to bude iba cca 20 (20MPa).
Tak dalo by se začít třeba tenkou trubkou s kilem plutonia ve špičce. K tomu termočlánek, pár čidel a komunikační laser. Lander by to po přistání „upustil“ pod sebe a pak by se vidělo.
Rádioizotopový zdroj celkom určite nebude stačiť a nemáme ani 238PU, máme ho len na niekoľko málo budúcich sond. Už sa síce vyrába ale len cca 1 kg/rok, čo nič nerieši. Nie je ani vylúčené že štarty sond sa budú odkladať pre nedostatok PU. A len rover Mars 2020 ho bude potrebovať cca 5 kg. Celkové zásoby celého sveta sú cca niekoľko desiatok kg.
https://kosmonautix.cz/2018/05/zacnou-se-ve-vesmiru-konecne-vyuzivat-jaderne-reaktory/
A nazdávam sa že nepostačí ani kilo-power, bude potrebný riadny jadrový reaktor rádovo MW.
Bolo by dobre keby niekto odhadol aký výkon by bol potrebný, žiadalo by to však aspoň približne vedieť veľkosť a hmotnosť ľadonorky. Približný výpočet nie je náročný.
pb 🙁
Tak výpočet přes palec:
Pro ledonorku o průměru 0,5 m, s rychlost tavení 10 m/den potřebujeme jen na ohřátí a roztavení ledu cca 30 kW. A k tomu nějaký další výkon na samotné udržení teploty.
Kilopower by měl mít až 43 kW tepelného výkonu, takže by na to asi stačil.
Teoreticky by asi šlo „odčerpávat“ část tepla z mrznoucího ledu za zádí.
Pardon, mělo by to být cca 20 kW, ne 30 kW.
Nad ľado-norkou vodz bude ihneď mrznúť.
Tvrdší ako žula !
Doporučujem :
Petr.Kulnánek : Neobyčejné
https://www.youtube.com/watch?v=lNx2bNuSMX4
ĽAD od cca 07:00.
SUPER !
pb 🙂
Na ledonorce se už trochu pracuje.
https://en.wikipedia.org/wiki/IceMole
https://www.space.com/14692-alien-life-saturn-moon-enceladus-ice-drill.html
To je dobrý, díky za odkazy.
I když název „ledokrtek“ teda nic moc. 🙂
On se krtek v kosmonautice tak nějak už zabydlel. InSight si ho veze a Beagle 2 ho měl taky. Tak ho pustíme i do ledu, no 🙂
Navíc je i na ISS 😀
A jo. Tahle pointa mi unikla 🙂
Nad ľado-norkou voda bude ihneď mrznúť.
Doporučujem :
Petr.Kulhánek : Neobyčejné
https://www.youtube.com/watch?v=lNx2bNuSMX4
ĽAD od cca 07:00.
SUPER !
pb 🙂